V pondělí dopoledne práce. Čtyři hodiny ve výuce a pak jeden náslech. Následně jsem spěchala na šalinu a autobus, ale tomu jsem jen zamávala. Odjel si o pár sekund dříve.
Tak jsem si počkala na další. Kafe doma jsem stihla. Odpoledne jsem si zacvičila, podrbala kocoura a učila se.
Do noci jsem četla. Aspoň chvilku.
V úterý ráno jsem měla krásný sen, že jsem mohla ministrovat. To se mi dlouho nestalo. Jenže budík můj krásný sen překazil. Co se dá dělat. Dopoledne práce, prvně moje univerzitní práce a pak školní. Přežila jsem. Po rychlém a moc dobrém obědě jsem měla ještě náslech. Pak jsem opět spěchala na šalinu a autobus. Mám dojem, že jsem z práce odcházela o chvíli později než v pondělí, ale autobus ve čtvrt jsem s přehledem stihla. A ještě jsem musela čekat.
Doma jsem si dala kafe a šla na přednášku o zámeckém parku a zahradě. Zajímavé. Mohli jsme vidět prvotní návrhy projektu a porovnat to se skutečností.
Doma jsem si dala večeři a učila se. Do noci jsem četla, ale brzo jsem u toho usnula.
Ráno se mi nechtělo z postele. Jako vždy. A bude hůř, říkala jsem si ráno. Dopoledne práce, odpoledne učení a odpočinek. Taky cvičení a drbání kocoura a taky kafe. Cestou v autobuse jsem i psala. Stáli jsme na semaforu v Rosicích, tak jsem to vytáhla a psala.
Večer jsem měla takový divný pocit. V jednu chvíli se mi začaly strašně třást ruce. Naštěstí to během cesty do kostela přešlo.
Na mši svaté jsem zpívala.
Po mši jsem si dala sprchu a večeři a učila se. Pak už jsem odpočívala. Do noci jsem četla.
Ve čtvrtek dopoledne opět práce. Cesta byla v pohodě, jen malé asi minutové zpoždění. Celý týden jsem do práce chodila ve stejný čas. Domů jsem jela v obvyklý čas. Autobus jsem stihla, i když jsem z práce odcházela docela pozdě.
Doma jsem se jen otočila a šla s našima na výstavu Hračka ve dřevě ukrytá. Zajímavá výstava. Určitě ji navštivte s dětmi. Aspoň uvidí, s čím si hrávaly děti před sto lety. Asi by se divily.
A koupila jsem si tam koníka. Ze dřeva a je na kolečkách. Pak jsem si dala kafe a mrkvánky a šla doučovat. Naposledy. Slečna se mnou chtěla probrat test, co byl na přijímačkách (já z něj měla po půl hodině asi dvacet sedm bodů a to jsem udělala jen to, co se mi chtělo), pak potřebovala vysvětlit ještě něco do matematiky a dostala jsem od ní dáreček. Krásného andílka a nálož cukru.
Do večera jsem si stihla ještě zacvičit a převzít nákup od rohlíka. Po večeři jsem si začala chystat věci na cestu do Olomouce. Taky jsem po dlouhé době tasila meč a šermovala. Pak jsem to pocítila na rukách. Nějak se třepaly.
Do noci jsem se učila a četla. Spát dřív jsem nešla.
V pátek byl budíček ve čtyři ráno. Strašný čas na vstávání a vylézání z postele. Po páté hodině jsem už čekala na autobus a jela směrem do Brna. V Brně přestup na autobus do Olomouce. Cestou se mi na chvíli udělalo špatně. Ale nemusela jsem zastavovat autobus.
V Olomouci mě čekaly přednášky ze Specifických poruch učení. Taky jsem si vyzkoušela jeden diagnostický test na vlastní kůži. Zajímavá zkušenost. Pak mě čekala zkouška z poradenství. Tož, něco jsem tam napsala. Teď jde o to, jestli dobře a jestli to bude stačit.
Pak jsem utíkala na autobus. No šla. Pěkně procházkou. Na zastávce, kde jsem čekala na RegioJet jsem zmokla. Začalo pršet a ukázala se i duha.
Cestou zpátky jsem chvíli spala, a pak jsem chtěla řešit etopedii. Jenže jsem nebyla schopná přijít na to, jak se přihlásit na WiFi. Tak jsem noťas zase pěkně vypla a nechala si to do vlaku.
V Brně jsem stihla dřívější vlak. A pracovala jsem, kromě svačiny samozřejmě. Tu jsem sníst musela. Od umělé inteligence jsem si nechala vypsat nějakou literaturu a trochu zpracovat jednu případovou studii.
Cestou domů jsem pak vyfotila krásné mraky. Ty jsou až v autobuse k nám.
Domů jsem přijela se zpožděním, protože Rosice. Autobus měl přes deset minut, ale mě to bylo jedno. Hlavně, že jsem dojela domů.
Doma jsem dojedla poslední namazaný a cestovní chleba a vrhla se na zpracování okruhů do SPU. S tím jsem skončila před devátou večer. Pak jsem si ještě chvíli četla.
V sobotu jsem ráno vstávala na mši svatou. Byla za děti z dětských domovů. Dopoledne jsem pak uklízela a tiskla věci ke studiu. A taky jsem cvičila.
Odpoledne jsem vyrazila na výstavu minerálů. Byla krásná. Koupila jsem si tam spoustu věcí. Dvě nádherné bože, náramek a komponenty na tvoření. Doma jsem si potom dala kafe a něco dobrého k tomu. A nadávala jsem na mobil. Už tak moc, že jsem si koupila nový. Opět je to IPhone, tentokrát 16e. V neděli jsem ho měla doma a zprovozněný.
V sobotu jsem se dívala na seriál O lidech a koních a pak jsem si ještě chvíli četla. Starý mobil se nabít podařil, ale i tak jsem ho vyměnila. Už mě to nebavilo ho přemlouvat, aby se nabíjel bez mé asistence. Placená jsem jen za asistenci ve škole. Doma ne.
V neděli dopoledne jsem šla na mši svatou. A konečně jsem během dne vyřešila svoje vztahové problémy. Hurá. Trvalo mi to čtrnáct dní. Čtrnáct dní nejistoty a strachu ze zklamání. Naštěstí došlo na tu lepší variantu. A znovu jsem se podívala na výstavu. Tentokrát jsem neutrácela.
Dopoledne jsem ještě zprovoznila nový mobil a po obědě jsem se chystala ven. Jenže, přišla sousedka s pejskem a já se musela mazlit. S tím pejskem. No a pak začalo pršet. Takže procházka se nekonala. Šla jsem jen na adoraci a požehnání. Doma po požehnání jsem si dala kafe a oplatky, zacvičila si a odpočívala.
Večer jsem odevzdala jednu práci. Snad to projde a nebudu se s tím muset ještě dál zaobírat. Ještě mě čekají zpracovat dvě práce. Myslím, že obě do konce dubna. Fajn, mám deset dní.
Celý týden se mi dařilo opět každý den psát. Taky trochu číst a učit se. Taky jsem konečně vyfotila naše rozkvetlé tulipány.
A to bude pro tento týden asi všechno. Užívejte každého dne.
Vaše Vanimaré
Žádné komentáře:
Okomentovat