"Ari."někdo mě oslovil a jemné pohladil po tváři. Otevřela jsem oči. Nade mnou se skláněl Jek a snažil se mě probudit.
"Co se děje?"zeptala jsem se. Jek obrátil oči v sloup a usmál se.
"Po ránu neumíš říct něco jiného než 'Co se děje?'"
"Už to tak vypadá. Proč se vstává tak brzo?"
"Nechceš ty otázky trochu zadržet? Nestihl jsem odpovědět ani na tu první a ty se ptáš už na další." Pousmála jsem se.
"Tak znovu. Co se děje?"zeptala jsem se.
"Vstává se. Už je ráno."odpověděl.
"A proč tak brzo?"
"Chceme využít tmu, abychom se pokusili o útok ještě za tmy. Moment překvapení."
"A ví se, kde má Maur stan?"
"S velkou pravděpodobností ten největší, co v táboře je."
"Může to být lest. Může to být třeba stan Hwesty."
"Ale? Proč by Maur podstoupil svůj stan nějakému podřadnému člověku?"
"Řekla bych, že Hwesta není podřadný. Je něco víc."
"A co by byl?"
"To ještě nevím. Jdeme se připravit?"
"A na co?"zeptal se nechápavě Jek.
"Na rozhodující okamžik."odpověděl mu za zády Fron. Jek se mírně lekl. Já taky, protože jsem Frona v tmavé tunice nezpozorovala.
