Probudila mě zima. - Že jsem to okno nezavřela. - blesklo mi hlavou. Vylezla jsem z postele a okno zavřela. Zmocnil se mě pocit, že v pokoji nejsem sama. Potichu jsem se přesunula ke dveřím a vyčkávala. U postele se něco hnulo. Nechtěla jsem podcenit cizí přítomnost v pokoji, tak jsem vyklouzla na chodbu. V pokoji byla tma, protože vyhasl oheň v krbu.
Na chodbě vládlo stejné pološero jako předtím. Potřebovala jsem sehnat něco, co vydává světlo a s čím projdu celý pokoj. Svíčku jsem nechala na stole. - No super. Co teď? - pomyslela jsem si a hledala co bych vzala. - Že mě to nenapadlo dřív? - blesklo mi hlavou. - Pochodeň. - hned jsem si jednu vyhlídla. Problém se naskytl dřív, než jsem na něj pomyslela. Já tam nedosáhnu. V dohledu nikdo nebyl. Musela jsem si poradit sama. Stoupla jsem si na špičky a měla jsem vyhráno. Pochodeň jsem držela v ruce, teda spíš ve čtyřech prstech. Vyklouzla mi a s rachotem a ohňostrojem jisker dopadla na zem. Samozřejmě stihla i zhasnout. Ve vedlejším pokoji se otevřely dveře. Kdo jiný mohl z toho pokoje vyjít, než Ber? - Má já to ale smůlu. - blesklo mi hlavou. Sklopila jsem a čekala na reakci.
"Ari, co tu děláš?"zeptal se.
"Nic, jen jsem se chtěla v pokoji na něco podívat, ale vyhasl mi oheň."odpověděla jsem a otočila jsem se k odchodu.
"Ari, stůj!"řekl Ber. Poslechla jsem, překvapivě. "Prosím tě. Nehýbej se z místa."otočila jsem se na něj. Pomalu došel ke mně. Hned při jeho prvním kroku jsem poznala, proč mě zastavil. Popálila bych si nohy. Vzal mě do náruče.
"Měla bych to tu uklidit."poznamenala jsem, když jsem uviděla rozmetanou pochodeň po polovině chodby z větší výšky než je ta moje.
"To nech. Někoho zavolám, ať to uklidí. Nestarej se o to."nesl mě ke dveřím mého pokoje. Postavil mě na zem se slovy, ať se ani nehnu, potom přešel k druhé pochodni a s ní se vrátil ke mně.
"Jdeme?"zeptal se a podal mi ruku.
"Jdeme."odpověděla jsem s pomalu otevřela dveře. Vešli jsme do pokoje. Pomalu jsme jej prošli celý. Nikdo tam nebyl.
"Promiň, že jsem tě vzbudila. Asi se mi něco …"pohlédla jsem k oknu.
"To nic Ari."nereagoval na to, že jsem chtěla ještě něco říct. Šel zapálit oheň do krbu.
"Já to okno zavřela."hnala jsem se k oknu.
"Cože?"slyšela jsem za sebou Bera.
"Někdo tu byl."vykoukla jsem z okna, "Ale už tu není…"pohlédla jsem na něj. Přistoupil k oknu, jemně mě odstrčil a okno zavřel.
"Jdi spát."položil mi ruce na ramena. Pohlédla jsem mu do očí.
"No, dobře."odkráčela jsem k posteli, "Ještě jednou mára lómë a …….promiň to probuzení."
"Nic se nestalo."znovu mě políbil na čelo, "Mára lómë"otočil se, přihodil poleno do ohně a odešel. Chvíli na to jsem znovu usnula.
Probudilo mě slunce svítící přímo do pokoje. Docela mě překvapilo, že vůbec svítí. Vyhrabala jsem se z postele. V umyvadle jsem si opláchla obličej a oblékla si dlouhou širokou tmavě zelenou sukni a stejně zelenou volnou halenu. Vyšla jsem na chodbu, kde nikdo nebyl. Nevěděla jsem, kolik je hodin ani co mám dělat nebo kam jít.Tak jsem zamířila do stáje. Moje první ranní kroky doma většinou vedly přímo tam. Tak proč tento zvyk neobnovit? Cestou jsem nikoho nepotkala. Ve stáji jsem takové štěstí neměla. Potkala jsem Frona s Berem.
