Svatba 1. část

Procitla jsem.

"Mám ji vzbudit, nebo ji vzbudíte vy."řekla Aca.

"Vzbudíme ji."odpověděl Fron. Někdo se usadil na postel. Chvíli bylo ticho a krásný klid.

"Ari, vstávat."řekl Jek, ale po tváři mě pohladil někdo jiný.

"Ari, vstávat."řekl Fron. Něco mě zalechtalo pod nosem. Ohnala jsem se a doufala, že někoho chytím. Byla jsem pomalá. Jekovu ruku jsem minula jsem o vlásek. Otevřela jsem oči.

"Mára arin. Nejsi jaká pomalá?"zeptal se mě Jek.

"Zkus několik týdnů jen ležet a nic nedělat a pak uvidíme, jak budeš rychlý."odpověděla jsem mu s úsměvem. Jek najednou vyskočil. Není divu. Štípla jsem ho do zadku.

"Ari, jdi se převléct, ať můžeme vyrazit."řekl mi s úsměvem Fron. Vyskočila jsem z postele, vzala ze židle šaty, které jsem měla na sobě už včera a zmizela ve vedlejším pokoji. Nechala jsem si pootevřené dveře, abych slyšela o čem se budou bavit.

"Jak dlouho se bude muset vyhýbat tělesné námaze?"zeptal se Fron.

"Tak dva tři týdny. Ale nějaké lehké procvičení ji neuškodí, ale nesmíte ji přecenit."odpověděla mu Aca.

"Co nám doporučíte pro začátek?"zeptal se pro změnu Jek.

"Obyčejné procházky. Ze začátku ne moc dlouhé a postupně je prodlužovat."odpověděla Aca. Já se pomalu převlékala. Naskytl se mi problém, který se naskytl i včera. Nedostala jsem ruce tam, kam bych potřebovala. -Tohle není možné. - povzdechla jsem si.

"Prostě nesmí dělat prudké a namáhavé pohyby."poučovala Aca Frona. Já se pokoušela bez pomoci zašněrovat šaty. Nepovedlo se mi to.

"Mohu někoho požádat, aby mi přišel pomoci?"vykoukla jsem ze dveří.

"Pojďte sem."pobídla mě Aca. Držíc si konce hedvábné stuhy jsem vešla.

"Pozorně se dívejte. Příště to budete dělat vy dva."usmála se Aca na Frona a Jeka.

"Jak moc se to má stahovat?"zeptal se Jek.

"Šaty nesmí být moc stažené ani moc volné. Prostě tak akorát."vysvětlovala Aca.

"Tak tohle snad nebudu muset dělat."povzdechl si Jek, "Radši se podívám na výsledek."

"Ještě k těm činnostem, které nesmí Ari dělat."přerušil Fron Jekovo naříkání.

"Ptejte se. Od toho jsem tady."vybídla ho Aca.

"Patří k tomu jízda na koni?"

"Jak moc zběsilá?"

"Jsme pozváni na svatbu. Musíme se tam nějak dopravit."

"A termín víte?"

"Právě od toho se odvíjí, kdy máme vyrazit."

"A kde je ta svatba?"

"V Rómenu."

"Cesta tam pěšky trvá dva dny, rychlou chůzí samozřejmě. Na koni cvale tak den. Jak rychle hodláte jet?"

"To záleží na Ariiným stavu."

"Musí sama posoudit, jestli vydrží v sedle."otočila se Aca na mě.

"Chvíli bych to vydržela. Snad."

"Nemám nic proti, ale ještě tak dva tři dny tu zůstaňte."dokončila Aca šněrování a vrhla se mi na vlasy, "Zkoušejte jezdit třeba už dnes."skončila s mojí vnější úpravou Aca, "A teď běžte a užijte si první den beze mě."vyprovodila nás ze dveří. Pomalu jsme procházeli městem.

