13. týden 2013

Tak jo, Svatý týden je za námi. Školáci a středoškoláci měli od čtvrtka volno. Vysokoškoláci museli na přednášky, semináře a cvičení. Z toho důvodu jsem nestihla missu chrismatis, ale o tom níže. Začnu hezky od pondělí.

Spontální článek 14 a Jak pokračuji 14

Tak po velmi dlouhé době trocha čísílek. Snad to neuškodí. Ve Wordu je popsáno 256 stránek. Z toho je zveřejněno 255. Napsáno rukou mám 855 a ještě přibudou. Zatím jsem neukončila, ale za nedlouho to snad ukončím. Stále píšu do osmého sešitu. A začala jsem psát další, snad poslední kapitolu s názvem Konec smutku, čas radosti. I když teda ještě plánuji nějaký ten epilog. Název ještě vymyslím.

12. týden 2013

Tak jo, neděle je tu. Od pondělí se toho moc nestalo. Byla jsem ve škole, po dlouhé době jsem se podívala va teologickou fakultu a mohla si poslechnout trochu duchovní hudby. I když jsem trochu čekala, že se bude zpívat, když nás v úterý čekala slavnost sv.Josefa. No následně jsem večer zjistila, že mi teče do bot. Trochu špatné načasování, když celé podělí sněžilo. Tak jsem v úterý vyrazila do obchodů. Ná výběr a nákup solidních a hlavně černých zimních bot jsem měla necelou hodinku. Stihla jsem to. Úterý odpoledne bylo relativně volné. Jen jsem si šla po dlouhé době zazpívat do katedrály a otcem biskupem. Byla tam docela zima. Co bych taky chtěla za velké teplo v březnu, ba skoro v dubnu, když je venku sníh. Ve středu jsem měla praxi. Ve čtvrtek jsem měla školu klasicky, teda skoro, ta ranní hodina didaktické techniky mi odpadla, tak jsem začínala až matematikou. Pak jsem měla dvě dvouhodinovky angličtiny a pak jsem měla, podotýkám měla, mít technologické praktikum. Milý pan vyučující nedošel. Čekala jsem na něj čtvrt hodiny (akademická čtvrthodinka, potom se odchází, když vyučující nedojde). Byla jsem totálně naštvaná, protože jsem musela čekat skoro dvě hodiny na další vlak do Brna. Jedno pozitivum to mělo, mohla jsem si zajít na oběd. Tento týden na to kašlu, budu mmuset spěchat na mši svatou na Zelený čtvrtek. Ano, už teď v týdnu jsou Velikonoce. Já jsem to zjistila minulý týden v neděli ráno. Čeká na mě Exsultet (Velikonoční chvalozpěv). V pátek jsem byla doma, ale klasicky jsen dopoledne. Odpoledne jsem si jela koupit boty na florec. Pak jsem šla chvíli hrát na varhany, zpívat na mši a hrát na housle a violu do komorňáku. Večer jsem šla na volejbal. V sobotu jsem byla hrát, pěkvapivě jsem docela dost vymrzla a to jsem si nahoře zatopila. Asi to nestačilo. A konečně se dostávám ke včerejšímu večeru. Večer začal Svatý týden, začal krásnou Květnou nedělí. Ale zima byla. Uvědomila jsem si, že Květná neděle sand nikdy nebyla na sněhu. No už to nebudu most říkat. Dneska jsem byla na třech mších svatých, na všech se žehnaly ratolesti a četly Pašije. Jednou jsem si je přečetla i já. No, dopadlo to jinak dobře. Jen v jedné větě jsem vynechala jedno slovo, ale to nikdo kromě mě a otce nepoznal. Možná ještě třetí čtenář. Odpoledne vyrážím směr Olomouc. Moc se mi v té zimě nechce. Hlavně si musím všechno sbalit, abych to pohom nemusela něčím kompenzovat.

Tak, dneska je to nějaké dlouhé.

Všem, co se pročetli až na konec tohoto dlouhého a nicneříkajícího článku, přeji krásný Svatý týden.

Vanimaré

P.S.: Článek je přednastaven, touto dobou budu ve vlaku.

V.

Počasí se zbláznilo, asi definitivně

...protože v Olomouci sněží!!!!! V půlce března!!!!!!!

