Oj oj, asi budu muset přesunout pravidelné nedělní články na pondělí. Nějak nestíhám. A v neděli nemívám přístup na internet.
V pondělí jsem byla v Jeseníkách. Z postele se mi nechtělo. Válela jsem se to půl desáté. Dopoledne proběhl nákum v Malé Morávce a odpoledne procházka po Karlově Studánce. Koupila jsem pár suvenýrů a taky dva ručníky. Pro mě a pro přítele se jmény. V Karlově Studánce měli dobrý sorbet. Limeta a multivitamín.
Po návratu na chatu jsme navštívili místní hospodu, kde jsem si vychutnala výbornou domácí jahodovo-mátovou limonádu. Večer jsem se dívala na Četníka ze Saint Tropez.
V úterý dopoledne pořádný spánek. A taky nákup v Hrušce. Po obědě leháro a pak procházka na hřiště. Cesta zpátky byla taky pěší. Taky jsem si s jednou cácorkou zahrála Monopoly a masírovali jsme si nohy.
Ve středu jsem vstávala snad nejpozději za celý týden. Až o půl jedenácté. Dopoledne jsem hrála šipky s jedním členem výpravy a odpoledne byla túra na Velký Kotel, kam jsem s přítelem vyrazila ve čtyři hodiny. Nasadili jsme pěkné tempo, protože nám internet tvrdil, že cesta tam i zpět zabere čtyři hodiny. Za hodinu a čtvrt přibližně jsme byli u cíle. Chvíli jsme poseděli a vraceli se zpátky. Cestou jsme potkali druhou část naší výpravy, která nám nestačila.
Ve čtvrtek opět pozdní vstávání. O půl desáté. Po snídani odjezd na hrad Sovinec, kde jsme měli prohlídku s průvodcem. Pak jsme se podívali na princezny, do lapidária, na Rýmařovské pověsti a na věž. Bylo tam kolem 200 schodů.
Cestou zpátky na chatu jsme se zastavili v restauraci na oběd. Dala jsem si výborné vepřové medailonky z panenky s česnekovými brambory. Z restaurace naše kroky vedly na rozhlednu. Těsně před zavíračkou jsme se na ni vyšplhali. Pak cácorky chvíli řádily na hřišti.
Po návratu na chatu jsem zase chvíli usnula. A k večeři jsme opékali špekáčky.
V pátek dopoledne nic moc akce. Po pozdním obědě jsme všichni jeli na koně. Dostali jsme kobylku jménem Ruby. Vyhřebelcovali jsme ji, já jí vyškrábala kopýtka a nasadila uzdu. První se na kobylku posadil přítel a já ho povodila po jízdárně. Pak šly postupně do sedla přítelovy neteře a nakonec já. Já jsem jezdila více méně sama.
U koní jsme byli asi hodinu, jak jsem byla šťastná. Domlouvalo se taky ježdění na druhý den, ale já jsem nejela, protože jsem se s přítelem domlouvala, že u nás doma půjdeme na hody tancovat.
V pátek večer jsme ještě s dětmi koukli na Loveckou sezónu a o půlnoci jsem šla spát.
V sobotu bylo kruté vstávání. Po snídani balení a úklid chaty a v deset odjezd domů. V Litovli jsme se stavili do McDonaldu a kolem jedné jsme byli doma. Rychle jsem uvařila brambory a osmažila rybí prsty, abychom měli oběd. Během toho přítel pověsil na zeď keramickou placku s nápisem Šťastný domov, kterou jsme koupili na Sovinci. Po obědě jsme se stavili u našich, kde jsem vybalila kufr a vše poklidila a pak jsme frčeli do Tesca na nákup.
Po nákupu jsem se vrhla na vaření lasagní na neděli.
Před sedmou jsem si dala sprchu a trochu se nastrojila. S přítelem jsme pak zamířili na hody, kde jsme tančili až do rána. A taky až do krve. Přítelovi šlápla na nohu nějaká paní a podpatkem mu rozřízla prst a já si vyrobila na malíčku puchýř.
V neděli bylo těžké vstávání, protože jsem usnula až ve čtvrt na dvě v noci. Dopoledne mše svatá, kdy nás potkal pan farář a vzal nás autem. Po mši cesta po sluníčku domů. Doma jsem přes poledne usnula. Ještěže jsem měla navařeno ze soboty. Jinak bychom byli hlady.
Odpoledne jsem vyžehlila prádlo a odpočívala s přítelem. Do pondělka jsem u něj přespala.
Tak to bude za Jesenický týden všechno. Tento typ článku asi opravdu přesunu na pondělí, protože u přítele je špatný signál, takže nemůžu článek psát ani na mobilu.
Ještě přidám páro fotek z Jeseníků.
Je to taková všehochuť za celý týden. Předposlední čtyři fotky jsou ze Sovince a poslední je Velký kotel. A zbytek nevím. Asi Vodopády Bílé Opavy.
Krásný další týden roku 2026. Mě čeká poslední týden dovolené, který strávím z větší části v Kroměříži na Letní škole liturgiky. Docela se těším, jen mi bude smutno po příteli. Ale o to víc se na něj pak budu těšit. A on na mě snad taky.
Další rekapitulační článek až v pondělí. To už bude pracovní pondělí.
Vaše Vanimaré
Žádné komentáře:
Okomentovat