V pondělí dopoledne práce. Cesta do práce byla trochu pozdnější, ale dobrá. Nikde jsem dlouho nestála. Ve třídě a vlastně v celé škole jsme se mohli převléct za jakékoli povolání. Já jsem šla za jezdce na koních.
Domů jsem přijela dřív, než obvykle. Stihla jsem totiž dřívější autobus. Doma jsem potkala ještě dělníky v koupelně. A taky mraky prachu.
Zbytek odpoledne jsem se věnovala našim, dala si kafe a něco dobrého k tomu, podrbala kocoura, přepsala něco do počítače a čekala, až přijede přítel. S přítelem jsme si udělali k večeři topinky a do tmy jsme se mazlili.
V úterý se mi nechtělo vstávat. Ani jsem se sama sobě nedivila, protože mě v práci čekala devítihodinová práce. Pět hodin ve třídě a pak čtyři a půl v družině. Pět hodin ve třídě jsem nějak přežila. Družinu jsem překvapivě taky přežila. Domů jsem přijela o půl šesté. Propustili mě dřív. Skoro u autobusu mě čekal přítel. Společně jsme šli k našim, protože jsem měla v batohu sýry. Pak jsme sedli do auta a jeli mu vyzkoušet jeden oblek. Seděl mu naprosto dokonale. A moc mu to sluší. Asi jsem se zase zamilovala.
U našich jsme si dali večeři a poleželi v posteli.
Ve středu se mi ale vůbec nechtělo do práce. Kompenzovala to možnost být skoro celou dobu výuky v kostýmu vikinga. Měli jsme projekt V cizích botách a měli jsme si vybrat nějakou historickou postavu. Na nikoho jiného kostým nemám, takže to vyhrál viking. Znamenalo to ale, že s sebou potáhnu kompletní kostým. Kromě meče. Ten jsem nebrala.
Překvapivě jsem si dobře omotala ovínky. Za celé dopoledne mi nespadly. Úspěch.
Odpoledne jsem byla doma. Objednala jsem si ještě v úterý rohlíka, ale přijel o půl hodiny dřív, než jsem měla objednáno.
Do večera jsem byla doma. Myslím, že jsem dělala i něco do školy v Olomouci, ale nevím, který den to přesně bylo.
Večer jsem byla na mši svaté. Zpívala jsem. Přede mší jsem se setkala s přítelem a společně jsme šli domů. Dali jsme si večeři a poleželi v posteli.
Ve čtvrtek moje poslední práce v týdnu. Přežila jsem čtyři hodiny ve třídě, pak hodinu nepřímé činnosti v kabinetě. Vypsala jsem si deník asistenta a jela domů.
Doma jsem si dala kafe a začala si vařit páteční oběd. Do šermu jsem nešla. Nějak jsem to nezvládla. Přijel samozřejmě přítel, dali jsme si večeři a odvezli moje věci k němu. Pak mě odvezl domů a já šla spát.
V pátek jsem vstávala ve čtyři. Po páté jsem už čekala na autobus a zamířila do Brna a do Olomouce. Cestou z Brna jsem usnula. Ani Prostějov mě neprobudil. Na chvíli jsem spatřila jen solární elektrárnu za městem.
V Olomouci mě čekal maraton přednášek. První byla zaměřena na závěrečnou práci. Další se týkala inkluzivní pedagogiky. Během přestávky na oběd jsme řešili úkol. Samozřejmě jsem se stihla i najíst. Pak následovala debata na úkoly a přesun na další část přednášek. Tam jsme přišli pozdě. Ale o to dřív jsme pak mohly odcházet. Aspoň já jsem odcházela hodinu před koncem, abych stihla autobus v šest a nemusela čekat až do osmi.
Za přítelem jsem přijela krátce po osmé hodině. Vyzvedával mě v Tetčicích z vlaku. A jeli jsme domů.
V sobotu jsem dlouho spala. Ale zase ne tak dlouho. Jen asi do desíti. Pak jsem se vrhla na vaření. Po obědě jsem četla, šila, vařila nedělní oběd a odpočívala. Chvíli jsem taky sledovala přítele, jak se stará o auto. Vyměnil olej a přezul pneumatiky.
V neděli se mi taky nechtělo z postele. Na mši svatou jsme s přítelem jeli až na jedenáctou. Byli jsme svědky uložení ostatků bl. Jana Buly a Václava Drboly. Jeden z nich působil v Čučicích.
Po návratu domů jsem dovařila oběd a po obědě jsme jeli nakupovat. Mě se moc nechtělo. Ale koupili jsme si pudink a mražené jahody.
A do večera jsem odpočívala. Spravila jsem příteli manžetu na bundě a taky vyžehlila košile.
A to bude pro tento uplynulý týden všechno. Dočetla jsem poslední Letopisy Narnie a zatím nevím, na kterou knížku se vrhnu teďka. Přemýšlím, jestli Zaklínače nebo Vinnetoua.
A na závěr pár fotek. Jedna je myslím z autobusu a druhou je relikviář.
Krásný další týden roku 2026.
Vaše Vanimaré
Žádné komentáře:
Okomentovat