Rozhodla jsem se nakonec, že napíšu něco o uplynulém roce. Takové malé a snad i krátké shrnutí.
31.12.15
29.12.15
Další přírůstky...
... do mé teologické knihovny.
Nejedná se zatím bohužel o liturgiku, kterou mám nejraději. Jedná se o knihu o Písmu svatém, dalé o křesťanskou spiritualitu a dějiny církve.
První z nich mám již delší dobu a letěla se mnou do Svaté země. Přečetla jsem tam asi jednu kapitolu. A to jsem si říkala, že budu mít čas po večerech. Bohužel nebyl čas ani na procházky.
Jmenuje se Slovo Boží a slovo lidské a napsala jej vyučující z fakulty.
Další dvě knihy jsou foceny společně. Ta modrá je do církevních dějin. Tak snad se z toho něco naučím. A druhá je do Křesťanské spirituality. První napsal August Franzen a druhou kardinál Tomáš Špidlík.
Tak se pokochejte. Až je přečtu, tak snad poreferuji.
A tady je máte všechny.
Tak to jen takový malý krátký článeček o knihách, které musím prostudovat.
Vaše stále studující Vanimaré
27.12.15
52. týden 2015
Jeden z posledních článků tohoto roku, který shrne předvánoční a vánoční události v mém životě.
24.12.15
Krásné Vánoce 2015
A jsou tu opět Vánoce, tak všem, kteří to tady se mnou celý rok vydrželi, přeji krásné a požehnané Vánoce.
Vaše Vanimaré
20.12.15
51. týden 2015
Je tu jeden z posledních týdnů tohoto roku. Možná se opět dokopu k tomu, abych napsala něco o tom, co mě v roce potkalo pěkného a nepěkného a tak. Uvidíme. Ještě mi pár dní roku zbývá. A teď zpět k poslednímu uplynulému týdnu.
18.12.15
Ideální svět
Téma týdne: Ideální svět
Tak po dlouhém rozvažování a přemítání jsem se rozhodla napsat článek k tématu týdne. Bude trochu depresivní, ale potřebuji se z toho vypsat.
Ideální svět pro mě existoval, ale už neexistuje. Zanikl v dobách, kdy jsem přestala sloužit u oltáře. Teď si asi řeknete, že jsem snad posedlá. Ale když si člověk něco zamiluje, tak to těžko opouští.
Do tohoto ideálního světa jsem se po velmi dlouhé době dostala, kdy jsem bydlela ve svém prvním podnájmu. Bydlela jsem tam měsíc před prázdninami a asi pět týdnů po prázdninách, protože jsem v blízkosti našla práci. Ano, mohla jsem opět ministrovat. být v blízkosti Boží přítomnosti na oltáři.
Dalším návratem do mého ideálního světa byla pouť do Svaté země. Kdo neví, tak myslím Izrael. Hned bych se tam vrátila. Získala jsem tam přátele, kteří mi dovolili tvořit liturgii tak, jak má být. A není to tak, že bych si ji sama nějak upravovala, nebo překrucovala. Prostě liturgie byla taková, jaká by měla být všude a která se blíží nebeské liturgii v nebeském Jeruzalémě. Teď si někdo může říct, že jsem blázen, že jsem v těchto dobách jela do Izraele. Hned bych se tam vrátila. Nikde jsem se necítila tak bezpečně.
Tak to byl první ztracený střípek mého ideálního světa. A myslím, že ten největší.
Druhý střípek ideálního světa odpadl, když můj učitel na varhany skončil svoji aktivní dráhu varhaníka. Netušila jsem, že také skončím, ale stalo se. I když si občas zapreluduji, ale není to ono. Chtěla bych hrát ordinárium, učit se nové mešní písně.
A dneska odpadl další střípek ideálního světa. Po celých osm let jsem psala kroniku, ale i ta je mi odejmuta. Tento krok jako jediný chápu. Nejsem kněz, abych psala kroniku, když ji chce psát sám.
Co mě ale dokonale vytočilo bylo, že si v kronice někdo dovolil napsat stejný rok znovu, i když už tam byl. Některé lidi fakt nechápu, a jsou to lidé, kteří ostatním ničí a rozbíjí ideální svět.
Jedinou částí ideálního světa je moje práce s dětmi, i když mi občas lezou na nervy, a samozřejmě studium na teologii. I když tomu jsem zatím moc nedala a neodevzdala jsem jediný úkol.
Můj ideální svět se skládal z drobných radostí při pomáhání u oltáře. Dělala jsem všechno, jak to mělo být. Pokud jsem udělala nějakou chybu, tak to určitě nebylo schválně. Chtěla bych se tam vrátit. Znovu stát v bílé rochetě, černé komži a límci, sledovat očima liturgický text v misálu a mít dobrý pocit z krásné liturgie a z dobře odvedené práce.
Pro mě ideální svět již neexistuje. Rozpadl se na mnoho střípků, které se mi zatím nepodařilo slepit. Jen občas nějaký najdu, snažím se jej uschovat, ale jakmile najdu druhý, ten první zmizí v nenávratnu. Bohužel.
Vaše Vanimaré bez ideálního světa.
Jedna adventní fotka.
13.12.15
50. týden 2015
Tak jsem opět zde. Po celém dlouhém týdnu. A musím říct, že mi tento týden přišel v pondělí nekonečný.
6.12.15
29.11.15
25.11.15
Naposledy
Téma týdne: Naposledy
Tak, ozývám se trochu netradičně uprostřed týdne.
Slovo naposledy ve mě vzbuzuje úsměvnou vzpomínku mého hraní na varhany. Hrávala jsem s jedním kamarádem. Vždy, když říkal, že danou frázi hraji naposledy, tak jsem ji hrála ještě nekolikrát. Proč? Protože jsem to vždycky zahrála špatně a musela jsem to hrát znovu. Slovo naposledy jsem tedy radši nechtěla slyšet. Pak jsem věděla, že to naposledy určitě nebude, že si to ještě zopakuji. A většinou tomu tak bylo.
Tak, to je má zkušenost se slovem naposledy.
A co se týká ministrování, tak naposledy pro mě bylo na Poli pastýřů v Betlémě. Uvidím, zda bude platit to pravidlo od varhan, kdy naposledy znamenalo ještě několikrát. Zatím to tak nevypadá. Zatím to opravdu bylo naposledy.
Takže přeji krásný zbytek týdne.
Vaaše Vanimaré
22.11.15
47. týden 2015
Tak jsem opět zde po naprosto vyčerpávajícím týdnu. A co se dělo? Začneme pěkně od pondělí.
