Lepší je mlčet než planě kecat, nebo potom cítit zklamání z předešlého rozhovoru.

31.12.23

Rok 2023

Je nenávratně pryč. Zbývají poslední hodiny a ty většinou trávím takovým malým přehledem všeho, co se stalo během roku.
Leden byl asi celkem dobrý. Člověk se sžíval s novým rokem a občas zapomínal psát na konci trojku místo dvojky. Já stále žila ve stresu z dvaceti dvou hodin ve škole a tří hodin náboženství. Samozřejmě jsem jezdila na koni, zpívala, šermovala, chodila na procházky. Myslím, že jsem nevynechala ani jednu neděli, ale nejsem si tím stoprocentně jistá. Taky jsem docela dost četla.
Únor utekl taky velmi rychle. Byly hned na začátku pololetní prázdniny, které jsem strávila návštěvou zubaře. Myslím, že mi nic nevrtal. Úspěch. Jinak stále trval zaběhnutý systém z ledna. Skoro jsem zapomněla na autorské čtení a křest knihy mé kamarádky. Knihu jsem následně přečetla a mám ji i s podpisem.
Začátkem března jsem měla první větší úraz. Znovu jsem spadla z koně a skončila na pohotovosti. S bolavým krkem. Čekal mě rentgen a krční límec. Naštěstí týden na to byly prázdniny. To jsem vyrazila i s novým kamarádem krčním límcem do Jeseníku do lázní. Trochu jsem jim musela překopat harmonogram procedur, protože mi paní doktorka zakázala masáže. Takže bez masáží. Za to jsem si užila dva parafínové zábaly. Ty byly naprosto skvělé. Příjemně jsem se tam zotavila. Užívala jsem si nádherné procházky, příjemné procedury a udělala jsem si pár fantasy fotek. Bohužel jsem tam byla jen na pět dní. Z toho první a poslední den jsem strávila půl den ve vlaku. Ale bylo to super.
Jinak v březnu už nic moc nebylo. Aspoň si nevzpomínám.
V dubnu byly Velikonoce. Zadek mi ani moc nezmodral. Spíš vůbec. Vymrskali mě akorát taťka s bráchou a pár kluků u kostela. Barvená vajíčka jsme jedli pak celý týden. V dubnu hned po Velikonocích jsem měla slučák ze základky a tam se na mě usmálo trochu štěstí. Začala jsem se tam bavit s jedním klukem. Několikrát jsme spolu v dubnu zašli na procházku. Protáhla jsem ho hned na začátku docela náročnou trasou. A neskončilo to jen u toho.
V květnu jsme spolu začali chodit. Zní to asi trochu divně, v mém věku, ale je to tak. Procházky pokračovaly, bylo i jedno kino, pár přátelských setkání a posezení. Prostě jsem si začala užívat života ve dvou. Taky už mi dokonale hrabalo z hodin náboženství. Naštěstí ty v červnu skončily. Hned jsem měla více času. V květnu jsem tak odjela do Rožnova. Zvládla jsem za jeden den sejít z Radhoště do Rožnova a navštívit i Jurkovičovu rozhledu. Šla jsem dolů úplně sama lesem a mlhou. Krásnější procházku jsem tam neměla. Bylo to úžasné dobrodružství.
V červnu už jsem jen odškrtávala dny do prázdnin a těšila jsem se do Slovinska, kam jsem vyrazila hned první týden v červenci. Taky jsem si během června tahala asi pět nebo šest klíšťat. A byla jsem z toho značně nervózní. Dost jsem se obávala boreliózy. Myslím, že by mě zastavila v jízdě na koních na delší dobu.
Koncem června jsem vyrazila se šermířema do Polska na takový pěkný historický festival. A jelikož jsme tam jeli s hasičským autem, byli jsme zajímaví. Ukazovali jsme tam štítové formace, jeden z členů skupiny se umístil v trunaji vikingských šachů, někteří bojovali muž proti muži. A zapomněla jsem se zmínit o Svatoboru. Tam jsem si koupila nádherný náramek, ale do dvou týdnů jsem ho stihla ztratit při cestě z Lamberka. Zpátky jsem to chtěla vzít kolem řeky. Stalo se mi to trochu osudným, protože jsem skoro utopila foťák a mobil. Zahučela jsem do řeky, když jsem chtěla přejít jednu skálu a chytila jsem se za kořen, který kořenem nebyl. A už jsem byla dole. Dostala jsem větví do hlavy, odřela jsem si holeň a ždímala ponožky. Ještěže jsem měla dvoje. Naštěstí se mi nic vážnějšího nestalo.
Ve Slovinsku bylo nádherně. Jeden den jsem byla u moře, druhý den jsem šplhala skoro do dvou tisíc metrů. Udělala jsem taky rekord ve spálených kaloriích, podle mobilu samozřejmě, protože mám pocit, že těch kalorií musí být spálených víc. Poslední celý den jsem strávila v jedné soutěsce a u jezera Bled. Tam jsem se i vykoupala. 
Podél moře jsem si s přítelem udělala nádhernou asi patnáctikilometrovou procházku z Izoly do Piranu. Cestou jsme parádně zmokli. Pak jsme ještě skočili do moře.
Pak v červenci byla ještě pouť a pak už se prázdniny pomalu přehouply do své druhé poloviny. Občas jsem přespala u přítele, stále jsme někam jezdili a chodili. Při procházce na Sedlecký hrad jsem si kvůli jedné fotce málem zlomila nohu. Vyzkoušela jsem si takovou zajímavou lávku přeš řeku, kdy jsou nad sebou natažena jen dvě lana. Nedala jsem to ani do půlky. Dost jsem se bála. Párkrát jsem promokla až na kůži, ale ani jednou jsem z toho nebyla nemocná, což je paráda.
V srpnu jsem se podívala do Budapeště. Byl to skvělý výlet jen ve dvou. Pak už na mě čekala práce, která v září vypukla naplno.
S novou paní ředitelkou se přešlo na nový systém žákovských knížek. Už nemáme papírové a já jsem svým způsobem spokojenější. V září jsem vystupovala se šermem v Kounicích na slavnostech.
Od září jsem taky začala pravidelně přespávat o víkendech u přítele. Abychom na sebe měli více času, protože přes týden toho času na sebe moc nemáme.
V říjnu jsme společně vyrazili do Krkonoš. Konečně jsem se podívala na vrchol naší nejvyšší hory. Bohužel bylo docela nehezké počasí a z výhledů nebylo nic. Ale užila jsem si to neskutečně. Cesta byla pro duši velmi očistná. Nestěžovala jsem si ani slůvkem. Celé dva dny bylo mlhavo, pršelo, ale v den odjezdu se nám Sněžka skoro vysmívala svým nádherným výhledem. I tak to bylo krásné.
Pak už se říjen přehoupl v listopad, čekalo mě zpívání a pomalá příprava na Vánoce. A pak se to stalo. Jedno pondělí jsem jen lonžovala. Pršelo, bylo hnusně a já bych byla úplně mokrá. Další týden na to jsem usedla do sedla a letěla jsem znovu dolů. Můžu si za to sama. Ale na druhou stranu jsem si krásně zacválala. Dostala jsem i pochvalu, že jsem se tak dlouho udržela, že jsem měla klidnou ruku. Aspoň něco.
Pád se obešel bez zranění, ale při návratu do sedla jsem si vyhodila koleno. A začal kolotoč u doktorů. Hned ten den jsem skončila na pohotovosti. Rentgen, vyšetření a odchod domů. Bez berlí, bez ortézy. Mažte si to voltarenem a buďte týden v klidu. Tak jo. Hned další týden jsem jela na pohotovost znovu. Z koně jsem nespadla, ani jsem tam nebyla, ale koleno stále bolelo a oteklo. I přes to, že jsem chodila o berlích, které jsem si sama sehnala. Nic moc nového mi neřekli, jen že mám cvičit. Dostala jsem ale žádanku na magnetickou rezonanci. Tam jsem dostala termín docela brzy. Hned začátkem prosince. Mezitím jsem si zašla ještě k fyzioterapeutce, která se mnou cvičila a řekla, jak mám cvičit doma.
Týden po magnetické jsem si volala na chirdu a hned si mě pozvali, že prý je tam nějaký nález. A to se dozvím až po Novém roce.
Tak jsem si tak ještě týden odpočívala, ale třetí týden po pádu jsem to už nevydržela a jela ke koním. Byl zrovna sníh a já jsem jela na vyjížďku na Samarisovi. Je to bělouš a já se aspoň cítila jako Popelka na Juráškovi. Týden na to znovu. A pak už byly Vánoce. Dárky jsem nakoupené měla. Jeden jsem zařizovala v sobotu týden před svátky, protože jsem ho chtěla předat hned v pondělí. A udělal radost. Poslední dárek jsem řešila v pátek před Vánoci. Prostě to nějak rychle uteklo.
Od Božího hodu jsem byla u přítele. Pěkně jsme si užívali. Každý den to byla nějaká krásná vycházka. Znovu jsem se podívala do údolí Chvojnice, tentokrát jsem nešplhala na Kozí hřbety, ale zato jsem přeskakovala Chvojnici přes padený kmen stromu. Docela dost velká zábava s bolavým kolenem, na které se nemůžu spolehnout. Jen od 23. prosince jsem ušla přes šedesát šest kilometrů. Na silvestra jsem přidala dalších osm.
Musím říct, že tento rok byl naprosto skvělý. Získala jsem lásku, nové přátele, spoustu nových poznatků. Poznala jsem spoustu míst, pravda u některých míst jsem si sáhla i na dno svých sil. Ale o tom to všechno je. Podle mobilu jsem ušla průměrně větší vzdálenost než minulý rok. Stejně se mi navýšil průměrný počet kroků. I přes ta nepříjemná zranění to byl krásný rok. Tak teď už jen čekat na tu půlnoc a přivítat rok 2024.
Jinak počet přečtených knih klesl na 94 za rok. Slabota. Vydala jsem 140 článků, většinou těch týdenních a koňských. Ukončila jsem zveřejňování Ari, Bera a Aranel. Všechny díly byly zveřejněny postupně ve Vybraném článku.
Do toho nového roku přeji všem, aby se jim splnilo to, po čem nejvíce touží.
Vaše Vanimaré

