V pondělí dopoledne práce, krásná cesta do Brna i zpět. Spousta učení a učení se, doma kafe, drbání kocoura a cvičení. A taky rande na Střelnici. Šli jsme cestou, kterou mám moc ráda, jen začíná být trochu víc zarostlá. Zakotvili jsme na mé oblíbené skále na sluníčku a pak na kameni v řece. Domů jsem přišla o půl deváté. Do noci jsem chvíli četla.
V úterý ráno se mi nechtělo z postele, ale autobus v 6:13 jsem stihla. Jen jsem musela sedět na čtyřce za řidičem. Naštěstí po směru jízdy a celou cestu sama. Paráda. Ani špatně mi nebylo. V práci to byla celkem v pohodě. Měli jsme dopravní výchovu, takže jsem jen doprovodila děti na místo a pak se jim věnovali odborníci. Já se učila. Dokud jsem u toho skoro neusínala.
Cesta zpátky byla ozvláštněná nákupem kabelu k mobilu na nabíjení z powerbanky. Cesta domů byla v pohodě. Přijela jsem asi i na čas. Doma jsem si dala kafe, podrbala kocoura, za cvičila si a učila se. U večeře jsem se začala dívat na Četnické humoresky. Po večeři jsem začala balit na Cimburk.
Do noci jsem ještě chvíli četla.
Ve středu se mi jako vždy nechtělo z postele. Dopoledne práce. Cesta do Brna už byla trochu delší. Do práce jsem přišla o pět minut později. Nevadilo to. Času jsem měla dost. Učila jsem se. Pak jsme měli s žáčky dvě hodiny výuku a dvě hodiny preventivní program o těle. Docela dost zajímavé.
Pak už jsem šla na oběd a hurá domů. Cesta z Brna byla v pohodě. Myslím, že jsme dojeli i načas. Malé zdržení bylo v Rosicích. Přesunuli semafory blíže k Brnu. Naštěstí to nemusím řešit, protože autobus neřídím a o to déle můžu odpočívat.
Doma jsem si zacvičila, podrbala kocoura a dala kafe. Pak jsem si dočetla SPU a chystala se na mši svatou.
Dostala jsem taky odpověď na email ohledně pouti do Itálie. Byla kladná, takže snad v červenci vyrazím.
Do noci jsem nečetla. Domů jsem totiž přišla až v devět a byla jsem ráda, že jsem se osprchovala, najedla a zalehla do postele.
Ve čtvrtek poslední pracovní den týdne. Přežila jsem. Cestou z práce jsem se stavila v obchodě Bez lepku a nakoupila si zásoby. Domů jsem přijela o půl hodiny později. A ještě jsem neseděla na svém autobusovém místě. No nic.
Doma jsem si zacvičila, dala kafe, vyzvedla nákup před dveřmi, zašla na zámek, kde jsem zjistila, že nikdo není, domluvila se na jídlo na víkendovku a s přítelem a jeho sestrou jela nakupovat do Tesca. Na zámku jsem se s šermíři setkala až na druhý pokus. Dozvěděla jsem se, co jsem potřebovala a šla zase domů se skupinovou mikinou a tričkem. Doma jsem vybalila nákup a vykoupala se. Taky jsem pokračovala v balení věcí. V obchodě jsem si koupila i ešus, abych si mohla zahustit sobotní jídlo, nevím, jestli oběd nebo večeři.
V pátek dopoledne jsem cvičila, dala si s mamkou kafe a balila poslední věci na Cimburk. Odpoledne jsem odjela. Za hodinu jsem byla se skupinou na místě. Vybalili jsme a odpočívali po cestě. Šla jsem se podívat do bývalého lomu. Spát jsem šla až po půlnoci. Dřív se mi to nepodařilo.
V sobotu se těžko vstávalo, ale vstala jsem. Dopoledne uplynulo klidně. Odpoledne začal program. Vystoupení jsme se skupinou měli až po půl páté. Střílela jsem z luku. Po dlouhé době. A trefila jsem pěkně hradbu, ani jeden šíp mi neodskočil do křoví. Do noci jsem začala mrznout. Měla jsem legíny, němé šaty, vlněnou tuniku, kapuci. I tak mi byla zima. Po setmění jsem se převlékla do civilu, částečně. Nechala jsem si vlněnou tuniku a přidala si plášť.
Spát jsem šla tentokrát ještě v sobotu.
V neděli v noci jsem šla na záchod. Kolem celého hradu. Vytáhla jsem čelovku, ale nepotřebovala jsem ji. Venku bylo překvapivě světlo. Zvládla jsem to bez světla.
V neděli se vstávalo už lépe. Na mši svatou jsem bohužel nikam nešla. Po snídani a brzkém obědě jsme šli na vycházku do lesa. Procházka byla zpestřena pro mladší a ohebnější hrou. Zahrála bych si taky, ale nějak se stále bojím padat. Nechala jsem se tedy vyřadit hned v prvním kole.
Pár fotek z Cimburka. Poslední je kostel v Koryčanech.
Z Cimburku jsme odjížděli kolem druhé hodiny. Za hodinu a půl jsme byli na zámku a vybalovali.
Byla to skvělá akce. Chyběl mi jen přítel a tekoucí voda, ale dalo se to zvládnout i s čočkama.
Teď se ještě musím nachystat do práce a taky trochu odpočívat od lidí.
Ještě po návratu z Cimburku mi přítel pomohl odnést věci domů, dostal ode mě dárek a šli jsme se projít. Na dlouho. Po návratu jsem si dala dlouhou sprchu a dobrou večeři. Následně jsem potrestala čokoládu. Ten zbytek ze čtvrtka.
Každý den jsem zvládala aspoň trochu psát.
Takže teď už mi jen zbývá popřát krásný další týden roku 2026. Bohužel už nebude zkrácený státním svátkem.
Vaše vikingská Vanimaré
Žádné komentáře:
Okomentovat