11. týden 2013

Tak týden je opět pryč. Mám jednu špatnou zprávu, fotky z foťáku již někdo někam přetáhl a ve foťáku už prostě nejsou. Tak a co se dělo minulý týden? Asi nic moc. V pondělí jsem byla ve škole, v úterý taky, i když jsem měla jen jednu dvouhodinovku. Odpoledne jsem dělala všelijaké seminárky a prezentace. Středa byla celá volná. Pokračovala jsem v práci na seminárkách a prezentacích a sledovala conclave (volba papeže). Večer jsem šla na mši s vědomím, že když budu pryč, tak se nemusím dozvědět, zda byl papež zvolen. Naštěstí jsem to stihla a mohla se v přímém přenosu dívat, jak z komína Sixtynské kaple stouká bílý kouř. V té kapli jsem před dvěma lety byla, jenže žádné fotky z ní nemám, protože se tam nesmělo fotit. Zvolen byl kardinál z Argentiny Jorge Maria Bergoglio a přijal jméno František, podle sv. Františka z Assisi. Zvolení nového papeže jste si mohli všimnout i tady na blogu. Čtvrtek byl ve znamení školy, jak jinak. Ale spokojeně jsem potom dojela domů. Z Brna jsem měla odvoz a vlak bych stejně nestihla a musela bych čekat. Takhle jsem byla doma o půl hodiny dříve. V pátek jsem se snažila tisknout věci do školy, ale nějak to nefungovalo. Tak jsem si aspoň oskenovala písničky k přípravám. Odpoledne jsem chvíli hrála na varhany, zpívala při mši a utíkala do komorňáku. Večer jsem si ještě šla zahrát volejbal. V sobotu jsem byla doučovat a odpoledne se sama učit. Ale ne do školy. Učila jsem se další část části ordinária p. Josefa Olejníka (ordinárium - neměnné částí mše svaté, mění se jen melodie, skládá se z Kyrie, Gloria, Credo, Sanctus, Benedictus a Agnus Dei), pozn. to p. před jménem není pan, ale pater (latinsky: otec). Večer jsem jela na mši svatou a pak jsem pospíchala na florbal. V neděli jsem byla na třech mších svatých a večer jedu do divadla. Doufám, že budu spokojená, ale zatím mě Městské divadlo v Brně nezklamalo.

Tak už končím tento dlouhý článek.

Všem, kteří se prokousali textem a přečetli aspoň každé druhé slovo, přeji krásný týden.

Vanimaré

Habemus Papam!

Církev má nového papeže. Po odstoupení Benedikta XVI. se jím stal Argentinec Jorge Mario Bergoglio, který přijal jméno František, podle sv. Františka z Assisi. První papež z řádu Jezuitů.

Modlete se za něj.

Není konec všeho 22. část

Procitla jsem.

"Mára arin, Ari."oslovil mě Ber. Ležela jsem v jeho objetí.

"Mára arin."odpověděla jsem. Pohladil mě po tváři.

"Je ti lépe?"

"Moc ne. Kdy ses vrátil?"

"Ještě jsem neodešel."

"Jak to?"

"Nemohl jsem, ale…"

"Budeš muset. Nechci, abys měl kvůli mně problémy. Jen běž."řekla jsem po chvíli.

"Dobře."usmál se na mě. "Asi to bez tebe nevydržím."

"Nechci, abys měl problém."

"Nebudu, neboj se."

"Snídal jsi?"

"Ještě ne. Nasnídám se po cestě."

"Něco ti nachystám."vstávala jsem.

"Nechoď, ještě chvíli zůstaň."nedovolil mi odejít.

10. týden 2013

Tak je tu opět neděle. Na fotky ze zimy jsem opět zapomněla, takže jsou nejspíš ještě stále ve foťáku. Co se dělo uplynulý týden? Nic moc. V pondělí jsem byla ve škole. Totéž se opakovalo v úterý. Jen z nepochopitelného důvodu nebyla jedna přednáška. Ve středu jsem šla do školy jen na jednu dvouhodinovku a ještě až večer. Zato vě čtvrtek jsem si všechno vynahradila. Ve škole jsem byla od tři čtvrtě na devět až do půl čtvrté. Pak jsem konečně vyrazila směr domov. Cesta proběhla celkem v pohodě, v Brně se mi nechtělo vystupovat, jak se mi cesta po tmě zalíbila. V pátek jsem byla dopoledne doma. Hrála jsem na violu, na housle, jen jsem zapomněla, že bych mohla začít pravidelněji zpívat. Za tři týdny jsou Velikonoce a mě čeká Exsultet (Velikonoční chvalozpěv). Nezmiňuji ani ty ostatní antifony a žalmy, které budou na Velikonoční vigílii (bílá sobota večer). No to nechám ještě chvíli odpočívat. Odpoledne jsem šla na chvíli hrát na varhany. Pak na mši svatou a do komorňáku. Večer jsem si šla zahrát volejbal. V sobotu jsem byla doučovat, ministrovat na pohřeb a skončila jsem zase u varhan. Tentokrát mě začaly bolet prsty. Nevím, jestli to bylo tím, že nejsem trénovaná nebo tím, že jsem hrála poctivě každý takt pod bedlivým pohledem varhaníka. Možná od každého trochu. Večer jsem byla na florbale. V neděli jsem byla na mších svatých, dvakrát jsem ministrovala a jednou zpívala. Teď přemýšlím, co sbalit do krosny, abych mohla spokojeně odjet do Olomouce. I když se mi tam vůbec nechce. Naštěstí mě nečeká žádná prezentace. Tetno týden jsem měla dvě. Jedna byla z kořenové zeleniny a druhá byla ukázková hodina v didaktice anglického jazyka. Obě jsem přežila bez viditelné újmy. I když z té angličtiny budu mít husí kůži ještě asi hodně dlouho.

