Přeji všem překrásné prožití Vánočních svátků a úspěšný vstup do nového roku 2011.
Vanimaré
24.12.10
16.12.10
Není konec všeho 4. část
V pokoji jsem se převlékla a hned jsem vyrazila prozkoumávat tajná zákoutí paláce. Pomalu a hlavně potichu jsem procházela dlouhýni nekonečnými chodbami. Občas jsem potkala strážné, kteří pravidelně procházeli palácem. Jinak všude bylo ticho zastavila jsem se až u jednoho okna směřujícího do zahrady. Usadila jsem se na širokém parapetu a hleděla do deště. Nejbližší stromy již opadaly a teď pestré barvy listů matně zářily na trávníků. Začala jsem uvažovat o své budoucnosti. Co já vlastně od toho života čekám?
15.12.10
Prosinec a Vánoce
Tak je tu prosinec, čas Vánoc a přípravy na tyto velice krásné svátky. Chytla mě nálada na psaní takže zítra se tu objeví další část příběhu o Ari. Bude to v čas mého odjezdu domů, pro některé brzo ráno, pro některé čas školy, přesněji něco kolem deváté hodiny ranní. Tou dobou já budu sedět ve vlaku a koukat asi na filmy a až mi dojde baterka na noťasu, tak psát nebo číst. Jinak přeji všem krásné prožití konce tohoto krásného období adventu a následně krásné prožití Vánoc a dobrý, přímo výborný začátek nového roku 2011.
Vanimaré
10.11.10
Jak pokračuji 7 a Spontální článek 7
Již dlouho se tu neobjevil spontální článek a článek Jak pokračuji. Tak tady je další v pořadí sedmý.
Dne 10.11.2010 mám na kontě 204 stránek ve Wordu 18 kapitol, zveřejněno je 204 stránek a ještě nějaké přibudou. Rukou mám napsáno 642 stránek a stále píšu do osmého sešitu.
Vanimaré
P.S.: Omlouvám se všem, kteří čekají na nějaké pokračování, ale není čas přepisovat do počítače a rukou toho také moc napsaného nemám. Škola je bohužel přednější a já se na ní musím zaručeně udržet, jinak mám smůlu a musím jít pracovat.
Děkuji za pochopení.
Vanimaré
26.10.10
25.10.10
Není konec všeho 3.část
Probudila mě zima. - Že jsem to okno nezavřela. - blesklo mi hlavou. Vylezla jsem z postele a okno zavřela. Zmocnil se mě pocit, že v pokoji nejsem sama. Potichu jsem se přesunula ke dveřím a vyčkávala. U postele se něco hnulo. Nechtěla jsem podcenit cizí přítomnost v pokoji, tak jsem vyklouzla na chodbu. V pokoji byla tma, protože vyhasl oheň v krbu.
24.10.10
Sliby se mají plnit
Tak konečně jsem něco ve vlaku přepsala, takže se máte na co těšit. Zítra sem přibude pokračování Ari, sice ne moc dlouhá část, ale aspoň něco, ne? Tak, teď dobrou noc a sladké sny. Zítra čekejte pokračování.
Vaše Vanimaré
12.10.10
Nestíhám nestačím
Omlouvám se všem, kteří čekají na pokračování, či na nové fotky. Jak již název napovídá, nemám čas a fotky jsou z počítače omylem smazány, sháním je, kde můžu a foťák nefunguje, nemám baterky. Pokusím se možná něco přepsat ve vlaku, ve kterém teď trávím týdně tři hodiny, ale nic nezaručuji. Zatím se noťas vozil jen v kufru :-).
Vanimaré
1.10.10
17.9.10
V hlavní roli kůň 2
Pokračování...
Druhý den ráno se Štěpánka vzbudila brzy. Však měla být v osm u stájí s osedlaným koněm a pokud možno malým zavazadlem. Rozloučila se s rodiči, naposledy podrbala svého bernského salašnického psa a opustila dům. S bratrem se nerozloučila, protože ještě vyspával. Jako vždy. S batohem na zádech a s mečem u pasu došla do stájí. Jako naschvál potkala hned u brány Jakuba.
"Ahoj."pozdravila jej vesele.
"Ahoj. Tak sis výlet nerozmyslela?"
"Ne, proč bych to měla dělat?"
"Jen tak."zastavili se u vozu s plachtou, kde složily svá zavazadla. Štěpánka se hned vydala do stáje za Ragusem, aby ho osedlala. Po chvíli jej vyvedla na dvůr. Během deseti minut se na dvoře sešli všichni. Společně nasedli na koně a vyjeli vstříc dobrodružství.
