Dami

Je jaro a jaro v Modrem Městě je nepředstavitelně krásné. Vše kvete a já se projíždím na koni, mém krásném vraníku Lafovi doprovázená mým věrným černým psem Akanem, hájkem k Vesnici. Ve Vesnici jsem známá jako modrá víla, protože sem většinou jezdím oblečená celá v modrém. Dnes ale jedu v hnědém loveckém obleku a lidé se diví. Jedu totiž lovit bobry na Nachové jezero. Nakladla jsem pasti a jen čekala. Ani ne za hodinu jsem měla všechny pasti plné. - Úspěšný lov. - pomyslela jsem si, spočítala kůže a vypravila se k lesu, kde Akan ještě nebyl. Všechno očichával a Laf ho zaujatě pozoroval.

Začínalo se stmívat. - Asi bude za chvíli tma. - pomyslela jsem si. Zavolala jsem Akana a vyrazila k městu.

K městu jsem dorazila těsně před zavřením brány, jinak bych musela spát venku, což by mi nevadilo, ale mí bratři by měly starosti. Mají mě po smrti otce a matky na starosti.

Dojela jsem ke dveřím a už mi šli s vážnými tvářemi vstříc. - A jé, asi jsem zase něco provedla. - pomyslela jsem si.

"Kde jsi byla?" zeptal se mě Fron, ,,Měli jsme jet dnes k Dami."

"Já jsem zapomněla. A navíc Akan navštívil nové okolí jezera. Nemohla jsem ho odtrhnout."vysvětlila jsem

"Bylas na lovu že?"zeptal se v naději na dobrou večeři Jek. Viděl na mém rameni luk a toulec s šípy.

"Jo, ale lovila jsem bobry. K večeři bude to, co bylo k obědu." Odpověděla jsem mu a strčila mu kůže do ruky a šla se převléknout.

Po večeři jsme rozebírali události dne.

"Jaká byla cesta?"zeptal se Fron.

"Celkem dobrá.Ve Vesnici se na mne divně dívali."

"A neznají tě tam jen tak náhodou v modrých šatech?"

"To je celkem možné."

"Potkala jsi někoho neznámého?"zeptal se mě Jek

"Ne, proč se ptáš?"

"Máme nějaké špatné zprávy."oznámil mi Fron a já už věděla, proč byly jejich tváře při mém příchodu tak vážné.

"Jaké?"zděsila jsem se.

"Zatím se nemusíš vzrušovat, nejsou jisté. Klidně si dál jezdi po okolních lesích."odvětil Fron

"Zatím to tedy nechám spát, ale můžu vás o něco poprosit?"

"Tak, jen do toho, pokud to bude splnitelné?"

"Splnitelné to je, to se bát nemusíš. Budete mne informovat o dalších zprávách, které získáte."řekla jsem.Vyjeveně se na mě podívali, ale souhlasili.

"Děkuji a teď dobrou…"

"Zítra pojedeme k Dami tak na to nezapomeň, jasné?"zarazil mne Fron uprostřed věty.

"Jasně. Zítra stejně nikam nejedu. Dobrou noc."

"Dobrou noc."popřáli mi Fron s Jekem dohromady.

Ráno jsem se vzbudila pozdě. Normálně vstávám za svítání, ale dnes slunce vstalo dříve než já. Včerejší zprávy mi strašily v hlavě pěkně dlouho do noci. Vešla jsem do jídelny, kde už snídal Fron s Jekem.

"Dobré ráno."pozdravila jsem

"Dobré ráno, co tak pozdě dneska?"zeptal se mě Jek.

"Večer jsem nemohla usnout. A jak jste se vyspali?"

"Celkem dobře."řekl Fron. Nachystala jsem si snídani a zasedla ke stolu.

Po krátkém balení (jedeme tam jen na noc) jsme vyrazili na cestu. Jeli jsme celé dopoledne, obědvali jsme ještě v divočině a hodinu po poledni jsme dorazili k naší přítelkyni Dami. Dami byla stařičká, veselá a šťastná dáma. Měla asi osmdesát let (nebyla to elfka). Přivítání bylo dojemné.

"Ari, vždyť ty jsi se nezměnila od Podzimu."řekla na můj účet.

