Tak další neděle bez mše svaté je tu. A co se dělo uplnulý karanténní týden? Nic moc. Aspoň u mě.
V pondělí žádná práce. Vlastně ano. Zajít do třídy zalít kytky, aby v té karanténě neuschly a taky jsem dala další úkoly přes internet. Moc toho moje děti nemají. Za dva týdny měly za úkol to, co bychom zvládli ve třídě za tři hodiny. Ale nechci je přetěžovat a hlavně nechci moc přetěžovat rodiče. Snad to pochopí. Zbytek dne jsem se věnovala diplomce. Jen už nevím, kolik stránek jsem napsala. Ale to je jedno.
V úterý opět doma. Pravidelná celodenní kontrola emailu, jestli náhodou někdo něco nepotřebuje z dětí a tak. Práce na diplomkce pokračovala. Snad zdárně. To ještě nevím. Přepisovala jsem informace z kroniky. Někdy to bylo docela zajímavé čtení a někdy se to nedalo ani přečíst.
Ve středu opět doma na emailu. Diplomka nezahálela a psala jsem a psala. Dokončila jsem dějiny farnosti a vrhla jsem se na kněze. Naštěstí poslední roky byly pro mě jednodušší, protože jsem je sama prožila. Ještěže tak. Práce mi celkem šla. Psala jsem celý den. A taky jsem ušila jednu zkušební roušku. Moc se mi nepovedla. Vyprala jsem prostěradlo, odstranila mu gumičky a veškeré švy. A celkově si nachystala věci na šití.
Ve čtrvtek jsem psala a taky šila roušky. Ušila jsem čtyři. Úspěch. Nadávala jsem u šicího stroje. Elektrický jako vždy po výměně nití začal blbnout. Zatím jsem nepochopila proč. Tak jsem přesedla na šlapací a tam mi to už šlo lépe. (Až na to, že jsem každých pět minut špatně sešlápla pedál a začal jsem motat obráceně, tudíž se mi přetrhla horní nit. Nojo.) Ale čtyři roušky jsou na světě. Pak mi došla lemovka.
V pátek jsem sedla k počítači a poslala vedoucímu práce text. Teď mi bude pár dní pěkně špatně. Následně se dozvím.... Radši nepředbíhat. Nechám se překvapit. Jsem si vědoma toho, že je to nic moc.
Dopoledne jsem se snažila zpracovat ještě jeden úkol do školy a to sepsat práci na téma Lidská práce v Kompendiu sociální nauky církve. Je to přes 35 stran odborného textu. Ten si musím přečíst (čtu ho už půl roku) a napsat o něm dvě stránky A4. Jsem zvědavá, jestli mi to vyjde. Nevyšlo. Odvezdala jsem stránky 4.
V pátek jsem se začala dívat na filmy. Hned na začátek jsem si dala první díl Hobita. Jak moc mi chyběl.
V sobotu jsem dokoukala na Neočekávanou cestu a zhlédla celou Drakovu Šmačí poušť. A kousek Bitvy pěti armád.
V sobotu jsem nechala vyprat všech 20 roušek (ušila jsem jich 18, dvě jsme dostali). Některé to trochu nepřežily a rozpáraly se. Respektive se vyškubly z lemů a stehů. Tak stane se. A všechny dostaly krásnou bleděmodrou barvu. Naprosto neúmyslně. Jedna lemovka byla tmavě modrá a v pračce trochu pustila. No co. Na funkčnost to snad nebude mít vliv.
V neděli jsem se chtěla dívat na přenos z Brna, ale nějak to nešlo. Tak jsem se koukla až do Litomyšle. Není to ono, když se díváte na televizi / počítač (nehodící se nečtěte). Po týdnu jsemšla vrátit kroniku a taky na hřbitov. Využila jsem taky příležitosti, že nebyl nikdo v kostele a pomodlila se křížovou cestu. Na hřbitově jsem zapálila svíčky a šla domů.
Po obědě jsem koukala na Bitvu pěti armád a dokoukala ji po kafi. Proč jsou ty filmy tak krátké? Už je to stejné jako s knihami. Končí strašně rychle.
Denně jsem se snažila cvičit, něco nového vytvořit a odpočívat. Takže to bude pro dnešek asi všechno. Přeji krásný další týden roku 2020. Snad se z té karantény nezbázním, i když je pravda, že bych potřebovala mít barák chvilku pro sebe, abych mohla hrát na violu, flétny a tak podobně. Možná bych se dokopala i ke klavíru a varhanám bez pedálů. Zatím mám smůlu. Jediný pedál, který bez okolních poznámek můžu sešlápnout je ten u šicího stroje. Možná chytnu do ruky nějakou knížku. Ale Pána Prstenů si nechávám na 25. března, což bude za chvíli. Snad.
Vaše Vanimaré
Žádné komentáře:
Okomentovat