V hlavní roli kůň 1

Vracela s mezi zahradami domů a spatřila něco, co dlouho neviděla. Koně. Okamžitě k nim zamířila. Po cestě ji sledoval nějaký kluk, který koně hlídal. Když se ke koním přiblížila, oslovila kluka.

"Ahoj. To jsou tvoji koně?"

"Ano."odpověděl ji.

"A jak se jmenují?"

"Tohle je Afra."ukázal na tmavého hnědáka, "A toto je Ragus."ukázal na vraného koně.

"Jsou fakt pěkní. Jak se jmenuješ?"

"Ondra."podíval se na ni, "A ty?"

"Štěpánka."

"Máš doma nějaké zvíře?"

"Jen psa. Naši mi nic většího nedovolí. Strašně ráda bych chtěla jezdit na koni. Jednou jsem jezdívala v klubu, ale pak jsme se přestěhovali a já měla smůlu. Nevíš o nějakém jezdeckém klubu tady v okolí?"

"Když už se ptáš na jezdecký klub, tak přijď večer."

"A co se bude dít?"

"To uvidíš. Zatím ahoj."rozloučil se Ondra a věnoval se Afře. Chvíli přemýšlela, ale v duchu už byly rozhodnutá. Večer přijde. Vrátila se na cestu a pokračovala domů. Už se nemohla dočkat večera.

Večer se oblékla do tmavého a potichu se vytratila z domu. Plížila se směrem k ohradě s koňmi. Tentokrát jich tam bylo asi osm. - Někdo asi přijel na návštěvu. - pomyslela si Štěpánka. Mezi koňmi poznala Raguse. U Ondry na terase se svítilo. Štěpánka si všimla, že Ondra na terase není sám. Viděla asi sedm dalších lidí. Spíše kluků. Odvaha ji klesla na nulu. - Budou mít ze mě srandu. - pomyslela si. Chtěla už odejít, ale něco ji napadlo. Vrátila se k Ragusovi, vyšvihla se mu na hřbet a ukázala se klukům. Ondra se hlasitě rozesmál, když ji uviděl. Ostatní se dívali s otevřenou pusou. Štěpánka seskočila z koně.

"Co se na mě tak díváte?"zeptala se jich.

"Já fakt netuším."řekl Ondra a znovu se rozesmál.

"Co tu děláš?"zeptal se kluk, který se vzpamatoval jako první.

"Já?...Já jsem byla pozvána zde přítomným Ondrou."odpověděla mu Štěpánka.

"Ondro, pojď se mnou."řekl ten stejný Ondrovi. Štěpánka se lekla, že něco udělala špatně. Nenápadně poslouchala rozhovor mezi Ondrou a tím klukem.

"Proč jsi ji zval?"ptal se.

"Potřebujeme přeci desátého do party, nebo snad už ne?"odpověděl Ondra otázkou.

"To jo, ale ne holku. Ty si nevzpomínáš na Lenku a Adama?"

"Vzpomínám. Lenka tu byla kvůli klukům. Štěpánka se klukům snaží vyrovnat, ne je sbalit."

"Na to jsi přišel jak?"

"Podle prvního rozhovoru."

"Dobře. Jestli nesplní zkoušky, odejdeš z klubu i ty. Jasný?"řekl ten, co Ondru odvedl.

"Naprosto."přitakal mu Ondra a oba se objevili na světle.

"Máš zítra čas?"

"Ano."

"Musíš projít zkouškou, abys mohla být přijata do klubu."s tímhle odešel.

"Ondro, co to bude za zkoušku?"zeptala se Štěpánka.

"To ti nemůžu říct. Tak ahoj zítra."řekl a nechal ji stát jako kůl v plotě. Štěpánka se vydala domů. Okamžitě zalehla do postele, ale nemohla usnout. Zítra na ni čekala určitě těžká zkouška.

Ráno se vzbudila brzy. Byla sobota, takže měla celý den volno. Hned po snídani šla ven a zamířila k ohradám. Ondra na Štěpánku čekal s osedlanými koňmi.

