Poslední postní týden. Dneska začal Svatý týden a koncem týdne vyvrcholí Velikonocemi. A co se dělo?
V pondělí dopoledne práce. A taky malá nechuť k jídlu. Naštěstí jsem se rozjedla v práci. Přežila jsem čtyři hodiny a pak jednu hodinu náslechu. No, hráli jsme s žáky slovní hru s písmenky. Během hodiny jsem si neudělala ani jednu poznámku.
V klidu jsem se pak přesunula na šalinu a na autobus. A to jsem si myslela, že bus ve čtvrt nestihnu, no stihla jsem. Jen jsem neseděla na svém tradičním místě. Musela jsem víc dozadu, ale přežila jsem.
Doma jsem si dala kafe, podrbala kocoura a zacvičila si. Taky jsem si konečně opravila nátepníky, kabelku a zatáhla vytahaná očka na vlněných kabátech. Docpala jsem si taky trochu polštář na cvičení. A do noci jsem četla.
V úterý hned ráno trochu nevolnost. Autobus jsem musela dobíhat, ale neujel mi. Hned ráno jsem měla hodinu volnou, tak jsem psala seminárku. Taky jsem ji odevzdala. Pak mě čekaly čtyři hodiny ve výuce. Přežila jsem. Pak rychle na oběd a na náslech do doučování.
Následně rychle na šalinu a autobus. Stihla jsem ho krásně. Doma jsem si dala kafe, vytiskla další cermaty, vyzvedla si balíček z Dobrovského knihy. Následně jsem šla na autobus a jela doučovat.
Zpátky jsem taky jela autobusem. Cestou mě rozbolela hlava, tak jsem doma zalezla do postele a odpočívala.
Do noci jsem nemohla usnout. Když jsem konečně zabrala, tak jsem za hodinu a něco málo byla zase vzhůru. Vyvrcholilo to ve tři v noci, kdy jsem musela dostat ze sebe něco špatného. Prvně to šlo vrchem, pak i spodem. No jo. I tak jsem neusnula pořádně na dlouho. Do práce jsem nešla. Hned ráno jsem volala, že mi nebylo dobře a že nepřijdu. Pak jsem volala doktorovi a dopoledne jsem tam šla. Nic moc mi neřekl. Dostala jsem prášky na průjem a šla zase domů. Dostala jsem do sebe banán, abych mohla polknout Eliceu. Pak jsem zalezla do postele a četla si. Část dne jsem prospala.
K obědu jsem měla suchou rýži s dušenou mrkví a obědvala jsem až kolem třetí hodiny. U toho jsem luštila křížovku v časopise.
Do večera jsem četla. Dočetla jsem Společenstvo prstenu a začala jsem Dvě věže. Už jsem zvládla dát si něco k večeři. Do večera jsem si četla a usnula jsem ještě před devátou.
Ve čtvrtek jsem spala až do devíti. Vzbudil mě místní rozhlas. Asi jsem se potřebovala vyspat.
Dopoledne jsem odpočívala a četla. Taky jsem si zahrála na housle a trochu na příčnou flétnu. To mi moc nešlo. Trochu jsem pozapomněla, jak se správně hraje.
Obědvala jsem normálně a trochu dietně. Raději. Odpoledne jsem opět četla.
Navečer mi přijel nákup. Opět jsem na něj zapomněla a nevyhlížela. Stihl zazvonit.
Ještě večer jsem stihla sníst nové piškoty. Ne všechny, ale aspoň jsem musela ochutnat. Pak jsem se zamýšlela nad podle mého názoru šílenými láskami k hercům. Asi jsem to nikdy nezažila, nebo si aspoň nevzpomínám, že bych musela mít všechny filmy s daným hercem. Vždycky se mi spíš líbily postavy, které ztvárnili, nebo charaktery, které přijali. Ne herce, jako takového. Líbil se mi Legolas. Chvíli (celou střední školu) jsem se česala na Legolase. Ale komplet i s copánky za ušima. Když jsem viděla poprvé Hobita, zalíbil se mi Thranduil. Vysoký, dlouhé vlasy, jistý chlad v emocích, ale následné procitnutí.
