Svatba 4. část

Asi za půl hodiny se ozvalo zaklepání na dveře. Vešel Jek.

"Můžeme vyrazit?"zeptal se mě.

"Jasně."vyskočila jsem ze židle, opásala se dýkou a následovala Jeka do stájí. Koně jsme měli osedlané, takže jsme na nic nečekali a vyrazili z města na jih. Po třech hodinách Jek zastavil.

"Co se děje?"zeptala jsem se.

"Za chvíli jsme na místě."odpověděl mi.

"Tak proč zastavujeme?"

"Má to být překvapení, takže doufám, že nemáš nic proti tomu, když ti zavážu oči."

"Asi mi nic jiného nezbývá."podvolila jsem se.

"Ničeho se neboj, povedu tě po bezpečných cestách."zavázal mi Jek oči. Po chvíli jsme vyrazili. Snažila jsem se vnímat okolí jinými smysly, když to očima nešlo. Povrch pod kopyty koní se změnil. Začala jsem vnímat i jiný vzduch. Sluchem jsem zaznamenala zvuk podobný přelévání vody. Zastavili jsme.

"To už jsme na místě?"

"Jistě. Můžeš se podívat."pomalu jsem si sundala šátek, který jsem měla přes oči. Nevěřila jsem vlastním očím, co jsem spatřila. Dívala jsem se na rozlehlou jasně modrou vodní hladinu. Toužila jsem ji vidět už hodně dlouho, vlastně od té doby, co mi Fron o ní vyprávěl. Teď jsem ji viděla na vlastní oči a uvěřila Fronovi, že není vidět na druhý břeh. Moře.

"To se mi snad zdá."seskočila jsem z koně a jemným pískem kráčela k vodě.

"Neboj, nezdá. Navíc tu budeme tábořit."řekl mi Jek. Došla jsem k vodě a sedla si do písku. Stále jsem tomu nemohla uvěřit. Přišel ke mně Jek.

"Tady máš něco na zub."podal mi balíček a odešel. Stále hledíc na relativně klidnou hladinu moře jsem se najedla. Seděla jsem u moře až do setmění. Po setmění Jek rozdělal oheň. Vedle mě se posadil Ber.

"Budeš tady ještě dlouho sedět?"zeptal se mě .

"Třeba až do rána."odpověděla jsem s úsměvem. Nalevo od nás vyšel tenký srpek měsíce. Zítra je nov.

"Budeš chtít vidět východ slunce?"

"Že se vůbec ptáš? To si nemůžu nechat ujít?"vstala jsem a po Berově boku jsem šla k ohni, "Jak to bude s hlídkami?"

"Vystřídám se s Jekem. Budeš moct klidně spát."

"Teď jde o to, jestli tahle noc bude klidná."

"Mára lomë."řekl mi Ber a sedl si k ohni.

"Mára lomë."odpověděli jsme s Jekem a zalezli do stanu.

"Pořádně se zabal do přikrývek, v noci bude zima."varoval mě Jek. Svlékla jsem si halenu i sukni a zalehla jen ve spodních šatech. Usnula jsem okamžitě.

V noci jsem se probudila. Jak jinak než zimou.

"Jeku?"zašeptala jsem.

"No?"odpověděl ospale. Pravděpodobně jsem ho vzbudila.

"Můžu se přitisknout? Je mi zima."

"Tak pojď."objal mě Jek. Znovu jsem usnula.

Procitla jsem. Stále jsem byla objímána, ale ne Jekem. I v šeru, které vládlo ve stanu, jsem poznala, že Jek vedle mě neleží. Podívala jsem se nad sebe. Ležela jsem v objetí Bera.

"Mára arin."pozdravil mě.

"Mára arin, jak jsem se sem dostala?"zeptala jsem se.

"Úplně normálně. V noci ti byla zima."

"Aha."

"Vstávejte, vy dva, jestli chcete vidět východ slunce."křikl na nás Jek.

"Obleč se. Počkáme venku."opustil mě. Byla jsem trochu zmatená z jeho chování. Za chvíli jsem přestala nad tím uvažovat a začala se oblékat. Se šněrováním jsem musela vyhledat pomoc početnější mužské části výpravy. Jek radši rychle utekl. Nedával pozor, když to Aca jemu a Fronovi vysvětlovala. Zelené stuhy se musely ujmout Berovy obratné prsty.

"Tak jdeme."řekl a objal mě kolem ramen. Došli jsme k Jekovi a usadili se do písku. Na východě se pomalu začala rozlévat načervenalá záře. Zlatavý kotouč slunce se pomalu objevoval nad hladinou moře. První paprsky se odrazily od vodní hladiny a utvořily k nám jakousi cestu. Za námi se utvořily dlouhé stíny, které se zkracovaly. Z leva jsem ucítila pohled. Ber. Nikdo jiný tam nesteděl. Slunce se vyhouplo nad obzor a tím zahájilo svou denní pouť nad našimi hlavami. První se z ohromení nad krásou východu slunce probral Jek.

"Tak pojďme, do poledne musíme být ve městě."probudil nás z letargie. Odhodlala jsem se podívat na Bera. Usmál se. Jek se vrátil ke stanu a shodil ho. Ber osedlal koně. Naposledy jsem se zahleděla na moře a běžela pomoct Jekovi a Berovi. To už jsem nestihla. Ještě než jsem se dostala do sedla, Jek mi zapletl vlasy do jakéhosi copu. Vyjeli jsme. Slunce se chvíli po tom, co vylezlo nad obzor, schovalo za mrak a od severozápadu začal foukat vítr.