V pondělí ráno nepříjemný budíček. Nechtělo se mi z postele. Ale vůbec. Jen jsem musela.
Hned ráno trochu sprint na autobus, na to, že jsem spala u přítele, jsem stihla autobus jako vždycky. Jen s tím během navíc. A vůbec netuším, jak jsme projeli dálnici. Úplně jsem vytuhla.
Dopoledne práce. Přežila jsem. Co mi taky zbývalo. Odpoledne jsem stihla autobus v jednu a málem jsem jela až na konečnou. Opět jsem vytuhla. Vystoupit jsem stihla na správné zastávce. Doma jsem podrbala kocoura, zacvičila si a dala kafe se zmrzlinou. Po kafi jsem psala jedné vyučující ohledně ukončení předmětu. Odpověď jsem měla během chvíle, kdy jsem zkoušku nedala. No, jednou to přijít muselo. Takže příští týden další pokus. Snad to vyjde.
Večer jsem šla na procházku. Dlouhou a krásnou. Nechali jsme se odvézt do Nové Vsi ke Svaté vodě a odtud jsme šli s přítelem pěšky. Asi dvě hodiny jsme strávili na lavičce nad řekou. Domů jsem přišla kolem deváté hodiny.
V úterý se mi nechtělo z postele. Stále málo spánku. Dopoledne jsem se učila, přepisovala text a věnovala se dětem. Dvě hodiny se se mnou učily, pak jsme šli na divadelní představení Robinson Crusoe. Představení o dvou hercích a krásných jednoduchých rekvizitách. Po návratu do školy jsem naznala, že je moc teplo a svlékala jsem punčocháče.
Odpoledne kafe, cvičení a procházka. Vlastně výlet nafotit si máky na pole. Potkala jsem svého bývalého. Jen jsme se pozdravili. Jel na kole někam na výlet.
My jsme se prošli kolem Babic a fotili. Hromadu fotek. Výletovali jsme i do Rosic na malou procházku kolem zámku a Bobravy. Nakonec jsme skončili u něj doma na zahradě s jeho tatínkem a strýčkem. Pejskem a druhým pejskem, který si na mě chtěl smlsnout a sestrou. Byl to krásně strávený večer. Domů jsem přišla o to později. Až po desáté hodině. Došlo totiž i na fotky z dětství. Ne moje.
Ve středu se těžko vstávalo. Dopoledne klasicky práce a jeden pohovor v kanceláři.
Domů jsem jela v klasický čas. A byla zima. V tom autobuse. Z Pana Bručouna se asi přes léto stane Pan Lednička.
Doma jsem si zacvičila, podrbala kocoura, umyla si hlavu a dala kafe. Taky jsem po delší době šila. Zvládla jsem nějakým způsobem zpracovat výstřih a průramky.
Po čtvrté hodině jsem šla do ZUŠky na zkoušku. Bylo to potřeba, protože v pátek hraju na Noci kostelů. Po zkoušce jsem se stihla otočit ještě domů, kde jsem zpracovala druhý průramek a nachystala si všívání zipu. Spíš jen ten zip.
Večer jsem šla na mši svatou. A po mši jsem měla rande. Dost mě překvapilo, že se zpívalo a hrálo. Nepočítala jsem s tím, ale zapojila jsem se. Pak následovala procházka se zastavením u řeky. Tam jsem si náramkem zničila punčochy. Nosila jsem je jen tři dny. Asi si hned zítra koupím nové. Pokud paní prodavačka bude mít. Do práce si budu muset vzít ty obyčejné.
S přítelem jsem se rozloučila brzy, už oba potřebujeme dostatek spánku. Já určitě. Dala jsem si sprchu, podrbala kocoura, psala článek a psychicky se připravovala na další čtvrtek v práci.
Ve čtvrtek dopoledne práce. Přežila jsem. Domů jsem jela svým obvyklým autobusem. A jelikož byla venku docela zima, tak v autobuse nebyla zapnutá klimatizace, ale jen otevřená okýnka.
