Soutěžní povídka na téma: Vánoce
Je tu poslední měsíc roku. Prosinec. Všichni se těší, běhají po městě a zběsile shání dárky pro své bližní. Mě se toto šílenství zatím nijak nedotýká. Musím se místo shánění dárků věnovat škole. Brzy je tu konec semestru a s tím souvisí zápočty a po Vánocích zkoušky. Dárky většinou vyrábím, tím se dárkové předvánoční šílenství trochu dotkne i mě. Se spolubydlící vyrážím po jednom testu do města. Na Horním náměstí v Olomouci je velké množství stánků, vedle sloupu Nejsvětější Trojice je postavené podium a kousek vedle také kolotoč. Pomalu se procházíme mezi stánky, u těch se zajímavějšími produkty se zastavíme. Přemýšlím, pro koho ještě nemám malý a užitečný dárek.
Celé náměstí jsme prošly asi za hodinu. Za tu dobu mi zima vlezla až ke kostem. Rozhodly jsme se s Šárkou, že si zajdeme na kafe a půjdeme pokračovat s učením.
Vešly jsme do kavárny, usadily se u stolu, objednaly a čekaly.
"Co říkáš na test z psychologie?"zeptala jsem se své chytřejší kamarádky.
"Děs. Mám pocit, že si to zcela nedobrovolně zopakuju."odpověděla mi.
"To mi povídej. Nevěděla jsem nic. Mám tam napsáno jen to, co jsi mi poradila. A jak umíš matiku?"zeptala jsem se.
"Nic moc. Píšeme zítra co?"
"Ehm."moji odpověď přerušila servírka s našimi šálky kávy.
"Děkujeme."řekla za nás obě Šárka.
"Viděla jsem to jednou z rychlíku. Takže taky nic moc."odmlčela jsem se, "Nějak nestíhám."upila jsem ze šálku. Káva byla výborná. Šárka se na chvíli zasnila. Což nedělávala často. Pomalu jsme upíjely kafe. Po hodince a půl jsme se zvedly, zaplatily a zamířily zpět na koleje a do reality školy. Nechtělo se mi, ale musela jsem. Šárka ihned po příchodu zapnula svůj laptop, zhlédla nové informace na Facebooku, rychle se odpojila a vrhla se na učení matematiky. Můj příchod do pokoje byl velmi podobný, jen jsem se neodhlašovala z Facebooku. Možná to někomu přijde, že tam sedím celé dny, ale jsem tam jen proto, kdyby někdo něco potřeboval. Na matematiku jsem opět jen nahlédla a začala se věnovat zapíchávání špendlíků se stužkami do polystyrenového korpusu. Čekaly na mě dvě kuličky a zvoneček. Musela jsem to stihnout do Vánoc. Večer se kvapem blížil.
Když jsem uléhala ke spánku, měla jsem pocit, že do školy jsem nic neudělala a Vánoce neřeším. Celý rok mi přišel nějaký divný. A hlavně rychle utekl. Nestačila jsem se vzpamatovat z posledních Vánoc a hle, už jsou tu další.
Ráno jsme se naposledy koukly na matematiku a hurá na test. Čekaly jsme na výsledky. Bylo to neuvěřitelně dlouhé čekání. Trávily jsme poslední týden ve škole. Musely jsme se snažit, abychom neměly pokažené Vánoce. Vše záviselo na výsledcích z matiky. Seděly jsme na chodbě, Šárka si pomalu a velmi často namotávala na prst pramen vlasů a já si stihla rozškrábat skoro všechny jebáky na obličeji (strašný zlozvyk). Okolo nás byl čilý ruch. Kolegyně studentky si sdělovaly své dojmy a možné správné odpovědi na test. Po další půl hodině se konečně otevřely dveře pracovny a byly nám oznámeny výsledky. Všechny jsme překvapivě prošly. Nečekala jsem to.
S úsměvy na tváři jsme se s Šárkou vydaly na kolej sbalit a hurá domů na Vánoce.
Žádné komentáře:
Okomentovat