Byla jsem tak zaujatá okolní krásou, že mě mrazivý severní vítr málem poslal k zemi. Rychlejší, než vítr, byl Ber. S jeho pomocí jsem opět nabyla rovnováhu.
"Ari, můžeme pokračovat?"zeptal se mě.
"Jo, nic se neděje."ubezpečila jsem ho. Nastavil mi rámě. S ním po boku jsem pomalu vykročila.
"Nepřecenil jsem tě?"zeptal se.
"To zjistíš až na konci."odpověděla jsem mu, "Něco snad vydržím, ne?"usmála jsme se na něj. Chvíli jsme šli potichu.
"Pamatuješ si něco z léčení?"zeptal se potichu a kradmo se na mě podíval.
"Cože?"
"Nic, to byla hloupá otázka."odpověděl vyhýbavě.
"Klidně to zopakuj."pobídla jsem ho.
"Pamatuješ si něco z léčení:"
"Ne. Měla bych si něco pamatovat. Aca mě varovala, že si nic pamatovat nebudu."
"Říkal jsem, že je to hloupá otázka." Dlouhou dobu jsme opět nepromluvili. Pozorovala jsem ho. Nesl se jako páv. Možná se nosil takhle už dřív a já si toho jen nevšimla.
"Nevíš, jestli jsou nějaké zprávy od Velina a Narykela?"
"Všichni tě pozdravují, přejí brzké uzdravení a doufají, že je brzy navštívíš. Na Velina, jako krále, si zatím nikdo nestěžoval. Narykel s Meren se bude asi stěhovat. V Modrém Městě je už nic nedrží…"
"Jak to? Meren má přece dům?"skočila jsem mu do řeči. Zakroutil hlavou.
"Už ne. Když Hwesta naposledy navštívil Modré Město, jejich dům záhadně vyhořel. Narykel měl s Meren štěstí, že byli u Izupy, jinak by uhořeli."
"Jak to nesla Meren?"
"Narykel říkal, že statečně. Asi si z tebe vzala příklad."usmál se na mě.
"Vtipný. Ze mě, že by si vzala příklad? Já, která prolévala slzy, když se Fronovi nebo Jekovi stalo něco zanedbatelného? To asi těžko."
"Jak myslíš. Velin se prý bude ženit…"
"Takže další veselka na obzoru? Začíná se mi to líbit. Kdy a kde?"
"Termín se neví, ale bude to v Rómenu."
"Jak to, že není termín."
"Čeká se zase na tebe."
"Už zase? Já ale s jejich seznámením nemám noc společného. Je jim to jasný?"
"Můžeš v to jen doufat."pousmál se. Dobrou náladu jsem mu zkazila tím, že jsem mu vrazila loket pod žebra. Ohnul se pod silou úderu, i když úder moc silný nebyl. Ber to jen hrál a já mu na to skočila. Podrazil mi nohy a chytil mě do náruče. Nečekala jsem to a hlasitě vyjekla.
"Copak? Snad ses nelekla? Ten náraz teda nic moc. Bylo to spíš lechtání."dobíral si mě Ber dál stále kráčeje i se mnou v náručí.
"Hele, zkus sedm týdnů nic nedělat, jen ležet, spát a jíst, a pak si řekneme jakou máš sílu."umlčela jsem ho.
"No dobře." Chvíli bylo ticho. "Celá se třeseš, je ti zima?"
"Ani ne."
"Podej mi ruku."vyhověla jsem mu. "Vždyť jsi studená jako led. Vrátíme se."otočil se na patě a strnul. Hned za námi stál vznešeně vyhlížející elf a dva členové stráže. Ber mě postavil na zem a smekl jakousi poklonu. Já jsem pozdravila mírným úklonem hlavy.
"Mára rë. Potřebuji s tebou mluvit, pokud možno okamžitě."otočil se na Bera.
"Tak mluv."vybídl ho Ber.
"O samotě."mrknul na mě a pokračoval. "Vydrží tvá společnice deset minut bez tebe?"
"Právě jsem chtěl Ari doprovodit domů. Jestli dovolíš, rád bych to provedl co nejdříve, jinak mi tu zmrzne."chytil mě kolem ramen, čímž mi přehodil přes ramena svůj plášť.
