Není konec všeho 4. část

V pokoji jsem se převlékla a hned jsem vyrazila prozkoumávat tajná zákoutí paláce. Pomalu a hlavně potichu jsem procházela dlouhýni nekonečnými chodbami. Občas jsem potkala strážné, kteří pravidelně procházeli palácem. Jinak všude bylo ticho zastavila jsem se až u jednoho okna směřujícího do zahrady. Usadila jsem se na širokém parapetu a hleděla do deště. Nejbližší stromy již opadaly a teď pestré barvy listů matně zářily na trávníků. Začala jsem uvažovat o své budoucnosti. Co já vlastně od toho života čekám?

Dřív jsem chtěla být bojovnice, ale bitvy, které jsem prožila, mě doslova odradily. Změnila jsem své smýšlení o boji. S ničím podobným jsem nikdy nepočítala. Teď se mi to vymstilo. Jaký má vlastně teď, po tom co se stalo, můj život smysl? Starat se o Frona a Jeka? Najít si partnera a vychovat několik dětí? Ne, já na tohle nejsem. Řekla jsem si, že budu cestovat. Fron se pravděpodobně usadí, Jek nevím, co plánuje do budoucnosti a cestování samostatně mě přestane brzo bavit. Přestala jsem uvažovat, opřela jsem hlavu o rám okna a zaposlouchala se do rytmického bubnování deště na okno. Překvapivě po dlouhém spánku se mi zavíraly oči. Usnula jsem i když od okna docela táhlo.

Začala jsem vnímat. Kousek ode mě se ozvaly kroky. Přibližovaly se.

"Ari?"ozval se Ber. Když jsem otevřela oči, byla kolem mě tma. Bera jsem sotva rozeznávala. Oči jsem okamžitě zavřela. Chtěla jsem Bera nechat v domnění, že spím. Moji ruku si přehodil přes hlavu a vzal mě do náruče.

"To sis zase vybrala místo na spaní."zabrblal mým směrem Ber. Nedalo mi to, musela jsem se pousmát. Naštěstí to nezjistil. Nesl mě pryč od chladného okna.

"Kam mě neseš?"ozvala jsem se najednou. Docela se lekl. Myslel si, že spím.

"Ari, já myslel, že spíš?"

"Trochu jsi mě vzbudil svým příchodem, ale to nevadí. Můžeš mě postavit na zem?"trochu jsem ho zaskočila. Chvíli na mě nepřítomně hleděl. Pak mě postavil na zem. Nakonec jsme se hnuli z místa. Kráčeli jsme bok po boku dlouhou šerou chodbou.

"Nevíš, kdy se vracíme domů?"zeptal se mě Ber.

"Nevím. Fron se mi se svými plány nesvěřuje. Já se přizpůsobím jeho rozhodnutí."odpověděla jsem. "proč to potřebuješ vědět?"zeptala jsem se naopak já.

"Jen jestli mám na zítřek vytvářet nějaký plán či ne."odpověděl a koutkem oka se na mě podíval.

"Co máš v plánu?"pousmála jsem se.

"Zatím nic. Právě proto se ptám, jestli nemá Fron něco v plánu."

"Tak se ho zeptej. Jde proti nám."řekla jsem Berovi.

:Mára undómë."pozdravil nás Fron.

"Mára undómë. Máme drobný dotaz. Teda já ne, ale Ber."pousmála jsem se.

"No tak povídejte. Probereme to u večeře."přidal se k nám. V tu chvíli jsem se ocitla mezi dvěma muži, což bylo poslední dobou docela netradiční. Společně jsme došli do jídelny. Pánové probrali celou řadu témat, nakonec se dostali i na téma zítřka. Usedli jsme ke stolu. Chvíli na to jsme byli obslouženi vydatnou porcí ovoce a zeleniny.

"Na zítřek jsem plánoval, že se dáme na cestu zpět. Izupa odjíždí, ale ještě dnes v noci. Teďka má s Velínem nějaké jednání."

"Dobře, tak já nebudu nic plánovat."

"A cos chtěl plánovat?"ozvala jsem se.

"To mělo být překvapení."usmál se a nic víc neřekl. Večeři jsme dojedli bez mluvení.

"Co vlastně budeme dělat až se vrátíme k mamiln?"

"No, to se uvidí, ale mohla bys začít dostávat se do kondice. Začít cvičit."

"Nebude proti tomu Aca?"zeptala jsem se opatrně.

"Řekla, že máš odpočívat tak dva týdny. Za dva dny jsme v Esgorenu. Tak ještě dva dny nic dělat nebudeš a pak lehce začneme s vytrvalostí."pousmál se Fron

"Tak jo. Jdu si sbalit. Zatím se mějte."vstala jsem od stolu a odcházela z jídelny. Na zádech jsem cítila dva pohledy a po chvíli už jen jeden. Ber, kdo jiný. Ohlédla jsem se. Naše pohledy se na okamžik setkaly. Pak jsem se otočila a opustila jídelnu. Prošla jsem již osvětlenými chodbami do svého pokoje. - Já se zapomněla zeptat, v kterou denní hodinu opouštíme město. - blesklo mi hlavou. I přesto jsem si sbalila svých pár věcí. Pak přišla služebná a nachystala mi i proti mé vůli lázeň a čisté oblečení. - Já ale nechci být zhýčkaná. - volala moje mysl, ale vůli služebné jsem se podvolit musela. Bohužel. Opět na mě chtěla vzít kartáč, ale
tomu jedinému jsem se vyhnula. Málem jsem ji seřvala. Těsně před tím jsem se zarazila a vysvětlila jí své důvody. Její štěstí bylo, že pochopila. S její pomocí jsem se oblékla do noční košile. Nakonec jsem služebnou propustila ze svých služeb. Hodlala jsem ještě na chvíli usednou k četbě, ale můj záměr se neuskutečnil. Sotva jsem usedla na židli, někdo zaklepal.

"Dále."ozvala jsem se. Dveře se pomalu otevřely. Nevěnovala jsem příchozímu pozornost, myslela jsem, že je to Fron. Jen jsem cítila, že se blíží ke mně. Zakryl mi oči. Trochu jsem zpanikařila.

"Zkus hádat."zašeptal mi někdo do ucha. Fron to ale nebyl. Chvíli jsem přemýšlela. Jeho hlas mi byl tak známý.

"Nevím."odpověděla jsem.

"Nevzdávej se tak lehce, Ari. Zkus to."řekl dotyčný. Podle toho, jak vyslovil mé jméno, jsem poznala Bera. Pousmála jsem se. Položila jsem knihu na stůl a začala prsty ohledávat Berovy ruce. Přijala jsem jeho hru.

"Ber?"zeptala jsem se. Ruce z mých očí zmizely.

"Jak to víš?"zeptal se a skrčil se vedle mé židle.

"Příště nemluv."poradila jsem mu.

"Dobře. Chceš něco vidět?"

"A co?"

"To je překvapení. Jdeme?"nastavil ruku.

"Jsem pro každou špatnost, takže ano."přijala jsem nabízenou ruku a vstala od stolu, "Tak veď."pobídla jsem ho. Usmál se od ucha k uchu a vedl mě z mého pokoje.