16.9.10
V hlavní roli kůň 1
Vracela s mezi zahradami domů a spatřila něco, co dlouho neviděla. Koně. Okamžitě k nim zamířila. Po cestě ji sledoval nějaký kluk, který koně hlídal. Když se ke koním přiblížila, oslovila kluka.
"Ahoj. To jsou tvoji koně?"
"Ano."odpověděl ji.
"A jak se jmenují?"
"Tohle je Afra."ukázal na tmavého hnědáka, "A toto je Ragus."ukázal na vraného koně.
"Jsou fakt pěkní. Jak se jmenuješ?"
"Ondra."podíval se na ni, "A ty?"
"Štěpánka."
"Máš doma nějaké zvíře?"
"Jen psa. Naši mi nic většího nedovolí. Strašně ráda bych chtěla jezdit na koni. Jednou jsem jezdívala v klubu, ale pak jsme se přestěhovali a já měla smůlu. Nevíš o nějakém jezdeckém klubu tady v okolí?"
"Když už se ptáš na jezdecký klub, tak přijď večer."
"A co se bude dít?"
"To uvidíš. Zatím ahoj."rozloučil se Ondra a věnoval se Afře. Chvíli přemýšlela, ale v duchu už byly rozhodnutá. Večer přijde. Vrátila se na cestu a pokračovala domů. Už se nemohla dočkat večera.
14.9.10
Úvod k povídce V hlavní roli kůň
Neumím psát zamilované příběhy, protože jsem žádný dosud nezažila. Nevím, jak to vyzní, když budete číst tuto povídku. Možná Vám to přijde až moc romantický, idealistický, nereálný a jakkoli nechutný. Až nějaký ten zamilovaný příběh prožiju, tak zamilované povídky budou taky jinak vypadat. Snad :-). Pokud se Vám nebude cokoli zdát, tak mi dejte prosím vědět. Přijmu i jakoukoli recenzi, ať pozitivní, či negativní. Děkuji za každou připomínku.
Vanimaré
7.9.10
Není konec všeho 2. část
"Nech se vést."řekl.
"Tobě se to řekne."
"Já vím. Zavři oči a zkus to."vrhli jsme se po hlavě do víru tance. Nešlo mi to. Nedokázala jsem se soustředit na své vlastní pohyby a k tomu ještě Berovy pohyby. Znovu jsme do sebe neustále vráželi. No, tak jsem přežila další sérii. Pak jsem byla nucena tancovat s Jekem a Izupou. Byla jsem opět dovedena k našemu stolu, kde se Izupa s námi rozloučil. Hudebníci oznámili další sérii tanců. Ke mně se už potřetí za jediný večer přidal Ber a bylo mi jasné, co bude chtít.
"Já si musím odpočinout."řekla jsem mu dřív než stačil nabídku tance vůbec vyslovit.
"No dobře. Chceš něco k pití?"zeptal se.
"Ne, klidně běž tancovat. Máš tu na výběr velké množství krásných dam, které si s tebou velmi rády zatancují."pobídla jsem ho.
"Rád bych tancoval s jedinou, která zarytě odmítá."řekl mi potichu do ucha.
2.9.10
Fotky 7
Dne 2.9.2010 přibyla fotka do Výrobků a výtvorů
V.
Dne 14.9.2010 přibyla jedna fotka do Výrobků a výtvorů, viz odkaz výše.
V.
Dne 16.9.2010 přibyla jedna fotka do Výrobků a výtvorů, odkaz výše.
V.
1.9.10
24.8.10
Hudba
Téma týdne: Hudba
Hudba je pro mě nepostradatelná součást života. Doprovázela mě celým dosavadním životem. Díky ní jsem poznala spoustu skvělých lidí, skvělých míst a prožila skvělé chvíle. Je to možnost zamyslet se nad nějakou věcí, uvažovat nad něčím, na co nemáte čas.
Já při hudbě většinou píšu povídky, nebo si čtu. Dává mi možnost podívat se do minulosti. Každou píseň mám spojenou s nějakou událostí, či osobou, která se zapsala do mého života. Někdy mi stačí hudbu jen poslouchat. Jen tak se zastavit v dnešním uspěchaném světě a zaposlouchat se do líbivé melodie. Tohle neumí každý. Zastavit se a poslouchat. Zkuste se jednou ponořit do říše snění a pomocí hudby, kterou máte rádi, si vyprázdnit hlavu.
