Další týden uplynul jako voda. A zítra do práce. Moc se mi nechce. Chtěla bych si ještě chvíli užívat volna. Ale všechno jednou skončí, aby mohlo něco dalšího začít. A co se dělo můj poslední dovolenkový týden?
V pondělí jsem se probudila u přítele. Taky jsem vydala článek, který jsem do minulého týdne vydávala v neděli. Jenže jak přespávám u přítele do pondělka, tak se článek posunul na pondělí. U přítele je špatný signál.
Když mě přítel odvezl domů, ještě jsem se dvě a půl hodiny prospala. Mohla jsem, tak proč bych to neudělala? Dopoledne jsem začala pomalu balit a uvařila si žemlovku. Taky jsem si objednala rohlíka a odpoledne jsem ho převzala. Nezapomněla jsem na kocoura a odpolední kafe. Později odpoledne jsem jela s přítelem nakupovat. Potřebovala jsem ještě pár věcí s sebou na cestu a pobyt v Kroměříži. Nákup většinou končí u něj. Tak jsem u něj přespala ještě do úterka.
V úterý ráno jsem si i při dospávání nastavila budík, abych nespala moc dlouho a stihla se dobalit do Kroměříže. Dala jsem si taky kafe a podrbala kocoura. Po brzkém obědě jsem vyrazila s taťkou smět Brno na autobus do Kroměříže. Cesta do Brna i do Kroměříže byla klidná a v pohodě. Překvapivě.
Po příjezdu na místo konání deváté letní školy liturgiky jsem se ubytovala a vyrazila do Alberta na nákup. Chvilku jsem bloudila, a nejen po městě, ale i v místě ubytování. Jsem ubytovaná v domově mládeže Arcibiskupského gymnázia. Kolem svého pokoje jsem prošla asi dvakrát. Už jsem se chtěla jít zeptat, kdeže to vlastně bydlím, a že to číslo pokoje prostě neexistuje. Ono existovalo, jen bylo napsané moc malým písmem na příčném trámu dveří. A proto jsem ho přehlížela.
V obchodě jsem strávila asi hodinu a utratila zase spoustu peněz. Koupila jsem i pár zbytečností a našla jsem tam bezlepkové wafle. No a k nim musela být nutela.
Večer jsem byla na mši svaté v kostele sv. Mořice a pak začal společný program. Pro některé účastníky už večeří, ale já jsem se dostavila až na úvodní setkání a první minipřednášku. Zakončení dne bylo společnou zpívanou modlitbou kompletáře. A hned jsem vyfasovala čtení.
Ve středu se mi chtělo z postele snad jen proto, že měly být společné zpívané modlitby. Po snídani byly hned tři přednášky. Dvě z nich měl P. Tichý na téma Liturgický prostor a církev a prostřední měl P. Soukal na téma Církev jako tajemství. Z přednášek jsem spěchala na kůr kostela přečíst si žalm a naučit se aleluja před evangeliem. Pak jsem zpívala při mši svaté.
Po mši svaté oběd a pak návštěva místní kočičí kavárny. Ježda, jak to bylo nádherné. Sotva člověk přišel, hned byl obklopen kočkami. Skoro se bál, aby je nezašlápl. Když se člověk usadil, měl kočku na klíně a druhou před sebou na stole. A všechny (většina) se chtěla mazlit. Jedna kočička byla taková, že při krmení nežrala z misky, ale vždy packou vyhodila pár granulek a pak je sežrala. Taky tam jedna kočka plácla packou druhou, která pila. Jedna kočička neměla zadní nožičky, ale měla nádherný heboučký kožíšek. Další kočička, která mi vlezla až za krk, byla chudinka na jedno oko slepá. Ale nevadilo jí to k mazlení. Možná byla i více přítulná než mnohé zdravé.
Z kočičí kavárny jsem šla na další přednášku na téma Když liturgie nelže. Docela zajímavé. Lhářku z liturgie děláme hlavně my, lidé. Ta nebeská liturgie lhát nemůže. A pak byla diskuze na téma výchova služebníků oltáře v Čechách a na Moravě. Diskutovali s námi dva rektoři dvou seminářů v České republice. Následovala večeře a společná zpívaná modlitba nešpor. Pak už jsem se zavřela do sprchy a umyla si vlasy. Zbytek večera jsem strávila na pokoji. Něco málo jsem napsala, usušila si vlasy a poslouchala hudbu. Do noci jsem četla.
