Další týden je pryč, začal nám květen a taky začal předposlední školní měsíc. Tak snad to všechno bude jen dobré. A co se dělo?
V pondělí v noci jsem se probudila a nemohla zaspat. Myšlenky a představy byly krásné, ale obíraly mě o spánek. Což mi trochu vadilo. Šrotovalo mi v hlavě, co všechno budu potřebovat ve čtvrtek na pálení čarodějnic.
Do práce jsem ale musela a vstala. Úspěch. Suplovala jsem jednu hodinu, pak jsem byla jako asistentka. Bylo to klidné. Celý den. Většinu hodin jsem nebyla potřeba, tak jsem se učila.
Jen mi ujel klasický autobus v jednu. No nic. Aspoň jsem se zastavila v drogerii něco koupit. Domů jsem přijela ve dvě.
Taky mi napsala bývalá kolegyně, že by se chtěla se mnou sejít. Tak se snad brzy domluvíme a půjdeme.
Po kafi a drbání kocoura jsem umyla v pokoji okno a zacvičila si. Do noci jsem četla. Možná jsem se i stihla doma učit. Taky jsem umyla okno v pokoji.
V úterý se mi nechtělo z postele. Jako každé ráno. V práci jsem nějakým způsobem přežila. Domů jsem jela ještě později než v pondělí. Končila jsem totiž o půl jedné a ještě se zakecala s psycholožkou.
Taky jsem dostala výsledky ze zkoušky poradenství. Udělala jsem ji. Sice za E, ale mám ji a to je pro mě důležité.
Doma jsem si dala s mamkou kafe a zašla koupit špekáčky. Raději, protože později by už nemuseli mít. Cestou jsem si koupila k svačině ještě banány a čokoládu. Doma jsem si potom zacvičila. Taky jsem nezapomněla podrbat kocoura a zašermovat si. Pak mě bolely ruce. Do noci jsem opět četla.
Ve středu dopoledne práce. Dvě hodiny supl, pak jako asistentka. Skončila jsem opět o půl jedné. Pak jsem začala řešit svou praxi. Našla jsem smlouvu a společně se zástupkyní jsem ji vyplnila. Doma jsem ji pak vytiskla a podepsala. Dala jsem si taky kafe a zacvičila si. Večer jsem byla na mši svaté. Taky se nám zútulnila místnost, kde zkoušíme žalmy přede mší.
Na mši jsem zpívala. Pak mě varhaník vezl domů. Dala jsem si koupel a dobrou večeři. A najednou bylo osm a mě se nechtělo se učit. Do noci jsem četla
Ve čtvrtek ráno sluníčko, jiné sedadlo v autobuse a zacpaná dálnice. Dopoledne práce jako asistentka. Trochu oddech. Jen učit jsem se v hodinách moc nemohla. Po výuce oběd a pak hurá na autobus. Ten v jednu hodinu jsem opět nestihla. Tak jsem si asi dvacet minut počkala na další. A to už jsem seděla na svém obvyklém místě.
Cesta byla v pohodě, ani zácpa v Rosicích nebyla. A to jsem se těšila, že zase vytáhnu sešit a budu chvíli psát. Tak nic.
Doma jsem si zacvičila, podrbala kocoura a chystala se na pálení čarodějnic. Taky jsem poslala smlouvu o umožnění praxe, ale odpověď nebyla taková, jakou bych si já i paní zástupkyně představovala. No nic, budu muset diplomaticky vyjednávat. Ale ve čtvrtek jsem na to už neměla sílu.
Taky jsem se chvíli učila. Zpracovala jsem si další okruh ke zkoušce. Toho zase je, toho materiálu, co musím dostat do hlavy. Ale já to zvládnu.
V pátek jsem spala dlouho. Do osmi. Dopoledne jsem se učila, cvičila a drbala kocoura. Odpoledne jsem šla na mši svatou. Zpívala jsem a pak jsem šla na procházku. A ne sama. Letos po dlouhé době neuschnu. Procházka se protáhla až do devíti hodin večer.
Do noci jsem chvíli četla.
V sobotu ráno jsem zpívala na mši svaté. Musela jsem. Nikdo jiný nepřišel.
Za dopoledne jsem stihla spoustu věcí. Uvařit oběd, zacvičit si, podrbat kocoura, převlíct postel. Před polednem jsem totiž vyrazila ke koním. Po dvou letech. Jela jsem s kolegyní. Více jsem popsala v článku včera.
Po příjezdu domů jsem si dala rychlou sprchu a šla randit. Až do večera. Skoro jsem nestihla poslední díl seriálu O lidech a koních. Ale aspoň konec jsem viděla. Dobře to skončilo. Číst jsem nějak nestihla. Nevadí. O učení radši ani nemluvím. Ale na vycházce jsem viděla jedno zvířátko.
V neděli dopoledne mše svatá. Zpívala jsem. Zbytek dopoledne jsem cvičila, drbala kocoura, a učila se. Chvíli jsem se učila i po obědě, ale pak jsem vyrazila na rande. Krásně jsme se prošli nádhernou přírodou skoro až do Lukovan, kde jsem jezdila v sobotu na koni. Jo, to jsem silně cítila. Měla jsem problém si sednout. I na měkkém sedáku to bolelo.
Procházku jsem si užila. Hlavně proto, že jsem mohla být s ním. Vyfotila jsem i pár fotek. Kromě toho jsem se jednou nohou probořila v naplaveném dřevem až do vody potoka, který jsme chtěli překročit. Naštěstí jsem se bořila pomalu a nic se mi nestalo.
Jedna ještěrka, kaskády na potoce a jakási houba.
Pak jsme se podívali do Dračí sluje a poseděli u ohniště pod ní. Domů jsem se vrátila až po osmé hodině, kdy mi začínala být zima.
Taky se mi za tento týden podařilo denně psát a odevzdat jednu, myslím, že poslední seminárku.
A to bude pro tento týden asi všechno. Krásný další týden roku 2026.
Vaše zamilovaná Vanimaré
Žádné komentáře:
Okomentovat