Tak jo, už budu končit. Dlouhé články stejně nikdo nečte, hlavně když je to takové nudné kecaní, jako to moje.

Tak vám všem, co jste se propracovali a pročetli až sem, přeji krásný 11. týden roku 2013.

Vaše Vanimaré

Není konec všeho 21. část

Probudila jsem se. Netušila jsem, jak se to stalo, ale probudila jsem se Berovi na hrudi. - Asi se v noci něco stalo, jinak by tu nebyl. - blesklo mi hlavou. Vymotala jsem se z přikrývek aniž bych ho vzbudila. Rychle jsem se převlékla, rozčesala si vlasy a sepnula je do culíku. Ber stále spokojeně podřimoval. Sedla jsem si vedle jeho ramene na postel a pozorovala ho. Někdo zaklepal. Vstala jsem a otevřela.

"Mára arin, Ari."pozdravil mě Fron.

"Mára arin."odpověděla jsem. Stále jsem se nedokázala Fronovi podívat do očí.

"Už jsi vzhůru?"

"Ano, mám ti nachystat snídani?"zeptala jsem se.

"Ne, to zvládnu."

"Dobře."chtěla jsem se vrátit do pokoje.

"Ari."zastavil mě, "Co se děje? Mluv se mnou."letmo jsem na něj pohlédla, "Nic ti nevyčítám."

"Já vím."špitla jsem a nedovolila Fronovi, aby mě znovu zastavil. Zavřela jsem dveře a vrátila se k Berovi. Pohladila jsem ho po tváři ve snaze ho probudit. Nepovedlo se. Políbila jsem ho na čelo. Stále nic. Jen se pousmál. Už mi bylo jasné, že spánek jen předstírá, ale i tak jsem dál hrála jeho hru. Políbila jsem ho znovu...

9. týden2013

Tak je tu opět neděle. Přes týden se nedělo nic moc. V pondělí jsem byla ve škole. V úterý taktéž. A ve středu jsem šla na dvě praxe. Prvně do mateřské školy a pak jsem měla animační program v arcidiecezním muzeu na výstavě Od Tiziana po Warhola. Večer jsem měla ještě cvičení z integrovaného přírodovědného základu. Ve čtvrtek jsem byla ve škole od rána až do půl třetí. Pak jsem utíkala na vlak. Cesta domů proběhla celkem v pohodě, až na toho pána, který mi dal přednášku o politice. Po pravdě, vůbec jsem mu nerozuměla. V pátek jsme byla doma, ale bohužel ne celý den. Odpoledne jsem jela na pohřeb, pak na mši. V podveřer do komorňáku a večer na volejbal. V sobotu jsem byla aspoň dopoledne doma. Od půl jedné jsem už byla v kostele a chystala se na dva pohřby. Jeden byl jen tak, beze mše, a druhý už se mší. Potom jsem do pěti hrála na varhany. Doma jsem byla jen chvíli a utíkala jsem na florbal. V neděli jsem se po dlouhé době trochu vyspala. Šla jsem jen na jednu mši zpívat a hrát. Překvapivě se oboje podařilo. Až na ten poslední akord Kyrie a jednou jsem se sekla v Beránkovi, ale to nikdo nepoznal. Snad. Dneska mě ještě čeká odjezd do univerzitního města Olomouce. Nějak se mi tam nechce při představě prezentace v integrovaném přírodovědném základu a ukázkové hodiny v didaktice anglického jazyka. Té didaktiky se děsím víc. Angličtina mi totiž vůbec nejde a hlavně mě nebaví. Tak snad to nějak přežiju a spokojeně s hrdě vztyčenou hlavou odejdu.

To by asi bylo pro dnešek všechno. Fotky zimy stále nemám.

Přeji všem krásný další týden roku 2013.

Vanimaré