Ve čtvrtek ráno budíček a vstávání na modlitby. Po snídani tři přednášky na témata Církev jako impérium, Církev jako instituce a dokonalá společnost a dokončení přednášky o Liturgickém prostoru. V poledne mše svatá a následně oběd.
Po obědě jsem vyrazila do města do Alberta, abych si koupila něco na chleba k večeři, nakoukla jsem do jednoho secondhandu a pražírny kávy. Našim jsem tam koupila kávu na ochutnání. Když jsem odložila nákup do ledničky a do pokoje, vyrazila jsem ještě na zmrzlinu a do arcibiskupského parku, kde jsem potkala kolegy z letní školy. Usedla jsem k nim a chvíli jsme tlachali. Ve čtvrt na pět mi začínala přednáška Mše za dávných papežů. Jednalo se o povídání o nové knize se stejným názvem přímo od autora knihy. Nevím, jestli bych někdy chtěla mít takovou debatu o své vlastní knize. Asi bych nedokázala o ní mluvit.
V pátek ráno opět budíček a příprava na celý den. Ještě před snídaní modlitby a po snídani přednášky o Církvi jako společenství, Kristus hlava církve a Jak sloužit a neudřít se. V poledne klasicky mše svatá a pak oběd. Ve tři jsem měla v rámci školy s ostatními zajištěnou prohlídku arcibiskupského zámku. Dostali jsme se do reprezentačních prostor. Druhou přednášku jsem strávila se Svatostánkem. Potom večeře a nešpory. Následoval večer otázek a odpovědí, jako každou školu liturgiky. A dost jsme se nasmáli. Jen nebyla žádná otázka ve stylu, jestli přenášející půjdou na pivo.
Pak už jsem jen odpočívala a telefonovala s přítelem. Dlouho.
V sobotu se mi nechtělo moc z postele, ale vstala jsem. Modlitby mě lákaly. Po snídani tři přednášky o Církvi na cestě, Liturgii tvoří církev a Budoucnost církve. V poledne mše svatá a potom oběd. Před obědem jsem si stihla umýt vlasy v umyvadle. Po obědě jsem se prošla na místní vlakové nádraží a podívala se do muzea železnice. Byla jsem tam sama a průvodce mi všechno vysvětloval. Cestou zpátky na přednášky jsem si koupila zmrzlinu a podívala se na zemědělské stroje na náměstí. Na třetí hodinu jsem byla napsaná na diskuzi o tom, co by se mohlo, mělo a nesmí změnit v liturgii a o hodinu později v církvi. Následovala večeře a chvilkový odpočinek. PO nešporách nastala hodina T, test ze znalostí. Probíhalo to ve skupinách a mohli jsme mít poznámky. Mě byly na nic. Otázku z liturgiky a eklesiologie jsem dala z hlavy. To ostatní mi poradili ostatní ze skupinky. Odpovídala jsem já, protože se nikdo nechtěl stát zástupcem skupinky při losování pořadí. Skončili jsme na čtvrtém místě. Ostatní liturgické a eklesiologické otázky odpověděl někdo jiný. Škoda. Pak následoval společenský večer a tradiční scénka. Klíčové slovo bylo STŘECHA. Na to slovo vždycky učinkující utekli. Den pro mě byl zakončen modlitbou kompletáře v chóru kostela.
V neděli se mi nechtělo vstávat, ale před modlitbou se čtením a ranními chválami jsem stihla vše sbalit. Po ranních chválách a po snídani jsem odevzdala povlečení a klíče a batožinu si uschovala na vrátnici.
V devět hodin byla beseda s generálním vikářem olomoucké arcidiecéze a v deset mše svatá na poděkování za úrodu.
Pak už mi zbývalo se rozloučit s některými, ve všemi, ač bych chtěla, bych nestihla, a spěchala jsem na autobus.
Do Brna jsem přijela včas a v klidu jsem stihla vlak do další přestupní stanice.
U nás jsem vystoupila na zcela netradiční zastávce, kde mě čekal přítel. A zůstala jsem u něj až do rána.
A to bude pro uplynutý týden všechno. Začíná mi práce a spousta povinností.
Tak ještě na závěr přidám pár fotek.
Krásný další týden roku 2026.
Vaše Vanimaré
Žádné komentáře:
Okomentovat