Jako malá jsem začala hrát na housle. Kolikrát jsem s tím chtěla praštit, ale z nepochopitelného důvodu jsem to nedokázala. Po určité době jsem začala ještě zpívat a to už jsem se do hudby ponořila úplně. Dnes jsem za svou trpělivost a trpělivost svých rodičů vděčná. Ráda přijímám radost lidí, kteří ji pomocí hudby rozdávají a ráda se k nim připojuji. Hudba je prostředek ke ztišení sebe sama i svého okolí.
17.8.10
Není konec všeho 1. část
Celou hostinu doprovázel svou hudbou hráč na loutnu. Po slavnostním obědě jsme se s celým zástupem hostů přesunuli do tanečního sálu, kde novomanželé zahájili první tanec. Každou chvíli se k nim přidávaly další páry. Za chvíli jsem tam nachytala i Frona s Jarin.
"Merelyë liltien?"ozval se vedle mě Ber, vzal mě za ruku a podíval se mi do očí. Nečekal však na moji odpověď a vedl mě mezi tanečníky. V hlavě jsem měla průvan. Ber se postavil přede mě. Podívala jsem se mu do očí. - Tak a co teď? Já si nic nepamatuju. - blesklo mi hlavou. Ber se mě snažil nasměrovat správným směrem, ale moje tvrdohlavost mu v tom viditelně bránila. Každou chvíli jsme do sebe vráželi. Začínalo mě to štvát. Po dalším nárazu jsem se vyprostila z Berova objetí a beze slova si to rázovala pryč.
5.8.10
Fotky 6
Dne 5.8.2010 přibyly asi dvě fotky do všehochuti.
V.
Dne 11.8.2010 přibylo pět fotek do všehochuti.
Rozhodla jsem se, že každý měsíc budu zapisovat nové fotky jen do jednoho článku, který pravděpodobně bude vznikat hned na začátku. Tento systém bude pro mě jednodušší a přehlednější. případné dotazy či připomínky piště do komentářů. Děkuji za pochopení.
V.
Dne 16.8.2010 přibyly čtyři fotky do všehochuti a tři do složky s názvem koně.
V.
Dne 24.8.2010 přibyly dvě fotky do všehochuti.
V.
Dne 26.8.2010 přibyly čtyři fotky do všehochuti.
V.
Dne 27.8.2010 přibyla jedna fotka do výrobků a výtvorů.
V.
Dne 28.8.2010 přibylo do všehochuti dvacet fotek, což je úspěch. :)
V.
1.8.10
20.7.10
Omyl a ne zrovna malý ve spontálních článcích
Omlouvám se, ale našla jsem ve svých údajích popsaných stránek ve Wordu k chybu. Omylem jsem, ani nevím jak, připočítala k textu asi pět stránek navíc. Je to jen moje chyba a tímto se omlouvám za zveřejnění mylných informací.
Teprve dnes jsem překonala hranici 200 stránek a začala novou kapitolu. Zatím ovšem nemá název, ten během dalších událostí vymyslím.
Vanimaré
15.7.10
Svatba 8. část
Oddávající Velinovi a Ellaren něco řekl, pak udělal jakési gesto se slovy, které jsem neslyšela, dotkl se pravou rukou čela, hrudi a obou ramen, prvně levého, a přítomní mu odpověděli
"Amen."Oddávající něco říkal. Jediné, co jsem vzadu slyšela, byla jména snoubenců, něco o manželství a přání. Oddávající do následného ticha něco přečetl z velké knihy, lid odpověděl a všichni až na jednoho "pomocníka" si sedli. Pomocník otevřel jinou knihu vázanou v červených deskách a začal číst.
13.7.10
Spontální článek 6 a Jak pokračuji 6
Tak je tu zase další spontální článek.
Dne 13.7.2010 mám na kontě 205 stránek ve Wordu, 17 kapitol, zveřejněno je 204 stránek a ještě nějaké přibudou. rukou mám napsáno 621 stránek a stále píšu do osmého sešitu.
Vanimaré
P.S.:Do konce tohoto týdne bude poslední kapitola svatby, kterou jsem slibovala asi před týdnem. V
11.7.10
Fotky 5
Opět přibyly nové fotky, pouze do všehochuti, nějaké panoramatické fotky z cesty a pobytu v Itálii.
Vanimaré
Dne 13.7.2010 přibyly fotky do složky koně. Moje vlastní pokusy o nakreslení tohoto ušlechtilého tvora. A ještě do složky Všehochuť a Postavy.
