A jsem opět zde, po celém dlouhém týdnu. A co se dělo?
V pondělí jsem opět šla do práce. Všechno probíhalo v pohodě. V úterý všechno také probíhalo v pohodě. Odpoledne jsem zamířila do Olomouce. Přespávala jsem na koleji. Bohužel jsem nebyla na mši.
A ve středu jsem měla tu slávu. Svou vlastní promoci. Moc jsem se netěšila. Nechtělo se mi. Nakonec to bylo docela fajn. Moje pocity jsem se snažila aspoň trochu popsat v článku, který vyšel ve čtvrtek. Takže si jej můžete přečíst.
Ve čtvrtek jsem opět zamířila do práce. Všechno bylo v pohodě. To stejné v pátek. Užila jsem si plavání, i když jsem neplavala. Odpoledne už to celkem šlo. Koupila jsem si kapky do nosu, abych se trochu vyspala a nemusela každou hodinu smrkat. Večer jsem byla na dětské mši svaté. Liturgii připravovali čtvrťáci a byla moc pěkná. Aspoň jsem si nevšimla nějaké odlišnosti od normálu. A bylo mi smutno. Zpívali písničku, kterou mám moc ráda, moc se mi líbí a hlavně si při ní vzpomenu na jednu kamarádku, která umřela. Nemohla jsem zpívat. Prostě to nešlo. Tak jsem jen stála (bylo to na konc i liturgie), poslouchala a snažila se zadržet slzy deroucí se na světlo Boží. Naštěstí jsem plakala až doma na bytě. Po mši jsem se vykoupala, protože v sobotu jsem to nestíhala.
V sobotu jsem totiž jela do Olomouce. Že jsem tam byla v úterý a ve středu? No a? Jela jsem na teologii. A vstávala jsem o půl paté ráno. Pěkná hodina vstávání. Ale radši jsem vstávala dřív než pozdě. Aby mi neujel autobus. Další měl jet až o hodinu a deset minut později a tím už bych nestíhala vlak. A tak jsem vstávala tak brzy. A vůbec mi to nevadilo. Těšila jsem se. Jako každou sobotu, co mám jet do Olomouce na teologii. Těšila jsem se na každou novou přednášku.
A v sobotu ráno, ještě před půl osmou mi vyšla další liturgická velká poznámka. Bohužel jsem musela vydat tu, která měla být vydaná později, ale tu, která byla dříve dokončena. Tak jsem se zbavila dalšího článku v rozepsaných a byla jsem trochu více aktivní na blogu.
Liturgická poznámka, která se bude týkat úklon, ještě není dokončená, tak snad v nejbližších dnech. A to měla být dříve nž tato. Tak nic, změna je život a člověk míní a Pán Bůh mění. Navíc jsem se dívala, že poslední velká liturgická poznámka vyšla někdy v březnu. Tak už bylo na čase, aby vyšla další.
Do Olmouce jsem jela přes Kojetín. Ti, co sem chodí častěji, tak ví, na co jsem si vzpomněla. A těm ostatním to ráda napíšu. Vzpomněla jsem si na svou dvanáctihodinovou cestu domů, při které jsem dojela pouze do toho již zmiňovaného Kojetína. Skvělý pocit vrátit se tam po tri čtvrtě roce. Naštěsti nemrzlo a vlak v pořádku projel a dojel tam kam měl. Do Olomouce. Bohužel s asi dvacetiminutovým zpožděním. No, co nadělám.
Přednášky jsem si více méně užila. Čekaly mě dvě hodiny Úvodu do Písma svatého, následovalo pět hodin Církevních dějin starověku a středověku a pak tři hodiny Úvodu do patrologie. V prvních hodinách jsme s kolegy budoucími teology pouze poslouchaly, v dalších předmětech už jsme pracovali s texty. První se týkaly různých dokumentů, které popisovaly situaci počátků šíření křesťanství a v patrologii se týkaly církevních otců. Měla jsem rozebírat text, který byl o sv. Tomáši, apoštolovi. Text si hodlám sehnat a přečíst celý, jelikož jsem měla jen úryvek. Jednalo se o apokryfní skutky apoštolů. Jedná se o příběhy (velmi zjednodušeně řečeno), které nebyly zařazeny do Novozákonního kánonu.
Domů jsem jela autobusem. Žlutým autobusem. Ani špatně mi nebylo.
Domů jsem dojela asi tak ve tři čtvrtě na deset. Chvíli jsem poseděla s rodiči u televize a pak jsem šla spát.
V neděli jsem vstávala až ve tři čtvrtě na devět. Nešla jsem na mši u nás, ale jela jsem se podívat na zpracování misijní neděle jinam. Tam, kde jsem byla již minulý rok a opět jsem nebyla zklamaná. Liturgie probíhala tak, jak by měla probíhat všude na celém světě.
Pak jsem byla na zvěřinových hodech. Opět jsem si moc a moc pochutnala. Následoval krátký odpočinek a pak drakiáda. Naštěstí jsem se vyhýbala blátivému terénu, tak si nemusím umývat boty.
Na byt jsem se dostala až kolem sedmé večerní. A musela jsem začít pracovat na zítřku. Obstříhat papíry, "zašpinit" uhlem a zafixovat lakem na vlasy. Jiný fixativ jsem doma nenašla. Ale i ten lak stačí. Jen mám z něj trochu smrádek na bytě. Ale to vyprchá. Snad...
Večer jsem nacházela fotky z Národního eucharistického kongresu. Trochu začínám litovat, že jsem tam nebyla, ale měla jsem školu. Původně jsem se chtěla dívat přes internet aspoň na mši, ale nefungoval mi prohlížeč a na druhém mi to nešlo spustit. Tak jsem sehnala třetí a než jsem jej nainstalovala a doinstalovala plugin na videa, tak byla jedna hodina a stihla jsem tak jen program na Zelňáku v Brně. Aspoň něco. Snad se dostanu k tomu, abych se na liturgii podívala aspoň zpětně. A taky škoda tech přednášek pro ministranty. Ale já jsem na teologické škole a stojí mi to za tu námahu a následně i nervy při zkouškách a kolokviích.
Tak to bude nejspíš pro dnešek všechno. Jak se tak dívám, tak jsem se trochu rozepsala.
Přeji všem krásný další týden roku 2015.
Vaše promovaná Vanimaré
Žádné komentáře:
Okomentovat