"Jak to, že nepřišla mamil?"zeptala jsem se.

"Nech se překvapit."odpověděl Fron s tajemným úsměvem.

"Vy dva zase něco chystáte, že?"usmála jsem se a oba je objala.

"Proč bychom měli něco chystat?"zeptal se mě Fron.

"Protože se tak tváříš."odpověděla jsem.

"A jak se mám tvářit"

"Úplně normálně. Moc se usmíváš."

"Jsem rád, že jsi zdravá. To snad můžu."

"Jediný důvod proč se usmívat."

"Proč myslíš? Máme vytoužený klid a moře volného času. Co chceš víc?"

"Moře volného času? Musím začít úplně od začátku."

"Snad si něco pamatuješ. Nebude to tak strašné." Došli jsme k našemu domu.před vchodem se tísnilo osm osedlaných koní. Mezi nimi jsem poznala svého Lafa, Fronova Fana a Jekova Dona. Zbývalo mi určit šest koní, tři bělouše a dva hnědáky. - Bělouše má Jarin. - blesklo mi hlavou. Po tomhle zjištění mi zbývali dva. Stála jsem před koňmi a snažila se z nich vykoukat, komu patří.

"Ty nepůjdeš dovnitř?"vyrušil mě Jek.

"Čí jsou to koně?"zeptala jsem se.

"To zjistíš až uvnitř."odpověděl mi Fron. Vešla jsem do předsíně. Z kuchyně vyšla maminka. Skočila jsem ji kolem krku.

"Přemýšlím, kdo může být tak drzý, že neklepal."

"To jsem já mamil."odpověděla jsem.

"Já vím."políbila mě do vlasů, "Pojď máme pár zcela nečekaných hostů."vedla mě do společenské místnosti. Z pohodlných křesel se zvedlo pět lidí, jimž patřili koně před domem. Spadla mi brada. Nejméně dvě přítomné osoby bych ani ve snu nečekala. Izupa, hned vedle Jarin s Friinin, Narykel a Mernkal. Každý měl v ruce sklenici s obsahem bílého vína. Ze strnulého úžasu mě probudila matka. Do ruky mi dala úplně stejnou sklenici se stejným obsahem.

"Co se děje?"zeptala jsem se.

"Oslavujeme tvé uzdravení."odpověděl mi potichu Fron.

"Aha."

"Milá Ari. My všichni, co tu tak stojíme a možná i někdo navíc, jsme ti přáli uzdravení."začal řečnit Izupa. Ze zkušenosti jsem předpokládala, že mluvit bude dlouho.

"Jsme všichni rádi, že ses vrátila a zdravá, a doufáme, že ti zdraví dlouho vydrží."pokračoval Narykel.

"A proto dnes, v tuto chvíli, připíjíme na tvé znovunabyté zdraví."vystřídal Narykela Mernkal.

"Na tvé zdraví, Ari."ozvalo se ode všech a slavnostně nadzvedli sklenice. S drobným zpožděním jsem je napodobila. Usadili jsme se do křesel.

"Kdo tohle vymyslel?"zeptala jsem se Frona.

"Já s Jekem. Máš něco proti?"odpověděl s otázkou.

"Jen jsem něco podobného tušila."odpověděla jsem s úsměvem.

"Ten nejhlavnější ale nepřišel. Byl poslán do terénu."řekl mi Jek.

"To myslíš koho."nechápala jsem.

"Byla jsi s ním včera na procházce."usmíval se Fron. Zčervenala jsem.

"Haha."podívala jsem se na něj, "Jsou nějaké informace z venku?"zeptala jsem se ostatních.

"Podle toho, co chceš slyšet."odpověděl Izupa.

"Cokoli, co ještě nevím."

"Ještě záleží na tom, co víš."

"Tohle asi nevyhraju. O Velinovi to už vím. O Meren taky."

"Co přesně víš o Meren?"zeptal se mě Narykel.