Dne 18.7.2010 přibyly fotky do všehochuti, asi jen dvě.
V.
Dne 20.7.2010 přibyly fotky do všehochuti, asi tři :-).
V.
Dne 28.7.2010 přibylo šest fotek do všehochuti a jedna do složky Pejsek a můj
V.
Dne 29.7.2010 přibyla jedna fotka do postav.
V.
2.7.10
Omluva
Omlouvám se všem, kteří již dlouho čekají na další díl příběhu o Ari, ale zasekla jsem se uprostřed svatebního obřadu. Doufám, že ho během svého pobytu v Itálii dokončím a následující týden od 12. července ho budu moci publikovat. Pak s velkou pravděpodobností načnu novou kapitolu.
Přeji Vám všem pěkné prožití prázdnin, užívejte volna a sluníčka a hlavně ať se Vám ani Vaším příbuzným a přátelům nic nestane.
Vanimaré
1.7.10
Červenec
Konečně prázdniny. doufám, že si je užijete jak nejlépe to půjde, hlavně ať se Vám nic nestane.
Vanimaré
5. července Den slovanských věrozvěstů Cyrila a Metoděje
6. července Den upálení mistra Jana Husa (595 let od upálení)
29. července vznik tohoto blogu roku 2008 (2 roky)
28.6.10
18.6.10
Fotky 3
Do galerie přibyly fotky do všehochuti, asi dvě, k pejskovi jedna a k elfům asi šest, ale mě se nechtěly zobrazit, tak zkuste štěstí Vy. popřípadě mě kontaktujte, zda se tam přidané fotky zobrazují. Díky za ochotu :-)
Vanimaré
P.S.: Fotky už se zobrazují i mě. :-)
17.6.10
Svatba 7. část
"Někde jste si poranila záda. Pravděpodobně jsme nezahojená místa rozdráždily. Nebojte se, bude v pořádku." Trochu jsem zbledla.
"Nechoďte pro ranhojiče. Dojděte radši pro pana Izupu" Ta, co mě před chvíli uklidňovala, opustila místnost. Zůstala u mě poslední a nejmladší služka. Posadila jsem se na židli a čekala na Izupův příchod. Mladičká služebná si našla práci, začala se věnovat mým vlasů. Polovinu mi zapletla do zvláštního, složitě vypadajícího copu. Chvíli potom přišel Izupa následován dvěmi služkami a ranhojičem.
"Ari, co jsi zase dělala?"zeptal se mě.
"Nic, jen jsem o sebe nechala pečovat."odpověděla jsem, "Je to zlé?"
"Lehni si na břicho na postel. Asi ti budu muset vyčistit ranky. Jarin za chvíli přijde a obváže tě."
"Takže je to zlý."přesunula jsem se na postel a odhalila záda.
"Aca tě nepochválí."začal mi čistit rány.
"Ty kraje ran by se měly odřezat."namítl ranhojič na Izupovu jednámí.
3.6.10
Svatba 6. část
Procitla jsem, ale ještě jsem odmítala opustit teplo postele. Po chvíli mi došlo, že v místnosti nejsem sama. Když jsem otevřela oči, zjistila jsem, že nejsem ani ve svém pokoji. Pomalu jsem se posadila a rozhlédla se po pokoji.
"Mára arin."ozvalo se vlevo za mnou. Lekla jsem se a otočila se po hlase. Na židli vedle postele seděl Ber a usmíval se.
"Mára arin."odpověděla jsem na pozdrav, "Kde to jsem?"
"V Rómenu."odpověděl.
"To vím taky, upřesni."
"V královském paláci."
"Ještě víc upřesni."docházela mi trpělivost.
"V mém pokoji."
"A co…"
"Včera večer, když jsem tě našel ve stáji, jsi mi nechtěla sdělit polohu svého pokoje…"skočil mi do řeči.
"Měls mě tam nechat."oplatila jsem mu skok do řeči a vstala z postele.
1.6.10
Červen
10. června Vyhlazení obce Lidice (1942)
21. června Letní slunovrat, první letní den
27. června Den památky obětí komunistického režimu
17.5.10
Svatba 5. část
V polovině naší cesty začalo kapat.
