V pondělí dopoledne práce. A pan řidič s jiným autobusem. Cesta do Brna byla trochu zpožděná, ale došla jsem do práce krátce po sedmé, takže v pohodě.
Po čtyřech hodinách a jednom náslechu jsem jela domů. Autobus ve čtvrt na tři mi ujel, tak jsem jela dalším. Doma jsem si dala kafe, podrbala kocoura a zacvičila si. U večeře jsem koukla na Četnické humoresky a pak jsem se učila. Taky jsem zpracovávala jednu seminárku. Jen jsem ji neodevzdala. Zatím.
Chvíli do noci jsem si četla.
V úterý ráno se mi nechtělo z postele. Ale vstala jsem, jak jinak. Cesta do práce byla klidná a pohodová. Ani na dálnici jsme nestáli.
První hodinu jsem měla volno. Částečné, protože tři žáčci dopisovali čtvrtletku z matiky. A já je měla na starost. Naštěstí byla jedna volná třída, kam jsme se mohli uchýlit. Žáčci psali a já se učila Specifické poruchy učení.
Pak mě čekaly čtyři hodiny ve výuce. Z těch čtyř hodin byly tři, protože tu poslední jsem hlídala žáčka s bolestí břicha na chodbě, kde ležel na sakypaky pytlu v úlevové poloze.
Po obědě jsem zamířila domů. Hurá. Teda částečně. Zastavila jsem se ještě do optiky pro kontaktní čočky. Doma jsem si dala kafe, podrbala kocoura, zacvičila si a zjistila, že budu zase doučovat. Doufám, že jen nárazově. Potřebuju učit sama sebe.
Zase se jedná o matematiku, tentokrát středoškolskou. Navíc to, co jsem v životě nedělala. Tak to zkusím. S AI Gemini jsem si prošla příklady a možná jsem to i pochopila. Uvidíme. Takže místo toho, abych se učila SPU, jsem se učila nějaké kuželoseče. A to jsem si myslela, že umyju aspoň jedno okno doma. Tak nic.
Večer jsem zjistila jednu potěšující zprávu. Zvládla jsem splnit další dva předměty. Už mi zbývá těch předmětů jen sedm. Do noci jsem si četla.
Ve středu ráno budíček od souseda. Vždycky před čtvrt na šest startuje auto. Dneska byla cesta do práce zajímavá. Autobus přijel s desetiminutovým zpožděním. To by mi nevadilo. Času mám dost. V Tetčicích nás pan řidič požádal, abychom vystoupili, že nám přijede náhradní autobus. Že já radši nejela vlakem.
Autobus přijel brzy a mohli jsme pokračovat. Dálnice vypadala asi zacpaně, tak to vzal pan řidič po staré. No, tam to bylo taky nějaké zacpané. Do Brna jsem přijela za deset půl osmé. Jedna šalina mi ujela před nosem, musela jsem čekat na další za pět minut. Dalších deset minut jsem strávila v šalině. No a než dojdu ze šaliny ke škole, je to dalších pět minut. Takže jsem dneska do práce přišla zároveň s dětmi. Do toho jsem vyfasovala tři hodiny suplování. Takže místo toho, abych v jednu seděla v autobuse domů, jsem seděla v kabinetě a opravovala testy z přírodovědy. Stihla jsem autobus ve čtvrt na tři. Aspoň jsem byla před třetí doma.
To jsem si stihla dát akorát kafe a vyluštit křížovku. Na čtvrtou hodinu jsem utíkala na doučování středoškoláka. Kuželosečky jsme nějakým způsobem zvládli. Cestou jsem potkala jednoho velmi sympatického mladého muže a zamávali jsme si. Hned se mi zlepšila nálada.
Z doučka jsem šla rovnou na mši svatou. Zpívala jsem sama. Nikdo jiný nepřišel. Doma jsem si pak dala horkou sprchu, večeři a začala jsem se konečně učit. Asi dvacet minut. A taky jsem odevzdala další seminárku. Snad to projde. Do noci jsem četla.
Ve čtvrtek ráno práce a suplování. Celé tři hodiny. Celkem to šlo. Možná jsem i něco naučila. Uvidíme později. Po suplu jedna hodina jako asistent a pak hurá na oběd a domů. Stihla jsem svůj klasický autobus.
Doma jsem si zacvičila, dala kafe, podrbala kocoura a šla do šermu. Myslela jsem si, že budeme uvnitř, ale nebyli jsme. Šlo se na zámek, kde se balilo na víkendovku, na kterou nejedu, a pak se trénovalo vystoupení. Já se jen dívala a radila lučištníkům, jak mají střílet. Taky jsem tam trochu vymrzla. Nebylo moc teplo, zvláště po tom, co se prodloužily stíny na nádvoří.
