Vzbudil mě velký hluk. Na chodbě pořád někdo běhal. Chvíli jsem to nevnímala, ale později jsem si uvědomila, co se stalo. Včera jsem byla na Rozhledně a dozvěděla jsem se něco o Maurovi. Dobyl Opevněné Město a jde rovnou k Izupovu domu. Proto ten shon.
Když jsem se umyla, učesala a něco pojedla, jsem vyšla na chodbu, kde vládl chaos. Všichni se připravovali na okamžitý výpad.
Šla jsem hledat Frona nebo někoho jiného známého, kterého jsem se mohla zeptat, co se děje a co nám dělat. Nakonec jsem potkala Bera a Izupu. Byli v nějaké debatě, když jsem je vyrušila.
"Co se děje?"zeptala jsem se.
"Ty si nevzpomínáš?"odpověděl mi Izupa.
"Ale to jo. To snad byla nějaká porada, že si všichni balí?"podívala jsem se na něj.
"Ano, byla. Úspěšně jsi ji zaspala. Jarin tě šla hledat a našla tě spát na stole, a tak tě nerušila."
"Proč mě nevzbudila. Řekne mi alespoň někdo, co mám dělat?"stála jsem bezradně na chodbě a dívala jsem se za odcházejícím Izupou. - Jediná naděje je najít nejlépe Frona. Ten mi možná něco řekne. - pomyslela jsem si a šla jsem hledat. Našla jsem ho v jeho pokoji a balil se.
"Je to nutné?"zeptala jsem se.
"Je. Maur se blíží. Měla by ses taky sbalit. Bude se sice maskovat, ale může je objevit, a proto by bylo dobré být připraven."ochotně mi vysvětlil,"Pojedeme se s Jekem podívat, kde je."
"Díky."
Tak, konečně vím, co mám dělat. Zavřela jsem dveře, odkráčela do svého pokoje a začala balit. Sbaleno jsem měla rychle. Převlékla jsem se do jezdeckého a obula jsem si kožené boty. Někdo zaklepal.
"Můžu dál?"zeptal se příchozí, kupodivu Jek.
"Můžeš."odpověděla jsem, "V první řadě bych se ti chtěla omluvit za svoje chování. Dost mne to vytočilo. Musím se naučit ovládat své emoce."
"Nemusíš se omlouvat. Mě by to taky vytočilo. Odpustil jsem ti už včera. Mír je opět mezi námi.."usmál se, "Tak co, už máš sbaleno?"
"Jasně. Jen osedlat a nauzdit Lafa a můžu jet."
"Tak ty už to víš?"
"A co bych měla vědět?"
"No, já nevím jestli ti to můžu říct já nebo ti to řekne Fron."vyhýbal se odpovědi.
"Tak to řekni, když už jsi to nakousl."ozval se ode dveří Fronův hlas a za chvíli vylezla i jeho hlava.
"Tak jo. Jedeš s námi na výzvědy."
"To si ze mě děláte srandu, ne?"
"Ne. Myslíme to vážně."
"Hurá. Další dobrodružství na obzoru."radovala jsem se a udělala na zemi kotrmelec, "A to jedeme jen my tři?"
"To ještě nevím, koho nám Izupa přidělí. Jen doufám, že to nebude nemehlo."
"Ari, už máš sbaleno?"
"Ano."
"A ty Jeku?"
"Jen pár drobností."odpověděl a odešel do svého pokoje.
"Pomůžu ti."řekl Frona už sahal po mém batohu.
"Ne, děkuji. Není to těžké a nejsem nějaká nafoukaná holka ze zlatých paláců, která se bojí i pečeného kuřete."hodila jsem si batoh na záda, naposledy jsem si prohlédla pokoj, který mi byl na pár dnů domovem a odešla jsem s Fronem do stájí, kde mě čekal můj černý kůň Laf a věrný, taktéž černý, pes Akan. Pořádně jsem všechny prodrbala a Lafa jsem si osedlala a nauzdila. Batoh jsem hodila do rohu a meč jsem připevnila i s lukem a toulcem k sedlu. Po chvíli strávené ve stáji jsme se s Fronem vydali k Izupovi zeptat se na podrobnou trasu cesty a kdo další s námi pojede.
"Pojede s vámi Ber a Leiener."řekl Izupa.
"Nebude nás moc?"zeptal se Fron.
"Pět je ještě malý počet."odpověděl Izupa.
"Myslím si, že já, Ari a Jek by jsme stačili, ne?"odporoval Fron
"Musím s vámi někoho poslat."
"Stačil by Ber."řekl Fron. Izupa už chtěl něco odpovědět, ale já jsem ho zarazila.
"Nebylo by lepší povědět nám trasu naší výpravy, než se tu hádat?"
