Lepší je mlčet než planě kecat, nebo potom cítit zklamání z předešlého rozhovoru.

30.7.08

Setkání s Ponekou

Ráno jsem se vzbudila ve své polní posteli. Polní postel znamená, že je jedna deka na zemi, sedlo pod hlavou a druhou dekou jsem přikrytá.
"Jak jsem se sem dostala?"divila jsem se a protírala jsem si oči.
"Úplně normálně. Hodinu po tom, co jsme hlídali, jsi usnula. Mě byla zima a ty jsi mi v zahřívání krapet vadila. Přenesl jsem tě na tvé místo a šel jsem se procházet."řekl mi Fron s úsměvem.
"Řekl jsi Jekovi, co jsme s ním dělali?" Jek se trochu vyjeveně na nás podíval.
"Ne."
"Co jste se mnou dělali?"
"Ari se tě snažila vzbudit a ty jsi ji málem srazil k zemi. Potom jsem se tě snažil dostat z postele já, ale pochodil jsem asi jako Ari. Museli jsme hlídat za tebe."vysvětlil mu Fron, otočil se ke svému zavazadlu a balil. Jek se na něho stále díval. Fron asi ucítil Jekův pohled a otočil se. "No bal si, za chvíli vyrážíme." Jek se vzpamatoval, sbalil si a byl poslední, kdo nasedl na koně.

Uvítání

Zdravím Vás a vítám na mém blogu, budu sem dávat postupně kapitoly mého vymyšleného příběhu. Kritiku mi pište do komentářů stejně tak i chyby v textu. Doufám, že se Vám tu bude líbit. Vaše Vanimaré

29.7.08

Dami

Je jaro a jaro v Modrem Městě je nepředstavitelně krásné. Vše kvete a já se projíždím na koni, mém krásném vraníku Lafovi doprovázená mým věrným černým psem Akanem, hájkem k Vesnici. Ve Vesnici jsem známá jako modrá víla, protože sem většinou jezdím oblečená celá v modrém. Dnes ale jedu v hnědém loveckém obleku a lidé se diví. Jedu totiž lovit bobry na Nachové jezero. Nakladla jsem pasti a jen čekala. Ani ne za hodinu jsem měla všechny pasti plné. - Úspěšný lov. - pomyslela jsem si, spočítala kůže a vypravila se k lesu, kde Akan ještě nebyl. Všechno očichával a Laf ho zaujatě pozoroval.
Začínalo se stmívat. - Asi bude za chvíli tma. - pomyslela jsem si. Zavolala jsem Akana a vyrazila k městu.

Oblíbené