V pondělí dopoledne práce. Přežila jsem. Většinu času jsem se učila. Samozřejmě jsem se věnovala dětem.
Po vyučování jsem měla ještě do jedné družinu. Jenže pršelo a my jsme ven nešli. Místo toho jsem jim pustila pohádku. Pak jsem frčela domů.
Cesta byla klidná, trochu jsem psala, pracovala a odpočívala.
Doma jsem si dala kafe, zacvičila si a taky jsem střílela z luku. I za deště. Aspoň mi kocour nelezl před terč. Později odpoledne jsem jela s přítelem do Tesca pro chleba. V pekárně totiž už neměli. Po nákupu jsme vyrazili na procházku, kterou jsme zakončili společnou večeří u nás doma. Zpříjemnili jsme si ji nahřívanými pecičkami na zádech. Na přítelových.
Spát jsem šla pozdě. Ani číst jsem nestihla. Jen sprcha a modlitba.
V úterý se mi nechtělo z postele. Cesta do práce byla ozvláštněná krásným oparem nad poli mezi Neslovicemi a Tetčicemi. A nestihla jsem svůj klasický autobus. Jela jsem o deset minut později. Ale měla jsem čas. V úterky začínám až druhou vyučovací hodinou. Tak jsem se učila a přepisovala.
Po výuce jsem se stavila v obchodě pro bezlepkovou stravu. Autobus jsem stihla ten, co v pondělí. Doma jsem si zastřílela z luku, dala si kafe, drbala kocoura a tiskla věci do školy. Hrůza, jak ta tiskárna nechce při tisku spolupracovat.
Večer jsem šla na procházku až k Rybičkové skále. A zcela neplánovaně jsem přespala u přítele. Nechtěla jsem ho pozdě večer tahat až k nám.
Ve středu ráno se mi pak nechtělo z postele. To je tak, když člověk spí v objetí milované osoby. Celou noc. A ani jsem se moc nevrtěla, takže se snad přítel trochu víc prospal.
Doma jsem si ráno ala snídani a sprchu a jela do práce. Stihla jsem autobus jen o deset minut pozdější.
V práci jsem přežila. Už aby byly prázdniny. Všichni jsme unavení, jen někteří neví, že ještě musí vydržet. Po výuce jsem měla družinu. Až do půl třetí. Jako naschvál jsem se těch děcek nemohla nějak zbavit. Jeden hledal baterku, další dva nechtěli uklízet hračky, se kterými si hráli. Takže místo toho, abych odcházela před tři čtvrtě na tři, jsem odcházela skoro ve tři. Tak nic. Volala jsem bráchovi, jestli mě nestáhne z Brna. A bylo to štěstí. Autobusem bych asi zůstala viset na dálnici. Takhle jsem byla ve čtyři doma.
Umyla jsem si vlasy, podrbala kocoura, vybrala schránku a odpočívala. Trochu jsem i šila. Skoro jsem nestihla mši svatou, jak jsem se do toho šití zabrala. Přišla jsem taktak. A zpívala jsem. Rovnou bez zkoušky a nácviku. Překvapivě jsem to dala.
Po mši jsem šla s přítelem k nám na večeři. Užili jsme si krásný večer. Pak rychlá sprcha a spát.
Ve čtvrtek dopoledne opět práce. Ráno byl krásný pohled do údolí Oslavy. 
Tři hodiny ve třídě, pak jedna informatika a družina. Domů jsem přijela po půl třetí. Cestou z autobusu jsem si koupila šunku a banány, doma jsem si potom zastřílela z luku, dala kafe na terase a cvičila. Taky jsem stihla podrbat kocoura. Navečer jsem šla do šermu. Děcka stavěly stany a já se hlavně učila a spravila si botu. Pěkně sedlářskou jehlou a sedlářskou voskovanou nití. Je skoro jako nová. Jen jsem k tomu potřebovala kombinačky. Nějak mi ta jehla nechtěla projít tou kůží, i když tam byly dírky. Jehla to trochu nepřežila. Je poněkud zkřivená. Ale to nevadí, mám jich ještě dost.
Večer jsem měla rande. Seděli jsme u nás a povídali si. Já si hlavně chystala věci na pátek, protože v pátek....