15.11.15
46. týden 2015
Tak jsem opět tu a tentokrát z domova. Už jsem se vrátila, bohužel. Snad mě ale čekají nové a lepší údálosti i doma. Ale teď není prostor na to, abych psala o budoucnosti, ale o tom, abych se ještě jednou vrátila do minulého týdne.
A začnu pěkně od pondělí.
8.11.15
1.11.15
44. týden 2015
A jsem opět zde. První listopadový den. V říjnu jsem byla nějak moc výkonná v psaní článků. Vyšly mi celkem dvě velké liturgické poznámky, a spousta dalších článků. Celkem to dělalo devět článků. Nejvíc za poslední rok, zatím. Ještě to mohu překonat, ještě budou dva měsíce do konce roku. Počítala jsem si články z loňských roků a letošek jednoznačně vítězí v počtu článků do konce října. Nejvíce článků zatím bylo v roce 2013. Počítáno k poslednímu říjnu.
Ale teď k tomuto týdnu. A začneme pěkně od pondělí.
30.10.15
Chce se mi....
...umřít.
Ne, vážně nemyslím na sebevraždu, ale dneska jsem se tak při mši svaté cítila. Proč?
Dneska jsem zažila po dlouhé době šok. Už jsem si myslela, že mě nic nepřekvapí, ale pokaždé si ten někdo dá pořádnou práci a chce mě doslova liturgicky zabít.
Ještěže studuji tu teologii. Aspoň tam mě to velice těší a baví a hlavně se těším na latinu pro liturgii a na samotnou liturgiku. Ale k té se musím nejdříve dostat ve druhém ročníku. Taky bych chtěla z liturgiky psát bakalářskou a následně, když se na škole udržím, tak i diplomovou práci.
Ale teď zpět k mému umírání.
Dneska jsem šla na mši. Nevadilo by mi až tak moc, že se začínalo o akademickou čtvrthodinku později. (Na zpovídání je potřeba trochu času, ale když se přijde pozdě i na to, tak se nedá nic dělat. Radši se posune celá liturgie, ta přece není důležitá.) Spíš mě vadilo, jak byla mše svatá zpočatá.
Ministrant zazvonil na zvonky u sakristie. Následně se spolu s dalšími ministranty dostavil k oltáři také kněz. To by taky ještě šlo, ale nešlo by to, že ten kněz šel bez štoly a ornátu. Myslela jsem, že mě budou křísit. Už od začátku jsem tušila, že se bude žehnat ornát a štola. Taky se tak stalo, ale to neopravňuje kněze aby zahajoval mši svatou bez řádného liturgického roucha. I mém oblíbeném IGMR se píše, že přede mší se pro kněze přichystá alba, štola a ornát. Nezažila jsem, že by si kněz žehnal ornát při mši svaté a následně si jej oblékl. Proč? Protože ornáty a jiná bohoslužebná roucha se žehnají na konci mše svaté, stejně jako všechno ostatní, kromě vody, adventních věnců a hromniček. Možná ještě něco, ale momentálně si nevzpomenu, co.
A ještě druhá věc, která mě dorazila. Hnedka třetí mši svatou, kterou jsem byla doma, jsem viděla nový misál, ačkoli jsem ho vůbec neočekávala, ale na druhou stranu jsem se nedočkala nových Obřadů žehnání. Nový misál bude povinnný až od první neděle adventní, ale Obřady žehnání jsou povinné už skoro dva roky. Tak kde zase ta knížka byla???
Jsem upřímně zvědavá, jak dlouho jim vydrží nadšení z reedice misálu.
Zřejmě u nás jde opět všechno, i to nemožné. Hlavně máme poslouchat autority a dodržovat všechno, co si řeknou, a na druhou stranu je máme poslouchat kriticky. To, kdybych udělala minulý rok na druhou neděli adventní. Vsadila bych se, kdyby mi někdo přišel nadávat, proč jsem nehrála Gloria, když je patrocinium. (Gloria samozřejmě být neměllo, protože nemělo být ani to patrocinium.) Nejspíš se mám připravit na to, že letos druhá neděle adventní opět nebude...
Tak jsem se z toho dnešního šoku vypsala. Je mi jedno, kdo si to přečte, je mi jedno, jak moc mě po tomto článku bude kdo nenávidět, ale já tímto prostě trpím a těm lidem, co doslova "przní" liturgii to zřejmě nevadí, že já tímto umírám, že mě to ničí na duši.
Tak to bude asi dneska všechno.
Přeji všem krásnější večer, než mám já, protože zprzněná liturgie mi dokáže zkazit celý týden. Napravit to může pouze krásná a dokonalá liturgie, které snad budu brzy přítomna.
Vaše Vanimaré
27.10.15
Liturgická poznámka č. 5, Mensa nebo svatostánek?
Nabízím další z liturgických poznámek. Tato se bude týkat hlubokých úklon při mši svaté. Zda se ministranti i kněží mají uklánět svatostánku, kde je stále přítomen vzkříšený Kristus, nebo mense, kde se zpřítomní jeho jednou pro vždy podstoupená oběť na kříži. Více v celém článku.
Tuto problematiku jsem řešila už jako ministrant, když jsem byla nucena přecházet na čtení nebo na žalm. Neměla jsem to ráda a po pravdě by se něco takového ani dít při liturgii nemělo. Aspoň ministrant by neměl přecházet. Kněze v tuto chvíli z mého textu vynechám. Ten prostě a jednoduše při mši svaté přecházet musí, pokud není ambon na stejné straně jako sedes. I to už jsem někde viděla, jen nevím kde. A není to nic špatného. Hlavně, když tam obě jmenovaná místa jsou.Zaměřím se tedy na ministranty. Když už přecházet opravdu musí, tak by se úklona měla smeknou mense, protože při mši svaté je mensa svým způsobem důležitější. Jedná se o místo, kde bude zpřítomněna Kristova oběť.
V IGMR se píše. Doslova cituji: "Po příchodu k oltáři kněz a přisluhující pozdraví oltář hlubokou úklonou." (IGMR Editio typica tertia 2002, č. 122) Toto číslo ještě pokračuje, že pokud byl nesen kříž, tak se může postavit vedle oltáře a nahrazuje kříž oltářní. Ale tato poznámka se netýká oltářního kříže, ale zda se uklánět ke svatostánku nebo k oltáři. Z tohoto čísla v IGMR jde poznat, že úklona patří oltáři, nikoli svatostánku. Před svatostánkem by se mělo poklekat mimo mši svatou.