"Dobrý nápad. Pojedete na jih dokud nenarazíte na Maura. Jakmile ho spatříte, nebudete s ním bojovat, ale ustoupíte mu z cesty."
"Dobře. Kdy máme vyrazit?"
"Hned."
Tato odpověď nám stačila. Poklonili jsme se, otočili na patě a vyšli na chodbu. Během několika minut jsme byli ve stáji a vyváděli koně na nádvoří. Ostatní elfové nám podávali jídlo na cestu a srdečně se s námi loučili. Vyjeli jsme velkou hlavní bránou na volné prostranství a ujížděli cvalem na jih. Chvíli jsem pozorovala Leienera. Byl oděn jako všichni do jezdeckého. Jeho tunika byla tmavě zelená, kalhoty měl černé a splývali s černými botami, které nebyly na první pohled rozeznatelné. Přes ramena měl černý plášť, který splýval až na zadek jeho světle hnědého koně s bílým ocasem a hřívou. Z jeho zbraní jsem viděla jen jedenapůlruční meč. Měl dlouhé tmavě hnědé vlasy.
Jeli jsme mlčky. Před námi leželi míle a míle rovin, které jsme museli překonat, abychom se setkali s Maurem.
"To je divné, už jsme se měli setkat."podivil se Leiener.
"Možná je někde schovaný a čeká, až přijedeme blíž."uvažoval Jek.
"Nedá se nic dělat. Pojedeme pomalu dál. Na obzoru se nic nehýbe a v okolí není žádný les."řekl Fron a pobídl Fana do kroku. Jeli jsme takzvaným husím pochodem. První jel Fron, potom já, Jek, Ber a nakonec Leiener. Nikoho jsme nepotkali, a tak jsme jeli dál. Během hodiny se před námi otevřel výhled na ruiny Opevněného Města. Ještě se z nich kouřilo. Kolem byla pošlapaná tráva a tu a tam ležela nějaká mrtvola.
"Tak takhle bychom dopadli, kdybychom se nezastavili v Izupově domě."řekl svou myšlenku nahlas Fron. Sesedli jsme poblíž prvních náznaků zbořených hradeb města a šli jsme se podívat, jestli někdo přežil. Bohužel nikdo nepřežil.
Už jsme se vraceli, když se přede mnou zabodl do země černý šíp. Všichni jsme sáhli po luku, jen ne Jek a Ber, kteří luk neměli. Začala jsem si šíp pozorně prohlížet.
"To je skřetí šíp."řekla jsem.
"Máme tu tedy skřety?"zeptal se Jek.
"Je to možné."řekla jsem a už jsem mlčela, protože se ozval zpoza rohu lidský hlas.
"Stůjte!"
"Řekni nám kdo jsi."zkusil to Leiener.
"Prvně složte všechny zbraně dvacet kroků od vás. Posbírá je ta elfka."zněl rozkaz od hlasu.
"Tou elfkou myslí asi tebe."pošeptal mi Fron. Musela jsem se podvolit hlasu a sebrat všem zbraně. Pečlivě jsem odkrokovala dvacet kroků a položila je na zem.
"Splněno. Tak se ukaž."vyzval mluvčího Leiener. Zpoza jedné, kdysi velké zdi, se vynořil asi dvacetiletý muž. Byl celkem vysoký, vlasy mu nedosahovali ani po ramena. Na sobě měl potrhanou, špinavou a asi původně bílou košili a hnědé kalhoty. Boty neměl. V ruce držel obstojný luk a v toulci měl několik skřetích šípů.
"Kdo jste a co chcete?"zněla první otázka.
"Jsme elfové,"odpověděl Fron, "jen zjišťujeme, kde se nachází náš nepřítel."
"A kdo je váš nepřítel?"
"Maur."odpověděl stroze Fron. Po této odpovědi sklonil luk i se šípem.
"Vezměte si zbraně."
"Proč jsi na nás zaútočil?"zeptal se vyčítavě Leiener.
"Nevěděl jsem na čí jste straně. Mohli jste být i zadní voj Maurova vojska, aby zjistili, jestli jsou všichni mrtví."poslední slova skoro šeptal.
"Co se tu vlastně dělo."zeptal se Fron.
"Naše východní strážní věž před několika dny zpozorovala na obzoru nějaký pohyb, ale nic si z toho nedělali, ale skvrny se neustále zvětšovali. Zjistili, že je to obrovské vojsko skřetů a orků, jenže pozdě. Naše vojáky zastihl nepřipravené. V čele jel Poneka a další tři přízraky. Napadli naše město. Docela dlouho jsme se jim bránili, ale třetího dne, kdy naši lidé byli unaveni, hradba padla. Naši nepřátelé se vrhli do města a zabíjeli každého, koho našli. Zabili mi ženu, rodiče i sourozence."otřel si slzy, "Já jsem se chtěl ukrýt v lese. Pronásledovali mě dva skřeti. Jednoho jsem trefil šípem mezi oči a druhého jsem probodl. Ostatní mě nemohli dohonit. Když všechny vyvraždili tak zapálili domy, stodoly, stáje i chrám. Ti co se ukryli do domů, uhořeli. Sebrali co mohli, zásoby i otroky. Večer před odjezdem jsem je vyslechl. Chtějí napadnout nějaké město na severu Ardeny."