"Svěřuji ti do péče Raguse. Prozatím. Následuj mne."řekl a vedl ji do lesa. Dorazil na mýtinu. Ostatní kluci byli shromážděni na druhé straně, než přijel Ondra se Štěpánkou. Ondra se zařadil mezi kluky a Štěpánka stála před nimi na koni jako před soudci.

"Žádáš přijetí do našeho klubu?"zeptal se vůdce.

"Ano."odpověděla Štěpánka.

"Dobře. Dostaneš několik úkolů, ve kterých budeš muset prokázat svou sílu, obratnost, odvahu, rychlost a mužnost. Jsi připravena podstoupit tuto zkoušku?"

"Ano."

"Tvůj první úkol zní: objeď tuto mýtinu co nejblíže ke stromům nejpomaleji cvalem, aniž by jsi spadla z koně
nebo tě srazila větev." Štěpánka navedla koně mezi první stromy. Zhluboka se nadechla a pobídla Raguse do trysku. Nesrazila ji ani větev, ani z Raguse nespadla. Hrdě stanula před klukama.

"První a nejjednodušší úkol jsi zvládla. Teď tě čeká druhý úkol. Ten zní: Jeden z nás se ti postaví v souboji. Zbraní je meč." Proti Štěpánce se postavil nejvyšší ze skupiny. Vzpomněla si na lekce šermu, které navštěvovala, a pročistila si mysl. Soustředila se na meč a na protivníka. Zbraň se stala její součástí. Borec zaútočil. Štěpánka mu hbitě uhýbala, až ho nakonec porazila. Kluky pozdravila šermířským pozdravem.

"Svůj druhý úkol jsi zvládla. Čeká tě další. Zavedeme tě teď hloupěji do lesa se zavázanýma očima. Jeden z nás tam s tebou zůstane. Zbytek se vrátí do osady." Zavázali Štěpánce oči. A vedli. Občas ji upozornili na nižší větev. Po deseti minutách zastavili a nechali ji napospas jednomu klukovi. Zbytek karavany se vrátili k Ondrovi. Dlouhán vedle ní ji rozvázal šátek na očích a pobídl ji, aby našla cestu. - Učila jsem se číst stopy, takže by to neměl být problém. - pomyslela si Štěpánka. Našla si místo se zřetelnou stopou a pustila se po ní jako stopařský pes. Spokojeně dojela k Ondrovu domu.

"Další úkol jsi zvládla. Čeká tě ještě další. Zde máš luk s šípy a nože. Vyber si aspoň jednu z těchto zbraní a tref se do toho terče."řekl ten, který mě zkoušel.

"Nebo aspoň deset metrů od něj."posmíval se mi jeho kamarád.

"Být tebou, byla bych zticha."řekla mu Štěpánka.

"A co mi uděláš?"

"Chceš to vidět?"

"No jasně, že jo?"

"Tak se dívej, ale prvně trefím ten terč."vzala si luk, zkontrolovala jeho kvalitu a sílu tětivy. Vzala si šíp a zkoušela jeho vyváženost. Založila ho. Tětivu nechala sklouznout do zářezu. Pomalu jej napnula a pustila. Trefila se do středu terče. Někteří kluci se rozběhli k terči. Udiveně odvraceli tváře a uznávali, že je předčila holka.

"Naše podmínky jsi splnila. Moje jméno je René. Ostatní kluci se ti taky představí. Jen nám ještě jeden chybí, jmenuje se Jakub." Postupně předcházeli před Štěpánku a představovali se.

"Jmenuji se Marek. Jinak mi tady říkají Chytrák."

"Moje jméno je Felix."představil se kluk na jediném běloušovi.

"A přezdívku nemáš?"zeptala se Štěpánka.

"Ne."

"Jmenuji se Roman. Jinak mi říkají Brejlovec."

"A proč?"

"Nosím brýle."zčervenal.

"Ale za to se nemusíš stydět."

"Jmenuji se Igor. A … omlouvám se ti, že jsem se ti posmíval. Jsi opravdu dobrá."

"Díky."

"Jmenuji se Lukáš a přezdívku nemám."

"Já jsem Martin."

"A moje jméno znáš, takže se nemusí představovat."