Ještě jednou dnes budu citovat IGMR: "Oltář, na němž se zpřítomňujě pod svátostnými znameními oběť kříže, je též stolem hostiny Páně.... Oltář je též středem díkůvzdání, kterým je eucharistie." (IGMR Editio typica tertia 2002, č. 296)
V celém IGMR se o místě, kde se uchovává Nejsvětější svátost píše asi jen na jednom místě. Je pravda, že IGMR jsem četla kdysi dávno, tak si to moc nepamatuji, ale ve mši se svatostánku neklaní. Pouze při příchodu k oltáři se před svatostánkem poklekne, stejně tak jako při odchodu.
V jedné knížce pro ministranty v roku 2009. Na straně 32 se píše o tom, že oltář je centrem celého chrámu. Dále autoři pokračují popisem vstupních obřadů. Doslova budu citovat: "Po příchodu do presbytáře pozdravíme oltář hlubokou úklonou. Je-li v presbytáři svatostánek, pak samozřejmě poklekáme." (REINSBERK, Jiří a KUBALÍK, Tomáš: Knížka pro ministranty. 3. vyd. Praha: Portál, 2009.) Kdo by nevěděl, jak knižka vypadá, přidávám fotografii.
Tak snad jsem dostatečně vysvětlila tuto problematiku. Hodlám se v tomto dále vzdělávat, takže až budu mít nějaké další informace, tak bude článek aktualizován.
Vaše Vanimaré
25.10.15
43. týden 2015
A neděle je opět zde. A co se dělo? Docela dost toho bylo, ale začnu pěkně od pondělka.
23.10.15
Reedice misálu
Dobrý večer, včera se mi stala jedna taková velice potěšující věc...
...měla jsem možnost se dotknout a řádně si prohlédnout reedici římského misálu, který nedávno vyšel. Těžký je pěkně, a také je velmi pěkně zpracovaný. Občas jsou nějaké modlitby posunuté, zvláště se mi nelíbilo v jedné eucharistické modlitbě, že konsekrační slova byla na konci jedné strany a musí se mezi konsekrací chleba v Tělo Kristovo a víno v Krev Kristovu otáčet stránka. Nevím, jak bych to jako ministrant misálista řešila.
Na toto téma jsem asi půl hodiny debatovala a nakonec jsem s partnerem v dialogu přišla na to, že se misálista nejspíš postaví, když se kněz zvedá z pokleku po konsekraci chleba v Tělo Krista.
Jinak v tomto novém vydání misálu jsou dány veškeré dodatky, jen jsem chvíli hledala modlitby nad lidem v době postní, kdy tyto modlitby nejsou určeny přesně na den, ale jsou očíslované, a také tento misál obsahuje nové tzv. "zelené"eucharistické modlitby. Toto je poznatelné na váze knihy.
Také obsahuje IGMR Editio tertia typica emendatorum 2008. Až se mi tento dokument dostane do rukou, určitě jej přečtu a následně jej budu citovat ve svých liturgických poznámkách.
A konečně přikládám fotografii. Bohužel je pouze z mobilu, protože foťák jsem neměla. Pokochejte se spolu se mnou, protože jsem se na něj nemohla vynadívat a stále jsem jej musela mít na klíně, co to šlo.
Vaše Vanimaré
P. S.: Kdo by nevěděl, co je to emendatorum nechť si tento termín zadá do googlu a nastaví si jazyk latina. Hned zjistí, co to znamená.
V.
18.10.15
17.10.15
Liturgická poznámka č. 4, Důležitost eucharistické modlitby při mši svaté.
Další a troufám si říci, že ne poslední liturgická poznámka na tomto blogu.
Jednou jsem byla svědkem kázání, které se týkalo mše svaté. Otázka zněla, která část mše svaté je nejdůležitější.
Budu citovat přímo ze Všeobecných pokynů k Římskému misálu. (IGMR Editio typica tertia 2002, č. 78)
"Eucharistická modlitba
Nyní začíná střed a vrchol celého slavení eucharistie, totiž vlastní eucharistická modlitba, tj. modlitba díkůvzdání a posvěcení. Kněz vybízí lid, aby pozvedl srdce k Pánu modlitbou s díkučiněním, a zahrnuje všechny do této modlitby, kterou vysílá jménem celého shromáždění skrze Ježíše Krista v Duchu svatém k Bohu Otci. smyslem této modlitby je spojení celého shromáždění věřících s Kristem ve vyznání velikých činů Božích a v podání oběti. Eucharistická modlitba si žádá, aby jí všichni s úctou a v tichosti naslouchali." (IGMR Editio Typica Tertia 2002)
Dále je v IGMR vypsáno, z jakých částí se celá eucharistická modlitba skládá. Celá eucharistická modlitba začíná díkůvzdáním, tzv. prefací. Následuje zpěv Sanctus, na který navazuje postsanctus, následuje epikleze, při které by se nejpozději mělo poklekat. Plynule navazují slova o ustanovení. Pak násleuje anamnéze, podání oběti, prosby a celá eucharistická modlitba končí závěrečnou velkou doxologií. Tuto doxologii všechen lid potvrdí společným zvoláním Amen.
Snad jsem trochu ujasnila, že eucharistická modlitba je důležitá celá a ne jen slova u ustanovení. Bez té "omáčky" pro některé to nejde.
Literatura:
Všeobecné pokyny k římskému misálu, Editio typica tertia 2002.
Vaše Vanimaré
15.10.15
11.10.15
5.10.15
4.10.15
40. týden 2015
A jsem opět po týdnu zde. Po týdnu plném zajímavých zvratů a neočekávaných událostí. A teď pěkně od pondělka.
27.9.15
39. týden 2015
A jsem opět tu. Týden s týdnem se sešel a je tu opět neděle a s ní pravidelný článek o uplynulém týdnu. A co se dělo? Nic moc.
20.9.15
38. týden 2015
A jsem opět tu po velmi dlouhém napínavém a zajémavém týdnu. Teď ale začnu jako tradičně od pondělí.
14.9.15
37. týden 2015
Tak jsem opět zde, netradičně a nechtěně v pondělí. Nějak jsem nestíhala. Ale teď začnu pěkně od pondělka.
13.9.15
9.9.15
Co je doma...
...to se počítá.
A už mám papír na své magorství. Dnes přesne ve dvanáct hodin Olomouckého času jsem si vyslechla poslední ortel mého pětiletého snažení na pedagogické fakultě. Ortel zněl za D a tímto se stáváte absolventem univerzity. No není to krásné? Jen přemýšlím, jestli ty nervy za to stály. Teď už je mi to jedno. Teď se budu pomalu psychicky připravovat na další státnice z teologie.
Děkuji všem čtenářům, co mi drželi pěsti. Je to opravdu velká podpora, když víte, že na vás při nějaké zkoušce někdo myslí. Bez podpory okolí to prostě nejde. Takže ještě jednou MOC MOC MOC DĚKUJI VŠEM, CO NA MĚ MYSLELI.