"Však ty jsi se taky nezměnila."odvětila jsem jí. Potom se obrátila k Jekovi .

"Jeku, Jeku, vždyť ty jsi tlustší než předtím?"

"Taky víc jím, tak se nemůžeš divit."řekl.

"Tak musíš víc běhat po lese."poradila mu. Dami má na všechno odpověď.

"No, Frone, teď je z tebe už pořádný mužský, tak se postarej o Jeka a Ari ať se jim nic nestane. A teď honem ke stolu, určitě máte hlad." A hnala nás do jídelny.

Při večeři se probralo hodně věcí, ale nejvíce samozřejmě zprávy z východu.Z toho, co říkala Dami mně vstávaly vlasy na hlavě hrůzou. Asi v jedenáct hodin jsme šli spát. Fron a Jek už spali, když se Dami přišla přesvědčit, že máme dobře zavřené okenice, aby v noci nikdo nevnikl do domu. Jakmile odešla, já jsem vstala a šla se podívat na koně. Laf mne pozdravil zafrkáním, stýskalo se mu po volnosti a Akanovi, který ho v ohradě hlídal. Poté, co jsem se přesvědčila o spokojenosti našich koní, šla jsem spát.

Vzbudila jsem se se sluncem. Fron a Jek už byli taky vzhůru a chystali se na cestu.Před odjezdem se Dami ještě několikrát přesvědčila, že máme všechno.

"Tak další měsíc nashledanou."volal Fron, Jek a já.

"Nashledanou a dej na Jeka a Ari pozor."volala za námi Dami.

Zpáteční cestu jsme si vychutnávali. Jaro známe jen z okolí Modrého Města.

Na obzoru jsme spatřili jezdce. Byli to lidé a rovnou tři. Neznali jsme je, a tak jsme sáhli po zbraních.

"Dobrý den, kampak to jedete?"zeptal se jeden z nich.

"A kam jedete vy?"zeptal se Fron a mužovu otázku ignoroval.

"Na západ, protože na východě zuří válka proti Maurovi."

"My jedeme na východ, do Modrého Města. Víc vám ale neřeknu, neznám vás."

"Já se jmenuji Bal, toto je můj bratr Bakar a náš přítel Muči. Můžeme teď vědět vaše jména?"

"Já jsem Fron, toto je Jek a Ari. Je vás více, co utíkáte na západ?"

"Je, my jsme ale poslední."

Po očku jsem sledovala Mučiho. Neustále se na mne díval. Nevím proč, ale něco se mi na něm nelíbilo.

"My už musíme pokračovat. Tak nashledanou."řekl Fron na rozloučenou, lidé nás objeli a pokračovali na západ. My jsme popohnali koně směrem na východ.

"Jak se vám ti tři líbili?"zeptal se Jek.

"Nic moc. Řekla bych, že za námi pojedou. Mám se vrátit?"zeptala jsem se.

"Ne, vrátím se radši já."řekl Fron, obrátil koně a ujížděl zpět po našich, ještě nevychladlých, stopách za cizinci. Jek a já jsme pokračovali mlčky na východ. Jeli jsme asi hodinu, ale Fron se nevracel. Začínala jsem mít o něj strach. Zastavili jsme.

"Kde ten Fron je?"zeptal se sám sebe Jek, ale nahlas, takže jsem ho slyšela, ,,Už by se měl vrátit. Pojedu za ním."

"Eee, neměli bychom se rozdělovat. Pojedeme oba."navrhla jsem. Obrátili jsme koně, pobídli je do trysku a ujížděli chtě nechtě k západu. Po chvíli jsme narazili na místo, kde jsme se rozdělili.Frona jsme nikde neviděli, tak jsme jeli po stopě. Sledovala jsem stopu v předklonu u Lafovi šíje.

Po hodině jízdy stopy odbočily k jihu. Nikde žádná památka po Fronovi, tak jsme pokračovali k jihu. Opět po hodině se stopy stočily k východu. Seskočila jsem z koně a začala jsem zjišťovat, jak jsou stopy staré a kolik projelo koní.

