Procitla jsem, ale ještě jsem odmítala opustit teplo postele. Po chvíli mi došlo, že v místnosti nejsem sama. Když jsem otevřela oči, zjistila jsem, že nejsem ani ve svém pokoji. Pomalu jsem se posadila a rozhlédla se po pokoji.
"Mára arin."ozvalo se vlevo za mnou. Lekla jsem se a otočila se po hlase. Na židli vedle postele seděl Ber a usmíval se.
"Mára arin."odpověděla jsem na pozdrav, "Kde to jsem?"
"V Rómenu."odpověděl.
"To vím taky, upřesni."
"V královském paláci."
"Ještě víc upřesni."docházela mi trpělivost.
"V mém pokoji."
"A co…"
"Včera večer, když jsem tě našel ve stáji, jsi mi nechtěla sdělit polohu svého pokoje…"skočil mi do řeči.
"Měls mě tam nechat."oplatila jsem mu skok do řeči a vstala z postele.
"Nebyla mi zima."odešla jsem ke dveřím a čekala na Berovu reakci. Vstal ze židle a došel ke mně.
"Já bych tě tam nenechal, i kdyby ses jakkoli bránila."řekl, položil mi ruce na ramena a zahleděl se mi do očí. Chvíli jsme setrvali na místě hledíce si do očí. Pohladil mě po tváři, čímž mě probudil z otupělosti. Pohlédla jsem na zem, otevřela dveře, naposledy pohlédla Berovi do tváře a opustila místnost. Ber mě sledoval, dokud jsem nezmizela ve vedlejší místnosti ve svém pokoji. Sedla jsem si na postel. - Co to bylo? - blesklo mi hlavou. Chvíli na to někdo zaklepal.
"Vstupte."řekla jsem, pohlédla ke dveřím a zvědavě očekávala příchozího. Vešla služka.
"Má paní."oslovila mě. Já jsem toto oslovení nečekala a nereagovala. Chvíli čekala na odezvu, ale když se ji nedočkala, oslovila mě znovu.
"Co se děje?"zeptala jsem se jí.
"Za čtvrt hodiny se podává snídaně."oznámila mi, vzala kartáč z nočního stolku a začala mi rozčesávat vlasy, "Kde jste byla celou noc?"zeptala se opatrně. Otázku jsem ani nevnímala, ale odpověděla jsem na ni.
"Já ani nevím."
"Viděla jsem Vás vycházel z vedlejšího pokoje."řekla služka a udělala mi drdol.
"To Vám může být jedno."odbyla jsem ji. Chvíli bylo ticho. Opět někdo zaklepal. Po vyzvání vešel Fron.
"Kde se touláš?"zeptal se místo přání dobrého jitra.
"Všude možně, jen ne tam, kde mám být."odpověděla jsem.
"Tak pojď tam, kde máš být. Na snídani. Už na nás určitě čekají."pobídl mě Fron. Společně jsme opustili pokoj. Do jídelny jsme došli jako první.
"Hledals' mě?"zeptala jsem se po chvíli.
"Hledal, ale dřív tě našel Ber."usmál se fron.
"Ten má na mě vyvinutý šestý smysl. Tomu bych nikdy neutekla."pousmála jsem se rozhlížela se po místnosti. Dříve jsem to nestihla. Na obrazech, visících na stěnách, byli vyobrazeni panovníci a asi dvě panovnic, co jsem stihla zaregistrovat. Zastavila jsem se hned u nejbližšího obrazu. Tvář mi byla povědomá, jen jsem si nemohla vzpomenout, kde jsem ji viděla.
"To je můj předchůdce."ozval se za mnou Velin. Neslyšela jsem ho přicházet, takže mě patřičně vyděsil.
"Myslíš Moran Rómenský?"nevěřila jsem mu.
"Jo, asi před třiceti lety."pousmál se a došel až ke mně, "Portrétovali ho v den korunovace."dodal a se mnou po boku přešel k dalšímu obrazu, "to jsou jeho předkové. Asi dvacet generací. Nejdéle vládl právě on. Nebudu ti vyjmenovávat všechny, stejně si je nezapamatuješ." Postupně jsme prošli celou místností. V polovině se k nám přidal Ber. Nejistě jsem se na něj podívala. Na oplátku se na mě povzbudivě usmál. Když jsme došli na konec jídelny, došli Fron s Jarin, Jek, Izupa, Mernkal a Narykel s Meren. Jako poslední se dostavila nevěsta. Společně jsme zasedli ke snídani. Nic důležitého se nerozebíralo. Velin chtěl pravděpodobně zachovat nevšednost a slavnostní ráz dne. Nikdo mu záměr nekazil. Po snídani, na které se stejně rozebírala jen svatba, jsem ledabyle zamířila do stájí za Lafem. K mé smůle jsem tam nedošla. V polovině cesty mě doběhl Fron.
"Nehrň se do stájí. Koně na svatbě potřebovat nebudeš."řekl s úsměvem a nasměroval mě do mého pokoje.
"Ty mi dokážeš zkazit každou radost,"odvětila jsem a nechala se dovést tam, kam jsem měla zamířit hned po snídani.
"Po obřadu se můžeš na Lafa podívat, jestli se mu daří dobře, ale teď na to není čas."
"Jak to? Do obřadu zbývají asi tři hodiny, to je dost času."odporovala jsem.
"Ellaren k tobě za chvíli pošle nějaké služebné, které tě důstojně upraví a oblečou. Bude jim to trvat minimálně dvě hodiny."přesvědčoval mě Fron.
"Mě by stačil někdo, kdo mi zašněruje šaty a rozčeše vlasy. Víc toho nepotřebuju."odsekla jsem.
"Ty nám chceš dělat ostudu?"zeptal se mě před dveřmi mého pokoje.
"To jsem neřekla, jen mi bude vadit ta horlivá péče od lidí, kteří to dělají z donucení."odpověděla jsem a vešla do pokoje, kde na mě čekaly tři služebné. Nenechaly mě se ani pořádně rozhlédnout, nahnaly mě do lázně, pomohly mi z šatů a bez ohledu na zranění mě kartáčem vydrhly tak, že mi na některých místech sedřely kůži. Převážně na zádech. Ovšem nevěnovaly tomu pozornost. Zjistily to až když mi oblékly bílou spodnic. Pak už tak bílá nebyla.
"Pošlete pro ranhojiče."řekla ta, co stála za mnou.
"Co se stalo?"zeptala jsem se.
Žádné komentáře:
Okomentovat