"Klidně můžu jít sama. Vyřiď si, co potřebuješ. Na mě nemusíš brát ohled."řekla jsem mu potichu.
"Nemusím, ale chci."odpověděl mi.
"Tak to proveď a …… doufám, že víš, co děláš."spěšně odkráčel i se svou stráží. Pomalu jsme je následovali.
"Co to bylo?"zeptala jsem se, když byli z doslechu.
"Myslíš to, co se teď stalo?"zjišťoval si Ber.
"No?"
"To byl král elfů."
"Tos mi nemohl aspoň naznačit, kdo to je."
"Nestihl jsem to. Sám jsem byl zaskočen. Nestihl jsem pořádně zareagovat. Omlouvám se, jestli…"
"Ne, to je dobrý. Neomlouvej se. Stejně mi to nepomůže."skočila jsem mu do řeči, "Omluvit bych se měla já."nechápavě se na mě podíval, "Jemu."doplnila jsem.
"Tak požádej o slyšení. Velmi rád tě doprovodím."
"Zatím to nepřipadá v úvahu." Chvíli jsme šli mlčky.
"Ještě máš studené ruce?"
"Jak to poznám?"zeptala jsem se hloupě, čímž jsem mu chtěla zvednout náladu. Přijal moji hru a pousmál se. Zastavil se přede mnou.
"Jestli to chceš vědět, tak já ti to ukážu."usmál se, vzal mé ruce do svých a upřeně se mi díval do očí, "Poznáš to tak, že si přiložíš ruce třeba na krk."řekl a bez varování o vyzkoušel. Uhnula jsem.
"Teď už mi je zima."usmála jsem se.
"Mám ti zahřát ruce?"zeptal se.
"Můžeš to zkusit."odpověděla jsem. Znovu vzal moje ruce do svých a začal je zahřívat svým dechem. Mám dojem, že je i nejednou políbil. Stále se mi díval do očí.
"Už je ti tepleji?"zeptal se.
"Dalo by se to říct."odpověděla jsem. Ještě jednou mi políbil ruce a začal se přibližovat k mému obličeji dívaje se mi do očí.
"Ari…já…asi…"nedopověděl.
"Heru?"promluvil někdo za Berem. Oba jsme se lekli. Ber se pomalu otočil, ale stále mě držel za ruce.
"Co se děje?"zeptal se trochu nevrle. Ani se mu nedivím. Příchozí mu zkazil pěknou chvilku.
"Herunya chce s Vámi mluvit a nemá na to celý den. Máte k němu okamžitě přijít."řekl poslíček.
"A vy mě máte doprovodit, že?"
"Jen plním vůli svého pána."
"Takže půjdete deset kroků za námi."pak se otočil na mě, "Je mi líto, že se nám tak krásné odpoledne zkazilo. Doufám, že ti to budu moci někdy vynahradit."
"Času budu mít teďka dost, takže toho využij. Budu vděčná za dobrého a spolehlivého průvodce." Bok po boku jsme se vraceli k domu.
"Děkuji za pěkné odpoledne."řekla jsem a zmizela v domě. Hned za dveřmi na mě čekala Aca.
"Tak jaká byla první procházka?"zeptala se mě a převzala ode mě plášť.
"Nedá se to popsat slovy. Prostě jsem si to užila."odpověděla jsem.
"Jděte si na chvíli sednout k ohni. Musíte být promrzlá."poslala mě do kuchyně. Hned jsem si to zamířila ke krbu, na kterém se vařilo. Sedla jsem si na polštář na zem a objala si kolena. Myslela jsem na to, co jsem dnes prožila. Za chvíli se ke mně připojila Aca.
"Klidně jste si mohla sednout do lenošky."položila přede mě hrnek kouřícího čaje.
"To je dobrý. Díky."
"Mám pro Vás dobrou zprávu."řekla po chvíli ticha. Zaujatě jsem vzhlédla. "Už jsem s léčením skončila. Takže…"odmlčela se a čekala na moje reakce. Nechala jsem ji mluvit. "…se můžete vrátit domů k rodině." Nevěřícně jsem na ni hleděla.
