Štědrovečerní povídka - Tajemství lesa

Dneska jsem se rozhodla, že zveřejním jeden příběh. Leží v šuplíku už od února 2022. To není tak dlouho, že? Inspirace: fotky ze dnů 5. a 6. února 2022.

Záhadná lesní víla, ale spíš elfka. Potkala jsem ji u studánky kousek od Šilhavého Pánbíčka na Dolině. Byla opravdu ostražitá. Nedala se snadno zachytit na fotce. :)

To jsem si napsala před tento text, který bude následovat.

Tak tedy Tajemství lesa

Silvestrovské překvapení

Tak je tu poslední den roku 2020. Rok to byl zajímavý, ale o tom teď psát nechci. Chci se s Vámi podělit o jeden text, který tento rok vznikl. Jeden z několika textů. A zjistila jsem, že jsem nedala vánoční překvapení. To ale nevadí. Snad příští rok. To, co bylo plánováno až na Vánoce, jsem vydala někdy v březnu.

Teď už ale můj první pokus o příběh z Divokého západu. Přeji příjemné čtení a děkuji za konstruktivní kritiku.

Vanimaré

P. S.: Sepsáno na inspiraci při četbě knih od Karla Maye - Vinnetou I. - III., Old Surehand I., II., Černý mustang, Petrolejový princ, Poklad na Stříbrném jezeře, Závěť Vinnetoua, Syn lovce medvědů a Duch Llana Estacada.

Psáno od 21. října do 27. října 2020

V.

Vinnetou z obálky druhého dílu. Autorem kresby je Gustav Krum. Autor fotky a jejích úprav je Vanimaré.

OKALA 

Cesta do minulosti

Tak a je tu dlouho připravována a ještě déle psaná povídka. Poslední článek s nějakým příběhem byl zveřejněn 16. června 2014. Snad se bude líbit. Přeji příjemné čtení.

Vaše Vanimaré

Student před Vánocemi

Soutěžní povídka na téma: Vánoce

Je tu poslední měsíc roku. Prosinec. Všichni se těší, běhají po městě a zběsile shání dárky pro své bližní. Mě se toto šílenství zatím nijak nedotýká. Musím se místo shánění dárků věnovat škole. Brzy je tu konec semestru a s tím souvisí zápočty a po Vánocích zkoušky. Dárky většinou vyrábím, tím se dárkové předvánoční šílenství trochu dotkne i mě. Se spolubydlící vyrážím po jednom testu do města. Na Horním náměstí v Olomouci je velké množství stánků, vedle sloupu Nejsvětější Trojice je postavené podium a kousek vedle také kolotoč. Pomalu se procházíme mezi stánky, u těch se zajímavějšími produkty se zastavíme. Přemýšlím, pro koho ještě nemám malý a užitečný dárek.

Celé náměstí jsme prošly asi za hodinu. Za tu dobu mi zima vlezla až ke kostem. Rozhodly jsme se s Šárkou, že si zajdeme na kafe a půjdeme pokračovat s učením.

Vešly jsme do kavárny, usadily se u stolu, objednaly a čekaly.

"Co říkáš na test z psychologie?"zeptala jsem se své chytřejší kamarádky.

"Děs. Mám pocit, že si to zcela nedobrovolně zopakuju."odpověděla mi.

"To mi povídej. Nevěděla jsem nic. Mám tam napsáno jen to, co jsi mi poradila. A jak umíš matiku?"zeptala jsem se.

"Nic moc. Píšeme zítra co?"

"Ehm."moji odpověď přerušila servírka s našimi šálky kávy.

"Děkujeme."řekla za nás obě Šárka.

