Další týden je za námi, končí nám měsíc září a blíží se říjen. S ním se blíží i konec roku. A co se dělo?
V pondělí dopoledne práce. Hned ráno jsem se potěšila Falcem. Brácha mi ho vytiskl na 3D tiskárně. A je opravdu nádherný. 
Přežila jsem čtyři hodiny ve třídě a pak asi hodinu v družině. Domů jsem jela později než obvykle.
Odpoledne jsem si doma dala kafe. Později přijel přítel, dali jsme si večeři a odpočívali.
V úterý se mi nechtělo vstávat. Jako vždy. Moc jsem toho nenaspala. V práci jsem přežila pět hodin. Hned z práce jsem jela doučovat. Šlo to překvapivě hladce. Slečna je šikovná a většinu zvládla sama. Večer přijel přítel a dali jsme si večeři.
Odpoledne jsem doufala, že stihnu autobus o půl druhé, ale ujel mi doslova před nosem.
Ve středu opět práce. Pět hodin ve výuce. Autobus o půl druhé jsem se ani nesnažila stihnout. Cestou jsme měli menší komplikaci ve formě hasičů u požáru rodinného domku v Tetčicích. Naštěstí nás to moc nezpozdilo.
Doma jsem si dala kafe a vafle s marmeládou a šlehačkou. Potom jsem se konečně vrátila k šicímu stroji. Večer jsem šla na mši svatou. Zpívala jsem. Potom jsme si s přítelem dali večeři.
Ve čtvrtek konečně čtvrtek. Přežila jsem čtyři hodiny a jela domů. Doma jsem si dala kafe a vafle a vrhla se na šití. Málem jsem nestihla jít do šermu.
V šermu jsem konečně něco dělala. Zvládla jsem rozběhání s atletickou abecedou, částečně rozcvičku (kliky a držení nohou nad zemí určitou dobu jsem fakt nezvládla. Pak jsme hráli plácanou, z níž jsem dvě kola prohrála a třetí remizovala. Vstávání ze země se založenýma rukama jsem jednou prohrála, jednou remizovala a jednou vyhrála. Následovala akrobačka ve stylu parakotoulu, kotoulu dozadu a pak pády. Všechno jsem to přežila a zvládla. Jsem dobrá.
Ze šermu jsem šla a jela s přítelem. Rovnou na pohotovost. A nebylo to kvůli mě. Přítel cosi nakopl malíčkem. Na pohotovosti jsme strávili asi tři hodiny. Pak jsme jeli domů. Já se těšila, že půjdu dřív spát, ale nestalo se.
V pátek se vstávalo těžko. Po necelých šesti hodinách spánku se opravdu těžké vstávání, ale vstala jsem. Cesta do Brna byla dlouhá, ale kratší než ve čtvrtek, jen mi nebylo nejlépe. Zastavovat autobus jsem nemusela.
V práci to rychle uběhlo. Přežila jsem pět hodin. Pak nastala cesta domů. Na chvíli. Doma jsem snědla polívku z neděle a chystala se na mši svatou. Zpívala jsem, protože nikdo jiný nepřišel. Ze mše rovnou domů a chystat se do divadla. Šla jsem na inscenaci Lazebník sevillský. Velmi zajímavá činohra a vtipná. Jen škoda, že některé hlášky ve scénáři nejsou.
Do divadla i z něj jsem jela částečně vlakem a částečně autem. Řídil přítel. Byla jsem trocho ve stresu, že nám ujede po představení vlak a budeme muset čekat na vlak, co jede až po půlnoci. Naštěstí jsme poslední vlak do Tetčic stihli.
V sobotu jsme se váleli v posteli až do tři čtvrtě na dvanáct. Potřebovala jsem to. Pak rychle vařit a nakoupit v Tescu ingredience na nedělní oběd. Z nedělního obědu se stal až pondělní. Ale o tom zase příště.
Sobota rychle uběhla. Stavili jsme se i u našich pro nějaké dobrůtky. Zbytek dne jsem vařila.
V neděli dopoledne jsme šli na mši svatou. Nezpívala jsem. Pak rychle domů a na oslavu narozenin přítelova synovce. Pamatuju si ho ze školy, protože ho učila kolegyně, se kterou jsem chodila na kafe. Teď už studuje na VOŠce. Toto letí.
Na oslavě jsme byli až do čtvrt na devět. Pak jsme jeli zase domů. Z nedělního oběda se stal pondělní.
A to bude pro tento uplynulý týden asi všechno. Takže krásný další týden roku 2026. Tento bude trochu kratší pracovní, protože je státní svátek.
Užívejte každého dne.
Vaše Vanimaré
Žádné komentáře:
Okomentovat