Učit jsem se nestihla.
V pátek jsem se těšila, že je konečně pátek. Dopoledne dvě hodiny supl a dvě hodiny jakožto asistent. A bylo to super, protože bylo málo dětí a velkou přestávku jsem je hnala ven na hřiště.
Po poslední hodině jsem si ohřála oběd a vyřešila přípravy na pondělí. Klasický autobus jsem nestihla. Vyrazila jsem pozdě z práce. Tak jsem si počkala na další. Sedla jsem si u Kampusu na lavičku a četla si. Aspoň chvíli, cca dvacet minut.
Cestou domů jsem taky psala. Stáli jsme na semaforu docela dlouho, tak jsem neodolala.
Doma jsem si zacvičila, podrbala kocoura a šla na mši svatou. Taky jsem si musela ostříhat nehty, aby se mi dobře hrálo na violu.
Po mši mě taťka odvezl do Zbýšova do kina, kde proběhla generálka na koncert. Moc mi to nešlo, tak snad v sobotu to bude jinak.
Domů mě odvezl kolega violista. Po dlouhé době jsem jela dodávkou. Skoro jsem nevěděla, jak se do toho nastupuje, ale zvládla jsem to bez pádu a karambolu. Po večeři jsem se začala učit, i když se mi nechtělo a to mi vydrželo do půl desáté. Pak už jsem to zabalila a radši se nachystala na sobotní mši svatou.
V sobotu ráno jsem byla na mši svaté. Nezpívalo se. Taky jsem pokecala s jednou známou o pouti, na kterou bych chtěla jet. Její manžel měl trochu narážky na to, s kým že to pojedu. Nekomentovala jsem to. Řekla jsem, že klidně pojedu i sama. Sama jsem zvládla cestu do Černé hory a letecky. Nikoho jsem tam neznala.
Dopoledne jsem musela stihnou spoustu věcí. Umýt si vlasy, zacvičit, uvařit s mamkou oběd a počkat na rohlíka. Všechno jsem stihla. Taky si nachystat oblečení na odpolední koncert.
Odpoledne byl slavný a dlouho očekávaný koncert. Pozvala jsem spoustu lidí a taky svého nového přítele. To přišlo tak nějak nečekaně.
Odvedl mě na místo konání a dostala jsem hned v autě krásnou růži.
Koncert dopadl moc dobře. Měla jsem z toho hraní lepší pocit, než v pátek. Po koncertě jsem šla i v dlouhé sukni na procházku do přírody. Bylo mi neustále opakováno, že jsem víla. Domů jsem se vrátila až v osm. Koukla jsem na kousek seriálu O lidech a koních a šla si číst.
V neděli dopoledne mše svatá po boku přítele. Prožila jsem ji zase jinak než obvykle. Nějak lépe a krásněji.
Po mši ještě rychlý nákup a cvičení. Po obědě jsem si chvíli četla a pak jsem vyrazila ven na procházku. Tentokrát v klasickém procházkovém oblečení. Vyrazila jsem na svou oblíbenou trasu, jen jsem ji neprotáhla na oblíbenou skálu. Za to jsem poseděla u křížku a pak jsem se slunila na skále. I přes ten vítr bylo krásně. Poslední zastavení bylo na vyhlídce na město na Kováříku. 
Z procházky jsem zamířila na adoraci a požehnání. Dneska byly litanie na mém provedení. Celkem to šlo, jen jsem nějak nechytla intonaci v prosbách. Doufám, že to nikdo nepoznal.
Pak jsem si doma dala kafe pěkně na terase na sluníčku ve společnosti kocoura.
Po čtvrté hodině jsem se konečně začala učit a přepisovat. To mi vydrželo až do večeře. Pak jsem chvíli odpočívala a koukala se na fotky, co mám v mobilu. Hledala jsem jednu konkrétní, kde je váha mého vikingského meče. Má 1 135g.
A to bude pro tento týden asi všechno. I přes nedostatek času chvílemi čtu, i když co se týká počtu knih je to bída, a každý den píšu. Celkově si to všechno užívám.
Takže krásný další týden roku 2026. Bude trochu kratší. V pátek je státní svátek a taky bláznů svátek.
Vaše bláznivá a bláznivě zamilovaná Vanimaré
Žádné komentáře:
Okomentovat