25.12. - 31.12.2023

Poslední neděle a poslední den roku 2023. A co se dělo tento poslední týden?

24.12.23

Krásné Vánoce 2023

Tak a jsou tu opět Vánoce. A přesně po roce. A máme tady i bílo.
Takže si užívejte, moc se nepřejídejte, abyste neměli pak výčitky svědomí.
Přeji vám pohodu, lásku, klid a mír v srdcích.
Vaše vánočně naladěná Vanimaré

18.12. - 24.12.2023

Tak je tu další neděle a Štědrý den k tomu. A co se dělo poslední adventní týden?

3.12.23

20.11.23

Zase na pohotovosti

Jo, už je to tak. o víc jak půl roce. A je to o to bizardnější, že se to nestalo při pádu z koně. Proletěla jsem se.

13.11.23

Práce ze země

Dneska jsem si to vyzkoušela. Protože nebylo pěkné počasí, do sedla se mi moc nechtělo, hlavně kvůli Orphee, aby nebyla v nepohodlí.

6.11.23

Malá jízdárna

Po velmi dlouhé době. A já na to nejsem zvyklá. Ale musela jsem. Cestou jsem se pozdravila s Arturem. Loudil, ale nic nevyloudil.

5.11.23

30.10. - 5.11.2023

Tak, Dušičky jsou za námi, před námi je skoro celý listopad a pak už jen prosinec. A co se dělo?

Procházkové myšlenky VIII.

