V polovině naší cesty začalo kapat.
"Asi bude pršet."prorokoval Jek. Nestihla jsem ani odpovědět a rozpršelo se pořádně. Pobídli jsme koně do cvalu. Promoknutí skrz na skrz jsme se ale nevyhnuli. Do města jsme přijeli absolutně mokří a na kost promrzlí. Stráž od brány nás dovedla ke královskému paláci. Na nádvoří jsme sesedli a koně předali do péče podkoním. Chtěla jsem se o svého Lafa postarat sama, ale Jek mi připomněl, že jsem durch mokrá. Musela jsem od svého plánu upustit a jít se vykoupat do teplé vody. Do pokoje jsem se nechala dovést, protože jsem si ještě nepamatovala cestu. Služebná mi pomohla s promočených šatů, já zalezla do kádě s teplou vodou a nechala si umýt vlasy. Služebná po chvíli odešla a nechala mě odpočívat. Neodpočívala jsem dlouho. Někdo zaklepal. Nijak jsem nereagovala. Po chvíli se začaly otvírat dveře. Nečekala jsem na nic, chytila si vlasy, které měly schnout a neslyšně se ponořila s hlubokým nádechem pod vodu. Do lázně vešel muž. Přes stále se pohybující hladinu jsem nemohla poznat, o koho jde. Nevšiml si mě ani ničeho, co by prozrazovalo mou přítomnost. Najednou se ke mně otočil zády a já se vynořila k nádechu. Ovšem jsem se nestihla ponořit. Osoba se otočila za mnou vyvolaným zvukem. Zvědavost vystřídalo zděšení.
"Ari?"nevěřícně se na mě díval, jako já na něj, "Co tady děláš?"
"Nahřívám se. Můžu tě požádat, abys odešel?"odpověděla jsem. Ber sebral své věci a bez zbytečných slov opustil místnost. Já se začala sušit. Služka, která se mi dříve věnovala, se vrátíla a zašněrovala mi šaty, které donesla.
"Má paní doufá, že Vám padnou."povídala při šněrování trochu dlouhých tmavých modrofialových šatů. Vlasy mi vyčesala trochu výš a do poloviny zapletla. Na chvíli jsem si sedla ke knihám. Služka mě opustila a nechala otevřené dveře do pokoje. Začetla jsem se a nevnímala čas.
"Ari."ozvalo se z chodby. Za chvíli někdo zaklepal a otevřené dveře a do pokoje vešel Fron, "Co děláš?"zeptal se.
"Trochu se vzdělávám."odpověděla jsem. Fron došel až ke stolu a podíval se na titulní stranu.
"Kronika?"
"Spíš letopisy. Ale to je mi jedno."
"Jdeš se najíst? Ostatní na nás čekají." Vstala jsem a nechala se dovést do místnosti, kde jsme jedli poprvé. Velin na nás čekal. Zasedli jsme ke stolu proti Berovi a Jekovi. Chvíli po nás přišel Izupa s Mernkalem a Narykel s Meren. Usadili se vedle nás a začali jsme jíst. Každou chvíli jsem na sobě cítila pohled odnaproti. Snažila jsem se nevnímat, ale moc to nešlo. Vnímala jsem pohledy celou dobu. Od stolu jsem odešla mezi prvními. Venku stále pršelo. Do pokoje jsem došla sama, vzala jsem si plášť, zjistila, kde se nachází Fron s Jekem a Berem, vyběhla na dvůr a zamířila si to skrz dešťovou clonu do stájí za Lafem. Nalezla jsem ho skoro na konci stájové uličky.Prvně jsem zjistila, zda má plný žlab. Pak jsem se vrhla do očisty. Potřebné náčiní jsem našla v bedně naproti Lafovu stání. A dala jsem si záležet. Na rozčesání hřívy jsem si musela najít nějakou stoličku, ale žádnou jsem nenašla, tak jsem byla nucena použít kbelík vzhůru dnem. Užívala jsem si to. Dokonce jsem si začínala myslet, že jsem v našem malém domečku v Modré městě. Očista Lafa mi zabrala celé odpoledne. Před západem slunce jsem ho nakrmila. Neodolala jsem a musela se na něj dívat z rohu stání. Najedl se a lehl si do podestýlky. Přitiskla jsem se k němu a hladil a ho po krku. Únavou jsem usnula.
Někdo mě pohladil po tváři.
"Ari."oslovil mě dotyčný, "Co tady děláš?"zeptal se Ber, který se mě snažil vzbudit.
"Nech mě spát."stulila jsem se do klubíčka a hodlala pokračovat.
"Tady nemůžeš spát. Je tu zima. Kde máš pokoj?"dorážel dál.
"Nech mě tady."odsekla jsem.
"To teda nenechám."odpověděl, vzal mě do náruče a nesl pryč.
"Nech mě tady."snažila jsem se ho přesvědčit. Nepovedlo se. Pokračoval dál. Vzdala jsem se dalšího odporu a nechala ho jednat. Jediné, co jsem ještě udělala, bylo, že jsem ho ještě objala kolem krku a přitulila se blíž k němu. Usnula jsem.
Žádné komentáře:
Okomentovat