"Asi bude pršet."prorokoval Jek. Nestihla jsem ani odpovědět a rozpršelo se pořádně. Pobídli jsme koně do cvalu. Promoknutí skrz na skrz jsme se ale nevyhnuli. Do města jsme přijeli absolutně mokří a na kost promrzlí. Stráž od brány nás dovedla ke královskému paláci. Na nádvoří jsme sesedli a koně předali do péče podkoním. Chtěla jsem se o svého Lafa postarat sama, ale Jek mi připomněl, že jsem durch mokrá. Musela jsem od svého plánu upustit a jít se vykoupat do teplé vody. Do pokoje jsem se nechala dovést, protože jsem si ještě nepamatovala cestu. Služebná mi pomohla s promočených šatů, já zalezla do kádě s teplou vodou a nechala si umýt vlasy. Služebná po chvíli odešla a nechala mě odpočívat. Neodpočívala jsem dlouho. Někdo zaklepal. Nijak jsem nereagovala. Po chvíli se začaly otvírat dveře. Nečekala jsem na nic, chytila si vlasy, které měly schnout a neslyšně se ponořila s hlubokým nádechem pod vodu. Do lázně vešel muž. Přes stále se pohybující hladinu jsem nemohla poznat, o koho jde. Nevšiml si mě ani ničeho, co by prozrazovalo mou přítomnost. Najednou se ke mně otočil zády a já se vynořila k nádechu. Ovšem jsem se nestihla ponořit. Osoba se otočila za mnou vyvolaným zvukem. Zvědavost vystřídalo zděšení.
2.5.10
Svatba 4. část
Asi za půl hodiny se ozvalo zaklepání na dveře. Vešel Jek.
"Můžeme vyrazit?"zeptal se mě.
"Jasně."vyskočila jsem ze židle, opásala se dýkou a následovala Jeka do stájí. Koně jsme měli osedlané, takže jsme na nic nečekali a vyrazili z města na jih. Po třech hodinách Jek zastavil.
"Co se děje?"zeptala jsem se.
"Za chvíli jsme na místě."odpověděl mi.
"Tak proč zastavujeme?"
"Má to být překvapení, takže doufám, že nemáš nic proti tomu, když ti zavážu oči."
"Asi mi nic jiného nezbývá."podvolila jsem se.
"Ničeho se neboj, povedu tě po bezpečných cestách."zavázal mi Jek oči. Po chvíli jsme vyrazili. Snažila jsem se vnímat okolí jinými smysly, když to očima nešlo. Povrch pod kopyty koní se změnil. Začala jsem vnímat i jiný vzduch. Sluchem jsem zaznamenala zvuk podobný přelévání vody. Zastavili jsme.
"To už jsme na místě?"
"Jistě. Můžeš se podívat."pomalu jsem si sundala šátek, který jsem měla přes oči. Nevěřila jsem vlastním očím, co jsem spatřila. Dívala jsem se na rozlehlou jasně modrou vodní hladinu. Toužila jsem ji vidět už hodně dlouho, vlastně od té doby, co mi Fron o ní vyprávěl. Teď jsem ji viděla na vlastní oči a uvěřila Fronovi, že není vidět na druhý břeh. Moře.
1.5.10
Květen
1. května Svátek práce
5. května Květnové povstání českého lidu
8. května Den osvobození od fašismu
25.4.10
Svatba 3. část
Kousek od stanu jsem narazila na skřeta bojujícího s Berem. Za chvíli se skřet válel na zemi u mých nohou. Hleděla jsem do Berovy vyjevené tváře. Chvíli jsme na sebe nevěřícně hleděli.
"Ari, skrč se."křikl na mě Ber a rozběhl se ke mně. Za sebou jsem vnímala šestým smyslem pohyb. Otočila jsem se. Ke mně se blížil skřet, byl blíž než Ber. Znovu jsem pohlédla na blížícího se Bera. Soustředil se na nepřítele za mnou. Skrčila jsem se a čekala ránu. Kryla jsem si rukama hlavu. Ber ťal, na mě dopadla sprška krve a ještě něco většího, co se skutálelo po mých zádech a dopadlo vedle mě na zem. Podívala jsem se přímo do tváře skřeta.
20.4.10
Jak pokračuji 5 a Spontální článek 5
Dne 20.dubna 2010 mám na kontě 203 stránek ve Wordu, 17 kapitol, zveřejněno je 199 stránek a ještě nějaké přibudou. Rukou mám napsáno 611 stránek a píšu do osmého sešitu.
Vanimaré
10.4.10
Svatba 2. část
Den co den jsme vyjížděli na koních do okolí Esgorenu. V sedle jsem se za chvíli cítila opět jako doma. Když jsem nebývala moc unavená, chodili jsme k večeru na poměrně dlouhé procházky.
"Zkusíš klus?"zeptal se mě Fron.
"To nedám."odpověděla jsem.
