A jsem opět zde. Po dlouhém a velmi zajímavém týdnu. Minulou neděli jsem psala o tom, že jsem na cestách. A taky jsem slíbila, že napíšu, kde jsem byla. Tak a je to tady. Dočkali jste se. A byla jsem...
...na Slovensku. Už počtvrté a přesto se tam ještě vrátím a velmi ráda. V pondělí jsem vyrazila na tradiční výšlap na Popradské pleso. Trochu mi pršelo, spíš docela dost, protože jsem vytáhla i pláštěnku. Na Popradském jsem si dala oběd, podívala se na Symbolický cintorín a zimní cestou se vracela na Štrbské. Mé další kroky vedly do Popradu do bazénu a pak na hotel se učit.
V úterý bylo docela pod mrakem a slibovali déšť. Tak jsem zalezla do Belianských jeskyní. Prohlídka byla nádherná a dokonce jsem si po dvou letech v jeskyni zazpívala. A udělala radost Polákům. Pak jsem se ještě podívala do Kežmaroku na náměstí a do dvou kostelů.
Ve středu jsem vyrazila lanovkou na Skalnaté pleso. Nějak jsem si je ale nestihla obejít a vydala se po Tatranské nagistrále na Hriebenok. Byla to moc krásná procházka. Z Hriebenku podél pozemní lanové dráhy dop Starého Smokovce a vláčkem zpět do Tatranské Lomnice. Pak následovala cesta na penzion a učení.
Čtvrtek byl silně odpočinkový. Jela jsem do Liptovského Mikuláše do aquaparku Tatralandia. Je to podobný aquapark jako Pasohlávky, ale mnohem větší a hezčí a stále se rozšiřující. Tam jsem si zahrála s Poláky volejbal a bavila se. Taky jsem se tam snažila se učit, když jsem měla čas a neměla jsem náladu se rozmáčet ve vodě. Po čtyřech letech, co tam pravidelně jezdím, jsem si konečně prohlédla celý areál. Našla jsem tam i obyčejný plavecký bazén. Tak jsem si mezi učením se dala pokaždé čtyři bazény ve vodě, která měla 24-26 stupňů, pak jsem vlezla do teplejšího bazénu, který měl tak 34-36 stupňů a své putování bezény jsem zakončila ve 40 stupňovém bazénu. Potom už jsem se opět vrhla na učení se. V aquaparku jsem strávila celý den. Žádná túra se nekonala.
V pátek jsem si ale čtvrteční lenošení vynahradila a vydala se na jeden ze známých Tatranských vrcholů. Hlavně se jedná o první vrchol Vysokých Tater. Schválně, kdo pozná.
Jedná se o horu vysokou 2 494m. Na vrchol jsem dorazila chvíli po jedné odpolední asi po čtyřech hodinách výstupu. Na hoře bylo moc krásně. Měla jsem krásný výhled až k Liptovskému Mikuláši, a bylo vidět až na Lomničák, kde jsem byla loni. A kdo ještě neuhodl, tak jsem byla na Kriváni. Celá cesta byla s krásným výhledem do údolí, bylo vidět Štrbské pleso, Jamské pleso a mnoho dalšího. Námaha to tedy byla dost velká, zvlášť pro netrénovaného člověka, ale výhled z vrcholu určitě stojí za to. Takže až pojedete někdy do Tater, tak určitě jděte na Kriváň. O Kriváni se snad ještě ozvu během týdne.
A v sobotu už se jelo domů. Bohužel. Nejraději bych tam zůstala ještě tak půl roku, vyšla si znovu na Rysy a přidala k tomu Slavkovský štít. Cesta domů proběhla v pohodě.
V neděli jsem byla na mši svaté. Po celém dlouhém týdnu. A nehrála jsem. Vůbec nic. A to jsem se prosím pěkně rozehrála. Tak snad příště. O to víc jsem se mohla věnovat liturgii u oltáře.
LITURGICKÁ POZNÁMKA: Mám pocit, že tahle poznámka se stále opakuje, ale opakování je matka moudrosti, tak se tu objeví ještě jednou. V neděli není možné, podle IGMR č. 365 b, aby byla druhá eucharistická modlitba. Tak PROČ? (IGMR 2002 Editio typica tertia) A ještě dodám jednu skutečnost, že kněz by měl mluvit spisovně, jako všichni ostatní lidé, kteří něco říkají ostatním. Ve škole taky žáčci musí mluvit spisovně. Je to oficiální komunikační styk člověka se společností. Pak si někdo cizí řekně, kde se ten kněz učil mluvit. Chápu, že doma v rodině, v neoficiálním komunikačním styku člověk mluví nářečím nebo obecnou češtinou, ale na veřejnosti to prostě nejde. Kdyby takhle mluvil prezident, tak se všichni ohradí. U učitelů se to taky řeší, když nemluví spisovně ve škole (vlastní zkušenost).
Odpoledne jsem se dívala na Pevnost Boyard. Tentokrát nevyhráli, jen dostali slíbené tři tisíce eur. Neuhádli heslo.
A taky jsem dostala jeden malý dárek. Protože jdu zítra do práce, tak jsem dostala jako správný prvňák pastelky. A jaké krásné.
Bohužel foceno mobilem, neb nemám foťák.
A to bude pro dnešek asi všechno. Už chci jít spát, protože zítra vstávám v pět a jedu do práce a ještě bych se mohla chvíli učit a musím se pomodlit.
A možná někdy během týdne dodám další krásné fotky ze Slovenska.
Tak krásný další týden, poslední prázdninový, roku 2015.
Vaše Vanimaré
Žádné komentáře:
Okomentovat