"Vy si … ze mě…"nedopověděla jsem.
"Ne. Zítra se můžete přestěhovat do Vašeho domu."usmála se.
"Hurá."zakřičela jsem radostí a chtěla vyskočit. Zůstalo u pokusu. Oslabené svalstvo mi radostný výskok nedovolilo. Acu jsem svým nepovedeným výskokem trochu vyděsila. Skončila jsem totiž na zádech.
"Ari, ještě se tak dva až tři týdny kroťte, jinak Vás to bude pobolívat ještě dlouho."dala mi kázání.
"A počítá se do toho i šerm a lukostřelba?"zeptala jsem se. Jen přikývla. "Ach jo."
"S cvičením budete muset ještě chvíli počkat." Dosedla jsem na polštář a překřížila nohy.
"Nebojte se, jednou budete v šermu stejně dobrá jako dřív."utěšovala mě.
"Byl tu aspoň Fron s Jekem a Melin?"zeptala jsem se po chvíli ticha.
"Byli tu a ještě přijdou. Měli by tu být každou chvíli."řekla a chvíli na to ze rozezněl zvonek u dveří. Aca se zvedla a šla otevřít. Za chvíli se vrátila následována Fronem, Jekem a Melin. Málem jsem opět radostně vyskočila, ale pak jsem si vzpomněla, jak to dopadlo prvně, tak jsem zůstala sedět.
"Ari, kde ses nám toulala?"zeptal se mě Fron a přisedl si ke mně.
"Venku. Po dlouhé době."odpověděla jsem mu.
"A užila sis to?"zeptal se Jek a sedl si na druhou stranu.
"Jo, užila. Jinak by to ani nešlo."odpověděla jsem i jemu a oba jsem je objala.
"A se mnou se nepřivítáš?"ozvala se od dveří Melin..
"Mamil."vstala jsem ze země a objala ji. Aca ji usadila do lenošky a šla pro čaj. Sedla jsem si k maminčiným nohám, položila ji hlavu do klína a nechala se hladit.
"Mám dobrou zprávu."řekla jsem potichu. Všichni tři se na mě nedočkavě podívali. "Vracím se domů." Fron a Jek udělali na koberci samou radostí kotrmelec.
"Takže už jsi zdravá?"zeptal se Fron.
"Už tě můžeme prohánět na koni?"zeptal se pro změnu Jek.
"A s mečem?"doplnil ho Fron.
"Zdravá jsem, ale to ostatní budu muset na chvíli vynechat."
"To je škoda, ale…"zkoumavě se na mě podíval, "…Nehodlá se z tebe stát slečinka, která nevezme do ruky meč a radši se někam schová a počká, až to všechno přejde?"
"Co si o mě myslíš?"
"Radši nic."
"No proto." Aca se vrátila s hrnky čaje.
"Dofám, že vám Ari sdělila nejnovější zprávy."promluvila Aca.
"Ano, sdělila. Moc Vám za všechno, co jste pro ni udělala, děkujeme. Splníme Vám jakékoli přání."odpověděla Melin.
"Jedno bych měla."přemýšlela Aca.
"Povídejte."vyzvala ji Melin.
"Mějte Ari rádi a vynahraďte ji vše, co jí dříve nebylo dáno."řekla Aca. Já se na ni vyjeveně podívala. Melin na Acu nevěřícně hleděla.
"Budu se snažit Vaše přání splnit a nic mi nebude dělat větší radost."vykoktala Melin. Aca nás překvapila.
"Dobře. Jestli dovolíte, já vás opustím, jsem velmi unavená. Přejí vám mára lómë."
"My už nebudeme otravovat. Zítra se stavíme."vstala Melin z lenošky. Fron a Jek vstali taky.
"Zítra … se uvidíme. Mára lómë."doprovodila jsem je k dveřím. Docela unavená jsem se vrátila do pokoje. Opláchla jsem si obličej, Aca mi rozčesala vlasy, oblékla jsem si dlouhou halenu a zalehla do postele.
Žádné komentáře:
Okomentovat