"Jak myslíš."
"Ale zkusím to."pobídla jsem Lafa holeněmi. Snažila jsem se vysedávat. Povedlo se mi to tak dvakrát třikrát a dál jsem na koni jen visela. Zastavila jsem Lafa a málem přeletěla přes jeho hlavu.
"Ještě to nepůjde."otočila jsem se na Frona.
"Nevadí. Na to je času dost. Vrátíme se. Musíme se ještě připravit na cestu." Vraceli jsme se domů. Cestou jsme potkali nejednu patrolu pátrající po nepříteli, který byl poražen. Nikoho známého jsem mezi nimi nezahlédla.
"Kdy vyrážíte?"zeptala se mamil po večeři.
"Rád bych vyrazil ještě před polednem."odpověděl Fron a uklízel ze stolu. Mamil umývala, já se chopila hadru a utírala do sucha a Jek skládal nádobí do polic nade mnou.
"Ještě uvidíme, co nám vzkáže Izupa a Ber."vložil se do debaty Jek.
"Jarin by tu měla každou chvíli být."řekl Fron.
"Jdu si lehnout, jsem unavená. Kdyby se něco dělo, tak pro mě přijďte."
"Ari, není ti nic?"podezřele se na mě Fron podíval.
"Ne, není. Neboj se. Když tak mára löme."opustila jsem kuchyň. Mamil mě po chvíli následovala a i přes moje protesty mi připravila lázeň. Jako každý večer jsem ze sebe smyla špínu a pot dne. Mamil mi umyla vlasy a pomohla do noční košile. Po chvíli jsem vstoupila do svého pokoje. Usadila jsem se na postel.
"Ari."zakřičel Fron ze spodu. Okamžitě jsem vyskočila a opřela se o zábradlí nad schody. Dole stál Fron, Jek a .. Ber.
25.3.10
Svatba 1. část
Procitla jsem.
"Mám ji vzbudit, nebo ji vzbudíte vy."řekla Aca.
"Vzbudíme ji."odpověděl Fron. Někdo se usadil na postel. Chvíli bylo ticho a krásný klid.
"Ari, vstávat."řekl Jek, ale po tváři mě pohladil někdo jiný.
"Ari, vstávat."řekl Fron. Něco mě zalechtalo pod nosem. Ohnala jsem se a doufala, že někoho chytím. Byla jsem pomalá. Jekovu ruku jsem minula jsem o vlásek. Otevřela jsem oči.
"Mára arin. Nejsi jaká pomalá?"zeptal se mě Jek.
"Zkus několik týdnů jen ležet a nic nedělat a pak uvidíme, jak budeš rychlý."odpověděla jsem mu s úsměvem. Jek najednou vyskočil. Není divu. Štípla jsem ho do zadku.
15.3.10
Nebezpečí zatím zažehnáno 7. část
Byla jsem tak zaujatá okolní krásou, že mě mrazivý severní vítr málem poslal k zemi. Rychlejší, než vítr, byl Ber. S jeho pomocí jsem opět nabyla rovnováhu.
"Ari, můžeme pokračovat?"zeptal se mě.
"Jo, nic se neděje."ubezpečila jsem ho. Nastavil mi rámě. S ním po boku jsem pomalu vykročila.
"Nepřecenil jsem tě?"zeptal se.
"To zjistíš až na konci."odpověděla jsem mu, "Něco snad vydržím, ne?"usmála jsme se na něj. Chvíli jsme šli potichu.
"Pamatuješ si něco z léčení?"zeptal se potichu a kradmo se na mě podíval.
"Cože?"
"Nic, to byla hloupá otázka."odpověděl vyhýbavě.
"Klidně to zopakuj."pobídla jsem ho.
"Pamatuješ si něco z léčení:"
"Ne. Měla bych si něco pamatovat. Aca mě varovala, že si nic pamatovat nebudu."
"Říkal jsem, že je to hloupá otázka." Dlouhou dobu jsme opět nepromluvili. Pozorovala jsem ho. Nesl se jako páv. Možná se nosil takhle už dřív a já si toho jen nevšimla.
"Nevíš, jestli jsou nějaké zprávy od Velina a Narykela?"
"Všichni tě pozdravují, přejí brzké uzdravení a doufají, že je brzy navštívíš. Na Velina, jako krále, si zatím nikdo nestěžoval. Narykel s Meren se bude asi stěhovat. V Modrém Městě je už nic nedrží…"
"Jak to? Meren má přece dům?"skočila jsem mu do řeči. Zakroutil hlavou.