"Viděla jsem to jednou z rychlíku. Takže taky nic moc."odmlčela jsem se, "Nějak nestíhám."upila jsem ze šálku. Káva byla výborná. Šárka se na chvíli zasnila. Což nedělávala často. Pomalu jsme upíjely kafe. Po hodince a půl jsme se zvedly, zaplatily a zamířily zpět na koleje a do reality školy. Nechtělo se mi, ale musela jsem. Šárka ihned po příchodu zapnula svůj laptop, zhlédla nové informace na Facebooku, rychle se odpojila a vrhla se na učení matematiky. Můj příchod do pokoje byl velmi podobný, jen jsem se neodhlašovala z Facebooku. Možná to někomu přijde, že tam sedím celé dny, ale jsem tam jen proto, kdyby někdo něco potřeboval. Na matematiku jsem opět jen nahlédla a začala se věnovat zapíchávání špendlíků se stužkami do polystyrenového korpusu. Čekaly na mě dvě kuličky a zvoneček. Musela jsem to stihnout do Vánoc. Večer se kvapem blížil.

Když jsem uléhala ke spánku, měla jsem pocit, že do školy jsem nic neudělala a Vánoce neřeším. Celý rok mi přišel nějaký divný. A hlavně rychle utekl. Nestačila jsem se vzpamatovat z posledních Vánoc a hle, už jsou tu další.

Ráno jsme se naposledy koukly na matematiku a hurá na test. Čekaly jsme na výsledky. Bylo to neuvěřitelně dlouhé čekání. Trávily jsme poslední týden ve škole. Musely jsme se snažit, abychom neměly pokažené Vánoce. Vše záviselo na výsledcích z matiky. Seděly jsme na chodbě, Šárka si pomalu a velmi často namotávala na prst pramen vlasů a já si stihla rozškrábat skoro všechny jebáky na obličeji (strašný zlozvyk). Okolo nás byl čilý ruch. Kolegyně studentky si sdělovaly své dojmy a možné správné odpovědi na test. Po další půl hodině se konečně otevřely dveře pracovny a byly nám oznámeny výsledky. Všechny jsme překvapivě prošly. Nečekala jsem to.

S úsměvy na tváři jsme se s Šárkou vydaly na kolej sbalit a hurá domů na Vánoce.

Vánice 2. část

Druhá část příběhu o Lídě a Jakubovi.

O půl roku později:

Vánice 1. část

Po dlouhé době příběh ze života lidí. Doufám, že se bude líbit. S hrdiny této povídky, nebo jak to nazvat, jste se ještě nesetkali. Děj a postavy jsou vymyšlené. Pokud se vyskytně nějaká podobnost, je tato podobnost zcela náhodná a nebyla záměrná. Přeji příjemné čtení. A děkuji za komentáře.

Je zima. S partou svých kamarádů jsem se procházela lesem. Dostali jsme se až z dosahu všech moderních technologií. Neměli jsme ani signál na svých mobilech. V tu dobu jsme netušili, jak osudné se nám to stane.

Daleká cesta

Příběh je smýšlený. Vychází z jednoho mého snu ze dne 12.7.2011. Tak dlouho mi trvalo, než jsem se k tomu vrátila. Příběh byl dokončen 10.8.2012. Možná to bude trochu připomínat situaci během 2. světové války, ale příběh není do této doby datován. Postavy a situace jsou smýšlené. Jen jsem se snažila příběh zasadit do území ČR. Jakákoli podobnost postav nebo situací je možná, ale ne záměrná. Teď už přeji příjemné prožívání příběhu.

Vanimaré

Jedu autobusem ze školy domů. V tomto režimu se divím, že mohu vůbec studovat. Jsem docela unavená z přednášek. Na další zastávce nastupuje muž. Vypadá, že je velmi nervózní. Sedá si hned za řidiče. Vyjeli jsme z města. Proplétáme se vesnicemi blízko hranic. Muž vytahuje pistoli a vyhrožuje.

"Chci na hranice."

Přízrak z minulosti

Uplynul rok, který strávila Štěpánka v jezdeckém klubu. Společně s kluky z klubu strávila spoustu dobrodružství. Jedno skončilo na policii a dopadením hledaní trojice lidí. Po půl roce se seznámila se zdejším knězem. Společně vyjeli několikrát na koních do okolí. Kluci jej přijali do party.