"Děkuji za přijetí. Moje jméno je Štěpánka."

"A kolik je ti let? Vypadáš tak na deset."

"Je mi patnáct."

"Nevypadáš na to."řekl Igor. Je pravda, že Štěpánka je nejmenší ze třídy. Tady se na ni budou všichni dívat ze shora.

"Chodím už na střední školu."

"A kam?"

"Do Brna, na pajdák."

"To budeme spolu dojíždět?"zvolal Ondra.

"Už spolu dojíždíme. Několikrát jsem tě potkala v autobuse."odvětila mu Štěpánka.

"Tak dost debatování, začneme něco dělat, ne?"přerušil nás René, "Vracíme se do tábora a postaráme se o koně. Jedeme."sedl na koně a vyrazil po cestě směrem k městu. Krokem jsme ho následovali všichni, já jako poslední. V táboře, jak nazval René stáje, jsme se postarali o koně a rozešli se do svých domovů na oběd. Odpoledne se vrátila Štěpánka k Ondrovi. Ondra ji ve svém volném čase učil obstarávat koně jako je Ragus.

Jednoho dne se ve stáji objevil nový člen, kterého Štěpánka ještě nepotkala. Zrovna přívětivě se na ni nedíval.

"Kdo jsi a co tu chceš?"zeptal se místo pozdravu.

"Jsem tu nová. Jezdím tu Raguse. Zdvořilost žádá, aby ses prvně představil ty."odpověděla mu Štěpánka stejným tónem, jakým ji oslovil. Kluk se nadechoval k břitké odpovědi. "Ne, počkej, budu hádat. Jmenuješ se Jakub, že? René o tobě dost mluvil, že jsi k novým členům velice arogantní."řekla mu Štěpánka a tvrdě mu hleděla do očí. Něco se v nich změnilo.

"Jak to, že přijali holku a k tomu ještě tak malou a drzou?"vyjel na ni.

"Nezačínej si se mnou nebo tě vyzvu na souboj na meče."

"Klidně, stejně tě porazím. Budeš prosit, abych tě šetřil."

"Takže za chvíli na dvoře."otočila se k němu Štěpánka zády a dál se věnovala Ragusovi. Jakub odešel najít meče. Nevšiml si, že Štěpánka má svůj opřený o stěnu boxu. Vyčistila Raguse, sebrala meč a utíkala na dvůr.

Jakub se otočil a nehodlal přiznat porážku od holky ve slovním souboji. To, že ho ještě k tomu všemu vyzvala na souboj na meče, mu nijak nezvedlo náladu a ani ne na ni nedovedl dívat trochu přívětivěji, když, podle všeho, prošla těžkou zkouškou, kterou on sám málem nezvládl. Odešel do klubovny, kde nechal dva meče. Sebral je oba a vyšel na dvůr. Chvíli čekal. Pak se vynořila z šera stáje. Dlouhé špinavě blonďaté vlasy za ní vlály a u levého boku se jí houpal solidní jedenapůlručka. I proti své vůli musel uznat, že je hezká a meč ji sluší. Za pasem jí ještě v rytmu kroků poskakovaly černé rukavice. Hrdě se nesla přes dvůr a zastavila se dva kroky před ním. Upřela na něj své velice hezké hnědé oči. Počítal, že je jí tak dvanáct třináct let, takže o sedm let mladší jak on. Na věk, který odhadoval, byla dobře tělesně vyvinutá.

"Tak co, představíš se nebo ne?"zeptala se ho vyzývavě, "Ráda bych věděla s kým se budu rvát o čest, o kterou jsi mě připravil?"

"Ty ses taky nepředstavila. Prvně si odbudeme souboj, pak se můžem bavit, pokud ovšem zbaběle neutečeš."posmíval se Jakub.

"Jak chceš. Tak tedy do střehu." Štěpánka se postavila do pravého gardu a čekala na reakci Jakuba. Jejich meče se dotkly. Oba vyčkávali na reakci nervozity od toho druhého.

