Lepší je mlčet než planě kecat, nebo potom cítit zklamání z předešlého rozhovoru.

24.8.08

Maur obchází 1.část

Vzbudil mě velký hluk. Na chodbě pořád někdo běhal. Chvíli jsem to nevnímala, ale později jsem si uvědomila, co se stalo. Včera jsem byla na Rozhledně a dozvěděla jsem se něco o Maurovi. Dobyl Opevněné Město a jde rovnou k Izupovu domu. Proto ten shon.
Když jsem se umyla, učesala a něco pojedla, jsem vyšla na chodbu, kde vládl chaos. Všichni se připravovali na okamžitý výpad.
Šla jsem hledat Frona nebo někoho jiného známého, kterého jsem se mohla zeptat, co se děje a co nám dělat. Nakonec jsem potkala Bera a Izupu. Byli v nějaké debatě, když jsem je vyrušila.

12.8.08

Záhadný jezdec

Zastavila jsem a naslouchala. Jezdec byl blízko a přijížděl z východu. Podívala jsem se na Frona. Jistě už jej taky slyšel a vzbudil ostatní. Všichni jsme sáhli po zbrani a sedli jsme si zády k ohni a naslouchali jsme. Kroky koně se blížily, nakonec se zastavily a jezdec seskočil z koně. Fron mezitím uhasil oheň a my jsme zůstali po tmě. Dlouho se nic nedělo. Jezdec si nás asi nevšiml a utábořil se někde jinde.
"Jdu se podívat, jak je daleko."řekla jsem a odkládala věci, které by mi v plížení překážely.
"To chceš jít sama?"zeptal se mě Ber.
"A jak jinak?"odpověděla jsem mu otázkou.
"Jdu s tebou."řekl rozhodně Ber a taky odkládal přebytečné věci. Zprvu jsme šli vzpřímeně, po chvíli jsme se plazili po kolenou, já jsem s tím měla menší problémy, a nakonec, až když jsme si mysleli, že jsme blízko, tak jsme se doslova plazili po břiše. Zanedlouho jsme ho našli. Byl oděn v černém plášti s kápi. Více jsme nedokázali a ani nemohli zjistit. Jeho kůň měl asi hnědou barvu s nápadnými bílými skvrnami a velkou lysinou na hlavě. Jezdec asi spal. Jeho hruď se totiž v pravidelných intervalech zvedala a klesala. Mohl to být také předstíraný spánek, ale to už jsem moc neřešila. Vrátili jsme se k ostatním.

4.8.08

Izupa, moudrý elf


Po krátkém dobrodružství jsme konečně vyjeli ze Sněžných hor. Vítaly nás rozlehlé pastviny.
"Konečně rovina."radoval se Jek. Přes hory jsme jeli něco málo přes dva dny.
"Moc se neraduj, ještě se k nim musíme vrátit. Máme na plánu navštívit Izupu."řekl mu Fron.
"Kdo je ten Izupa?"zeptala jsem se.
"Je to moudrý elf, jeden z nejmoudřejších. Moc nám pomohl, když nám bylo nejhůř. Ještě ses sním nesetkala."vysvětloval Fron, "Jeho sídlo je na jižním úpatí Sněžných hor. Začínalo se stmívat. Zastavili jsme se a rozdělali oheň. I na rovině nás může napadnout Poneka. Zase se začalo bolestivě ozývat koleno.
"Tady v divočině pro tebe nemám lék. Budeš to muset vydržet až k Izupovi. Hlídku mít nebudeš. Jek a já se nějak prostřídáme. Pořádně se prospi. Dobrou noc."popřál mi Fron a já šla spát. Noc proběhla bez vyrušení. Po snídani jsme vyjeli k východu. Jeli jsme tryskem. Po několika hodinách jsem jako první spatřila u hor nějaké město.

1.8.08

Divocí lidé

V průsmyku bylo šero. Sem tam nám nad hlavou proletěl nějaký dravec, ale jinak jsme nebylo vidět nic živého. Najednou se před nás na kamen snesl jestřáb a začal mluvit.
"Nejezděte tímto průsmykem, je nebezpečný. Jste dobří lidé."
"My nejsme lidé. Jsme elfové."opravil ho Jek.
"Proč bychom neměli jet tímto průsmykem?"zeptal se objektivně Fron, jenže jestřáb už ho neslyšel. Odletěl.

Oblíbené