Na zkoušku jsem si nevytáhla zrovna příjemnou otázku, myslela jsem, že ji nedám, ale nakonec jsem ji pokořila. Jsem ráda, že jsem se nevzdala.
Váš Magor s titulem Vanimaré
6.9.15
36. týden 2015
Tak jsem opět zde. Po celém dlouhém a docela zajímavém týdnu. Ale jako vždy začnu od pondělka.
3.9.15
30.8.15
35. týden 2015
Tak jsem tu opět závěr týdne. Školáci těšte se, byl to poslední prázdninový týden. a co se dělo?
Bylo toho docela dost.
27.8.15
24.8.15
Po dlouhé době...
...jsem ministrovala.
A užívala jsem si to. Od kněze jsem dostala pochvalu, že liturgie byla preciosso. Takže jsem vůbec, ale vůbec nic nezapomněla, co se liturgie mše svaté týče. Modlitby byly vyslyšeny, aspoň částečně.
Vaše duchovně posílená Vanimaré
Velmi podobný pohled jsem měla dnes při mši svaté.
23.8.15
34. týden 2015
A jsem opět zde. Po dlouhém a velmi zajímavém týdnu. Minulou neděli jsem psala o tom, že jsem na cestách. A taky jsem slíbila, že napíšu, kde jsem byla. Tak a je to tady. Dočkali jste se. A byla jsem...
16.8.15
33. týden 2015
A je tu opět neděle. A po pravdě, moc se mi nelíbí, že je zase neděle. A proč? Přece státnice se nezadržitelně blížï. Ale teď pěkně od začátku týdne, tedy od pondělí.
9.8.15
2.8.15
31. týden 2015
A jsem opět zde. Po celém dlouhém týdnu. I když zas tak dlouhý ten týden nebyl. Ve středu přece vyšel článek. Narozeninový článek. Ale asi se ptáte, co se dělo před a po narozeninách blogu? Tak začneme pěkně od pondělka.
29.7.15
26.7.15
19.7.15
29. týden 2015
Tak a je tu opět neděle. Tentokrát poutní k tomu všemu okolo. A co se dělo poslední týden před poutí? Celkem nic moc, jako vždy.
12.7.15
5.7.15
27. týden 2015
Tak jsem opět zde. Po celém dlouhém týdnu. Teda dlouhém jak pro koho, že? Čas je relativní. A co se dělo? Celkem nic moc.
2.7.15
Park
Zdravím po jednom dni.
Dneska jsem učinila zásadní objev zámeckého parku. Asi se tam budu chodit později učit a taky psát, pokud nenajdu na svém novém působišti nějaké lepší k mému účelu vhodnější místečko.
1.7.15
Jsem přijatá...
...na Cyrilometodějsou teologickou fakultu v oboru Teologické nauky.
Teď jen vyplnit všechny papíry a může se začít znovu studovat. Snad to budu zvládat.
Taky jsem se chtěla pochlubit svou první učitelskou kytkou. Sice není moc velká, ale velmi mne potěšila.
Teď se tedy pomalu mohu začít věnovat studiu teologie. Jen je škoda, že nemohu studovat bohosloví. Přece jen jsem žena. Ale aspoň touto formou se mohu více přiblížit Bohu a poznat další stránky liturgie.
Tak studiu zdar a brzy se znovu ozvu.
Vaše Vanimaré
28.6.15
21.6.15
25. týden 2015
Tak jsem opět zde. A minulý týden jsem slíbila, že napíšu, kde jsem to vlastně byla. Tak tím hned začnu.
14.6.15
24. týden 2015
Týden plný změn v režimu dne. Jak jsem již minulý článek předesílala, získala jsem měsíční zaměstnání v mateřské školce. Můj první týden v práci uběhl jako voda, ale teď začnu hezky od začátku, od pondělí.
7.6.15
23. týden 2015
Byl trochu klidnější. Aspoň ze začátku. Pak to všechno nabralo obrátky. Ale teď pěkně od pondělka.
5.6.15
31.5.15
22. týden 2015
Tak jsem opět tu. Nic moc se přes týden nedělo. Můj život nabral relativně nudný směr.
24.5.15
21. týden 2015
Tak týden utekl nějak rychle. Nestačila jsem se ani pořádně nadechnout a už je tu neděle. A co se dělo?
17.5.15
20. týden 2015
Poslední týden před státnicemi skončil. Pomoc!!!
Ale teď k tomu, co jsem dělala. Řeknu vám, že nic moc. Nemohla jsem.
10.5.15
19. týden 2015
Tak jsem opět tu. Překvapivě stíhám psát na blog a sledovat ostatní oblíbené blogy.
A co se dělo? Po pravdě, nic moc. Jen hromada učení.
3.5.15
29.4.15
Dva roky od pouti do Lurd a Fátimy
Rok s rokem se sešel. Utíká to stále rychleji a já nevím, jak čas zastavit.
28.4.15
Pět let ministrantské služby...
...by to bylo právě dnes v šest hodin večer.
V danou hodinu jsem poprvé šla k oltáři v roli ministranta. Nepamatuji si přesně, co všechno jsem dělala. Mám fotku jen toho, jak držím misál. V té době jsem zatím nic nechápala, neměla jsem ani potuchy o tom, že existuje nějaká liturgie, že i ministrování má pravidla...
Během těchto pěti let jsem se dozvěděla velké množství informací o liturgii, probudila jsem v sobě další hřivnu, kterou mi svěřit Bůh a stále se snažím ji rozmnožovat, abych nedopadla jako ten služebník v jednom evangeliu, kterému pán svěřil jednu hřivnu a který ji jednoduše zakopal na zahradě. Stejně tak, jako jsem se rozvíjela v hudbě, tak se rozvíjím v liturgii. A baví mne to. Stále na internetu vyhledávám aktuální informace o liturgii, čtu si nejnovější vydané dokumenty a samozřejmě se poučuji nejen ze svých chyb, ale i z chyb ostatních, které sleduji.
A k tomuto půl kulatému výročí bych ráda ukázala svou liturgickou knihovu. Zatím není kompletní.