Dneska vlastně jen jedna a krátká, směřovaná k mému milému.

Osm let

Před osmi lety jsem vyrazila na podivuhodnou cestu do Izraele.
Byl to jeden z nejkrásnějších týdnů mého života. Dostat se na místa, kde se psaly dějiny křesťanů. Prožít na těch místech mši svatou, zpívat a ministrovat.
Dodnes si vzpomínám na první probuzení. Bylo to asi o půl páté ráno, po nočním příjezdu a ubytování na hotelu, kdy se z minaretu ozval hlas muezina. Začal ranní modlitbu muslimů.
A pak první pohled z okna hotelu na město.
První pohled z okna hotelu.
S láskou vzpomínající Vanimaré

1.11.23

Četba září, říjen 2023

Tentokrát nic moc. Ani deset knih jsem nezvládla přečíst. Nějak to zanedbávám. Od začátku, kdy si zapisuji přečtené knihy, je tento seznam nejkratší.

29.10.23

23.10. - 29.10.2023

Další neděle je tady a jsou za mnou podzimní prázdniny.
V pondělí dopoledne práce. Odpoledne jsem se těšila ke koním, ale nikam jsem nejela. Trenérka nemohla. Místo toho jsem si zajela do Ivančic, že si koupím novou konvici na čaj do práce, ale nepořídila jsem. Navštívila jsem i lékárnu a taky hřbitov, kde jsem zapálila svíčky. A trochu vyčistila jednu lucernu. Pak jsem od toho oleje byla pěkně mastná. Pěkná procházka to byla. Doma jsem si dala kafe a šla si zašermovat na zahradu. Pěkně svítilo sluníčko a bylo teplo. Trochu škoda, že jsem nebyla u koní.
U večeře jsem se dívala na film a odpočívala. Malovala jsem kamínky. Do noci jsem četla.
V úterý dopoledne dost náročná práce, ale přežila jsem. I když jsem měla pocit, že jsem nezvládla nic. Něco málo se ale zvládlo.
Odpoledne jsem byla doma. Jen jsem si vyzvedla balíček na poště, dala si kafe, koukala na krátká videa na Facebooku a zalakovala kamínky. Pak jsem se začala chystat na cestu do Krkonoš.
Po filmu jsem se znovu začetla do knihy. Odpadla jsem o půl desáté.
Ve středu jsem práci nějakým způsobem přežila. Moji byli v pohodě. Druhá čtverka se taky ještě dala, ale páťáci zase byli trochu ukecaní. Řešila jsem s asistentkou kytarový doprovod, ale kecal mi do toho jeden žáček, tak jsem ho umlčela.
Po práci jsem odpočívala a balila si věci do batohu. Snad jsem na nic nezapomněla. To se uvidí až na místě. Večer jsem šla na mši svatou a zase jsem si užila. Nevolnost. Všechno jsem ale odzpívala. Doma jsem pak asi půl hodiny ležela a rozdýchávala to. Povedlo se.
Po sedmé jsem vyrazila na nákup a pak s přítelem na byt. 
Ve čtvrtek ráno jsem vstávala dřív než do práce. Přesně v pět. Sbalit poslední věci a hurá na autobus. Přestupovala jsem na Zastávce a pak v Brně na Dolním nádraží.
Cesta do Pece byla překvapivě klidná a pohodová. Před odjezdem jsem pokecala s řidičkou.
Do Pece jsem dorazila kolem dvanácté hodiny, po čtyřech a půl hodinách cesty. Překvapivě jsem byla s přítelem hned ubytována, tak jsme vyrazili na průzkum okolí.
Večer jsem si uvařila polívku ze sáčku a po půl deváté spokojeně usnula.
V pátek jsme trochu přehodnotili plány. Na Sněžku jsme vyjeli lanovkou a pěšky se vydali do Špindlu. Cesta za stálého a vytrvalého deště. Ale jinak to bylo naprosto dokonalé.
Pochlubím se pár fotkama.
Ze Špindlu jsem jela busem do Vrchlabí do Kauflandu nakoupit si nějakou svačinu. A z Vrchlabí busem do Pece. K večeři jsem si udělala rýžovitá kaši.
V sobotu jsem vyrazila busem do Horní Malé Úpy. Odtud pěšky za neustálého mrholení na Sněžku. Byla jsem překvapivě durch až na kůži. Prošlo to přes dvě termovrstvy.
Cesta na Sněžku.
Na Sněžce jsem si dala čaj a trochu uschla. Ze Sněžky lanovka nejela, tak jsem musela jít pěšky na Růžovou horu. Odtud jsem se nechala lanovkou stáhnout do Pece. Trochu jsem promrzla. Na pokoji jsem si dala horkou sprchu a pak si šla uvařit polívku ze sáčku a kaši. Večer jsem si chvíli četla a koukala na televizi. Dávali Pána prstenů Společenstvo prstenu. Nějak jsem se nedokoukala ani do Roklinky. Usnula jsem.
V neděli kolotoč. A to jsem nic nepila. Každopádně jsem se musela najíst a sbalit si věci. Po deváté hodině jsem vyrazila k autobusu.
Cestu jsem zvládla, aniž bych autobus musela zastavovat. Nejhorší byla část od poslední zastávky do Brna.
Jinak hory se mi vysmály, co se týká počasí. V neděli tam krásně svítilo sluníčko.
Z Brna jsem jela s přítelem na byt. Chvíli jsme si tam odpočinuli a pak mě odvezl domů.
A zítra zase do práce. Po krásném propršeném prodlouženém víkendu. Snad bude tento týden lépe.
I tak přeji krásný další týden roku 2023. Tento bude přelomový do předposledního měsíce roku. Tak užívejte.
Vaše Vanimaré

22.10.23

16.10. - 22.10.2023

Tak zase další týden za námi. Říjen se chýlí pomalu ke konci a vlastně celý rok 2023. Zbývají nám dva měsíce a něco málo dní. A co se dělo?

