Není konec všeho 2. část

"Nech se vést."řekl.

"Tobě se to řekne."

"Já vím. Zavři oči a zkus to."vrhli jsme se po hlavě do víru tance. Nešlo mi to. Nedokázala jsem se soustředit na své vlastní pohyby a k tomu ještě Berovy pohyby. Znovu jsme do sebe neustále vráželi. No, tak jsem přežila další sérii. Pak jsem byla nucena tancovat s Jekem a Izupou. Byla jsem opět dovedena k našemu stolu, kde se Izupa s námi rozloučil. Hudebníci oznámili další sérii tanců. Ke mně se už potřetí za jediný večer přidal Ber a bylo mi jasné, co bude chtít.

"Já si musím odpočinout."řekla jsem mu dřív než stačil nabídku tance vůbec vyslovit.

"No dobře. Chceš něco k pití?"zeptal se.

"Ne, klidně běž tancovat. Máš tu na výběr velké množství krásných dam, které si s tebou velmi rády zatancují."pobídla jsem ho.

"Rád bych tancoval s jedinou, která zarytě odmítá."řekl mi potichu do ucha.

Nechápavě jsem se na něj podívala. Pak jsem raději začala sledovat Frona s Jarin. Ber seděl stále vedle mě a sledoval. - Proč si myslím, že se trochu napil? - blesklo mi hlavou, protože jsem ucítila víno.

Další série skončila a k nám se připojil Fron a Jarin. Okolní společnost začala být trochu podnapilá. Vedle nás se objevil Velin s Ellaren a chvíli u nás postáli. Začali rozmlouvat o politice a kdo ví o čem ještě. Hudebníci po krátkém občerstvení začali znovu hrát. Přemýšlela jsem, jak se zbavím Bera. Bylo mi to k ničemu. Místo Bera se přede mou objevil Velin.

"Smím prosit?"zeptal se mě.

"Cože?"vyjelo ze mě. Fron do mě z boku drbnul. Podívala jsem se na něj. Pokynul mi, abych šla. - Asi se budu muset chovat slušně. Je přece král. - pomyslela jsem si vkládajíc svou ruku do jeho.

"Co na to říká její veličenstvo královna, pane?"zeptala jsem se jakmile jsme byli z doslechu ostatních.

"Nic. Od kdy mi vykáš?"zeptal se Velin.

"Od té doby, co jste králem."odpověděla jsem.

"Tak mi klidně můžeš tykat."řekl.

"Jak chceš."pousmála jsem se.

"Kde ses naučila tancovat? Co si pamatuji, tak ses bránila proti tomu, aby tě to vůbec naučili."

"Zítra už to umět nebudu."

"Zítra nemám v plánu plánovat nějaký obdobný ples. Toho se neboj."usmál se. Dál jsme mlčeli. Občas jsme během tance prohodili pár slov. Na konci skladby mě odvedl k ostatním a poděkoval. Bera jsem mezi bratry a Jarin s Mernkalem a Izupou nenašla. Do další série se neukázal. Strávila jsem ji v objetí Mernkala.

Schylovalo se k půlnoci, což byl pro mě čas opustit tuto již značně podnapilou společnost. Hned po
další sérii, kterou jsem strávila v objetí Bera, jsem se zeptala, zda můžu odejít bez vědomí krále. Odpověď byla kladná. I přes jednoznačnou odpověď jsem po další taneční sérii vyhledala Velina s Ellaren a popřála jim dobrou noc.

"Doprovodím tě."ozval se Ber při cestě ze sálu.

"Není třeba."

"To nebyla otázka. To bylo moje rozhodnutí."

"Jak chceš."nechala jsem ho, ať si dělá co chce. Kráčeli jsme pomalu ztemnělými chodbami. Na okna stále bubnovaly dešťové kapky. Ber mě doprovodil až k pokoji.

"Děkuji za doprovod a … Mára lómë."otvírala jsem dveře.

"Ari."oslovil mě. Pomalu jsem se otočila a pohlédla mu do tváře. Políbil mě na čelo.

"Mára lómë."zašeptal, otočil se a odešel. Zmateně jsem za ním hleděla, dokud nezmizel v temnotě chodby. Bylo mi jasné, že se vrací na hostinu. Vešla jsem do pokoje. Byla v něm pomalu neproniknutelná tma. Jediné světlo vydávaly pochodně z chodby. Můj problém byl, že jsem tu teprve druhý den, ale ani jednou jsem se tu pořádně nerozhlédla, takže se tu nevyznám. Vydala jsem se útrob pokoje poslepu. Jako na první věc jsem narazila na postel. Moje oči si postupně zvykaly na šero panující v pokoji. Dosedla jsem na postel a musela na někoho počkat, na nějakou služebnou, aby mi rozvázala šaty. Čekala jsem asi deset minut.

"Jé, paní, Vy už jste tady?"vyjekla služebná, "Měla jste nám dát vědět, abyste zbytečně nečekala."vešla při povídání do pokoje a svíčkou, kterou držela v ruce rozžala lampu na stole. "Ještě rozdělám oheň."špitla a dřepla si před krbem. Svíčku si zhasla před chvílí. Oheň se ji rozdělat nedařilo. Dlouho jsem se na ni nemohla dívat. Vstala jsem a přesunula se na místo vedle ní.

"Ukažte, moc Vám to nejde."oslovila jsem ji.

"Ne, já to …… zvládnu. Jděte si sednout."odstrkovala mě. Já se ovšem odstrčit nedala. Sebrala jsem ji náčiní na rozdělání ohně a za chvíli již v krbu vesele plápolal plamínek.

"Promiňte, já … se to ještě nedokázala naučit."omlouvala se třesoucím hlasem.

"To neřešte, raději mi prosím pomozte z těch šatů.

"Ano, paní."obešla mě a rozvázala šněrovačku. Šaty se sesunuly na zem. Ve spodních šatech jsem se odebrala k umyvadlu a opláchla si obličej. Služebná pověsila šaty do skříně a začala se věnovat mým vlasům. Kolem jedné hodiny po půlnoci se se mnou rozloučila a odešla. Zřejmě se dnes v noci nevyspí, protože bude muset obstarat svou paní. Já si unaveně lehla do postele a zhasla lampu. Okno, které jsem již otevřené našla, jsem otevřené taky nechala. Spokojeně jsem usnula.