S popisem začnu zleva: Příručka pro varhaníky, Jednotlivé lekcionáře k denní modlitbě církve a k tomu potřebné dva díly Breviáře (díly jsou tři, ale jeden mám na okně a používám jej i s lekcionářem a lekcionářů je pět, na fotografii jsou tudíž jen čtyři). Jedná se o kněžskou verzi Breviáře. Hned vedle je malý Misál. Jsou v něm bohužel jen texty k nedělím a slavnostem. Ale to mi teď už nevadí. Pak následuje kniha sídelního brněnského biskupa Pastýřské listy, Vánoční DVD SBMky a jedno pojednání o Tolkienovi. To bohužel ještě nemám přečtené. Následuje příručka Modlitby za zemřelé, Růženec se sv. Kateřinou Sienskou, Malý průvodce postní dobou v Roce víry, YOUCAT o Svátosti smíření a příručka pro lektory Vezmi a čti. A následuje Knížka pro ministranty a
Kompendium katechismu katolické církve následováno encyklikou emeritního papeže Benedikta XVI. Deus caritas est. Mojí největší chloubou je Liturgika od Adolfa Adama. Již několikrát jsem ji už zmiňovala. Hned vedle je kniha Radka Tichého s názvem Liturgie evangeliáře. Také nádherná a poučná kniha. Další relativně tlustou knihou je Kodex kanonického práva v latině a češtině. Bohužel latinsky neumím, tak jej budu číst pouze v češtině. Mezi Kodexem a Mešním řádem se tísní pár publikací pro ministranty a také nové eucharistické modlitby ve starším vydání. A pak je již smíněný Mešní řád. A je zpívaný. Pak je vynecháno místo na lekcionáře. Zatím jsem vlastníkem jen čtyř z celkového počtu deseti. Ještě mi chybí sehnat lekcionář I. A, B a C, také Lekcionář VI/1 a VI/2 a Mariánský lekcionář.
Následují knihy, které se týkají zpěvu žalmů. Mám je skoro všechny, jen mi chybí Velikonoční graduál. Vedle Lekcionáře V. se nacházejí dokumenty. Jedná se o SC, Redemptionis Sacramentum, Musicam Sacram, Škola liturgie od Mgr. Waleriana Bugela, Všechny barvy církve od Radka Martínka, instrukce s názvem Příprava na velikonoční svátky a jejich slavení, IGMR z roku 2002 a Instrukce k některým otázkám ohledně možností laiků podílet se na službách vykonávaných kněžími. Poslední jmenovanou bohužel ještě nemám přečtenou.
Následuje staré vydání pohřebních obřadů a nevázaný Český misál. Pak jsou k vidění čtyři ročenky Pueri Domini a nakonec několik ročníků časopisu Tarsicius. Všechny časopisy Tarsicius jsou přečtené do posledního písmenka.
Jak jste si mohli všimnout, chybí tam ta hlavní kniha katolické církve. A tou je Bible. Není tam z důvodu, že se nachází na poličce, kterou mám u hlavy. Na stejném místě se také nachází laický Breviář, kancionál, několik publikací od Bruna Ferrera a také staré Direktáře.
Tak to je moje liturgická knihovna. Doufám a pevně věřím, že se mi podaří ji ještě více rozšířit a doplnit o chybějící exempláře.
Vaše ministrantka v záloze (jak jsem s oblibou říkávala) Vanimaré
26.4.15
17. týden 2015
A jsem opět zde, po celém dlouhém týdnu. Zbývají i tři týdny do státnic a já si skoro nic nepamatuji z toho, co jsem si prošla. Ale teď zpět k uplynulému týdnu, protože ten byl docela zajímavý.
19.4.15
16. týden 2015
Tak opět neděle. V pondělí musím zase do Olomouce, na jednu stranu se mi nechce, na druhou stranu aspoň vypadnu z baráku na pár dní. Ale teď k týdnu, co proběhl.
12.4.15
15. týden 2015
Tak je tu další týden. Můj poslední týden praxe. Utekl jako voda. Nestačila jsem se ani pořádně nadechnout k novému týdnu a už je tu jeho konec. Státnice se blíží, termín odevzdání se taky blíží a já bych nejraději zastavila čas.
5.4.15
14. týden 2015
A zároveň Svatý týden. Poslední týden přípravy na slavení ukřižování, pohřbení a zmrtvýchvstání Krista. A co se dělo? Řeknu, nic moc.
29.3.15
13. týden 2015
Tak je tu opět neděle. Utíká to nějak rychle, nejraději bych to zastavila a nejlépe i vrátila o několik... řekněme let zpět. Tak do roku 2013. Nebo rovnou do roku 2010. Klidně bych si maturitu zopakovala. Ale teď zpátky k uplynulému týdnu.
23.3.15
22.3.15
12. týden 2015
Tak neděle. Už zase. A je to pořád dokola a nejde to zastavit. Koloběh dne, týdne, měsíce i celého života.
20.3.15
Tvůrčí krize
A ne malá. Už trvá několik, troufám si říct měsíců. Možná už je to rok. Napsala jsem sice pár příběhů, nedá se tomu říkat snad ani povídka, ale stále jsem nějak nenašla správnou nit na napsání dalšího delšího příběhu. Poslední takový delší byl příběh Ztracena v lese. Od té doby jen krátké bezvýznamné texty, deníčkoidní zápisky a taky poslední dobou velké liturgické poznámky. Nedokážu se nějak odprostit od Ari. Nemám tu správnou motivaci a atmosféru k psaní. V jedné knize o tvůrčím psaní, kterou jsem přečetla kvůli diplomce, jsem se dočetla, že někdy někteří potřebují kolem sebe lidi, kteří píší, aby sami začali psát. Nejspíš je na tom něco pravdy, protože kolem mě nikdo nic nepíše, netvoří. Na druhou stranu je pravda, že veškeré mé kreativní nadání se projevuje v přípravách na vyučování a při práci s diplomkou. Takže na psaní není nálada.
Další část mého kreativního já je ve vytváření výrobků a při hraní na varhany. I nad tím se musí dost přemmýšlet. U toho si i odpočinu od písmenek v jakékoli podobě, teda jen když si u toho hraní nečtu text písničky, kterou hraji. Většinou jej znám zpaměti.
Snad se toto pro mě trochu silně nepříjemné období zlepší a zase dostanu chuť psát.
Když není po ruce tužka a papír, tak je nápadů, ale dostanu se k papíru a nápady jsou.... na těch patřičných místech.
Vaše lehce zoufalá nepíšící Vanimaré
18.3.15
Liturgická poznámka č. 3, Které slavnosti mají vlastní vigilii?
Dneska jsem opět utrpěla šok. Liturgický. Jinak by přece nevznikl tenhle článek. Omlouvám se všem, kteří čekají na trochu jinou velkou liturgickou poznámku, ale nemohla jsem jinak. Dnešní den byl celkem v pohodě, dokud nezačala večerní mše svatá.
Již podle nadpisu můžete aspoň trochu předvídat obsah článku.
Pokud by někdo nevěděl, co je to vigilie, tak to slovo znamená bdění. Přesněji noční bdění na modlitbách. Tato vigilie se většinou vztahuje k nějaké slavnosti, ale ne ke všem slavnostem. Slavností, které mají vigilii totiž není moc. Našla jsem jich asi osm. Plus některé, které buď připadnou na neděli, nebo se na neděli přesouvají.V misále, který je mi dostupný, jsem dokonce našla jen šest slavností, které mají vlastní vigilii. V direktáři jsem těch slavností našla níže zmíněných osm.
