"Někde jste si poranila záda. Pravděpodobně jsme nezahojená místa rozdráždily. Nebojte se, bude v pořádku." Trochu jsem zbledla.
"Nechoďte pro ranhojiče. Dojděte radši pro pana Izupu" Ta, co mě před chvíli uklidňovala, opustila místnost. Zůstala u mě poslední a nejmladší služka. Posadila jsem se na židli a čekala na Izupův příchod. Mladičká služebná si našla práci, začala se věnovat mým vlasů. Polovinu mi zapletla do zvláštního, složitě vypadajícího copu. Chvíli potom přišel Izupa následován dvěmi služkami a ranhojičem.
"Ari, co jsi zase dělala?"zeptal se mě.
"Nic, jen jsem o sebe nechala pečovat."odpověděla jsem, "Je to zlé?"
"Lehni si na břicho na postel. Asi ti budu muset vyčistit ranky. Jarin za chvíli přijde a obváže tě."
"Takže je to zlý."přesunula jsem se na postel a odhalila záda.
"Aca tě nepochválí."začal mi čistit rány.
"Ty kraje ran by se měly odřezat."namítl ranhojič na Izupovu jednámí.
"Vím, co dělám."odpověděl mu Izupa a pokračoval v práci. Já jen zatínala nehty do polštáře. Izupa brzy skončil a mě se ujala Jarin. S obvázaným hrudníkem mě služky oblékly do šatů a na krk mi zavěsily trojřadý náhrdelník z bílých kamínků. Chtěly se věnovat i mému obličeji, ale já jsem se opásala dýkou a úspěšně jim utekla. Na chodbě jsem do někoho vrazila. Dosednout na zem jsem nestihla, protože mě dotyčná osoba, do které jsem vrazila, včas zachytila a pomohla najít ztracenou rovnováhu.
"Ari?"oslovil mě Ber, "Co tady děláš?"
"Zdrhám, už mě o nebaví."odpověděla jsem a pokračovala v cestě na dvůr, kam jsem měla původně namířeno. Zastavil mě.
"Ari,"položil mi ruce na ramena, "Nedělej to. Vrať se zpátky do pokoje a počkej tam na Frona." Stála jsem k němu zády. Dlaněmi mi přejel po nadloktí. Odhodlala jsem se otočit k němu čelem a podívat se mu do očí.
"Asi máš pravdu."řekla jsem, obešla ho a vrátila se do pokoje. Služebné už odešly, poněvadž nepředpokládaly, že se do obřadu vrátím. Zbývala mi ještě hodina. Vzala jsem ze stolu knihu a i ve slavnostních šatech zalezla do postele. Nestihla jsem se do knihy pořádně začíst a usnula jsem.
"Ari, probuď se."říkal někdo jakoby z velké dálky a třásl se mnou. Ohnala jsem se a čekala, že budu mít klid. Omyl. Dorážel dál.
"Ari, vstávej."řekl Ber. Poznala jsem ho po hlase.
"Nech mě spát." odsekla jsem, "Ještě je čas."
"Právě, že není. Zbývá nám slabá půlhodina. Ari, prosím."
"Hm. Když tak pěkně prosíš…"pousmála jsem se, otevřela oči a pomalu vstala.
"No vidíš, jak ti to jde. Teď se ještě trochu uprav a budeš dokonalá."postavil mě před zrcadlo. Z účesu bylo vrabčí hnízdo a šaty místy utrpěly ležením v posteli a ještě na knize. S Berovou pomocí jsem se dala trochu do pořádku a společně jsme vyrazili směr kaple. Ber znal cestu, tak jsem se nechala vést. Došli jsme taktak. V předu se ozýval zvonek ohlašující začátek obřadu.Nad námi se ohlušivě ozvaly varhany. V předu u stolu stál Velin, oddávající v bílém a několik pomocníků. Průvod s nevěstou prošel středem kaple a zastavil se u stolu. Ellaren se s kamennou tváří zavěsila do Velina.
Žádné komentáře:
Okomentovat