V hlavní roli kůň 2

Pokračování...

Druhý den ráno se Štěpánka vzbudila brzy. Však měla být v osm u stájí s osedlaným koněm a pokud možno malým zavazadlem. Rozloučila se s rodiči, naposledy podrbala svého bernského salašnického psa a opustila dům. S bratrem se nerozloučila, protože ještě vyspával. Jako vždy. S batohem na zádech a s mečem u pasu došla do stájí. Jako naschvál potkala hned u brány Jakuba.

"Ahoj."pozdravila jej vesele.

"Ahoj. Tak sis výlet nerozmyslela?"

"Ne, proč bych to měla dělat?"

"Jen tak."zastavili se u vozu s plachtou, kde složily svá zavazadla. Štěpánka se hned vydala do stáje za Ragusem, aby ho osedlala. Po chvíli jej vyvedla na dvůr. Během deseti minut se na dvoře sešli všichni. Společně nasedli na koně a vyjeli vstříc dobrodružství.

Večer se utábořili u jedné studánky. Dlouho do noci si nepovídali, protože brzo ráno, ještě při východu slunce chtěli vyrazit. Postavili dva stany, jeden pro šest a druhý pro čtyři lidi. Všichni se během chvíle uložili ke spánku a usnuli.

Štěpánka procitla. Venku byla ještě tma, ale koně byli neklidní. Po plachtě stanu přejel kužel světla z baterky.

"Vstávej."zatřepala spícím sousedem ve stanu. Nevěděla, vedle koho leží, usnula jako první.

"Co se děje?"zeptal se rozespale Jakub.

"Někdo venku běhá a zneklidňuje koně. Vzbuď ještě jednoho. To bude stačit,
jsou jenom dva."pomalu se přesunula k východu ze stanu.

"Štěpi, nechoď tam sama."chytil ji za ruku Jakub.

"Čekám na vás venku před stanem."zmizela. Jakub vzbudil ještě Ondru, který spokojeně spal vedle něj, vysvětlil mu situaci a následoval Štěpánku.

Štěpánka si po chvíli, co vylezla ze stanu, uvědomila, že udělala tu největší chybu svého života. Hned jak opustila stan, chytily ji dvě ruce a odtáhly pryč od stanu do nedalekého houští. Chvíli na to, byla nemilosrdně hozena na zem. Nad sebou viděla tmavou siluetu muže. - Co asi bude chtít? - ptala se sama sebe. Zatím nekřičela, chtěla vše nechat v tajnosti. Muž si sedl vedle ní. Pokus o vstání a útěk se nevydařil. Znovu skončila zády na zemi. Muž si nad ní kleknul a jedním prudkým pohybem ji roztrhl mikinu i s tričkem, ve kterém spala. V tu chvíli jí bylo jasné, co chce. Začala kopat, kousat a do souboje zapojila i nehty. Téměř okamžitě byla uzemněna. Útočník, již s dost poškrábaným obličejem, ji jednou rukou chytil za obě ruce a odstranil je z dosahu svého obličeje. Nohama ji zamezil kopat. Druhou rukou ji začal vykasávat sukni nad pas. Štěpánka to už nemihla vydržet. Dostala strach.

"POMÓC."zařvala, co mohla. Útočník se na chvíli zarazil. Pak pokračoval.

"Štěpi?"ozval se Jakub. Štěpánka začala znovu křičet, aby ji mohli najít.

"Štěpánko."volali ostatní kluci, které probudila. Křovím se někdo začal prodírat s baterkou. Na chvíli přejel kužel světla přes ni a útočníka. Na chvíli zahlédla Jakubovu tvář. Útočník dostal jeden kopanec do žeber. Skutálel se ze Štěpánky a dal se na útěk. Do pronásledování se dal akorát Ondra a René. Jakub se sklonil nad Štěpánkou.

"Je ti něco?"zeptal se a pomáhal jí na nohy. Rukama se snažila zakrýt svou nahotu. Jakub svlékl svou mikinu a nabídl ji Štěpánce. "Obleč si to a pojď. Vrátíme se do tábora."objal ji kolem ramen a vedl ke stanům. Lukáš, který zůstal v táboře, rozdělal oheň. Jakub posadil Štěpánku na pařez. Neudržela slzy v očích a rozbrečela se. Jakub ani Lukáš si nebyli jisti, co se stalo. Nevěděli si s ní rady.

"Štěpi, co se stalo? Je ti něco?"naléhal na ni Jakub a snažil se jí podívat do očí. Nemluvila, jen tiše brečela a odmítala pustit Jakubovo tričko. Objal ji kolem ramen. Štěpánka se k němu přitiskla. Nehodlala se jakkoli vzdát jeho bezpečné náruče. Posadil si ji na klín a potichu ji uklidňoval. Nakonec mu usnula v náruči.

"Usnula."oznámil Jakubovi Lukáš.

"Ani se jí nedivím. Po tom, v jakém stavu jsem ji našel."vzal ji do náruče a odnesl do stanu. Do rána se nevzbudila.

Ráno bylo deštivé, ale i tak se vydali na další cestu. Štěpánka byla podezřele zamlklá a byla nucena jet na voze. Raguse v noci ukradli. Jen Jakub věděl, proč mlčí a není hovorná jako vždy. Rád by věděl, co se stalo, ale nechtěl ji nic připomínat. Překvapilo ho, že je středem jejího zájmu a stále ho sleduje. Když se na ni podíval, měla co dělat, aby se nerozbrečela. Zastavili až v nejbližší obci a hned vyhledali policii, aby ohlásili krádež koně. Policie jim řekla, že se poohlídne po okolí a zeptá se lidí. Ten den dál nejeli a utábořili se hned za městečkem. Po půl hodině zjistili, že Štěpánka mizela.