3.3.10
Nebezpečí zatím zažehnáno 6. část
Došli jsme k velkému domu. Dalo by se říct paláci.
"Tady sídlí král elfů. Momentálně je na cestách, takže ho asi nepotkáme."naklonil se ke mně Fron. Nestačila jsem se divit. Léčitelka Aca bydlela jen kousek od královského paláce.
"Tady je to."řekla Aca, přistoupila ke dveřím a otevřela nám. Vstoupili jsme do menšího domku. Byl podobně vybaven jako ten, který jsem musela opustit. Aca nás vedla po schodech nahoru a do 'mého' pokoje, kde strávím následující polovinu tohoto měsíce. Pokoj byl skromně vybaven. Uprostřed byla jedna vyšší postel. Hned za dveřmi jsem našla druhou postel. Stůl, který byl pod oknem, přetékal různými lejstry. Některé papíry se na stole 'neudržely' a válely se na zemi. Pod ním, byla polička plná nádobek různých bylin. Na stolku vedle vyšší postele byly nástroje potřebné k různým operacím.
"Ari, Vy budete spávat na té vyšší posteli, abych se k Vám nemusela tolik sklánět. Doufám, že Vám to nebude vadit."řekla Aca.
"Nebude."odpověděla jsem a podívala se z okna. Překvapilo mě, že vidím do rozlehlého a upraveného parku.
"Na co tak hledíš?"zeptal se mě Fron stojící hned za mnou.
"Do té zahrady…"ukázala jsem před sebe.
"To je zahrada, která patří ke královskému paláci, kolem kterého jsme prošli."řekla nám Aca. Pak se otočila na mě přitom stlala postel: "Musíte být unavená."
"Už bychom měli jít."řekl Fron a položil mi ruku na rameno. Pro něj zcela nečekaně jsem mu skočila kolem krku. Objal mě snažíc se mě utěšit.
1.3.10
Spontální článek 4 a Jak pokračuji 4
Dne 1. března 2010 mám na kontě 201 stránek ve Wordu, 17 kapitol, zveřejněno je 190 stránek a ještě nějaké přibudou. rukou mám napsáno 602 stránek a stále píšu do sedmého sešitu.
Vanimaré
28.2.10
Nebezpečí zatím zažehnáno 5. část
Stojím nad srázem. Pod sebou slyším hukot vody. Ke mně pomalu přichází Hwesta. Říkám mu, aby odešel. Nedbá na varování, že ho shodím dolů. Čím víc mu vyhrožuji, tím víc se usmívá. Jsem nucena s ním bojovat. Za chvíli proti němu stojím beze zbraně. Hwesta se opět přibližuje. Já ustupuji. Nenacházím půdu pod nohama. Padám dolů do chladné tmavé vody.
Probudila jsem se leknutím. Obklopuje mě chlad a vysoká vlhkost. Po krk jsem v řece v Berově náruči. Chytám ho kolem krku a snažím se nadzvednout nad vodu.
12.2.10
Nebezpečí zatím zažehnáno 4. část
Prospala jsem celou noc a celý den. Probudila jsem se za tmy. Na bedně u mých nohou slabě blikala svíčka. Slyšela jsem, jak venku prší. Foukl vítr, svíčka naposledy blikla a zhasla.
"Už zase."ozvalo se vedle mě.
"Co se děje?"zeptala jsem se.
"Mára undómë, Ari. Veku prší tak, že je vidět maximálně na dva kroky dopředu. Museli jsme zastavit."odpověděl mi Ber.
"Kde je Fron a ostatní?"
"Tísní se dole pod vozem. Tady leží akorát Mernkal s Jekem.
"A koně?"
"Někteří se rozprchli." Zablesklo se a chvíli na to nás ohlušil hrom. Pravděpodobně někam uhodilo. Lekla jsem se. Nečekaně jsem se přilepila na Bera. Ani nevím, proč jsem to udělala. Ber taky nechápal moji reakci a opatrně se mě 'zbavil'. Natáhl se pro misku.
"Budeš jíst?"zeptal se mě.