26.9.23

18.9.23

Celkem to šlo

Došla jsem na statek a chvíli čekala na trenérku. Mezitím jsem kecala s holkama E. a V. Pak přijela trenérka s dcerou a já si šla pro věci pro Orpheu. Sedlo, uzdu, pucajk a pro sebe helmu, rukavice a bičík.

10.9.23

4.9. - 10.9.2023

Tak slavnosti jsou skoro za námi a před námi je další pracovní a školní týden. Ten první jsme...

3.9.23

28.8. - 3.9.2023

Poslední prázdninová neděle je tady. Za mnou je přípravný týden a přede mnou deset měsíců práce. A co se dělo?

1.9.23

Četba červenec, srpen 2023

Tak nějak snižuju počty přečtených knih. Moc jsem jich za ty dva měsíce nestihla. Jen devatenáct a jednu rozečtenou. Hrůza. Nějak nestíhám.

27.8.23

21.8. - 27.8.2023

Zase neděle. Toto letí. Moje dovolená je pryč a já jdu zítra do práce. A co se dělo můj poslední dovolenkový týden?

21.8.23

Naposledy dopoledne

Dneska jsem jela na desátou. Taky naposledy, protože to bylo moje poslední volné pondělí.
Došla jsem na statek a čekala na trenérku. Pak jsem si nachystala věci pro Orpheu. Opět jsem pracovala s ní. Nachystaná jsem byla překvapivě rychle. Sedlo jsem si taky dotáhla sama. Úspěch. Tak do sedla a rychle na jízdárnu. Krokem kolem celé jízdárny, diagonála, kruhy a slalom. Nakonec tohle všechno i v klusu. Něco mi šlo, něco mi nešlo. Hlavně v klusu mi to nešlo. Ale na druhou stranu jsem zvládla obklusat skoro celou jízdárnu. Úspěch. Slalom jsem hravě zvládla v kroku, v klusu to už tak lehce nešlo.
Ke konci mě trenérka v sedle vystřídala, já se vrátila na vykrokování. A to jsem si zkoušela směrovat Orpheu jen sedem. Zopakovala jsem si slalom. Zastavování z kroku, přechod z klusu do kroku. To mi dělalo asi největší problém.
Po vykrokování kontrola, poděkování, odměna a taky sprcha nohou. Orpheiných. A návrat do ohrady.
Tak zase za týden.
Vaše Vanimaré

20.8.23

14.8. - 20.8.2023

Tak neděle je tady a přede mnou je poslední týden dovolené. Ale teď se vrátím na začátek týdne.

14.8.23

Znovu na Ernestovi

Dojela jsem na statek s přítelem. Chvíli po mě přijela trenérka a dostala jsem informaci, že dneska na mě čeká Ernest s Arturem.

