Je nenávratně pryč. Zbývají poslední hodiny a ty většinou trávím takovým malým přehledem všeho, co se stalo během roku.
Leden byl asi celkem dobrý. Člověk se sžíval s novým rokem a občas zapomínal psát na konci trojku místo dvojky. Já stále žila ve stresu z dvaceti dvou hodin ve škole a tří hodin náboženství. Samozřejmě jsem jezdila na koni, zpívala, šermovala, chodila na procházky. Myslím, že jsem nevynechala ani jednu neděli, ale nejsem si tím stoprocentně jistá. Taky jsem docela dost četla.
Únor utekl taky velmi rychle. Byly hned na začátku pololetní prázdniny, které jsem strávila návštěvou zubaře. Myslím, že mi nic nevrtal. Úspěch. Jinak stále trval zaběhnutý systém z ledna. Skoro jsem zapomněla na autorské čtení a křest knihy mé kamarádky. Knihu jsem následně přečetla a mám ji i s podpisem.
Začátkem března jsem měla první větší úraz. Znovu jsem spadla z koně a skončila na pohotovosti. S bolavým krkem. Čekal mě rentgen a krční límec. Naštěstí týden na to byly prázdniny. To jsem vyrazila i s novým kamarádem krčním límcem do Jeseníku do lázní. Trochu jsem jim musela překopat harmonogram procedur, protože mi paní doktorka zakázala masáže. Takže bez masáží. Za to jsem si užila dva parafínové zábaly. Ty byly naprosto skvělé. Příjemně jsem se tam zotavila. Užívala jsem si nádherné procházky, příjemné procedury a udělala jsem si pár fantasy fotek. Bohužel jsem tam byla jen na pět dní. Z toho první a poslední den jsem strávila půl den ve vlaku. Ale bylo to super.
Jinak v březnu už nic moc nebylo. Aspoň si nevzpomínám.
V dubnu byly Velikonoce. Zadek mi ani moc nezmodral. Spíš vůbec. Vymrskali mě akorát taťka s bráchou a pár kluků u kostela. Barvená vajíčka jsme jedli pak celý týden. V dubnu hned po Velikonocích jsem měla slučák ze základky a tam se na mě usmálo trochu štěstí. Začala jsem se tam bavit s jedním klukem. Několikrát jsme spolu v dubnu zašli na procházku. Protáhla jsem ho hned na začátku docela náročnou trasou. A neskončilo to jen u toho.
V květnu jsme spolu začali chodit. Zní to asi trochu divně, v mém věku, ale je to tak. Procházky pokračovaly, bylo i jedno kino, pár přátelských setkání a posezení. Prostě jsem si začala užívat života ve dvou. Taky už mi dokonale hrabalo z hodin náboženství. Naštěstí ty v červnu skončily. Hned jsem měla více času. V květnu jsem tak odjela do Rožnova. Zvládla jsem za jeden den sejít z Radhoště do Rožnova a navštívit i Jurkovičovu rozhledu. Šla jsem dolů úplně sama lesem a mlhou. Krásnější procházku jsem tam neměla. Bylo to úžasné dobrodružství.
V červnu už jsem jen odškrtávala dny do prázdnin a těšila jsem se do Slovinska, kam jsem vyrazila hned první týden v červenci. Taky jsem si během června tahala asi pět nebo šest klíšťat. A byla jsem z toho značně nervózní. Dost jsem se obávala boreliózy. Myslím, že by mě zastavila v jízdě na koních na delší dobu.
Koncem června jsem vyrazila se šermířema do Polska na takový pěkný historický festival. A jelikož jsme tam jeli s hasičským autem, byli jsme zajímaví. Ukazovali jsme tam štítové formace, jeden z členů skupiny se umístil v trunaji vikingských šachů, někteří bojovali muž proti muži. A zapomněla jsem se zmínit o Svatoboru. Tam jsem si koupila nádherný náramek, ale do dvou týdnů jsem ho stihla ztratit při cestě z Lamberka. Zpátky jsem to chtěla vzít kolem řeky. Stalo se mi to trochu osudným, protože jsem skoro utopila foťák a mobil. Zahučela jsem do řeky, když jsem chtěla přejít jednu skálu a chytila jsem se za kořen, který kořenem nebyl. A už jsem byla dole. Dostala jsem větví do hlavy, odřela jsem si holeň a ždímala ponožky. Ještěže jsem měla dvoje. Naštěstí se mi nic vážnějšího nestalo.
Ve Slovinsku bylo nádherně. Jeden den jsem byla u moře, druhý den jsem šplhala skoro do dvou tisíc metrů. Udělala jsem taky rekord ve spálených kaloriích, podle mobilu samozřejmě, protože mám pocit, že těch kalorií musí být spálených víc. Poslední celý den jsem strávila v jedné soutěsce a u jezera Bled. Tam jsem se i vykoupala.
Podél moře jsem si s přítelem udělala nádhernou asi patnáctikilometrovou procházku z Izoly do Piranu. Cestou jsme parádně zmokli. Pak jsme ještě skočili do moře.
