V pondělí se nešlo do práce. Já šla do kostela na mši svatou. Při mši jsem si užila Římský kánon. Konečně. Celé Velikonoce byla druhá eucharistická modlitba. Po mši jsem dostala na zadek. Teda spíš na kabelku. Byla takticky na správném místě.
Domů jsem měla doprovod. Za dveřmi jsem dostala podruhé, objetí k tomu a .... To si nechám pro sebe. Jen jsem pak byla celý den trochu v šoku. (A nebyl to jen jeden den.)
Do oběda jsem si stihla zacvičit a zatelefonovat bývalé kolegyni.
Po obědě jsem se chvíli učila a pak jsem vyrazila ven do přírody. Musela jsem trochu rozchodit do dopoledne. Nerozchodila. Pořád mi to šrotovalo v hlavě, jak jsem se zachovala. Jestli dobře, nebo špatně. Jestli to bude mít nějaké pokračování nebo ne. Nevím. Uvidíme.
Aspoň pár fotek z mé rozdýchávací procházky.
Doma jsem si potom dala kafe a kousek berana. Pak jsem se chvíli učila a přepisovala. Do noci jsem četla Půlnoční knihovnu.
A nemohla jsem usnout. Nevím, čím to bylo. Asi teda vím. Jen si to nechci přiznat. Nejspíš nebudu dobře spát až do neděle.
V úterý už mě čekala práce. Hned první hodinu jsem měla volno, tak jsem psala na PPP, SPC a SVP do Brna, jestli by mi neposkytli nějakou literaturu. V práci jsem zvládla čtyři hodiny a o půl druhé už jsem jela domů. Cesta byla v pohodě. Doma jsem si zacvičila, podrbala kocoura a jela doučovat. A za světla jsem se tentokrát i vracela domů autobusem. Cestou z autobusu jsem ještě nakoupila na vajíčkový salát a dala si večeři. Později se ke mně dostaly nahrávky z nedělní mše svaté. Až na moje hraní na housle, to zní úplně jako z nebe.
Do noci jsem četla.
Ve středu dopoledne práce. Spala jsem ale lépe jak na úterý. V práci jsem přežila čtyři hodiny a pak hurá na šalinu, autobus a domů.
Doma jsem podrbala kocoura, zacvičila si, dala kafe a něco na skus a šla doučovat. Celé dvě hodiny. Naštěstí mi to brzy skončí, to doučování. Už bude brzy po přijímačkách na střední školy.
Taky jsem si objednala rohlíka a vykoupala se. Pak jsem půl hodiny přemlouvala mobil, aby se začal nabíjet aniž bych ho musela držet. V duchu jsem nadávala a vyhrožovala, že si koupím nový.
Do noci jsem pak četla Půlnoční knihovnu.
Ve čtvrtek dopoledne práce. Bylo docela málo dětí a byly to skvělé hodiny. Všechno krásně šlapalo, jak mělo a zvládla se spousta práce. Měla jsem ze čtvrteční výuky skvělý pocit.
Po čtyřech hodinách jsem jela domů. Z práce jsem odcházela později než ve středu a obávala jsem se, že nestihnu autobus. Stihla jsem ho.
Doma jsem si vytiskla zpracované okruhy do poradenství s tím, že je porovnám se svým zpracováním a případně doplním, co mi chybí.
Stihla jsem si i zacvičit, slunit, podrbat kocoura, převzít nákup a jít do šermu. Nesla jsem tam nové klacky pro děcka. Pěkně se pronesly.
V šermu jsem celou dobu seděla a koukala. Nacvičovaly se štítovky na vystoupení na Slovensko. Tam já nejedu, protože ve stejný termín mám koncert.
Domů jsem přišla před osmou hodinou. Dala jsem si sprchu a zalezla do postele. Do noci jsem četla.
Pátek byl trochu divný den. Ráno práce, cesta se zpožděním, ale nevadilo mi to. Jsem na to zvyklá a nebylo to dvanáct hodin.
V práci čtyři hodiny a pak útěk domů. Hurá. Doma jsem si zacvičila, podrbala kocoura, dozvěděla se, že budu mít ještě jedno doučování, počítání cermatu, mše svatá a orchestr. Domů jsem přišla po půl osmé. Rychle se najíst, telefonát od bývalé kolegyně, jak na cermaty, a učení. Některé příklady jsem jí nafotila. Snad to pomůže. Prostě šílený den. Číst jsem nestihla. A chystala jsem se do Olomouce.
V sobotu jsem vyrazila. Budíček ve čtyři, v pět už nachystaná na autobus. Cesta do Brna s malým zpožděním. Bus do Olomouce jsem stihla. Dokonce jel se mnou kolega Specped. Zajímalo by mě, co dělal v Brně, když je z Prahy.
Cesta do Olomouce v pohodě a načas. Cestou jsem usnula a probudila se v Prostějově. Jako vždy.
Přednášky byly dlouhé a únavné. Bolel mě zadek asi jako bych seděla celý den v sedle (a to nevím, jak bych se cítila, kdybych byla celý den v sedle, jako Ari, ale asi bych se cítila lépe).
Po přednáškách jsem si přeobjednala autobus o hodinu dřív a stihla jsem ho. Naštěstí. Kdybych jela tím, co jsem měla jet původně, čekala bych hodinu v Brně, nebo jela přes Ivančice, kam by si pro mě musel někdo přijet.
Domů jsem přijela opět se zpožděním. Může za to uzavírka Rosic. Dala jsem si sprchu a dobrou večeři. Do noci jsem četla.
V neděli dopoledne jsem byla na mši svaté. Zpívala jsem. A chtěla jsem si něco vyřídit, ale nešlo to. Dotyčný člověk nepřišel. Tak snad příště. Dost mě to trápí. Svěřila jsem se kolegovi teologovi.
Do oběda jsem si zacvičila. Po obědě jsem řešila cermaty a šla se vyvenčit na procházku. Moc jsem nefotila. Bylo zataženo. Fotila jsem aspoň nějaké kytky.
Po procházce jsem šla na adoraci a pak jsem měla doučko. Těšila jsem se, že poslední, ale ta jedna bude chtít ještě v týdnu konzultaci.
Doma jsem si pak dala večeři, přemluvila telefon, aby se nabil, dala si sprchu a luštila křížovky. Taky se mi opět dařilo každý den psát. Už jsem pokročila a vrátila se s Ari do Esgorenu. Jsem zvědavá, jak zpracuji snad poslední boj.
A to bude pro tento týden asi všechno. Užívejte krásných dní, protože krásné budou, i když by mělo celou dobu pršet. Berte to pozitivně, nikam nebudete muset jít a nebudete muset zalívat kytky. Pak pěkně porostou.
Vaše Vanimaré
Žádné komentáře:
Okomentovat