13.8.23

7.8. - 13.8.2023

Tak dovolená pomalu končí. Je za námi další prázdninový týden a to dost propršený, ale to nevadí. Aspoň je zalito. A co se dělo?
V pondělí dopoledne jsem odjela do Rosic ke koním. Čekala jsem tam dvě hodiny na trenérku a stejně jsem nejezdila. Dost pršelo. Koně i my bychom byli mokří. Beru to však pozitivně. Dovezla jsem staré pečivo, pomazlila se se dvěma krávama, pěti koťaty a pokecala s trenérkou a jejími dětmi. A to za to stálo. Vezla mě totiž domů. 
Odpoledne jsem měla rande s přítelem. Jeli jsme do Brna do obory. Viděla jsem spoustu krásných zvířat. Běžně v přírodě je jen tak neuvidíte. Byli to daňci a mufloni. Aspoň si to myslím. Takže i dalších zvířátek jsem si užila.
To jsou krasavci, že?
Dokonce jsem se vyšplhala i na 35 metrů vysokou rozhlednu. Měla 208 schodů a 13 pater.
Během procházky se udělalo krásné počasí a už nespadla ani kapka. Takhle mělo být i dopoledne. No nic. S tím už jsem nic nenadělala.
V Brně jsme udělali i jedno zdvořilostní návštěvu a jeli jsme domů.
V úterý dopoledne a vlastně celý den bylo krásně. Prošla jsem se do obchodu pro pár věcí. Odpoledne po kafi jsem jela za přítelem s tím, že bude procházka. Nebyla. Skončilo to filmovým večerem. Koukli jsme se na filmy Jménem krále a Stoletý stařík, který vylezl z okna a zmizel. Je to i knížka a už ji mám koupenou. Zjistila jsem, že to má i pokračování. Uvidíme, jaké to bude.
Po obědě jsem odpočívala u psaní článku a poslechu hudby. Po dlouhé době. Musela jsem zase do obchodu, ale pro balicí papír. Nějaký dětský a narozeninový.
Odpoledne jsem jela za přítelem a společně jsme vyšli do přírody. Večer jsme koukli na další film. Domů jsem se vrátila po jedenácté hodině.
Ve čtvrtek se mi nechtělo vstávat. Jako vždy, vlastně. Celé prázdniny. Dopoledne jsem byla doma, dala jsem si kafe, četla jsem a koukala na videa. Odpoledne jsem chvíli četla a po kafi šla vyzvednout oběd. Následoval nákup na další týden. U večeře jsem po dlouhé době koukla na Stargate a pak jsem šla do šermu. Zkoušelo se do Tovačova. A zapomněla jsem slova. No jo, asi bych se na to měla pořádně podívat. Konečně.
V pátek jsem byla dopoledne chvíli doma a na jedenáctou jsem šla do kostela uklízet. A to jsem si chtěla sbalit věci na Tovačov. Balila jsem teda až po obědě.
Odpoledne jsem byla na mši svaté. Nezpívala jsem. Pátky prostě nezpívám. Pak proběhla dodělávka úklidu z rána a hurá na oslavu. Bylo tam docela dost lidí, dost neznámých lidí. Aspoň pro mě. No, dala jsem si selátko na rožni a nějaký ten drink. Ani jsem se moc nemotala a špatně mi taky nebylo.
V sobotu ráno jsem vstávala dřív než do práce. V sedm jsem už byla na zámku a pomalu házela věci do aut. Do dodávky. Před osmou jsem se skupinou zamířila do Tovačova. A stále jsem doufala, že jsem nenechala nic doma. Cestu jsem zvládla celkem v pohodě. Na místě jsme byli skoro první. Moje dodávka, kterou jsem jela. Postavil se tábor, dal se oběd a šlo se na průvod městem.  Po půl třetí jsem šla na scénu. Slova jsem si ještě několikrát přečetla, ale i tak jsem si hodně vymýšlela. Naše komediální představení bylo dost ochuzené o to, že jsme nebyli slyšet. Pak jsem se věnovala bráchovi a kamarádce, která s ním přijela. Moc se jí líbil můj kalich na pití. K večeři jsem si dala klobásku s chlebem. A před spaním ještě kapku alkoholu. Asi bych měla přestat pít. Během půlhodiny jsem měla krásný kolotoč. Ale zaspala jsem ho a špatně mi taky nebylo. Než se mi přestala tak moc motat hlava, tak jsem si četla Zaklínače.
První je Spanilá věž v noci a druhou bych nazvala asi takhle: K čemu se dá ještě použít vikingský roh na pití.
V neděli jsem měla budík na sedm, ale asi desetkrát jsem ho posunovala. Vzhůru jsem byla ve dvě v noci a sousední skupina ještě hrála a zpívala. Zpívání bylo dost divné a nemelodické. Pak jsem byla vzhůru myslím kolem páté hodiny, po šesté a v sedm. Ba devátou jsem šla do místního kostela na mši svatou. Místní kněz si mě normálně i pamatoval. Asi tam nemá často lidi, kteří mají dietu. Pak jsem si konečně uvařila čaj a kaši a kolem poledne jsem se šla koupat do místního rybníka. Voda byla celkem studená. Vlezla jsem tam jen jednou a stačilo mi.
Taky jsem se konečně podívala na Spanilou věž. Vyšplhala jsem se 200 schodů nahoru. A že to bylo namáhavé.
Spanilá věž ve dne a ze dvou stran.
Výhledy na různé světové strany. Jen nevím, na které.
Rybník, ve kterém jsem se koupala.
Kolem půl druhé jsme vyrazili domů. Na zámek jsme přijeli krátce po třetí hodině. Vyskládat věci z dodávky, rozloučit se a hurá domů. Přijel pro mě brácha, tak jsem nemusela pěšky s tím batohem.
V Tovačově jsem si koupila takovou krásnou rohož na spaní. Budu si ji dávat na karimatku pod sebe, aby na mě netáhlo.
Docela zajímavé bylo, že jsem se v noci vzbudila taky proto, že jsem měla pod sebou nějakou nerovnost. Původně jsem si myslela, že to je ta rohož, že jsem si ji nějak shrnula, ale ráno při balení jsem zjistila, že jsem celou noc ležela na meči.
Každopádně jsem si celý víkend dost užila. Nasmála jsem se u vystoupení jiných šermířských skupin, našla jsem jeden kamínek a dovezla ho domů.
A to bude pro dnešek a celý tento týden všechno. Nevím, jak se budu ozývat příští týden, protože zase na pár dní zmizím.
Užívejte krásného počasí a prázdnin. Už se chýlí ke konci. Bohužel.
Vaše Vanimaré

6.8.23

31.7. - 6.8.2023

První srpnová neděle je tady. Polovina prázdnin je v hlubinách minulosti. A co se dělo přelomový týden?

12.7.23

Slovinsko 2023

Minulý týden jsem strávila pět dní ve Slovinsku. A užívala jsem si krásné počasí, skvělou společnost a zajímavá místa.

3.7.23

Vysílačky

Dneska jsem jezdila s vysílačkou v uchu. Aspoň trenérka nemusela křičet. A bylo to zvláštní. Takové nové.

2.7.23

26.6. - 2.7.2023

Tak a jsou rtu prázdniny. A co se dělo poslední školní týden? Bylo toho docela dost. Ale teď od pondělka.

1.7.23

Četba květen, červen 2023

Je to slabota. Nic moc, ani nad dvacet knih jsem se nedostala. A to čtu, kdy můžu. V poslední době však jsem častěji někde venku.

25.6.23

19.6. - 25.6.2023

Tak je to tady. Poslední školní neděle je skoro za námi. Před námi je poslední týden školy. A co se dělo?

19.6.23

Krásné vedro

Užívala jsem si. Sluníčko, teplo, Orpheu, Artura, čerstvý vzduch, vůně koní a nádherné prostředí.

