Lepší je mlčet než planě kecat, nebo potom cítit zklamání z předešlého rozhovoru.

17.5.10

Svatba 5. část

V polovině naší cesty začalo kapat.
"Asi bude pršet."prorokoval Jek. Nestihla jsem ani odpovědět a rozpršelo se pořádně. Pobídli jsme koně do cvalu. Promoknutí skrz na skrz jsme se ale nevyhnuli. Do města jsme přijeli absolutně mokří a na kost promrzlí. Stráž od brány nás dovedla ke královskému paláci. Na nádvoří jsme sesedli a koně předali do péče podkoním. Chtěla jsem se o svého Lafa postarat sama, ale Jek mi připomněl, že jsem durch mokrá. Musela jsem od svého plánu upustit a jít se vykoupat do teplé vody. Do pokoje jsem se nechala dovést, protože jsem si ještě nepamatovala cestu. Služebná mi pomohla s promočených šatů, já zalezla do kádě s teplou vodou a nechala si umýt vlasy. Služebná po chvíli odešla a nechala mě odpočívat. Neodpočívala jsem dlouho. Někdo zaklepal. Nijak jsem nereagovala. Po chvíli se začaly otvírat dveře. Nečekala jsem na nic, chytila si vlasy, které měly schnout a neslyšně se ponořila s hlubokým nádechem pod vodu. Do lázně vešel muž. Přes stále se pohybující hladinu jsem nemohla poznat, o koho jde. Nevšiml si mě ani ničeho, co by prozrazovalo mou přítomnost. Najednou se ke mně otočil zády a já se vynořila k nádechu. Ovšem jsem se nestihla ponořit. Osoba se otočila za mnou vyvolaným zvukem. Zvědavost vystřídalo zděšení.

2.5.10

Svatba 4. část

Asi za půl hodiny se ozvalo zaklepání na dveře. Vešel Jek.
"Můžeme vyrazit?"zeptal se mě.
"Jasně."vyskočila jsem ze židle, opásala se dýkou a následovala Jeka do stájí. Koně jsme měli osedlané, takže jsme na nic nečekali a vyrazili z města na jih. Po třech hodinách Jek zastavil.
"Co se děje?"zeptala jsem se.
"Za chvíli jsme na místě."odpověděl mi.
"Tak proč zastavujeme?"
"Má to být překvapení, takže doufám, že nemáš nic proti tomu, když ti zavážu oči."
"Asi mi nic jiného nezbývá."podvolila jsem se.
"Ničeho se neboj, povedu tě po bezpečných cestách."zavázal mi Jek oči. Po chvíli jsme vyrazili. Snažila jsem se vnímat okolí jinými smysly, když to očima nešlo. Povrch pod kopyty koní se změnil. Začala jsem vnímat i jiný vzduch. Sluchem jsem zaznamenala zvuk podobný přelévání vody. Zastavili jsme.
"To už jsme na místě?"
"Jistě. Můžeš se podívat."pomalu jsem si sundala šátek, který jsem měla přes oči. Nevěřila jsem vlastním očím, co jsem spatřila. Dívala jsem se na rozlehlou jasně modrou vodní hladinu. Toužila jsem ji vidět už hodně dlouho, vlastně od té doby, co mi Fron o ní vyprávěl. Teď jsem ji viděla na vlastní oči a uvěřila Fronovi, že není vidět na druhý břeh. Moře.

1.5.10

Květen

1. května Svátek práce
5. května Květnové povstání českého lidu
8. května Den osvobození od fašismu

Oblíbené