V pondělí ráno rozcvička, dobíhala jsem autobus. Nějak jsem nebyla schopná se vypravit. Tak jsem se proběhla. Dopoledne bylo celkově klidné. Domů jsem stihla autobus, co vždycky. Bylo to tento týden poprvé a taky naposled.
Odpoledne jsem si dala kafe a pak jsem měla rande. Dvakrát odložené, protože přítel musel jet s kolegou do Bíteše a pak byl hustý provoz. Na procházku jsme ale šli. A zmokli jsme. Naštěstí má hodného bratra, který pro nás přijel. Do noci jsem četla.
V úterý jsem autobus nedobíhala. Naštěstí. Dopoledne bylo celkově opět klidné. První vyučovací hodinu jsem se učila v kabinetě a pak už jsem byla ve třídě. Odpoledne jsem cvičila, dala si kafe a učila se. Taky byla procházka. Tentokrát bez deště. A do noci jsem opět četla.
Ve středu dopoledne klasicky práce. Suplovala jsem kousek třetí hodiny. Zbytek jsem asistovala suplujícím vyučujícím. Přípravy jsem dělala zase já.
Odpoledne jsem měla ještě družinu do půl třetí. Autobus ve tři jsem nestihla, tak jsem jela o čtvrt hodiny později. Stáli jsme v Rosicích a pak i v Neslovicích. Nevím proč. V těch Neslovicích. Aspoň jsem psala a taky se učila. Trochu. Doma jsem si na chvíli odpočinula, dala si pořádnou svačinu a šla na mši svatou. Skoro jsem nestihla jít ke zpovědi. Nějak jsem se zasekla při výběru látky na potahy na polštáře.
Na mši jsem zpívala. Večer jsem si pak vybírala látku na šaty, co si chci ušít kamarádce na svatbu. Pak jsem do noci četla.
Ve čtvrtek ráno mi nebylo nejlépe. Tušila jsem, že se něco semele. Ani jsem nesnídala. Nešlo to.
V práci byl klid. Druhou hodinu měly děti nácvik na vystoupení. Během toho mi došla zpráva od bývalého přítele. Opět plná výčitek. Nevím, co si mám myslet. A hlavně, jak a jestli vůbec odpovědět.
Další dvě hodiny byly v pohodě. Po výuce jsem měla ještě družinu. Jen do jedné. Šla jsem s dětmi na oběd a pak na hřiště. Autobus jsem si myslela, že nestihnu, ale bylo to taktak. Už měl zavřené dveře, ale slitoval se nade mnou a ještě jednou paní, a vzal nás.
Doma jsem si po příchodu hned zacvičila, podrbala kocoura a uklidila kostým. Dala jsem si taky kafe a uvařila páteční oběd. Večer jsem šla na mši svatou. Zpívala jsem. A pak jsem měla rande. Chvilkové.
V pátek dopoledne práce. Přežila jsem, učila jsem se a hlídala družinové děti. Pak jsem v jednu vypadla z práce a spěchala na autobus do Olomouce.
Ten měl zpoždění. Na zkoušku jsem došla pozdě, ale ještě jsem se mohla zúčastnit. Aspoň že tak.
Na zkoušce jsem něco napsala. Hned cestou jsem věděla, že mám zápočet. Jak dopadla zkouška jsem nevěděla. Snad dobře. Při nejhorším si ji zopakuji. V autobuse z Olomouce jsem spala a ve vlaku jsem psala.
Domů jsem přijela kolem sedmé hodiny. Doma jsem jen odhodila věci a šla randit. Přítel sám navrhl, že se projdeme. Došli jsme do Ivančic a pak zpátky. Ušla jsem za pátek tak čtrnáct kilometrů. Hezké, že?
Spát jsem šla pozdě, protože jsem chtěla přečíst aspoň jednu kapitolu v knížce.
V sobotu ráno jsem vstávala na mši svatou. Byla tichá ze svátku sv. Jana Nepomuckého. Po mši jsem zpracovávala kytky v kostele. Snad to vydrží. Dopoledne jsem zvládla ještě dát si něco dobrého, vyluštit dvě křížovky a napsat on-line test z SPU. Taky jsem cvičila.
Po obědě jsem chvíli odpočívala a počkala na příjezd rohlíku. Následně jsem jela s přítelem nakupovat a na výšlap do přírody. Večer jsme měli rezervovanou komentovanou prohlídku kláštera. Bylo to opravdu velmi zajímavé. Prohlídka proběhla v rámci akce Muzejní noc. Taky jsme se zastavili u Ronji a ve štole. Víc jsme toho nestihli. Už bylo devět večer.
Co noci jsem ještě chvíli četla. Těšila jsem se, že se v neděli vyspím, ale byla jsem už v sedm vzhůru. Tak zase nic. Do půl osmé jsem ležela a snažila se zabrat, ale pak jsem to vzdala a pomodlila se Primu a ranní chvály.
Na mši svatou jsem jela do Čučic. Tam byla pouť. Bylo tam krásně. Prošla jsem se ke kapličce, kde mě pak nabrali známí farníci od nás a svezli mě a mého přítele ke kostelu. Po dlouhé době jsem si popovídala s jednou paní. O půl jedné jsem byla doma. A za hodinu jsem s přítelem vyrazila do Náměště na zámek. Prohlídku jsme měli až ve tři, tak jsme se šli projít kolem zámku. Taky jsme se společně pomodlili Korunku. Je to tak krásné se s někým modlit. Je to tak přirozené modlit se a nebát se, že se někdo bude smát a vnímat jeho divný pohled.
Po prohlídce jsme se ještě prošli po městě a zakotvili v chatové oblasti, kde jsme si dali svačinku. Když začala být zima, vrátili jsme se k autu a jeli domů. Samozřejmě proběhla domluva na další setkání.
Teď přidám pár fotek.
Kačenka s mladými, čáp na hnízdě a zámek.
A to bude pro tento týden asi všechno. Květen se přehoupl do své druhé poloviny. Zbývá už jen pár týdnů do konce školního roku.
Takže užívejte každého dne. Krásný další týden roku 2026.
Vaše Vanimaré
Žádné komentáře:
Okomentovat