12.6.23

Dneska jsem bodovala

Opět jsem se vydala na výpravu. Ne sama. To už se mi dlouho nestalo. Vlastně celý měsíc.
Kromě toho, že jsem dostala pořádnou zásobu čokolády a krásné růže, tak jsem měla i značnou dávku adrenalinu i s klepajícími se koleny.
Vyrazila jsem na Lamberk. Krásná zřícenina hradu s docela dost skvělou cestou. Zpátky jsem šla jinudy. Chtěla jsem to zkusit podél řeky. Chvíli to bylo super. Cesta trochu kamenitá, občas blátivá a svažitá. Co bych taky chtěla, že u řeky.
No, šlo se pěkně. Pak nastala první komplikace. Skála. No nic, rozhodla jsem se, že půjdu dál. Vyšplhala jsem se kousek, obcházela jsem takový kořen, o kterém jsem si myslela, že drží pevně. Jenže ouha. Nedržel. A já už jsem letěla dolů.
Naštěstí to byl jen jeden metr. Ponořila jsem se tak do půl lýtek a namočila si zadek. Taky to schytala bunda a festovně foťák. Většinu vody naštěstí nasál obal a voda se nedostala na baterku. I tak jsem ji doma vydělala a nechala schnout.
Abych to dokončila. Nic se mi nestalo. Voda ani nebyla moc studená. Mokrá jsem byla až na zadku, jak jsem se lehce posadila. Dostala jsem i větví do hlavy, ale nebylo žádné bezvědomí či nevolnost. Když jsem se vyhrabala z řeky, a že mi to trvalo, protože jsem se zachytila škapulířem, tak se mi pěkně třásla kolena. Vlastně celé nohy. Asi tím šokem.
Na břehu jsem si vyždímala ponožky, znovu obula boty a pokračovala jinou cestou k autu a domů. Než jsem došla k autu, měla jsem zadek suchý. Na sezení jsem dostala deku.
Měla jsem štěstí. Mohlo to dopadnout mnohem hůř. Do vody jsem se neposadila úplně, ale nějakým pro mě záhadným způsobem jsem většinu těla udržela nad vodou.
Takhle se začaly sušit boty. Většinu nepořádku z cesty jsem otřela do trávy cestou k autu. Čvachtala jsem pěkně. Jsem ráda, že nosím vlněné ponožky. Nebyla mi zima na nožky. I když byly durch, boty i ponožky.
A tady je zasloužená odměna. Jahody s cukrem.
Vaše nadšená Vanimaré

Další Tolkien

Myslím, že jsem objednávala ve čtvrtek. Byla jsem dost otrávená se zkoušky sboru, tak jsem si udělala radost.
Po dlouhé době mě napadlo podívat se na Knihobot, co tam mají nového. Zadala jsem heslo Tolkien a už to jelo. Objednala jsem si pět knížek. Jsem nenapravitelná.
Tak jdeme a ně.

11.6.23

5.6. - 11.6.2023

Další neděle, procházka je za mnou a já spokojeně odpočívám a přemýšlím, co jsem zapomněla napsat. A taky postupně odškrtávám z kalendáře chybějící dny do prázdnin. Snad se jich ve zdraví dožiju.

4.6.23

29.5. - 4.6.2023

První červnová neděle je tady. Ještě dvacet šest dní a jsou prázdniny. Hurá. A co se dělo?

28.5.23

22.5. - 28.5.2023

Další týden je pryč, teď se budou měsíce lámat a za pět týdnů jsou prázdniny. Těším se. A co se dělo?

21.5.23

16.5. - 21.5.2023

Tak opět neděle. Ten čas teda letí. Zbývá šest týdnů do konce školního roku. A co se dělo tento týden?

1.5.23

30.4.23

24.4. - 30.4.2023

Poslední dubnový týden je pryč. Pozitivní na tom je, že se zítra nejde do práce. Ale snad se jede ke koním. A co se dělo?

27.4.23

Opět Tolkien 2

Kdysi jsem psala, že jsem neodolala jiným vydáním knih od Tolkiena. Jedná se o Silmarillion, Hobita a všechny díly Pána prstenů. Dneska balíček dorazil. A byl plný knížek. Jak krásně se ilustrovaná vydání budou vyjímat na poličce.
Tak jdeme na to.


Každá zvlášť a všechny dohromady. Prostě krása.
Silmarillion a Hobita jsem myslím v ilustrované podobě ani nečetla. Trilogii jsem v ilustrovaném vydání četla půjčené z knihovny. Jen nevím, jestli je tam ještě mají. Trochu jsem zapomněla, jak jsou ty knihy tlusté. Ale těším se. Za rok... Možná i dřív. Ještě uvidím.
Vaše Tolkienem nadšená Vanimaré

23.4.23

17.4. - 23.4.2023

Další neděle. Je čtrnáct dní po Velikonocích a já mám pocit, že ten čas utíká pořád rychleji. A co se dělo?

17.4.23

Krásná spolupráce

Opět jsem vyrazila ke koním sama. Cestou mě nabrala trenérka. Dostala jsem na výběr, jestli chci Orpheu na lonž nebo jednoho z kluků, kterého rozjedu. Vyhrála to Orphea a lonž. Rovnou jsem si v sedlovně vzala i vestu.

16.4.23

10.3. - 16.3.2023

Velikonoční oktáv je za námi. Je tu neděle Božího milosrdenství. Za námi je také půlka měsíce dubna. A co se dělo?

12.4.23

Opět Tolkien

Vyzvedla jsem si ho dneska po obědě. A co v něm bylo? Spousta krásných a poučných věcí. Hlavně o Tolkienovi. A taky něco krásného k poslechu.

9.4.23

3.4. - 9.4.2023

Neděle velikonoční je tady. Skončil půst a začaly Velikonoce. A co se dělo ve Svatý týden?

6.4.23

Missa chrismatis

Neboli Mše svěcení olejů. Poprvé s novým diecezním biskupem.
No těšila jsem se a nezklamala jsem se. Krásná liturgie, spousta kněží a o dost víc jáhnů než vloni. Kousek ode mě seděl vyučující z katedry. Dokonce vlastně hned dva. Letos měli i ošetřené bezlepkové přijímání. Loni jsem nepřijímala, protože jsem na tu dietu najížděla.
Kázání bylo vtipné a krátké. Nebo mi tak připadalo, protože jsem letos poprvé mohla sedět. Samozřejmě hned za kněžími. Před sebou jsem měla nachystané oleje k posvěcení. Na fotce je vidět Křižmo a Infirmorum.
Kvůli dietě jsem se taky prošla až dopředu, protože bezlepkové přijímání bylo v boční kapli hned pod schody v presbytáři.
Prožila jsem si to krásně. Jako každý rok. Krásné svátky velikonoční a radost ze vzkříšeného Pána.
Tak zase za rok se tam snad objevím. Dá-li Pán.
Vaše duchovně a liturgicky povznesená Vanimaré

5.4.23

Dva balíčky

Dnes mi došly dva balíčky. Oba z Imaga. Těšila jsem se na oba. Takže zase jeden chlubící článek.