Štěpánka mu klidně hleděla do očí a očekávala útok. Jakub byl nervózní a zbrkle zaútočil. Štěpánka začala systematicky ustupovat ke stáji. Nechala Jakuba ať útočí. V hlavě už měla plán na jednoduchou akci, při které Jakuba určitě dostane tam, kam chce. Povedlo se jí to. Skrčila se, meč přiložila k boku, proběhla pod Jakubovým mečem a naznačila, že mu rozpárá břicho. Jakub prohrál. Naštěstí pro něj svou porážku uznal. Podala mu ruku. Váhavě ji přijal.

"Byl to dobrý souboj."řekla mu.

"Měla jsi pravdu. Jmenuji se Jakub."kouknul na ni omluvně. Štěpánka se usmála. Tím se mu zalíbila ještě víc.

"Štěpánka. Doufám, že se na mě nebudeš do smrti koukat jak kakabus. To bych ti musela dát ještě jednu lekci slušného chování."pousmála se Štěpánka, "Kterého koně jezdíš? Předpokládám, že Eriku."

"Jak to víš?"

"Umím se dívat. Eriku projížděl Ondra, i když má na starosti Afru."

Jak je nádherná. - pomyslel si Jakub. Sotva mu svou výškou dosahovala ramen, ale i tak mu učarovala. Bylo potěšení se na ni dívat.

"No, nic. Kvůli tobě jsem odbyla Raguse, takže když dovolíš, ráda bych to napravila než se tu objeví Ondra. Měl by ses taky podívat za Erikou, určitě se jí stýská."otočila se a ladnými nepřiměřeně dlouhými kroky se vracela do stáje. Za ní vlály skoro do pasu dlouhé vlasy. Nemohl od ní odvrátit oči. Z místa se pohnul, až když mu zmizela ve stáji. Následoval ji. Věděl, že ji tam nepotká. Ragus měl box až na druhé straně stájové uličky a Erika hned na začátku. Snažil se na ni zapomenout, ale nešlo to. Z myšlenek ho vytrhla až jeho klisna Erika.

Štěpánka se věnovala Ragusovi. Instinkt ji však říkal, že se na dvoře něco stalo. Něco, co ještě nepoznala. Že by se zamilovala na první pohled? - To není možné. Je aspoň o sedm let starší a já jsem pro něj jen puberťačka. - zahnala myšlenky tohoto typu a dál se věnovala očistě Raguse. Vyvezla od něj dvě velká kolečka hnoje a navezla čerstvou podestýlku. Při posledním kolečku poznala, že ji někdo pozoruje. Postavila kolečko na zem a začala se rozhlížet. Nikdo nebyl v blízkosti. Jen Jakuba slyšela z Eričina boxu mluvit. Nechala kolečko tam, kde bylo a vydala se zjistit, co ten Jakub vlastně dělá. Promlouval na Eriku. Chvíli ho zaujatě sledovala. Než se stihla vytratit, Jakub si ji všimnul.

"Nemusíš odcházet." Štěpánka se zarazila uprostřed pohybu.

"Tobě nevadí, že jsem slyšela to, co jsi říkal Erice?"zeptala se ho.

"Ne."odmlčel se, pohladil Eriku po nose a vyšel z boxu. Štěpánce začalo tlouct srdce, myslela, že je musí slyšet i Jakub. Postavil se těsně před ni a hleděl na ni ze své výšky.

"Já … chtěl bych se ti omluvit."začal.

"Neomlouvej se. Co se stalo už nezměníš."zarazila ho Štěpánka, otočila se, vzala kolečko a postavila je před Ragusův box. Sebrala vidle a naházela mu tam podestýlku. Za chvíli si uvědomila, že ji někdo stojí za zády. Otočila se a vzhlédla.

Jakub se neovládl. Musel jít za ní a sledovat ji. Po chvíli se zarazila a otočila se směrem k němu. Znovu se mohl kochat jejím neobyčejně krásným obličejem a hnědýma očima.

"Štěpi?"oslovil ji.

"No?"zeptala se ho po chvíli zaváhání. Nečekala, že ji osloví takhle.

"Kolik ti je let?"

"Bude mi šestnáct. Proč se ptáš? Tobě to může být jedno."snažila se, aby její hlas zněl klidně, ale klidná nebyla.

