Děkuji za službu

Spíše za možnost sloužit u oltáře.

---

Po víc jak roce jsem dostala šanci se aspoň na chvíli obléct do kleriky a rochety. Nebyla to tedy zrovna veselá příležitost, byl to pohřeb, ale byla to příležitost.

Z liturgiky jsem nezapomněla nic. Jen jsem u hrobu nemohla najít jednu mmodlitbu. A teď už si ji budu dlouho pamatovat.

Takže ještě jednou dík za tu možnost sloužit u oltáře.

Vaše Vanimaré

20.8. - 26.8.2018

Je tu neděle, kdy jsem na cestách. Ano,

V bezpečí tábora

Následovaly jsme ho. Služebná se ale někam vytratila. Nebyla s námi od té doby, co nás ti muži zastavili.

"Mamil, kde je?"

"Nevím. Někde blízko."

Muži nás dovedli do tábora. Vzbudily jsme rozruch.

13.8. - 19.8.2018

Opět je tu neděle. Už se mi to krátí. Za chvíli do práce. A co se dělo minulý týden? Bylo toho dost.

Duchovní zážitek

Dneska jsem chtěla jít hrát na varhany. Přišla jsem do kostela po půl paté, abych aspoň tři čtvrtě hodinky hrála. Ale nedošlo k tomu.

Budíček

Sousedi bourají barák, respektive už začali stavět stěnu na zajištění svahu a naší zahrady. To stihli kolem našeho sklepa a kousek pod zahradou. Dneska zbourali zbývající taras a nestačili se divit. Za tarasem hrkl dolů i kus naší zahrady. Zakrojilo se to asi dva metry do naší zahrady. Pár tun zeminy. Hukot to byl pěkný. Zajímaly by mě pocity toho, co stál pod tím. Naštěstí to nikoho nezavalilo.

Přikládám foto.

Takže dneska vzrůšo.

Vaše Vanimaré

6.8. - 12.8.2018

Opět je tu neděle. A už jsem doma. Bohužel. Zpět v realitě života. A co se vlastně ve stručnosti dělo na cestách o Francii? Ve stručnosti proto, že chystám článek z mých poznámek z cesty.

Cesta na sever

Útěk se snad zdařil. Mamil se zorientovala venku podle hvězd. Já jsem toho nebyla schopná. Důvěřovala jsem jí, že jsme jely správným směrem. Nemluvily jsme.

Pak jsem zaslechla koně. Za námi. Otočila jsem se, ale nikoho jsem neviděla. Dusot kopyt se přibližoval.

"Měly bychom zrychlit." řekla jsem mamil, "Někdo je za námi." Mamil se otočila.

30.7. - 5.8.2018

Opět je tu neděle. A trochu zvláštní neděle, protože jsem ve Francii. Ano, nastala má druhá aktivní dovolená. A co se dělo týden před odjezdem?

Na svobodě

Dlouho jsme seděly a povídaly si. Mamil chtěla hlavně vědět, jak jsem rostla, co všechno jsem prožila.

"Aranel, jsem tu pod jiným jménem, nechtěla jsem, aby mě někdo identifikoval. Mám pocit, že Imperos tomuto lidu nevládne, ale vládne jim někdo jiný. Někdo, koho znám. Až moc dobře znám."

V zajetí

Šla jsem asi dvacet metrů. Pak jsem se ukázala na volném prostranství. Žena mě téměř okamžitě zaregistrovala. Rychle skočila na koně a přebrodila řeku.

"Mára rë." oslovila jsem ji jako první. Neodpověděl mi, ale chytila mě za límec a hodila před sebe do sedla.

"Co vás to napadlo..." sykla mi do ucha, "Nevíte, jak to tady chodí?" i se mnou vjela pod stromy, kde mě pustila.

"Co to…" nestihla jsem se ani nadechnout k otázce a znovu mě umlčela.