2.4.23

27.3.23

S Orpheou a bez pádu

Naštěstí. Přiznám se, měla jsem strach. Dost fučelo, občas vykouklo sluníčko. Naštěstí nepršelo ani nesněžilo.

18.3.23

Vlakové myšlenky I.

První a na delší dobu asi poslední vlakové. Proč?
Protože vlakem tak často nejezdím a nejspíš delší dobu nepojedu.

5.3.23

27.2. - 5.3.2023

Další neděle, tentokrát klidného víkendu. Nikam jsem nejela, nikam jsem nešla. Pokud nepočítám procházku. A co se dělo přelomový týden mezi únorem a březnem?

27.2.23

Málem jsem přišla o ruce

Nesla jsem jim zbytky mrkve. Artur je hrozný mlsoun a chtěl všechnu pro sebe. Já se ale o mrkev podělila i s Ernestem. 
A užívala jsem si. 

25.2.23

Křest knihy poprvé

Nikdy jsem na takové akci nebyla. Nevěděla jsem, co si obléct, na co se nachystat a jestli se náhodou nemají donést nějaké dárky autorce.
Byla jsem nervózní.

20.2.23

Opět zážitek

Ano, už je to tak. Jako každou lekci, každou chvíli strávenou u koní nebo na koni. Užívala jsem si.

19.2.23

13.2. - 19.2.2023

Zase neděle. Půlka února je za námi, zbývá nám poslední týden celý v únoru. A co se dělo?

Procházkové myšlenky VI.

Úžasný zážitek. Skvělý pocit. Šla jsem na procházku. Trochu poprchávalo a občas se ukázalo sluníčko. A pak to spadlo.

7.2.23

Písničkové myšlenky I.

Poslouchám písně, které jsem poslouchala, když jsem dojížděla každý všední den do Brna, a u kterých jsem psala Ari a snila o tom, jak to dopadne.

29.1.23

23.1. - 29.1.2023

Opět je ti neděle. Celý další týden roku je za námi. Už nemluvíme o novém roce, ale jen o roce 2023. Tak co se dělo?

16.1.23

Po týdnu a po roce

Po týdnu v sedle, a rok už jezdívám pravidelně. Bylo trochu pod mrakem, ale zima vyloženě nebyla a hlavně nepršelo.

12.1.23

11.1.23

Malý pokus

Na internetu jsem našla reklamu na vlasové přípravky podporující růst vlasů. Tak proč to nezkusit, že?