Cítila nutkání vrhnout se mu kolem krku a políbit ho. Jenže líbat neuměla. To jediné ji drželo od toho zbrklého činu. Jakub tohle dilema vyřešil za ni. Pomalu ji objal kolem pasu. Měla z toho strach, bála se, že se ztrapní. Trochu se mu vzepřela. Jakub ji ale hravě překonal a políbil. Dlouze políbil. Cítila, že povoluje sevření. Okamžitě se od něj odtrhla.

"Co to děláš?"zeptala se ho a sklopila oči. Viditelně zčervenala.

"Promiň. Neodolal jsem."odpověděl. "Nevím, co to do mě vjelo."otočil se a odešel. Za chvíli vyvedl Eriku z boxu, před stájí nasedl a odjel.

Co jsem to jen udělal? - ptal se sám sebe Jakub. - Viděl jsem ji dnes poprvé a hned ji políbím, já jsem ale kus vola. - pomyslel si a ujížděl po cestě na severní pastvinu. Musel ještě před týdenním výletem projet Eriku. Sesedl až na zadní severní pastvině a doufal, že jej Štěpánka nevyhledá. Nechal Eriku popásat se a sám usedl do stínu jediného stromu.

Stále zmatená osedlala Raguse a hodlala jej ještě den před výletem projet. Svolení od rodičů dostala, tak neváhala. Venku potkala Ondru.

"Ahoj. Jedeš se ještě projet?"zeptal se jí.

"Jo. Počítáte se mnou zítra na ten výlet?"

"No jasně, že jo. Bez tebe to nejde. Chyběl by nám jeden člen."usmál se na ni a vešel do stáje. "Ale, on tu byl Jakub?"zvolal po chvíli.

"Jo, už jsem měla tu čest."odpověděla mu Štěpánka.

"A co? Byl zase tak arogantní?"

"Jo. Dala jsem mu lekci v šermu. Doufám, že nebude chtít další."pousmála se a nasedla na Raguse, "Uvidíme se večer. A pokud ne večer, tak zítra ráno. Zatím ahoj."a odjela ze dvora. Musela si srovnat myšlenky. - Co to Jakuba napadlo? Je nějakej divnej. Já ho asi nepochopím. - myslela si a zamířila na severní pastvinu. nevěděla, že Jakub jel na stejné místo, kam nyní mířila ona. Po vyklusání do mírného kopce poznala Eriku. Zvědavě zvedla hlavu. Jakuba ve stínu stromu si nevšimla.

"Eriko, co ty tu děláš a kde máš Jakuba?"promluvila na koně a pobrala otěže. Cítila cizí pohled.

Objevila se z ničeho nic. Promluvila na Eriku a zeptala se i na něj. Zatím si ho ovšem nevšimla. Po chvíli se začala nejistě rozhlížet po okolí. Seskočila z Raguse a schovala se mezi oba koně. Jakub vstal a vykročil ze stínu stromu. Došel až k Erice a převzal od Štěpánky otěže. Lekla se a vykřikla.

"Promiň, nechtěl jsem tě vyděsit."oslovil ji. Vylekaně se na něj dívala. Četl v jejích očích strach a touhu. Sice nevěděl po čem, ale byla tam.

"To je dobrý. Lekla jsem se, že se ti něco stalo, když jsem tu viděla jen Eriku."řekla, "Spadl jsi z ní?"zeptala se starostlivě.

"Ne, neboj se. Za to ve stáji se ti chci ještě jednou omluvit."

"Nepřipomínej mi to. Ty …jedeš zítra na ten výlet?"zeptala se ho opatrně.

"Jo, vadí ti to? Doufám, že kvůli mně se ho nevzdáš."

"O tom nepochybuj. Jedu taky."pousmála se Štěpánka, "Budem tady jen tak stát, nebo někam ještě vyjedem?"zeptala se.

"Tak pojedem."odpověděl Jakub. Než stihl Štěpánce pomoct do sedla, už tam seděla. Za chvíli byl v sedle i on. Bok po boku se pomalu vraceli do stájí.