"Čtyři koně, tři páry starší. To by souhlasilo."řekla jsem Jekovi své poznatky. ,,Jeli tryskem, Fronovy stopy jsou asi tři hodiny staré a těch tří asi tři a půl. Jedeme dál."

"Jak víš, že jsou zrovna tři a půl a ne čtyři?"zeptal se Jek

"Ještě umím počítat."řekla jsem mu a vyděšeně na něj pohlédla. ,,Hodinu jsme jeli na východ od našeho rozloučení s Fronem, hodinu jsme jeli na jih a teď jsme tady.Tady byl Fron před více než třemi hodinami a ujíždí nám dál kvůli těm tvým otázkám. Tak nekecej, sedej na koně a jedeme na východ."sedla jsem na Lafa, otočila jsem se na Jeka a musela jsem se začít smát.Výraz mého bratra byl prostě směšný. Oči měl vykulené a kmital s nimi od stop na zemi ke mně a naopak. Jeho ústa byla otevřena v němém úžasu a asi čekal, až dostane něco k jídlu. Po chvíli ústa zavřel, sedl na svého Dona a následoval mě.

Dojeli jsme k rozcestí, kde se stopy dělily. Jedna vedla dále na východ a troje směřovali k jihovýchodu. Stopa, která vedla směrem na východ byla Fronova.

"Proč Fron opustil stopu?"řekla jsem a seskočila z koně.

"Jak víš, že to byl Fron?"

"Ti tři by se teoreticky nerozdělili. Musel to tedy být Fron, kdo se odpojil. Podívej, nechal za sebou taneční krok."

"Proč...?"

"Aby na sebe upozornil Dělá to vždy. Je to náš tajný signál."řekla jsem, ,,Už to vidíš?"ukazovala jsem na stopu. ,,Tady."

"Aha. Mé oči jsou tak slepé. Jsem rád, že mám s sebou tak zkušenou stopařku."

"Koho tím myslíš? Je tu snad někdo třetí?"

" Já myslím tebe."

"To se nestává tak často, že někoho pochválíš. Teď ale rychle na koně a po stopě dál."rychle jsem se otočila. Cítila jsem, že se červenám. Chvála z Jekových úst mne hřála u srdce. Sedla jsem na Lafa a jela po stopě.

Asi po třech hodinách jízdy tryskem jsme zahlédli na obzoru malý tmavý, pomalu se pohybující bod. Fron. Za tmy jsme ho konečně dostihli.

"Frone, proč jsi se nevrátil?"zeptala jsem se.

"Jel jsem skoro k nim. Odbočili k jihovýchodu, tak jsem opustil stopu a pokračoval na východ tanečním krokem, abyste mne poznali."

"Vyslechl jsi je alespoň?"

"Ne, nedohonil jsem je."řekl Fron se smutnýma očima. Bylo mu to očividně líto.

"Měli bychom si najít nějaké tábořiště, nebo pojedeme celou noc?"zeptal se Jek.

"Ne, jsem unavený a koně taky. Kousek odtud je Noční jezírko. Utáboříme se tam. Jeďme."odpověděl a popohnal svého Fana.

Za půl hodiny jsme dorazili k lesu. Byla už tma.

"Jdi prosím tě prozkoumat les. Já už na to nemám sílu."vyzval mne Fron. Seskočila jsem z Lafa a vyrazila k lesu. V lese byla větší tma než na volném prostranství, ale moje oči si brzy zvykly. Šla jsem velmi pomalu a potichu. Brzy jsem došla k jezeru. Už vím, proč se mu říká Noční. Je černější než sama noc. Prohledala jsem několikrát okolí jezírka. Nikdo zde nebyl, proto jsem se chtěla vrátit, ale od jihu přijížděli tři jezdci. Byli to ti tři, co jsme potkali. - Zkusím je vyslechnou. - řekla jsem si. Opatrně jsem se přesunula za jejich záda a poslouchala.

"Ti elfové se mi nelíbili."řekl Bal.

"Proč? Jen proto, že jeli na východ bojovat s Maurem?"odpověděl Balovi Bakar.

"Jak víš že s Maurem? Já bych řekl, že šli spíš proti."řekl svou myšlenku nahlas Muči.

