Člověk by čekal, že...

.... bude jaro, ale ono ne. Poslední den měsíce března a venku v poledne tohle....

V Númenu 3. část

Hwesta. Překvapilo mě, že tam bylo jméno, které mi dal Imperos. Rozlomila jsem pečeť a začala číst.

23.3. - 29.3.2020

Další karanténní neděle je tady. Celý týden strašně rychle utekl a já zjišťuji, že neumím psát. Jen za těch pár vět, co jsem zatím napsala, tak byla hromada chyb. Naštěstí jsem je opravila, tak snad nebudou článek rušit další chyby, které nasekám později. Ale teď k uplynulému týdnu.

V Númenu 2. část

Ráno jsem vstala se sluncem. Snídani jsem si nechala přinést do pokoje. Moje služebná mě měla doprovázet. Původně jsem chtěla jet sama, ale Imperos to nedovolil.

Vložila jsem do batohu poslední věci a se služebnou jsem opustila pokoj.

"Má paní, pán Imperos by s Vámi rád mluvil. Máte k němu přijít co nejdříve." řekla mi Adia po snídani.

"Děkuji, půjdu za ním hned."

Služebná Adia mě vedla k Imperosovi. Imperos seděl na terase, kde jsem mu oznámila odchod.

"Dobré ráno." pozdravila jsem. Imperos mi neodpověděl. Adia odešla. Osaměla jsem s Imperosem. Dlouho jsme mlčeli.

"Opravdu chcete odejít?" zeptal se do ticha.

"Musím odejít. Nepatřím do tohoto města. Patřím do lesa, ke svým přátelům, které musím najít. Čekala jsem příliš dlouho."

"Nic Vás nepřesvědčí, abyste zůstala?"

"Ne, musím jít hledat ty, kteří jsou mi nejdražší. Odjedu zítra ráno."

Po mé odpovědi se ode mě odvrátil a už nepromluvil. Potichu jsem odešla.

16.3. - 22.3.2020

Tak další neděle bez mše svaté je tu. A co se dělo uplnulý karanténní týden? Nic moc. Aspoň u mě.

V Númenu 1. část

Třetí dodatek. Původně jsem myslela, že jej zveřejním až na Vánoce, ale jelikož je u nás nouzová situace, tak trochu měním plány a vydávám to teď. Pokud jste doma a nemáte co dělat, tak můžete aspoň trochu číst. Pravděpodobně to budu vydávat jako Bera, každé úterý, snad ve stejnou hodinu. V době šermu. Zatím tak učiním u tří kapitol dodatků.

Jinak je to pokračování druhého dodatku. Takže vlastně jen kapitola druhého dodatku.

Přeji příjemné čtení.

Vanimaré

Procitla jsem. Cítila jsem snad každou kost v těle. A také to, že mě někdo drží za ruku.

"Bere…" vydechla jsem.

Trochu šok

Nikdy, opravdu nikdy jsem si nedokázala představit, že budu mít článek ve výběru dne. Už jednou jsem byla vybrána jako blog dne, ale ne kvůli jednomu článku a ještě k tomu pravidelnému.

Každopádně tomu, co mě vybral, děkuji.

A já si říkám, že mám najednou nějaký ten komentář.

Vaše Vanimaré

P. S.: Doufám, že v tom článku nemám moc chyb.

V.

9.3. - 15.3.2020

Tak je tu zase neděle. Týden to byl docela zajímavý. Aspoň co se zpráv týče. A co se dělo?

Zavřené školy

Za celý svůj školní život jsem nezažila chřipkové prázdniny. A teď jsem učitelka a mám pracovat bez dětí.

2.3.- 8.3.2020

Tak je tu další neděle. Strašně ten čas letí a já nevím, jak ho zastavit. Dost mě to děsí. A co se dělo uplynulý týden?

24.2. - 1.3.2020

Další neděle je zde. Celý týden utekl jako splašený kůň. A co se vlastně dělo týden po prázdninách?