Z těch hlavních slavností to jsou Slavnost Narození Páně, Slavnost Zmrtvýchvstání Páně, Slavnost Seslání Ducha svatého, Slavnost Nanebevstoupení Páně, Slavnost Nejsvětější Trojice, Slavnost sv. Petra a Pavla, Slavnost Narození sv. Jana Křtitele a Slavnost Nanebvzetí Panny Marie.
V direktáři jsem ještě našla možnost vigilie u Slavnosti Těla a Krve Páně, Slavnosti sv. Cyrila a Medotěje a Slavnost Všech svatých. U jiných slavností jsem žádnou vigilii v direktáři nečetla. Hlavně ne u Slavnosti sv. Josefa, Snoubence Panny Marie, která se slaví až zítra. Ani Slavnost Zvěstování Páně a Slavnost Nejsvětějšího Srdce Ježíšova nemá vigilii. Ale po dnešní zkušenosti bych se nedivila, kdyby ji měla. Všechny tyto slavnosti mají 1. nešpory, ale ne vigilii. Vždyť na vigilii nemají ani texty v misálu, tak nevím, kde je dnes vzali.
Tak jsem se vypovídala z dnešního liturgického šoku a můžu snad klidně spát. Tímto děkuji lidem, kteří vybrali texty k sv. Josefu, i když být neměly, protože těmito liturgickými lapsusy mě dokonale motivují ke studiu teologie.
Ještě přidám na závěr jeden citát z Konstituce o posvátné liturgii.
"Duchovní život kleriků v seminářích a řeholních domech ať je formován liturgicky. Je třeba jim zprostředkovat pochopení posvátných obřadů, aby jim rozuměli a mohli na nich mít účast celou duší. je třeba je vychovávat také přímo slavením svatých tajemství a jinými úkony zbožnosti, proniknutými duchem posvátné liturgie. Rovněž se musí naučit zachovávat liturgické předpisy. Život v seminářích a řeholních ústavech má zcela pronikat liturgický duch." (SC 17, 1963)
Vaše Vanimaré
15.3.15
11. týden 2015
Tak jsem opět zde. Skoro na konci jedné z mých praxí. Bzry mě čeká druhý maraton ve škole a pak státnice a práce samotná. Na jednu stranu se moc těším, ale na druhou stranu bych radši ještě několik let studovala. A co se dělo?
8.3.15
10. týden 2015
Tak jsem opět tu. Přes týden se nic moc nedělo. Všechno probíhalo strašně stereotypně. A teď trochu podrobněji.
1.3.15
9. týden 2015
Tak neděle je opět zde. Prázdniny pomalu končí a školáci půjdou opět do školy. A mě to čeká také. A co se dělo minulá týden?
22.2.15
8. týden 2015
Tak jsem opět tu, na prahu jarních prázdnin. Konečně prázdniny. A taky jsem tu mimořádně dvakrát. A co se dělo? V celém článku...
I Svatý otec František...
...poslouchá ceremonáře.
Článek pro jednoho komentujícího i pro všechny ostatní o tom, že pravidla by se měla dodržovat.Liturgická pravidla jsou závazná pro všechny jáhny, kněze, biskupy, arcibiskupy, kardinály i pro samotného papeže. A pokud papež chce něco změnit, má k tomu samozřejmě právo, ale musí změnu řádně historicky a liturgicky odůvodnit a musí se na změně dohodnout i kolegium kardinálů.
Veškerá liturgická pravidla jsou daná pro lepší a hlubší prožívání mše svaté a nejsvětější Kristovy oběti, která byla za nás za všechny přinesena jednou provždy.
Dovolím si tyto pravidla přirovnat k pravidlům silničního provozu. Každý řidič je musí dodržovat, jinak mu hrozí sankce. Všichni to ví. Bohužel v dnešním světě na někoho dojde a někomu to projde. Ale Boží mlýny melou pomalu a jistě.
Některé liturgické věci, které vídávám jsou naprosté úlety a nepochopení smyslu liturgie. Liturgii se snažím pochopit, ale bohužel mě tyto úlety vždy silně znejistí a pak mám potřebu o tom mluvit. Doma o tom mluvit moc nemůžu, tak o tom píšu články a pokud se to někomu nelíbí, tak to číst nemusí. Jsem vděčná za jakýkoli komentář, ale aby mě někdo poslal do jistých míst, tak to si líbít nenechám. Takoví lidé, kteří jen nadávají ostatním, mají nějaký problém a nerozumí dané problematice.
Sama nerozumím mnohým věcem, ale nebudu slovně napadat někoho, kdo tomu rozumí, nebo se tomu snaží porozumět. Děkuji za pochopení a omlouvám se všem, kterých se tento problém netýká.
Vaše Vanimaré
20.2.15
Liturgická poznámka č. 2 Modlitba nad lidem v době postní
Další článek do rubriky Liturgika. Začala nám postní doba a s ní je spojeno vynechání veškerého aleluja a ve mši také Gloria. Aspoň si trochu odpočinu u varhan, když nemusím hrát jednu z delších částí. Ale pro mě to neznamená, že bych polevila. Právě naopak.
S dobou postní je také spojena modlitba nad lidem na konci mše svaté. Tato modlitba je závazná o nedělích a také na Popeleční středu.Nebudu se zaobírat tím, kdy modlitba byla a kdy ne. Pokud bude bývat o nedělích, tak se v tom pitvat nebudu. Spíše se zaměřím na část mše svaté, ve které by měla být modlitba nad lidem provedena a jakým způsobem.
Dlouhou dobu jsem přemýšlela, jestli je modlitba nad lidem v postní době uvozena slovy: "Pán s vámi." Ptala jsem se jednoho kněze, a tem mi řekl, že ano. Tak jsem zabrousila na své oblíbené liturgické stránky a hledala jsem další informace. A byla jsem úspěšná.
Jsou vlastně dvě možnosti, jak by měla tato modlitba nad lidem probíhat. Ale obě začínají slovy "Pán s vámi." Jen v jedné verzi je přidán úvod, který by měl předcházet každé slavnostní požehnání. Nijak víc se od sebe neliší.
Pokud by mi někdo nevěřil, nechť si veškeré informace ověří ZDE.
A zapomněla jsem zmínit důvod, proč jsem napsala další liturgickou poznámku. Bylo to proto, že jsem byla svědkem naprosto opačného případu. Případ byl velmi zvláštní. Prvně byla modlitba nad lidem a pak teprve výzva "Pán s vámi.", která předchází před každým požehnáním. Ať už se jedná o to klasické nebo svátostné. Vždy se začíná těmito slovy a přes to nejede vlak.