"Je to jedno. Nahlásíme je u Poneky. Ten už bude vědět, co s nimi. Podle mě ví něco o Maurovi."usmíval se Bal.

Měla jsem toho dost. Bylo mi jasné, že tady přes noc nezůstaneme. Strávila jsem na průzkumu víc jak hodinu. Bratři mě s napětím očekávali.

"Tak co? Můžeme tady zůstat na noc?"zeptal se mě Fron

"Ne."odpověděla jsem.

"To si děláš srandu?!?!"zaječel Jek. ,, My se sem trmácíme a někdo nám zabere jezírko."

"Ne a nekřič, nebo nás uslyší."

"Kdo nás uslyší?"

"Bal, Bakar a Muči. Jsou u jezírka a budou tam asi celou noc. No, nekoukej se tak na mě. Chtějí nás nahlásit nějakému Ponekovi."podívala jsem se po Fronovi. ,,Kdo je ten Poneka?"zeptala jsem se.

"Je to přízrak, služebník Maura, má pět svých pobočníků. Ví o všem, co se kde šustne. Musíme cestovat dál."nasedl na svého tmavě hnědého Fana, já s Jekem jsme ho následovali a ujížděli mlčky k severu.

Pobídla jsem Lafa, aby dojel Fana a si mohla v klidu pohovořit s Fronem.

"Co způsobuje ten přízrak?"

"Nahání strach, myslím, že může i zabít i když se tě ani nedotkne. Musíme se před ním mít na pozoru."

"A dá se nějak zneškodnit nebo zabít?"

"Nevím. Nic takového jsem neslyšel."ukončil tak náš rozhovor na téma Přízraky a jak je zneškodnit. Odbočili jsme doprava čili k východu. Fron byl ustaraný, něco si pro sebe říkal, ale nebylo mu rozumět. Pomalu jsme dojížděli k zavřené bráně Modrého Města.

"Máme smůlu, je zavřeno."řekla jsem, ,,Musíme přenocovat zde."

Jek právě ukázal světu svoje logické myšlení.

"Jak si opakuji, co jsme jim řekli…"

"A co jsme jim řekli?"zeptal se Fron.

"Že jedeme do Modrého Města…"odpověděl Jek. Fron doslova vyletěl.

"To jsme jim řekli?!?!"řekl, "Sbalíme si věci a pojedeme do Opevněného Města, jinak ohrozíme celé Modré Město."

Fron zabušil na velkou bránu, ale ta jen zaduněla a odmítla nás pustit do města. Byli jsme nuceni přenocovat venku.

"Budeme s Jekem držet střídavě stráž. Jdu první, za tři hodiny tě Jeku vzbudím."řekl Fron a chtěl poodejít.

"Já chci taky držet stráž!"zavolala jsem na Frona, který se otočil a vyjeveně se na mne podíval.

"Na to jsi mladá, klidně se vyspi."

"Já to myslím vážně."

"Budiž, budeš mít hodinu po mně."

"Já chci rovnoprávnost."

"Cože?"

"Tři hodiny ty, tři Jek a tři já."

"Tak dobře. Kdyby něco, tak mě vzbudíš."řekl Fron s úsměvem, dal mi pusu na dobrou noc a šel hlídat. Usnula jsem hned. Za tři hodiny mne vzbudil Fron a sám šel spát. Tři hodiny mé hlídky uběhly bez vyrušení a moc v klidu, takže jsem skoro usnula. Šla jsem vzbudit Jeka. Zatřepala jsem s ním jednou. Nic. Jen se zavrtěl a spal dál. Zkusila jsem to znovu. Tentokrát se ohnal rukou, jako by odháněl nějakou mouchu. Minul mě jen o vlásek. Nic jiného mi nezbývalo, šla jsem Frona okrást o jeho klidný spánek.

"Co se děje…?"zeptal se

"Nic, nemůžu vzbudit Jeka."oznámila jsem. Fron bez řečí vstal a snažil se Jeka vzbudit. Pochodil asi stejně jak já.

"Budu muset držet stráž za něj."

"Můžu s tebou? Stejně neusnu."sedla jsem si k Fronovi. Dal mi ruku kolem ramen a já jsem usnula.