Jsem šla do práce, jako vždy, pak byla družina a odjezd do Olomouce na zkoušku z SPU 2.
Cesta do Olomouce byla rychlejší, než posledně. Každopádně jsem na zkoušku přišla včas. Napsala jsem test a šla pěšky k autobusu. Měla jsem dost času. Víc jak hodinu. Procházka byla krásná. Cestou jsem telefonovala s bývalou kolegyní a domluvily jsme se na kafe.
Autobus z Olomouce měl taky zpoždění. Asi mělo všechno zpoždění. Vlak v Brně mi ujel, tak jsem jela o čtvrt hodiny později, abych nemusela čekat v Brně. Když jsem ale došla na zastávku autobusu v Olomouci, už jsem věděla výsledek zkoušky. Tentokrát se zadařilo. Odešla jsem s C. Zase o jednu starost méně.
Domů jsem úspěšně nedorazila. V Brně mi ujel vlak, tak jsem musela jen do Tetčic, kde mě vyzvedl přítel autem a skončili jsme u něj. Dostala jsem i kytku. Jak ke zkoušce, tak k našemu dvouměsíčnímu výročí. Přepsala jsem u něj. Doma stejně nikdo nebyl a jen by mě vzbudili při příjezdu z Prahy.
V sobotu jsem vstávala na mši svatou. No, dlouho jsem vstávala. Ale mši jsem stihla. I s přítelem jsme jeli autem. Dopoledne jsem cvičila, drbala kocoura a už nevím co. Dala si kafe a kecala s našima o jejich dovolené.
Odpoledne jsem se vykoupala a měla rande. Taky jsem si začala chystat věci na školu v přírodě. Před druhou hodinou houkali hasiči a houkali dlouho. Až mě to překvapilo. Aby taky ne, když hořelo kousek od nás na autobusáku auto. Když jsem šla potom okolo, už bylo uhašené. Původně mělo modrou barvu, po uhašení se barva změnila na neidentifikovatelnou šedo-bílou.
Procházkou jsem se s přítelem vydala do Ivančic po cyklostezce. Na Jihlavce jsme pak viděli vodáky. A spoustu kačen s mladými a taky morčáky. 
Vyšplhali jsme se na rozhledu Alfonse Muchy a stejnou cestou jsme se vrátili domů.
Večer jsem si vyžehlila šaty a dala si večeři. Následně jsem sedla za stroj a ušila spodničku a olemovala šaty.
V neděli se mi nechtělo moc z postele, ale těšila jsem se na mši svatou. Nezpívala jsem. Jen s lidem a i tak jsem to tahala z paty a přes krk se tomu tónu moc nechtělo.
Cestou domů jsem se stavila v obchodě pro papírové kapesníky, kvůli čočkám. Do oběda jsem stihla ještě cvičit a dokončit lemování šatů.
Po obědě jsem balila věci do kufru. Před jednou jsem s přítelem šla za jeho bratrem a s jeho dětmi jsme šli na Pohádkový zámek. Krásných pět stanovišť. Byla tam pohádka O veliké řepě, Pat a Mat, Ledové království, O perníkové chaloupce a Madagaskar. Ten byl skvěle zpracován. Pak jsme v parku dlouhou chvíli poseděli. Holky od přítelova bratra malovaly a já je sledovala. Pak následovala svačina na bytě, kdy jsem měla zelí a vepřové maso. Knedlík pro mě neměli, na což už jsem zvyklá. Stačilo mi to maso. Měli tam i pejska, ale i přes tři kousky masa, co jsem mu dala, jsme se ještě neskamarádili.
Pak jsme se s přítelem ještě prošli kolem řeky a doprovodil mě domů. Teď se do pátku neuvidíme, protože budu na škole v přírodě. Snad mám všechno potřebné.
A to bude pro tento týden asi všechno. Moc jsem nečetla, spíš jsem psala a chodila do přírody.
Tak užívejte každého dne. Do konce školního roku zbývají tři týdny. Snad to učitelé a asistenti přežijí ve zdraví. Já osobně už melu z posledního.
Krásný další týden roku 2026.
Vaše Vanimaré
Žádné komentáře:
Okomentovat