"Asi budu muset, že?"odpověděla jsem otázkou. Jen přikývl. Vzala jsem mu lžíci i misku a pustila se do jídla. Snědla jsem svou tradiční čtvrtinu a misku jsem vrátila Berovi. - proč mi vždycky dají plnou misku, když ví, že stejně víc jak čtvrtina nezmizí? - pomyslela jsem si, když jsem viděla Berův výraz, který říkal: 'Tak málo? Nechceš ještě?' odložil misku na bednu a podíval se mi do očí. Dlouho jsem zkoumavý pohled nevydržela a podívala se jinam. Ber mě pohladil po tváři a nadzvedl bradu, takže jsem byla nucena na něj pohlédnout. Znovu oblohu prozářil blesk následován hromem. Znovu jsem se lekla a…skončila v Berově objetí. Ucítila jsem na hlavě jeho ruku. Snažil se mě utěšit a uklidnit.
"Prospi se ještě. Zůstanu tady až do rána. Ava aista."odtáhl se ode mě a povzbudivě se na mě podíval.
"Jak myslíš a já nemám strach."vyjela jsem na něj potichu, i když jsem mu před chvílí dokázala pravý opak, a ukládala se ke spánku. Ber ještě chvíli cosi dělal u mých nohou a pak vyšel do deště. Zablesklo se a ozval se hrom, který mě vyděsil. Rychle jsem se schovala pod přikrývku a snažila se usnout.
Probudila jsem se. Oslnilo mě slunce. Plachta byla do půlky vozu odhrnutá a na konstrukci rozvěšené čísi svršky. Pravděpodobně se sušily. Nerušeně jsme pokračovali v cestě. Pomalu jsem se posadila. Za vozem na koni jel Fron s Berem a bavili se. Jakmile mě zaregistrovali, oba se usmáli. Fron na chvíli zmizel a pak se znovu objevil a skočil do stále jedoucího vozu.
"Už jsi vzhůru?"zeptal se.
"Dost blbá otázka."odpověděla jsem. Fron mi podal misku.
"Můžu se na chvíli projít?"zeptala jsem se při jídle.
"Je mi líto, ale dnes už ne. Za chvíli je tma. Odpočívej pořádně. V noci překročíme hranice Elfského lesa a zítra pravděpodobně dorazíme do Esgorenu. Mára lómë."opustil mě. Snědla jsem ještě trochu kaše a ukládala se ke spánku. Začalo se stmívat.
1.2.10
Jak pokračuji 3 a Spontální článek 3
Dne 1. února 2010 mám na kontě 198 stránek ve Wordu 17 kapitol, zveřejněno je 185 stránek a ještě nějaké přibudou. rukou mám napsáno 594 stránek a stále píšu do sedmého sešitu.
Vanimaré
30.1.10
Nebezpečí zatím zažehnáno 3. část
"Vítám vás. Pojďte si sednout dopředu."pobídl nás.
"Ne, děkujeme. Zůstaneme raději někde vzadu. Neznáme tyhle zvyky."odmítl ho Fron.
"No dobře, ale na hostinu jdete?"
"Určitě."
"Ari, už je ti lépe"otočil se na mě.
"Je mi lépe. Děkuji za optání. Kde je Meren?"zeptala jsem se pro změnu já.
"Čeká venku až bude všechno připraveno."
"A mohla bych ji ještě vidět?"vyslovila jsem přání.
"Ale jistě. Měla by být každou chvíli před vchodem."
"Děkuje."odkráčela jsem. Za chvíli mě dohnal Fron.
"Nechceš to nechat až po svatbě?"zeptal se mě.
"Ne."
"Aspoň tě doprovodím." Nezbývalo mi nic jiného, než souhlasit.
18.1.10
Nebezpečí zatím zažehnáno 2. část
Vzbudila jsem se. Ležela jsem na zádech (překvapivě po tom bičování) na čemsi měkkém a pohyblivém. Kolem mě bylo šero, nad sebou jsem viděla plachtu vozu. Na zádech jsem cítila obvazy. - to se mi asi jen zdálo o osvobození. Nebo jsem mrtvá? - pomyslela jsem si. Teprve potom jsem si všimla, že jsem velmi pečlivě zabalená do dek. - Hwesta by asi něco podobného neudělal. - uvažovala jsem. - A navíc by mě nedržel ve voze, ale v té kobce. - Mé úvahy přerušil jeden příchozí. Ani jsem si neuvědomila, že vůz zastavil.
"Jeku, opatrně, rozumíš?"ozval se Fron. - Tak se mi to nezdálo a ani nejsem mrtvá. - blesklo mi hlavou.
"No jo, no."odpověděl Jek a za chvíli se objevil v mém zorném poli. Chvíli dělal cosi s vodou u mých nohou. Pak se otočil na mě s mokrým hadrem v ruce. Vyvalil oči a hadr s hlasitým plesknutím dopadl na podlahu vozu.
1.1.10
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)