Štěpánka vyšla z domu do zahrady, pohladila psa, vyběhla až k zadnímu plotu a otevřela branku. Dnes se nerozhlížela. Někdo ji chytil za ramena a táhl od branky.

Úvod k povídce Přízrak z minulosti

Druhý kratičký příběh z koňských stájí. I když koně se tam teď nebudou tolik vyskytovat. Spíše jde o postavy. Není to tak romantické jako povídka V hlavní roli kůň, ale to mi asi budete muset odpustit. :) Zkouším psát o všem, co mě napadne. Možná to téma nedokážu zpracovat tak, jak bych chtěla.

Příběh je zcela fiktivní. Možná je napsán z popudu četby o koních. Všechny postavy jsou smýšlené, jakákoli podobnost je možná, nikoli záměrná.

Přeji příjemné počtení.

V.

V hlavní roli kůň 2

Pokračování...

Druhý den ráno se Štěpánka vzbudila brzy. Však měla být v osm u stájí s osedlaným koněm a pokud možno malým zavazadlem. Rozloučila se s rodiči, naposledy podrbala svého bernského salašnického psa a opustila dům. S bratrem se nerozloučila, protože ještě vyspával. Jako vždy. S batohem na zádech a s mečem u pasu došla do stájí. Jako naschvál potkala hned u brány Jakuba.

"Ahoj."pozdravila jej vesele.

"Ahoj. Tak sis výlet nerozmyslela?"

"Ne, proč bych to měla dělat?"

"Jen tak."zastavili se u vozu s plachtou, kde složily svá zavazadla. Štěpánka se hned vydala do stáje za Ragusem, aby ho osedlala. Po chvíli jej vyvedla na dvůr. Během deseti minut se na dvoře sešli všichni. Společně nasedli na koně a vyjeli vstříc dobrodružství.

V hlavní roli kůň 1

Vracela s mezi zahradami domů a spatřila něco, co dlouho neviděla. Koně. Okamžitě k nim zamířila. Po cestě ji sledoval nějaký kluk, který koně hlídal. Když se ke koním přiblížila, oslovila kluka.

"Ahoj. To jsou tvoji koně?"

"Ano."odpověděl ji.

"A jak se jmenují?"

"Tohle je Afra."ukázal na tmavého hnědáka, "A toto je Ragus."ukázal na vraného koně.

"Jsou fakt pěkní. Jak se jmenuješ?"

"Ondra."podíval se na ni, "A ty?"

"Štěpánka."

"Máš doma nějaké zvíře?"

"Jen psa. Naši mi nic většího nedovolí. Strašně ráda bych chtěla jezdit na koni. Jednou jsem jezdívala v klubu, ale pak jsme se přestěhovali a já měla smůlu. Nevíš o nějakém jezdeckém klubu tady v okolí?"

"Když už se ptáš na jezdecký klub, tak přijď večer."

"A co se bude dít?"

"To uvidíš. Zatím ahoj."rozloučil se Ondra a věnoval se Afře. Chvíli přemýšlela, ale v duchu už byly rozhodnutá. Večer přijde. Vrátila se na cestu a pokračovala domů. Už se nemohla dočkat večera.

Úvod k povídce V hlavní roli kůň

Neumím psát zamilované příběhy, protože jsem žádný dosud nezažila. Nevím, jak to vyzní, když budete číst tuto povídku. Možná Vám to přijde až moc romantický, idealistický, nereálný a jakkoli nechutný. Až nějaký ten zamilovaný příběh prožiju, tak zamilované povídky budou taky jinak vypadat. Snad :-). Pokud se Vám nebude cokoli zdát, tak mi dejte prosím vědět. Přijmu i jakoukoli recenzi, ať pozitivní, či negativní. Děkuji za každou připomínku.

Vanimaré