"Obejdeme tábor."začal jednat René. Rozdělili se do tří skupin a rozešli se každý svou cestou.

Musím jít. Kdybych tu nebyla, tak se Ragusovi nic nestalo. - pomyslela si. Usadila se u nedalekého jezera a hleděla na jeho klidnou hladinu. - Ještě když si vzpomenu na to, co se stalo, než mě Jakub našel. Nemám tu co dělat. - myslela si a byla čím dál víc rozhodnutá odejít. Jenže ještě tu byl Jakub. To on ji zachránil před zneuctěním. Má snad opustit i jeho?

Skupinka, ve které byl i Jakub sestupovala k jezeru. Za chvíli ji spatřili. Seděla shrbeně a hleděla do dálky. Jakub ostatní zarazil.

"Zůstaňte tady. Pokusím si s ní promluvit."pokračoval dál sám. Štěpánka si jej všimla až na poslední chvíli. Viditelně se lekla a hledala únikovou cestu.

"Štěpi?"oslovil ji, "Neboj se. Já … chci si jen promluvit."hleděl ji do očí. Byly plné strachu a za chvíli i slz.

"Jakube, já … můžu za všechno."rozbrečela se naplno a dosedla do trávy. Jakub ji rychle objal.

"Za nic nemůžeš. Poznal jsem toho, co … co ti chtěl ublížit. Byl to komplic Lenky. O ní jsi určitě slyšela. Nedávej si za to vinu. Měli jsme čekat, že se Raguse jen tak nevzdá. Hlavně už nebreč. Slzy ti nesluší."nadzvedl ji bradu a podíval se jí do očí. Pokusila se o úsměv. Jakub ji jemně setřel slzy. Políbil ji. Dneska mu polibek opětovala. Dolehli do trávy v pevném objetí.

Po dvou dnech týdenního výletu se vrátili zpět do stájí. Bez jednoho koně jim výlet přišel zbytečný. Od policie se taky nic nedozvěděli. Tak jen čekali na zprávy. Štěpánka zatím byla bez koně. Společně s Jakubem se starala o Eriku. Od toho incidentu s Jakubem začala chodit. Aspoň v osobním životě se na ni usmálo štěstí.

Druhý den ráno se u vrat do dvora objevilo policejní auto. Štěpánka ruku v ruce vyšla s Jakubem ze stájí. Strážník se vydal okamžitě jejich směrem.

"Dobrý den."pozdravil je, "Jsem tu kvůli ohlášení krádeže koně. Vy jste majitel?"

"Ne. Majitel tu momentálně není."odpověděl mu Jakub. "Jestli něco potřebujete, tak se můžete obrátit na mne."

"Potřebuji, abyste identifikoval toho koně a útočníka na slečnu."

"Našli jste Raguse?"vyjela na něj Štěpánka.

"Mohli byste jet s námi?"

"Jistě, jen si dojdu pro doklady."řekl Jakub a odešel. Štěpánka se ocitla sama s policistou. Za chvíli se Jakub vrátil. Společně nasedli do auta a opustili pozemek statku. Po deseti minutách byli na stanici. Strážník je dovedl do místnosti, kde seděla asi tříčlenná skupina lidí, z ní jedna žena.

"Zde přítomná žena byla iniciátorkou přepadu a následné krádeže koně jménem Ragus." Štěpánka se na ni podívala.

"Já, že jsem iniciátorkou krádeže? Ragus je můj kůň. To ona mi ho sebrala."ukázala na Štěpánku.

"Slečno, mohu se Vás zeptat, jak jste přišla k tomu koni?"otočil se strážník na Štěpánku.

"Stala jsem se členem jezdeckého klubu. Byl mi přidělen."odpověděla.

"Dobře. Vzpomínáte si na ten večer, kdy jste byla přepadena. Popsala jste nám útočníka. Je to jeden z nich?"strážník ukázal na dva zbývající muže.

"Ten nalevo."řekla Štěpánka. Při vzpomínce na tu noc se jí málem podlomila kolena. Jakub ji stiskl dlaň na znamení, že stojí při ní.

"Dobře. Teď se půjdeme podívat na koně."vyvedl je z místnosti a chodbou se dostali až na dvůr. U jedněch dveří byl uvázán Ragus. Štěpánka se už neudržela a rozběhla se k němu.

"Ragusi, můj koníčku. Doufám, že se k tobě chovali slušně."začala ho hladit. Byl neupravený. Pravděpodobně ho nechali v tom stavu, v jakém ho našli. Nadzvedla mu nohu. Kopyta měl zanesená špínou a na jednom kopytě mu chyběla podkova. Jakub se strážníkem pomalu došli ke šťastné Štěpánce a koni.

"Obvykle tyto případy nekončí zrovna šťastně. Tahle trojice je hledaná už asi rok. Pomohli jste je dopadnout."poznamenal strážník.

"Jaký dostanou trest?"zeptal se Jakub.

"To určí až soud. Koně si můžete odvést."odcházel.

"Poručíku."oslovil jej Jakub. Strážník se otočil, "Děkujeme."

"Je to naše práce. Nashledanou."odešel.

"Jak se dostaneme do stájí?"zeptala se Jakuba Štěpánka.

"Já po svých, ty na koni."usmál se Jakub a políbil ji na špičku nosu.

"Neměla bych na něm jet. Ztratil podkovu."

"Tak půjdeme oba po svých. Kdybys nemohla, já tě vezmu na záda."usmál se. Nabídl jí to, i když věděl, že stejně odmítne. Na statek to měli asi dva kilometry lesem. Cesta vedla oklikou. Štěpánka odvázala Raguse a ruku v ruce se vydali na zpáteční cestu.

KONEC