Pak v červenci byla ještě pouť a pak už se prázdniny pomalu přehouply do své druhé poloviny. Občas jsem přespala u přítele, stále jsme někam jezdili a chodili. Při procházce na Sedlecký hrad jsem si kvůli jedné fotce málem zlomila nohu. Vyzkoušela jsem si takovou zajímavou lávku přeš řeku, kdy jsou nad sebou natažena jen dvě lana. Nedala jsem to ani do půlky. Dost jsem se bála. Párkrát jsem promokla až na kůži, ale ani jednou jsem z toho nebyla nemocná, což je paráda.
V srpnu jsem se podívala do Budapeště. Byl to skvělý výlet jen ve dvou. Pak už na mě čekala práce, která v září vypukla naplno.
S novou paní ředitelkou se přešlo na nový systém žákovských knížek. Už nemáme papírové a já jsem svým způsobem spokojenější. V září jsem vystupovala se šermem v Kounicích na slavnostech.
Od září jsem taky začala pravidelně přespávat o víkendech u přítele. Abychom na sebe měli více času, protože přes týden toho času na sebe moc nemáme.
V říjnu jsme společně vyrazili do Krkonoš. Konečně jsem se podívala na vrchol naší nejvyšší hory. Bohužel bylo docela nehezké počasí a z výhledů nebylo nic. Ale užila jsem si to neskutečně. Cesta byla pro duši velmi očistná. Nestěžovala jsem si ani slůvkem. Celé dva dny bylo mlhavo, pršelo, ale v den odjezdu se nám Sněžka skoro vysmívala svým nádherným výhledem. I tak to bylo krásné.
Pak už se říjen přehoupl v listopad, čekalo mě zpívání a pomalá příprava na Vánoce. A pak se to stalo. Jedno pondělí jsem jen lonžovala. Pršelo, bylo hnusně a já bych byla úplně mokrá. Další týden na to jsem usedla do sedla a letěla jsem znovu dolů. Můžu si za to sama. Ale na druhou stranu jsem si krásně zacválala. Dostala jsem i pochvalu, že jsem se tak dlouho udržela, že jsem měla klidnou ruku. Aspoň něco.
Pád se obešel bez zranění, ale při návratu do sedla jsem si vyhodila koleno. A začal kolotoč u doktorů. Hned ten den jsem skončila na pohotovosti. Rentgen, vyšetření a odchod domů. Bez berlí, bez ortézy. Mažte si to voltarenem a buďte týden v klidu. Tak jo. Hned další týden jsem jela na pohotovost znovu. Z koně jsem nespadla, ani jsem tam nebyla, ale koleno stále bolelo a oteklo. I přes to, že jsem chodila o berlích, které jsem si sama sehnala. Nic moc nového mi neřekli, jen že mám cvičit. Dostala jsem ale žádanku na magnetickou rezonanci. Tam jsem dostala termín docela brzy. Hned začátkem prosince. Mezitím jsem si zašla ještě k fyzioterapeutce, která se mnou cvičila a řekla, jak mám cvičit doma.
Týden po magnetické jsem si volala na chirdu a hned si mě pozvali, že prý je tam nějaký nález. A to se dozvím až po Novém roce.
Tak jsem si tak ještě týden odpočívala, ale třetí týden po pádu jsem to už nevydržela a jela ke koním. Byl zrovna sníh a já jsem jela na vyjížďku na Samarisovi. Je to bělouš a já se aspoň cítila jako Popelka na Juráškovi. Týden na to znovu. A pak už byly Vánoce. Dárky jsem nakoupené měla. Jeden jsem zařizovala v sobotu týden před svátky, protože jsem ho chtěla předat hned v pondělí. A udělal radost. Poslední dárek jsem řešila v pátek před Vánoci. Prostě to nějak rychle uteklo.
Od Božího hodu jsem byla u přítele. Pěkně jsme si užívali. Každý den to byla nějaká krásná vycházka. Znovu jsem se podívala do údolí Chvojnice, tentokrát jsem nešplhala na Kozí hřbety, ale zato jsem přeskakovala Chvojnici přes padený kmen stromu. Docela dost velká zábava s bolavým kolenem, na které se nemůžu spolehnout. Jen od 23. prosince jsem ušla přes šedesát šest kilometrů. Na silvestra jsem přidala dalších osm.
Musím říct, že tento rok byl naprosto skvělý. Získala jsem lásku, nové přátele, spoustu nových poznatků. Poznala jsem spoustu míst, pravda u některých míst jsem si sáhla i na dno svých sil. Ale o tom to všechno je. Podle mobilu jsem ušla průměrně větší vzdálenost než minulý rok. Stejně se mi navýšil průměrný počet kroků. I přes ta nepříjemná zranění to byl krásný rok. Tak teď už jen čekat na tu půlnoc a přivítat rok 2024.
Jinak počet přečtených knih klesl na 94 za rok. Slabota. Vydala jsem 140 článků, většinou těch týdenních a koňských. Ukončila jsem zveřejňování Ari, Bera a Aranel. Všechny díly byly zveřejněny postupně ve Vybraném článku.
Do toho nového roku přeji všem, aby se jim splnilo to, po čem nejvíce touží.
Vaše Vanimaré
