Nebezpečí zatím zažehnáno 6. část

Došli jsme k velkému domu. Dalo by se říct paláci.

"Tady sídlí král elfů. Momentálně je na cestách, takže ho asi nepotkáme."naklonil se ke mně Fron. Nestačila jsem se divit. Léčitelka Aca bydlela jen kousek od královského paláce.

"Tady je to."řekla Aca, přistoupila ke dveřím a otevřela nám. Vstoupili jsme do menšího domku. Byl podobně vybaven jako ten, který jsem musela opustit. Aca nás vedla po schodech nahoru a do 'mého' pokoje, kde strávím následující polovinu tohoto měsíce. Pokoj byl skromně vybaven. Uprostřed byla jedna vyšší postel. Hned za dveřmi jsem našla druhou postel. Stůl, který byl pod oknem, přetékal různými lejstry. Některé papíry se na stole 'neudržely' a válely se na zemi. Pod ním, byla polička plná nádobek různých bylin. Na stolku vedle vyšší postele byly nástroje potřebné k různým operacím.

"Ari, Vy budete spávat na té vyšší posteli, abych se k Vám nemusela tolik sklánět. Doufám, že Vám to nebude vadit."řekla Aca.

"Nebude."odpověděla jsem a podívala se z okna. Překvapilo mě, že vidím do rozlehlého a upraveného parku.

"Na co tak hledíš?"zeptal se mě Fron stojící hned za mnou.

"Do té zahrady…"ukázala jsem před sebe.

"To je zahrada, která patří ke královskému paláci, kolem kterého jsme prošli."řekla nám Aca. Pak se otočila na mě přitom stlala postel: "Musíte být unavená."

"Už bychom měli jít."řekl Fron a položil mi ruku na rameno. Pro něj zcela nečekaně jsem mu skočila kolem krku. Objal mě snažíc se mě utěšit.

"Slib mi, že tu budeš s Jekem a maminkou každý den."vyslovila jsem přání.

"Slibuju."odpověděl potichu Fron. Potom jsem ho pustila, podívala se mu do očí a donutila se usmát.Pak vrhla se kolem krku Jekovi. Opatrně mě pohladil po vlasech. Znovu jsem se donutila usmát se a posléze jsem objala svoji znovunalezenou matku.

"Uzdravíš se a budeme spolu trávit celé dny."snažila se mě utěšit.

"Buďte tady aspoň dokud neusnu."požádala jsem je. Přikývli. Lehla jsem si na postel a za chvíli jsem usnula.

Probudila jsem se. Do tváře mi hleděla Aca. A snažila se mě probrat. Ležela jsem na břiše, okolo mě bylo šero a jen stěží jsem rozeznávala temnou postavu u zdi.

"Už je vzhůru."slyšela jsem říkat Acu, "Neříkej jí nic důležitého. Pravděpodobně si nebude nic pamatovat."vstala od postele, "Nechám vás o samotě. Kdyby se něco stalo, budu někde dole." Postava přistoupila.

"Ari, slyšíš mě?"oslovil mě Ber.

"Jo."odpověděla jsem potichu.

"Jak se máš?"

"Jde to…Kde je Fron a Jek?"

"Byli tu dopoledne. Chceš jim něco vzkázat? Rád to vyřídím."

"Ne, nic nevzkazuj…Proč jsi vůbec přišel?"

"Chtěl jsem vědět, jak ti je."odpověděl vyhýbavě.

"Jsem akorát hodně unavená. Necháš mě spát, nebo mě budeš ještě otravovat?"

"Už půjdu. Odpočívej, ať jsi brzo zdravá. Mám……" usnula jsem.

Aca mě budila často a měla pravdu v tom, že si nebudu nic pamatovat. Vím akorát, že u mě byl každý den Fron s Jekem a Melin. Občas se ukázal Ber a jednou snad i Mernkal.

Konec podzimu se blížil a Aca mě nechávala vzhůru skoro celé dny, které jsem trávila většinou s Fronem, Jekem a Melin.

