Opět je tu neděle. Čtvrtá postní, tzv. laetere. A co se dělo?
V pondělí jsem pracovala. Měla jsem ale výuku zkrácenou jen na tři hodiny. Nestěžovala jsem si. Užívala jsem si dvě hodiny volna. Krásné. Četla jsem si a psala a věnovala se tomu, co jsem zrovna potřebovala vyřešit.
Odpoledne jsem vyrazila měr Brno, protože jsem potřebovala do bakalářky ještě dolepit kapsu na CD. Trochu na to pozapomněli. Ale bez problémů to napravili.
Na večer jsem šla na mši svatou. Bohužel jsem věděla, co se tam bude dít. Nešlo ani tak o liturgii u oltáře, ale o výběr písně. Zase se někdo nepodíval do direktáře pro varhaníky, který je schválený ČBK (jinak bych jej nemohla číst).
Raději přidám foto.
Mrzelo mě to, protože tímhle se dle mého názoru ztrácí podstata slavnosti. Všimněte si celého textu. My jsme zpívali 817 a pak 812. Mariánské písně, velmi pěkné a melodické, ale na tuto slavnost se absolutně nehodící.
V úterý opět práce. Mám pocit, že čím dál náročnější. Odpoledne jsem šla s kolegyní na kávičku. Pěkně jsme si pokecaly a odpočinuly. Do večera jsem se učila a šila. Respektive jsem poslouchala přednášky z Proglasu do Církevního práva.
Ve tředu opět práce. Dosti náročná. Je to se mnou čím dál horší. Nějak to přestávám zvládat. No, po práci následovala kávička a zákusek. A večer mše svatá. Liturgie probíhala celkem normálně. Rozhodně lépe než v pondělí...
Ve čtvrtek opět práce. A odpoledne školení. Místo kafe. To byl dárek ke dni učitelů. Večer jsem jela na koncert do Rosic. Byl to charitativní koncert pro organizaci Dům pro Jůlii, která bude stavět hospic pro děti. Koncert jsem si i před svou nechuť tam vůbec jet, docela užila. A to jsem schytala sólo v jedné písničce. A ani jsem se necítila nijak odstrčená, že jsem byla vybrána až jako poslední možnost. Jen jsem neměla síllu se bránit. Já to sólo nechtěla.
Ale zahrála jsem si na violu.
Domů jsem se vrátila v devět. A byla jsem strašně moc utahaná.
V pátek opět práce. Docela klidná. Klidnější než dřív. Odpoledne kafe s mamkou a pak mše svatá a orchestr. Spíš jen kvarteto. Jednalo se o jeden doprovod na absolvestský koncert. A šlo mi to. Na to, že minulý týden jsem to hrála poprvé a pak už ne.
V sobotu jsem se dlouho vyspala, do půl deváté. Dopoledne jsem pomáhala s úklidem doma, a odpoledne chvíli na baráku u babičky. Pak jsem si udělala s kolegyněmi dámskou jízdu po obchodech. Potřebovala jsem nakoupit nějaké odměny pro děti. Stavily jsme se na kafe a daly si zákusek.
Večer jsem šla po dvou měsících na florbal. Zahrála jsem si docela dobře a překvapivě jsem se i trefovala do malé branky. Góly jsem u sedmého přestala počítat. Bylo jich hodně.
V neděli jsem byla na mši svaté. Zpívala jsem a apreludovala. Hned v prvím akordu jsem zapomněla na fis. Klasika.
Jinak se mi dnes velmi líbilo kázání. Zaujal mě příběh z druhé světové války. Ale nebudu ho převypravovat.
Odpoledne jsem se snažila učit se, ale moc mi to nešlo. Chvíli jsem seděla i venku, ale jakmile zalezlo slunko za mrak, byla zima. Tak jsem se vrátila do pokoje.
Po kafi jsem se dívala na film Opravdová kuráž, který jsem ještě neviděla.
A to bude pro dnešek asi všechno. Takže přeji krásný další týden roku 2019.
Vaše Vanimaré