Doma jsem si stihla zacvičit, dát kafe a něco málo ušít. Navečer jsem šla do šermu. Trochu jsem si zaběhala, zacvičila zafotila a šla jsem randit. Domů jsem přišla kolem deváté hodiny. Rychlá sprcha a spát.
V pátek poslední pracovní den tohoto týdne. Hurá. Byla jsem nějaká unavená a to mě čekala ještě Noc kostelů.
V práci jsem přežila. Ráno jsem hledala tílko a až v Rosicích jsem si vzpomněla, kde je.
Domů jsem jela v jednu a doma nikdo nebyl. Naši jsou na dovolené. Zastřílela jsem si z luku. Jak to dopadlo jsem popsala včera. Dřív jsem to nestihla.
Na čtvrtou hodinu jsem šla na mši svatou. Po mši jsem utíkala k autu, které mě odvezlo do kostela ve Zbýšově na zkoušku.
Po zkoušce jsem trochu randila. Prošla jsem se s přítelem k nádrži Brodky. Tam jsem viděla krásného páva, jak si vykračuje po posečené louce.
O půl osmé začal koncert. Hrála jsem jen dvě skladby ze čtrnácti. Zbytek jsem si poslechla v publiku vedle přítele.
Po skončení jsem pomohla s úklidem, dostala jsem kytičku a láhev proseka a jela domů. Kytku jsem musela dát do vody, obula jsem si botasky, k dlouhé černé sukni, a šla se podívat na Noc kostelů do kaple. Hrála tam skupina Dejna. A hráli pěkně. Vydržela jsem tam až do desíti. Pak trochu zmrzlá domů. Spát jsem šla o půl dvanácté. Cestou domů jsem si vyfotila kapli z venku po tmě.
Nestává se tak často, že bych u kaple byla v noci.
V sobotu jsem spinkala až do půl osmé. A to jsem chtěla spát déle.
Dopoledne jsem měla spoustu práce. Vytáhnou kuřecí nohy z mrazáku, upéct buchtu, uvařit si polívku, zacvičit si a nakoupit. Překvapivě jsem to všechno stihla. Jen oběd byl trochu pozdější, ale nevadilo mi to. Odpoledne jsem si myslela, že půjdu na procházku, ale nikam jsem nešla. Strávila jsem jej na pohovce. Ani jsem si nečetla. Spát jsem šla o půl dvanácté.
V neděli jsem vstávala o deset minut dřív, ale ani tak jsem nestihla skoro nic. Jen klasickou přípravu na mši svatou. Jela jsem s přítelem na pouť k Nejsvětější Trojici.
Mše svatá byla krásná. Venku, pod širým nebem, za sluníčka a mírného, občas trochu prudšího, vánku.
Cestou domů jsem se zastavila u zámku podívat se na kolotoče a stánky a šla jsem na Virtuální realitu. Koupili jsme si lyonský med a dostala jsem srdíčko Z lásky. Fotku snad dodám. Dneska na to nebyl čas.
Na oběd jsme byli u nás. Vařila jsem už v sobotu, takže jsem všechno jen ohřála. Po obědě jsme se vyplácli na zahradu pod ořech. Skoro jsem tam za zpěvu ptactva a jemného hlazení přítele usnula. Bylo to moc krásné, romantické... Užívala jsem si.
Později odpoledne začalo pršet, tak jsme šli domů a koukli na Pána prstenů Společenstvo, to jsme dokoukali, a pokračovali jsme Dvěma věžemi. U toho jsme si dali večeři a koukali až do půl desáté.
A to bude pro tento týden asi všechno. Opět se mi dařilo každý den psát, i když přes víkend to bylo jen pár slov. Ale aspoň něco. O to méně jsem četla a přes víkend jsem se vůbec neučila. Snad to doženu přes týden.
Takže krásný další týden roku 2026. Užívejte každého dne.
Vaše Vanimaré
Žádné komentáře:
Okomentovat