"Mára arin."pozdravila jsem je.
"Mára arin."odpověděli.
"Jak ses vyspala?"zeptal se mě Fron.
"Ušlo to, rozhodně lepší jak ve stáji."pousmála jsem se a pokračovala k Lafovi. Můj věrný černý koník mě pozdravil zafrkáním.
"Stýská se ti po volnosti, že?"pohladila jsem ho po hřívě, "Však se brzy dočkáš, neboj se." Vrhla jsem se do jeho očisty a nevnímala okolí.
"Kdy byl včera ve tvém pokoji. Co myslíš?"ozval se za mými zády Ber. Trochu mě tím vyděsil.
"Nevím, neviděla jsem ho. Jen jsem někoho v pokoji cítila."pokračovala jsem v očistě Lafa. Ber mě mlčky pozoroval, jak to často dělával. Po hodině jsem začala sklízet věci a zároveň je i čistit. Vše vyčištěné jsem skládala do bedny proti Lafovu stání.
"Chceš se projet?"zeptal se najednou. Zarazila jsem se. Myslela jsem skoro na totéž, jen doprovod bych asi odmítla.
"Jo, jela bych někam."uložila jsem poslední náčiní k očistě do bedny, "Ale prvně se najím, protože jsem nesnídala." S Berem v závěsu jsem opustila stáj a zamířila do hlavního křídla královského sídla.Když už jsem nestihla snídani, tak chci aspoň stihnout oběd. Překvapilo mě, že se k nám přidal i Fron s Jarin.
Dvě hodiny po poledni jsme se vymotali ze spleti uliček města a já konečně spatřila zase něco jiného než královský palác a město. Vyjeli jsme směrem na západ. Všude kolem nás se rozprostíraly široké pláně. Na míle daleko nerostl žádný strom. Fron se celou dobu věnoval Jarin a mě to ani nevadilo. Mohla jsem nerušeně přemýšlet o nesmrtelnosti brouka a vyprázdnit si hlavu. Doprovod mi celou dobu dělal Ber. Jeho štěstí bylo, že se nesnažil navázat rozhovor, za což jsem mu byla vděčná. Užívala jsem si vyjížďku. Vůbec mi nepřišlo, že jsem mnoho mil od svého domova. Nevnímala jsem ani změnu směru a to, že začínalo pršet.
"Ari."probral mě ze zamyšlení Ber.
"Co se děje?"zeptala jsem se ho.
"Vracíme se, začíná pršet."oznámil mi. Já se ohlédla. Fron s Jarin se už vracel k městu.
"Jo, jasně."otočila jsem koně a krokem zamilovaný pár následovala. Za chvíli se ke mně připojil Ber. Znovu jsem se ponořila do svých myšlenek a hlavně vzpomínek. Pak se rozpršelo. Přes hlavu jsem si přehodila kapuci, ale i tak jsem za chvíli byla promočená. Pobídli jsme koně do cvalu a potom do trysku. Do města jsme přijeli celí mokří. Z vlhka mi začala být zima a drkotala jsem zuby. Městem jsme museli projíždět pomalu. Oblečení , které jsme měli na sobě, jsme mohli ždímat. Po deseti minutách jsme dorazili ke královskému paláci. Hned jsem se vrhla na Lafa, abych ho mohla pořádně vytřít do sucha.
"Ari, to nech na podkoních. Určitě se o něj dobře postarají."snažil se mě přesvědčit Ber.
"Co je to za novoty?"
"To je zcela normální. Tady jsi host…"
"Tak se podle toho chovej. To už znám."skočila jsem mu do řeči.
"To jsem říct nechtěl."
"Tak něco podobného."odsekla jsem.
"Tady to můžeš nechat na někom jiném. Nemusíš se starat. Pokud se nevyslečeš, tak nastydneš.domlouval mi.
"Ty jsi snad horší než Fron."vyjela jsem na něj, "Nemyslíš si, že to trochu přeháníš?"otočila jsem se a odcházela.
"Ari, záleží mi na tobě…"křikl za mnou. Opustila jsem stáj a skrz dešťovou clonu jsem pomalu došla k hlavní budově. Bera jsem nechala ve stáji.
Žádné komentáře:
Okomentovat