Dnešní liturgické hodince odzvonilo a budu se těšit na další. Krásný den. A potkáme se na teologii.
Vaše Vanimaré
15.2.15
8.2.15
6.2.15
Liturgická poznámka č. 1. Svátek Uvedení Páně do chrámu
Historicky první liturgická poznámka, která není součástí deníčkoidního zápisu z neděle. A s velkou pravděpodobností jich bude víc, takže se mám na co těšit.
Dneska jsem opět při mši svaté pomalu kolabovala. Ale nebyla jsem moc překvapená. Tušila jsem, že to dopadne tak, jak to dopadlo. Liturgické předpisy očividně neexistují a nebo nejsou podstatné a budeme se jimi řídit jen, když se nám to bude hodit. Tak bych to možná uvedla.
A teď k dnešní liturgii.
Ještě, že jsem si zjistila oba žalmy. Mohla tedy být i třetí verze, ale ta neměla šanci větší jak 1%. Na 30% jsem tipovala, že bude žalm a orace a vlastně všechno z památky sv. Pavla Mikiho a druhů. A ten zbytek, který činí tak 69%, směřoval k žalmu, který byl už v pondělí. Kdybych si vsadila, tak bych vyhrála. Ano, byl žalm, který neměl vůbec být. Ale co nadělám. Můžu jen tiše trpět. Ale teď popořádku.
V čas mše svaté, kdy má normálně začínat, jsem stála v sakristii a čekala na kněze. Na to zpoždění bych si už zvykla. Asi trochu nestíhá. Beru, je taky jen člověk. Tak jsem se tedy zeptala na žalm a samozřejmě že bude ten, který byl před čtyřmi dny. Super, beru, je to kněz, ale bohužel nerozumí liturgii... Na druhou stranu ten žalm byl kratší. Začala mše svatá a kněz přichází k oltáři. Tam zastaví ministranty, něco jim rychle říká a jde políbit oltář. Což je normální. Děje se tak při každé mši svaté. Pak se vrátil k ministrantů, kteří byli nějací zmatení. Aspoň mi to tak připadalo. Ale oni za to bohužel nemohli. Společně se odebrali pod kůr, kde byla už zahájena mše svatá. Lidé zůstali v lavicích. Zezadu jim ministranti postupně zapálili svíce, které jim byly dodány těsně přede mší. Hned na úvod je žehnání svící, které je uvedeno že "Před čtyřiceti dny jsme slavili slavnost Narození Páně". A hele, kdyby někdo počítal pořádně, tak zjistí, že už to dávno bylo čtyřicet dní. Ale tak čtyři dny navíc přece nikoho nezabijou, že? Ale já jsem takový rýpal, že to prostě počítat budu. Tento svátek by se neměl přesouvat ani na nejbližší neděli. Pak už nesouhlasí počty dnů. Ale toho si všimnou nejspíš jen matematici a nebo liturgové. Těch čtyřicet dní opravdu bije do očí. Zvlášť pokud jsem už na jedné mši byla v den svátku. Všechno dvakrát.
Když jsem slyšela těch Čtyřicet dní, myslela jsem, že se začnu smát.
A teď přidám správnou variantu. Když kněz přichází k oltáři, ale mše svatá má začínat na jiném vhodném místě mimo presbytář, tak se jde na to jiné vhodné místo. Až se pak vrací, teprve potom políbí oltář a jde k sedes. Pak nemohou nastat takové zmatky, jaké nastaly v prvním případě. Ještě by občas bylo vhodné to těm ministrantům říct přede mší a ne až je to aktuální. A taky vysvětlit všechno. Na to všechno by měl myslet kněz a nebo vedoucí ministrantů. I když pochybuji, že tady nějaký je, který by rozuměl liturgii. Kdysi jsem to chtěla dělat, ale teď už bych to nedělala ani za mzdu. A ještě k lidem v lavicích. Je možná hezké, že už měli vyhřátá místa, ale na jiném vhodném místě měli být i oni. V tomhle mnou popsaném průběhu ztratila smysl věta, kterou říká kněz po žehnání svící, která zní: "Vyjděme v pokoji." Pokud lid stojí v lavicích, tato věta ztrácí svůj význam a smysl, protože lid nikam v pokoji nevychází, ale v pokoji stojí na místě a vychází pouze kněz s přisluhujícími.
Celý průběh liturgie ze svátku Uvedneí Páně do chrámu naleznete na stránkách liturgie.cz, nebo v Českém misále. Stránky zjistím.
Na jednu stranu mi tenhle přístup k liturgii vadí, ale na druhou stranu mě to stále víc motivuje, abych šla teologii studovat. Takže se uvidíme tam. A až budu studovat, tak těch liturgických článků bude nejspíš víc.
Obrázek v úvodu je ofocen z jednoho liturgického kalendáře. Bohužel nevím z jakého, neb mi už zůstal jen ten obrázek a ne celý kalendář. Ale obrázek jsem si nechala.
Vaše Vanimaré
2.2.15
Čtverce pro Afriku
Již v jednom článku jsem napsala, že jsem začala háčkovat. A není nic jednoduššího, než začít háčkovat pro dobrou věc. Jistá přítelkyně kamarádka zveřejnila odkaz, na kterém jsem se dozvěděla o možnosti pomoci v Jižní Africe a to tak, že budu háčkovt čtverce, které se posléze pošlou do Afriky, kde z nich ušijí deky pro děti. Pro pořádek ještě jednou přidávám odkaz. Zapojit se může každý.
Tak takhle vypadají moje čtverce. Neni to nic moc, ale snad to pomůže dobré věci. Více v celém článku.
Ten červeno-krémový je první pokus. Možná trochu nepodařený. Ten celý krémový je druhý pokus.
V pondělí jsem se dostala do Olomouce a hned jsem navštívila jednu galanterii a nakoupila si vlnu, abych mohla po cestě domů háčkovat. Zjistila jsem totiž, že je to silně návyková činnost. Stejně jako falešný patchwork. Od toho jsem se taky nemohla odtrhnout. Ruční práce a tvořivé práce jsou návykové.
Ale teď zpátky k mému nákupu. Koupila jsem si tři klubíčka vlny. I když nevím, jestli vlna je ten správný název. Přidávám foto.
Dvě z nich jsem si přemotala do klubíček a ta třetí na to teprve čeká. Možná večer, když se mi nebude chtít se učit. Fotka je z odpoledne, kdy jsem přemotala jen jedno klubíčko.