8.1.23

2.1. - 8.1.2023

Tak nový rok začal a za pár dní už bude starý. Jako vždy. A co se dělo první týden roku 2023?
V pondělí jsem měla ještě volno. Spala jsem do osmi. Dopoledne jsem si četla Apoštolské krédo a taky knihu Tave-šala. Tu jsem dočetla. Hrůza. Měla jen 56 stran.
Odpoledne jsem vyrazila ke koním. Po dvou týdnech. Měla jsem Artura a užívala jsem si. Doslova. Jezdila se mnou slečna T. s Orpheou. Užívala si taky. Všichni jsme byli nadšení. Více v článku z pondělka. Doma jsem si potom dala sprchu a umyla si boty. Dostaly pěknou dávku bahna.
Zvládla jsem si taky trochu skočit, na koni, a odřít si koleno. Pro změnu o tyčku na jízdárně. Po sprše a chvíli klidu jsem se i ošetřila. Nejen koleno, ale i patu. Měla jsem taky telefonát od paní dirigentky. V neděli mě čekal koncert.
U večeře jsem se dívala na další díl Stargate. Večer jsem si stihla ještě chvíli číst. Přečetla jsem dvě E-knihy.
V úterý ráno jsem musela vstávat do práce. Jak těžké to bylo. Přežila jsem pět hodin s dětmi. Během dne jsem dostala krásnou zprávu od trenérky. Bohužel jsem jí odpovídala až večer. Dřív jsem to nestihla. Ale přece.
Odpoledne jsem si vyzvedla jednu zásilku z Imaga (opět...) a něco málo nakoupila. Více v úterním článku. Následovalo kafe a po kafi práce. Musela jsem si naskenovat celý pracovní sešit do matematiky. To byla otrava. Začala jsem před čtvrtou odpoledne a skončila až po šesté. U ořezávání a upravování jsem koukala na dva díly Stargate. U večeře jsem koukla ještě na třetí díl. Večer jsem si nestihla ani číst, jak jsem byla unavená.
Ve středu dopoledne opět práce. Přežila jsem i hudebku u čtvrťáků. Dneska byli nějací nepříjemní. Odpoledne jsem šla na chvíli s kolegyní na kafe, já na čaj. Následně jsem utíkala do ZUŠky pro noty na nedělní koncert a doma si dala své kafe. Měla jsem jet ještě nakupovat, ale řekla jsem mamce, co má koupit a já se mohla věnovat viole a notám. Večer jsem šla na mši svatou. Přitom jsem se ocitla v době před cca dvaceti lety. Byl tady totiž můj známý kněz, který s námi jezdíval na tábory. Tak jsem vzpomínala. U večeře jsem koukla na jeden díl Stargate a pak jsem se na chvíli začetla. A chtělo se mi spát.
Ve čtvrtek dopoledne opět práce. Jak jinak, že? Čtyři hodiny s dětmi a jedna volná na přípravy. Využila jsem ji do minuty.
Odpoledne na mě čekaly ještě dvě hodiny náboženství. Přežila jsem. Pak rychle něco málo sníst a vyrazit do Brna na zkoušku s lidmi, které jsem snad v životě neviděla. Cesta byla v pohodě, pokecaly jsme, místo jsme našly a dokonce jsme i rychle zaparkovaly. Pak už jsme jen čekaly na dirigenta.
V souboru je smyčcové kvarteto a několik dechů. Každopádně ve viole jsem sama. A samí hráči z konzervatoře. No super. Jdu domů, nebudu se tady ztrapňovat. Nakonec jsem to zvládla, až na jednu skladbu, kdy jsem nebyla schopná to zahrát. Slíbila jsem, že se na to ještě podívám.
Domů mě vezl dirigent. Dojela jsem kolem deváté večer. Něco málo jsem si ještě přečetla a šla spát.
Na pátek se mi mizerně spalo. Hned od rána jsem byla dost unavená. Ještěže jsem měla tu jednu volnou hodinu. Přepsala jsem si konečně Honbu za nepřítelem. No jo, hned prvního a potom i čtvrtého jsem psala. Úspěch. Byly to dokonce čtyři stránky.
Odpoledne klasický kolotoč. Oběd, chvíle odpočinku, nábožko, mše svatá, mezitím ještě zpověď a orchestr. Ten se trochu protáhl. Vlastně i mše byla trochu delší, protože byla slavnost Zjevení Páně. To znamená celé Gloria a Credo. K tomu všemu první pátek, takže si dáme i adoraci. Do orchestru jsem ale přišla včas. Zahrála jsem si krásně. Ve viole jsme byli dva ze tří a hráli jsme i nové skladby. V jedné byly dokonce dvě violy. Po orchestru jsem si s dirigentkou prošla tu skladbu ze včerejška. Už jsem ji zahrála a dokonce i v rytmu, jaký tam měl být. Tak snad to v neděli zvládnu. Domů jsem došla o půl sedmé. Rychlá dobrá večeře, u toho jeden díl Stargate a následně odpočinek. Moc jsem nečetla.
V sobotu ráno jsem byla na mši svaté. Pak následovalo vaření oběda a chvíle četby. Začetla jsem se do Apoštolského kréda.
Po obědě jsem vyrazila do přírody. Šla jsem kolem řeky na Střelnici. Mimo klasickou stezku. A nelitovala jsem. Času jsem měla dost, tak proč si to neužít.
Cestou jsem potkala devět labutí, několik pavouků a ptáčků. Viděla jsem i nějakou tu zvířecí stopu v blátě. Ale fotka se nepovedla.
Tady jsou čtyři a k tomu jedna kačena. Jak mají krásně nastavená křídla. Dlouho jsem je takhle neviděla.
Do večera jsem si četla. U večeře jsem koukla na Stargate a pak jsem se opět věnovala četbě. Dočetla jsem Apoštolské krédo. Docela zajímavá kniha. Možná se k ní vrátím. To, co mě nejvíc zaujalo, jsem si samozřejmě vypsala do Záložkodeníku.
Do noci jsem četla Hospodyni.
V neděli dopoledne jsem byla na mši svaté. Nezpívala jsem. Jen s lidem a ani mi to nevadilo. Pěkně jsem tam taky vymrzla.
Odpoledne se nekonala žádná procházka. Chystala jsem se na koncert do Neslovic. Byla jsem oslovena, abych si zahrála, tak jsem toho využila. Měla jsem tam být ve tři odpoledne. Skoro dvě hodiny probíhala generálka. Pak jsem měla hodinku "volno". Povídala jsem si s kolegyní celistkou, probíraly jsme program a čekaly na začátek koncertu. Konzervatoristi probírali své studijní radosti a starosti. A taky, na který hudební nástroj je nejtěžší se naučit. Z těch, co tam se mnou hrály, tak to byl asi fagot, hoboj a lesní roh. V druhé polovině koncertu jsem šla na plac. Pocitově jsem ani nebyla nervózní. Možná trochu nevědomě. Hned první skladbu jsem trochu mastila a mastila jsem vlastně ve finále úplně všechno. V každé jsem se sekla. Ale dohrála jsem. Na to, že jsem to s daným orchestrem zkoušela jednou v Brně a pak až na generálce, tak dobrý. V jedné skladbě jsem si brnkla o strunu A. Asi si taky chtěla zahrát.
S orchestrem a se sborem jsme hráli sedm skladeb a jednu jako přídavek. To byl Narodil se Kristus Pán. Vše ostatní byly známé i méně známé koledy. A musím se pochlubit, zahrála jsem si Graduale z "Rybovky". To mi došlo až cestou domů. Vždycky jsem si ji chtěla zahrát. Tak se mi to částečně splnilo.
No za ten půlden v docela vyhřátém kostele jsem si stihla i vydělat. V obálce jsem po koncertě dostala nějaké to finanční ohodnocení. Kdo by to nebral? Ale i tak bych si ten koncert a celou generálku užila stejně. Tohle byla jen třešnička na dortu. Pán Bůh zaplať. Jinak byly i chlebíčky, kafe a čaj.
Pak mě kolegyně celistka odvezla zase domů a já si dala dobrou večeři.
A to bude pro dnešek a celý první týden roku 2023 všechno. Celý týden jsem si neskutečně užila. Jen mi chyběl šerm.
Krásný další, druhý, týden roku 2023.
Vaše příjemně unavená Vanimaré

6.1.23

Zvedla jsem si sebevědomí

Aspoň trochu.
Včera jsem byla hrát v Brně s lidmi, které jsem v životě neviděla. Kromě teda mého odvozu do Brna. To je moje dirigentka z orchestru a hraje na violoncello.

1.1.23

26.12.2022 - 1.1.2023

Tak je tu Nový rok s novým rokem 2023. A co se dělo poslední týden roku 2022?

Procházkové myšlenky V.

Dneska je kolem mě nějak moc hlučno.

Četba listopad, prosinec 2022

První článek roku 2023. Opět o četbě, stejně jako loni.
Poslední dva měsíce jsem zase četla. Tak průměrně. Moc toho nebylo, ale něco přece.
Jen osm knih bylo v E-podobě. Jinak všechny byly papírové.
Poslední knihu jsem dočetla těsně před jedenáctou večerní poslední den roku. Jen tak, abych do nového roku šla s čistým štítem. Všechny knihy dočteny.

Oblíbené