"Jen to, že se společně stěhujete do Rómenu, kvůli Hwestovi."

"Ber žvanil?"

"Ne, já se ptala."

"Novinky. Velin se žení, to víš. Svatba je naplánovaná za osm dní."vyrušil nás Izupa.

"Kdo všechno pojede?"neodpustila jsem si otázku.

"Všichni, co tu sedíme, kromě Friinin."odpověděl mi Fron, "Vyrážímě už za pět dní."

""Všichni?"

"Ne, jen ty, Ber, já, Jek a Jarin."

"A co budeme dělat ty zbývající dny?"

"Podle toho, které dny máš na mysli."

"No teď."

"My už vaši rodinnou pohodu nebudeme rušit. Setkáme se na svatbě."vstal Izupa a ostatní se řídili jeho příkladem. Osaměla jsem s Fronem, Jekem a mamilnen.

"Co budeme dělat teď?"zeptala jsem se.

"Jezdit na koni, jestli chceš. Pokud ne, nebudu tě nutit."

"Tak jdeme."

"Prvně se běž převléct, nebo chceš dámské sedlo?"ozvala se mamil Melin.

"Děkuji nechci, radši se jdu převléct."opustila jsem místnost a zamířila si p schodech nahoru do svého pokoje. Na lavici pod oknem jsem našla černé kalhoty a modrou tuniku. Pod lavicí se jako nové leskly moje jezdecké holínky. Chvíli po mě přišla Melin.

"Budeš potřebovat pomoct?"

"Určitě."odpověděla jsem. Melin mi pomohla z šatů. Za chvíli jsem byla připravená na cokoli od Frona. Sešla jsem dolů. Nenašla jsem tam ani Frona ani Jeka. Čekali na mě venku.

"Zvládneš to do sedla sama, nebo nepohrdneš pomocí?"zeptal se mě Fron.

"Neseděla jsem na koni víc jak měsíc, ale zkusím se nahoru dostat sama."zarazila jsem ho. Odvázala jsem Lafa od tyčky před domem a zároveň jsem ho pohladila po hlavě. V tu chvíli mi připadal neuvěřitelně vysoký. - Nesmím si trhnout ostudu. Tohle se nezapomíná. - blesklo mi hlavou. Přesunula jsem se k Lafovu levému boku. Vložila jsem levou nohu do třmenu, chytila se přední a zadní rozsochy, v levé ruce jsem měla navíc otěže, a odrazila se nohou. Do sedla jsem se nedostala. Laf udělal krok a já letěla k zemi. Za mnou se ozval smích.

"Jako když se na něj drápala poprvé."zaslechla jsem Frona. Vstala jsem. Ve dveřích jsem zahlédla mamil. - To teda ten den začíná. - pomyslela jsem si. Fron předal otěže Jekovi a šel mi pomoct.

"Chytni se."řekl mi. S jeho pomocí jsem se dostala do sedla.

"Moc dlouho venku nebuďte."zavolala za námi mamil a šla do tepla domova.

"Kam vyrážíme?"zeptal se mě Fron.

"Něco poraď. Já se tu nevyznám. Nevím, co je tu zajímavého k vidění."

"No dobře. Objedeme Esgoren. Snad o stihneme."řekl Fron a pobídl Fana. Následovala jsem ho s Jekem za zády. Krokem jsme vyjeli z Esgorenu a zamířili k jihu. Občas jsme potkali jezdce ve stejnokroji zdejší domobrany. Pomalu jsme objeli celé město. Posledních pár metrů jsem měla co dělat, abych se udržela v sedle. Sesedli jsme před naším domem. Ze sedla jsem se dostala sama, ale málem jsem neustála dopad. Fron mi sebral otěže a poslal mě do domu. Mamil na nás čekala s večeří. Cítila jsem se jako po šermířském výcviku s elitou v Modrém městě. Usínala jsem nad jídlem.