Tak přeji krásný den a háčkujte, je to zábavné a rozvíjí to jemnou motoriku a logické myšlení.
Vaše háčkující Vanimaré
1.2.15
5. týden 2015
Tak neděle přišla dřív než jsem chtěla. No, co nadělám. Můžu nadávat, můžu si stěžovat, ale to je tak jediné, co mohu.
25.1.15
4. týden 2015
A jsem opět zde. To je radosti. No, tak přestanu plácat blbosti a vrhnu se na rekapitulaci týdne.
19.1.15
Jen tak na odreagování aneb diplomka pět minut počká
Přináším jeden netradiční článek.
Opět jsem se pobavila nad jedním komentářem (neobjeví se,alespoň zatím ne), který někdo zanechal pod článkem s názvem 3. týden.
18.1.15
3. týden 2015
Jak jsem psala minulý týden, byla jsem v neděli v divadle a bylo to moc pěkné a hlavně poučné.
11.1.15
2. týden 2015
A neodpoustím si pravidelný článek. Zatím na to psaní mám dost času, tak aby tu nebylo moc prázdno.
6.1.15
Tajemná osoba
Téma týdne: Tajemná osoba.
Přináším jeden krátký příběh, další výplod mého angličtinou omezeného a chorého mozku. Smyslem bylo jen něco napsat, jiný smysl bych v tom nehledala. Možná jen ten, že se mi fyzicky, ne duchovně a duševně, vzdálila jedna osoba. Možná i ten, že láska hory přenáší a ani smrt ji neublíží. Přeji příjemné čtení.
Procházím se opuštěným městem. Nevím, netuším, co se tady stalo. Žila jsem tu se svým partnerem.
Vcházím do našeho domu. všechno tam zůstalo tak, jak jsem to musela opustit. Na stole jsou stále připravené příbory. Právě jsme se chystali k večeři, když jsem byla povolána do služby. Svíce na stole již dávno dohořela. Zbyl po ní jen zbytek vosku na ubruse. Na peci stále stál hrnec s polévkou. Dávno vystydla. Pokračovala jsem dál. Maso v peci bylo zčernalé. Spálila jsem to. Nestihla jsem je vydělat a naporcovat. Možná se v něm už hýbou červi. Přece uběhlo moc dní od mého odchodu. - Ale kam se poděl Jasper? - pomyslela jsem si. Vystoupala jsem do druhého patra. Nahlédla jsem do prvního pokoje. Postel byla vzorně ustlána. - Jasper vždycky dbal na to, aby si ustlal. - pousmála jsem se. V místnosti bylo poklizeno. Čekala bych, že se hned vrátí, že mě překvapí. Smutně jsem opustila místnost. Pravděpodobně nikdo nepřežil. Pokračovala jsem v prohlídce domu. Vstoupila jsem do svého pokoje. Postel neustlaná, na stole hromada nepřečtených knih. Došla jsem k oknu. Na parapetu byl opět zbytek vosku ze svíčky. Znamení, že jsem v pohotovosti, že mohu hned nastoupit. Možná jsem ji mela zhasnout, ale Jasper mi to nedovolil. Tvoje pohotovost je důležitější, než naše výroční večeře. Vzpomněla jsem si na poslední větu, kterou mi v pokoji řekl. Pak jsem se otočila, políbila ho a odešli jsme na večeři. Nebyla jsem ani v polovině schodiště, když někdo zazvonil na zvonec u dveří. Jasper otevřel. Možná to neměl dělat. Ten osudný večer. Před dveřmi stál můj velící. Docela mě překvapil. Hned mi sdělil, co se děje a já musela jít. Velitel by pochopil, kdybych řekla ne, ale Jasper mi nedovolil odmítnout. Řekl, že na mě počká. Šla jsem se tedy vyzbrojit a vyrazila proti nepříteli. Naposledy jsem políbila Jaspera a odešla. Odešla na nečekaně dlouhou dobu. Prošla jsem poslední místností a vracela se do přízemí ke vchodu. Chtěla jsem odejít. Odejít a nechat za sebou veškeré vzpomínky. Pak se to stalo. Nahoře něco spadlo na zem. Trochu jsem se lekla. - Jsem tu přece sama? Prošla jsem celý dům, nikdo tu není. - pomyslela jsem si, ale byla jsem odhodlaná projít dům znovu. I když už to nemělo význam. celé město bylo opuštěné. Pomalu zarůstalo a měnilo se k nepoznání. Položila jsem ruku na jilec meče u pasu a pomalu potichu stoupala do patra. Nakoukla jsem do Jasperova pokoje. Nikde se nic nezměnilo. Postoupila jsem tedy ke dveřím mého pokoje. Viděla jsem jemnou záři svíce.
"Měla bych ji zhasnout, nemyslíš?"slyšela jsem svůj hlas z pokoje.
"Nech ji svítit. Tvoje pohotovost je důležitější než naše výroční večeře."slyšela jsem druhý hlas. "Jaspere."zašeptala jsem. Pomalu jsem otvírala dveře. V místnosti nikdo nebyl. Svíce také nesvítila. Nemohla, dávno přeče vyhořela. Je to patnáct let, co jsem tu byla naposledy. U okna jsem zahlédla stín postavy.
"Jaspere."řekla jsem polohlasně. Postava se pohnula, upřela na mě své prázdné oči. Pak se opět zahleděla z okna. Viděla jsem ji z profilu.
"Nejsem Jasper."ozvalo se mi v myšlenkách."Proč?"pokračovala postava u okna, "Proč jsi odešla? Proč na tak dlouhou dobu."
"Musela jsem. Ale vrátila jsem se."odpověděla jsem postavě.
"Ach Briaren."oslovila mě tmavá postava a zmizela mi z očí. Byla jsem v půlce cesty k oknu.
"Jaspere, prosím, neopouštěj mě."svezla jsem se na zem a plakala. Dlouho, moc dlouho. Pak jsem se konečně zvedla a bez ohlížení jsem opustila dům. Ve městě mi došlo, co se stalo. Nikdo nepřežil. Bylo to město mrtvých. Bránili jsme zbytečně.
"Jaspere, jdu za tebou."vykřikla jsem do nastávající noci a složila se na zem do sněhu.
Obrázek kreslen tužkou asi tři čtvrtě hodiny. Foceno foťákem a oříznuto. Vystínování nic moc. Tak snad se bude líbit.
Vanimaré
5.1.15
Sníh
A musím ten článek napsat a prostě musím. Celou noc, skoro celou noc sněžilo. A musím se pochlubit fotkami. Pod perexem.
4.1.15
Konec roku a začátek roku
Tak, neodolala jsem a musela jsem napsat. Historicky první článek roku 2015. Tak se nenechte rušit od čtení.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)