Po dlouhé době jsem se podívala na video. Přikládám níže.
V pátek se mi nechtělo z postele. Komu by se chtělo před půl šestou. Ale i tak jsem vylezla. Autobus jsem krásně stihla a dojela bez nevolnosti. Celou cestu jsem seděla sama. To se zase tak často nestává. Zvláště do Brna. Z Brna už je to častější.
Ve škole jsem zvládla čtyři hodiny a pak ještě hodinu a půl družiny. Jídlo jsem strávila dobře. Pak jsem spěchala na autobus. Stihla jsem ten, co jezdí o půl hodiny později, než jsem zvyklá. Půl cesty jsem prokecala s kolegou z florbalu. Domů jsem přišla po druhé hodině. A jelikož jsem byla doma sama, tak jsem si zahrála na housle, violu, příčnou flétnu a pikolu. To mi šlo lépe než posledně. Nezapomněla jsem podrbat kocoura a zacvičit si. Pak jsem šla na mši svatou. Zpívala jsem. Po mši svaté jsem si pěkně zahrála v orchestru. Celkem mi to šlo. Jen v jedné nebo ve dvou skladbách několikrát ztratila a odztratila. Chvíli jsem hrála intuitivně a podle sluchu. Každopádně to byla zábava.
Domů jsem přišla před půl sedmou. Trochu se to natáhlo. Dala jsem si večeři a taky jsem trochu psala. Trochu víc. Měla bych to zase přepsat do počítače, ale moc se mi nechce.
Do noci jsem četla.
V sobotu jsem se těšila, že budu dlouho spát. Nepodařilo se. Před osmou přišli zedníci bourat dlažbu na terase. Tak snad někdy jindy.
Dopoledne jsem si četla, učila se a cvičila. Kocoura jsem neviděla. Někam zalezl, protože se mu nelíbili dělníci.
Po obědě jsem chvíli odpočívala u učení. Pak jsem vyrazila ven na procházku. A zachraňovala jsem. Tentokrát koně. Byli mimo ohradu a bylo to divné. Volala jsem teda bývalé kolegyni, o které vím, že tam chodila jezdit. Měla kontakt na majitelku a informace se dostala tam, kde bylo třeba. Pokračovala jsem v telefonátu a procházce. S kolegyní jsme prokecaly hodinu a půl. Venku jsem byla tři hodiny. A viděla jsem krásné srnky na horizontu u koní, naštěstí už zavřených v ohradě. Pak už jsem potkala jen ptactvo. Cíl mé cesty splněn nebyl. A fotila jsem jen kytky. Narcisky.
Jen tu poslední poznám, to je prvosenka, lidově petrklíč.
U večeře jsem se koukala na zbytek představení Devět křížů. Pak jsem se šla dívat na seriál O lidech a koních. Do noci jsem ještě chvíli četla Dvě věže.V neděli se mi nechtělo z postele. Ale zvládla jsem to a došla na křížovou cestu a na mši svatou. Byla Květná neděle, takže se začínalo před kostelem průvodem s ratolestmi. A měli jsme tu i jáhna. To znamená, že začal Svatý týden a za týden je Hod Boží velikonoční. Zpívala jsem jen antifony k průvodu, pak už nic. Domů jsem přišla až kolem jedenácté. Do oběda jsem si stihla ještě zacvičit.
Po obědě jsem si myslela, že se půjdu projít, ale moje tělo mělo jiný názor. Zalezlo do postele, chvíli se věnovalo čtení, ale pak jsem vytuhla. Na hodinu. Následně jsem se musela zvednout a jít na adoraci a požehnání a pak na doučování.
Tak, ale zvládla jsem to. Příští týden bude pracovně kratší. Jen tři dny. Pak Missa Chrismatis (snad) a Velikonoční obřady. Docela se těším. A doufám, že se aspoň trochu vyspím (pátek a sobota).
Krásný Svatý týden roku 2026. Užívejte každého dne.
Vaše Vanimaré
Žádné komentáře:
Okomentovat