Den co den jsme vyjížděli na koních do okolí Esgorenu. V sedle jsem se za chvíli cítila opět jako doma. Když jsem nebývala moc unavená, chodili jsme k večeru na poměrně dlouhé procházky.
"Zkusíš klus?"zeptal se mě Fron.
"To nedám."odpověděla jsem.
"Jak myslíš."
"Ale zkusím to."pobídla jsem Lafa holeněmi. Snažila jsem se vysedávat. Povedlo se mi to tak dvakrát třikrát a dál jsem na koni jen visela. Zastavila jsem Lafa a málem přeletěla přes jeho hlavu.
"Ještě to nepůjde."otočila jsem se na Frona.
"Nevadí. Na to je času dost. Vrátíme se. Musíme se ještě připravit na cestu." Vraceli jsme se domů. Cestou jsme potkali nejednu patrolu pátrající po nepříteli, který byl poražen. Nikoho známého jsem mezi nimi nezahlédla.
"Kdy vyrážíte?"zeptala se mamil po večeři.
"Rád bych vyrazil ještě před polednem."odpověděl Fron a uklízel ze stolu. Mamil umývala, já se chopila hadru a utírala do sucha a Jek skládal nádobí do polic nade mnou.
"Ještě uvidíme, co nám vzkáže Izupa a Ber."vložil se do debaty Jek.
"Jarin by tu měla každou chvíli být."řekl Fron.
"Jdu si lehnout, jsem unavená. Kdyby se něco dělo, tak pro mě přijďte."
"Ari, není ti nic?"podezřele se na mě Fron podíval.
"Ne, není. Neboj se. Když tak mára löme."opustila jsem kuchyň. Mamil mě po chvíli následovala a i přes moje protesty mi připravila lázeň. Jako každý večer jsem ze sebe smyla špínu a pot dne. Mamil mi umyla vlasy a pomohla do noční košile. Po chvíli jsem vstoupila do svého pokoje. Usadila jsem se na postel.
"Ari."zakřičel Fron ze spodu. Okamžitě jsem vyskočila a opřela se o zábradlí nad schody. Dole stál Fron, Jek a .. Ber.