Probudila jsem se. Do pokoje svítilo sluníčko. Acu jsem nenalezla nikde poblíž. Na stolku vedle postele byla moje snídaně, takže jsem ji nenechala dlouho čekat a pustila se do ní. Ani po snídani Aca nepřišla. - Co se děje? Snad na mě nezapomněla? Půjdu se podívat, kde je. - blesklo mi hlavou a hned jsem začala jednat. Vymotala jsem se z pod přikrývky a sedla si na okraj postele. Pomalu jsem se postavila. Nepřišlo mi to tak těžké. Udělat krok už bylo horší, ale i to jsem zvládla. Opřela jsem se o tác na stole. Nečekaně se převrhl a hlučně dopadl na zem. Opatrně jsem ho zvedla a pokračovala v chůzi ke dveřím. Na schodech se ozvaly kroky. - Že by byla jen dole? - pomyslela jsem si a zaposlouchala se do rytmu kroků. - To není Aca. - uvědomila jsem si po chvíli. V rychlosti jsem nemohla najít nějakou zbraň, a tak jsem se spolehla na pádné ruce a schovala se za dveře. Chvíli na to se otevřely, ale nikdo nevešel. Příchozí se pravděpodobně rozhlížel po pokoji. Tasil meč a pomalu vešel. Jakmile jsem ho spatřila, zaútočila jsem. Následující události nabraly rychlý spád. Najednou jsem se ocitla na zemi s mečem pod bradou.

"Ari?"vyjeveně se na mě podíval. Stejně vyjeveně jsem se dívala já na něj.

"Co ty tady děláš?"zeptala jsem se.

"Nic."

"A můžeš mě pustit?"

"Eee. Promiň."vrátil meč do pochvy. Pomalu jsem vstávala. Podal mi ruku. "Nepraštil jsem s tebou moc?"zeptal se starostlivě a vzal mě do náruče.

"Já bych tam došla."chytila jsem se ho kolem krku.

"Ale já bych ti to nedovolil."donesl mě k posteli, ale nepustil mě.

"Kde je Aca?"

"Šla chvíli na čerstvý vzduch. Potřebuješ něco?"

"Jen abys mě pustil."

"Ale, na zem?"usmál se Ber, udělal krok dozadu a trochu poklesl rukama tak, že jsem si myslela, že mě doopravdy pustí. Vyjekla jsem a chytila se ho trochu více křečovitě kolem krku, tudíž jsem se mu přiblížila k obličeji.

"Ale, copak? Snad se nebojíš, že spadneš?"usmál se.

"Stačilo mi to jednou, že jsi se mnou praštil o zem. Nemyslíš, že podruhé by toho bylo trochu moc?"

"No dobře, jak myslíš."

"Můžeš mě konečně pustit?"

"Projdeme se. Co ty na to?"

"Takhle oblečená nikam nejdu a navíc nemám souhlas od Aci."uvědomila jsem si, že mám na sobě jen dlouhou halenu pod kolena.

"Dobře."nesl mě ke skříni, "Vyber si,které chceš, ale obleč se pořádně. Podzim už pokročil. Než se převlečeš, najdu Acu."postavil mě na nohy a odešel. Já se začala věnovat šatníku. Vybrala jsem si šaty barvy noční oblohy se šněrováním vzadu. Pak se naskytl další neočekávaný problém. Dlouho necvičené ruce jsem nemohla dostat tam, kam bych potřebovala. Musela jsem na někoho počkat. K mé smůle přišel Ber.

"Potřebuješ s něčím pomoct?"zeptal se, ale já jsem nestihla odpovědět, protože si můj problém domyslel. Přistoupil ke mně a z prstů mi vymotal hedvábnou modrou stuhu.

"Co to …"zajíkla jsem se, "Tohle je ženská práce."oznámila jsem mu.

"Mě to nevadí."odpověděl. chvíli bylo ticho.

"Dovolila to Aca?"zeptala jsem se.

"Dovolila. Stejně daleko nepůjdeme. Jen do královské zahrady."

"Tam se může?"zděsila jsem se.

"No jasně. Na, vem si ještě tohle."podával mi černý plášť s kápi. Přehodila jsem si ho přes ramena a sepnula sponou. Pak jsem následovala Bera na chodbu, po schodech dolů a ven z domu. Ve dveřích mi dal přednost. Po dlouhých sedmi týdnech jsem se dostala ven. Vše se od doby, co jsem byla naposledy venku změnilo. Většina stromů už opadala a čekala až je pokryje sníh.