"Na jméno si nevzpomínáš?"
"Bohužel ne."
"To nevadí. Na kterou jeli stranu?"
"Vyrazili na východ k moři, a potom na sever."
"To stačí. Musíme se vrátit. Izupa nás očekává. Ari, sedni si za mě, Leiener pojede na tvém koni a náš zachráněný na jeho."řekl Fron. Fron, já a Jek jsme jeli mírně napřed.
"Nevíš, jaké město měl na mysli?"zeptal se Jek.
"Na severu jsou dvě města. Modré a Rómen. Nevíme, které má na mysli, ale obě varovat nemůžeme a ani nestihneme."odpověděl Fron a ukončil debatu.
Před námi se rozevřel výhled na Sněžné hory a Izupův dům. Izupa nás očekával na hradbách. Brána byla otevřená a za ní, což jsme nečekali, stál zástup mužů,žen, dětí i starců, kteří nás očekávali. Pomalu jsme projeli městem k Izupovu domu. Sesedli jsme z koní a předali je podkoním. Izupa nás vedl do domu. Prošli jsme nějakou síní, kde nebylo nic, jen kamenný stůl a několik zrcadel. Izupa se však nezastavil a vedl nás do pracovny, kde zůstal stůl a několik židlí.
"Posaďte se."vyzval nás a potom se otočil k Jarin, "Dones prosím tě něco k jídlu a pití. Děkuji." Jarin se poklonila a odcupitala do kuchyně.
"Tak co jste zjistili?"
"Opevněné Město lehlo popelem. Nikdo nepřežil."
"Ani jsem to neočekával. Kde jste nechali Leienera s Berem?"
"U jednoho muže, který nájezd přežil. Utekl do lesa."
"A kam se vydal Maur?"
"Odtáhl na východ, a pak se pravděpodobně se stočí na sever. Chce napadnou nějaké město na severu."vysvětlil Fron. Izupa vstal, poodešel k ještě nevyklizené polici a vytáhl mapu Ardeny a znovu se usadil za stůl.
"Na severu je jen Rómen, Númen a Modré. Nevím, které varovat dříve. Je šance jedna ku třem, že se trefíme do jeho záměru."
"Jestli chce Rómen, nestihneme je varovat. Cesta tam trvá více jak dva dny cesty tryskem."vložila jsem se do debaty, "Je nezachráníme, pokud neutečou do lesa nebo dokud nepřijede nějaká pomoc."
"A jakou pomoc by jsi ta chtěla poslat? Nikdo tam nepřijede dokud nebude po Rómenu. Žádné vojsko se nemůže pohybovat tak rychle jak bys chtěla."zarazil mne Jek, "A Maur má před námi ty dva dny náskok."
"Když vyrazíme během několika hodin, můžeme leccos zachránit."trvala jsem na svém. Přišla Jarin a donesla něco k pití.
"Ari má pravdu. Když vyrazíme brzy, dá se stihnout hodně věcí."přidal se na mou stranu Izupa. Nechal si zavolat velitele, aby sehnali všechny bojeschopné muže a připravil je na dalekou cestu,"Jedete s námi?"zeptal se nás.
"Jedeme."odpověděli jsme. Pomalu jsme se zvedli a odcházeli do zbrojnice.
"Pojedeš?"zeptala jsem se Frona, "Pojedeš do války?"
"Pojedu, jestli chci tebe a Jeka ochránit. Budeme se muset rozloučit. Možná na chvíli, možná…"
"Neříkej to. Všichni víme o co se jedná."zarazila jsem ho. Došli jsme do zbrojnice, kde nám sehnali brnění. Během půl dne, spíše noci, byla celá armáda, včetně nás, nachystaná. Polovina byla pěší. Měli jsme na sobě lesklé brnění. Pěší měli jedenapůlruční meč a štít s Izupovým znakem, letícím orlem. Jezdci měli dlouhá kopí v jedné ruce a otěže ve druhé. Vedl je sám Izupa. Izupův kůň bíle zářil v raním slunci. Za chvíli se vedle něj postavil Fron na svém Fanovi. Úplně v předu byli kopiníci s dlouhými kopí místo mečů. Já jsem se přidala k lučištníkům. Ti měli na sobě jen kožené haleny, kalhoty a tmavě zelené pláště. Jek jel k šermířům. Byl obratnější s mečem než s lukem.
Žádné komentáře:
Okomentovat