A je tu opět neděle. A po pravdě, moc se mi nelíbí, že je zase neděle. A proč? Přece státnice se nezadržitelně blížï. Ale teď pěkně od začátku týdne, tedy od pondělí.
V pondělí jsem se opět začala učit. I když bych to měla mít naučené a měla bych jen opakovat. Zaručeně v té hlavě něco zůstalo. Jen nevím, zda to ke státnicím bude stačit. Jinak se nic zajímavého nedělo. Stejná činnost se opakovala i v úterý a ve středu a taky ve čtvrtek. Ve středu došlo také kmenší změně v počasí. Večer se trochu ochladilo. Dlouho to ovšem nevydrželo a ve čtvrtek uż mou učící činnost opět sužovaly docela nesnesitelné venkovní teploty. Ale přežít se to dalo.
Celkem nudný týden.
V pátek jsem se opět učila. Nebavilo mě to a taky mi to nešlo. Dopoledne jsem se rozhodla, že se pojedu nechat vyfotit kvůli škole a taky že si zařídím šalinkartu. Ani jedno jsem nevyřídila. Paní fotografka měla dovolenou a šalinkartu jsem nechala doma. Promarnila jsem hodinu na cestách a úplně zbytečně. V autobuse jsem strávila všeho všudy jen čtvrt hodiny, ale to čekání na autobus....
V podvečer jsem šla hrát na varhany. Na dlouhou dobu naposledy. Nevím, jak budu hraní stíhat s prací a školou. Zaručeně ale nebudu stíhat hrát na ty varhany, na které jsem zvyklá. Užívala jsem si to. Přehrála jsem si všechny písničky, co jsem se kdy učila, celé ordinarium a modlitbu Páně. Pak jsem zůstala na mši svatou. A bude následovat...
LITURGICKÁ POZNÁMKA: Opět se bude jednat o eucharistické modlitbě. Jedná se o stále ten samý problém, kdy se místo třetí eucharistické modlitby použije druhá eucharistická modlitba. V pátek totiž byla vigilie slavnosti Nanebevzetí Panny Marie. Druhá eucharistická modlitba je vhodná především ve všední dny. Teď možná někdo namítne, že BYL všední den, ale byl to předvečer slavnosti, tak si myslím, že se mohla použít trojka.
V sobotu jsem byla doma. Vyspala jsem se po dlouhé době až do půl deváté. A i tak se mi nechtělo vstávat. A taky jsem se učila. Po obědě jsem sledovala svou oblíbenou Pevnost. Moc se jim dneska nedařilo. Neodnesli z pokladu pevnosti ani tři tisíce.
Po tom jsem se opět snažila se učit a pomalu se začala balit na stěhování. Ano, budu se stěhovat, ale ne na koleje, jak to bylo předešlých pět let. Budu se stěhovat do bytu kvůli práci. Tu jsem sehnala docela daleko od domova. Na jednu stranu z toho mám trochu strach, ale na druhou stranu se moc těším. Nedovedu si představit, že bych po těch letech, kdy jsem věčně nebyla doma, musela doma trávit celý týden. Už jen přes ty prázdniny mi z toho hrabe. Na bytě budu mít klid na práci, jen mi bude trochu chybět ta obsluha, která nakoupí, vypere a tak. Aspoň se trochu osamostatním, a když přijedu domů, tak budu opět o něco zkušenější a praktičtější. Pochopím, jaký je život v mamahotelu.
Večer se blýskalo na obzoru. Nedokážu posoudit, jestli na lepší časy. A taky zase nějaký vysoce inteligentní člověk opékal buřty. Po dlouhé době jsem si poslechla tu nepříjemnou požární sirénu a stejně nepříjemný hlas, který klásí "Požární poplach. Svolání hasičů. Byl vyhlášen požární poplach." Naštěstí jsem ještě nespala. Nejhorší je, když se tato siréna ozve třeba ve dvě ve tři ráno. To je aspoň budíček. A teď nemyslím tu klasickou sirénu, ale sirénu, která opravdu oznamuje "HOŘÍ!!"
Navíc do toho všeho přišla bouřka. A ještě byla někde zábava. Moc jsem se nevyspala.
V neděli jsem byla na mši svaté. Nehrála jsem, ani do klapky jsem si neťukla.
LITURGICKÁ POZNÁMKA: Teď technická. MINISTRANTI PROBUĎTE SE!!! Spravovat mikrofon knězi v půlce Gloria je trochu pozdě, když jej potřeboval hned na začátku.
Odpoledne jsem se vydala na cesty. Kam jsem ale jela prozradím až příští týden.
Teď všem čtenářům přeji krásný další prázdninový týden roku 2015.
Vaše Vanimaré
Žádné komentáře:
Okomentovat