A jsem opět zde. První listopadový den. V říjnu jsem byla nějak moc výkonná v psaní článků. Vyšly mi celkem dvě velké liturgické poznámky, a spousta dalších článků. Celkem to dělalo devět článků. Nejvíc za poslední rok, zatím. Ještě to mohu překonat, ještě budou dva měsíce do konce roku. Počítala jsem si články z loňských roků a letošek jednoznačně vítězí v počtu článků do konce října. Nejvíce článků zatím bylo v roce 2013. Počítáno k poslednímu říjnu.
Ale teď k tomuto týdnu. A začneme pěkně od pondělí.
V pondělí jsem byla v práci. Celkem to šlo. Pak jsem se hned odebrala na byt a zaslouženě odpočívala. V úterý už to bylo trochu těžší. Po práci jsem měla konzultační hodiny, na které nikdo nepřišel, a pak jsem zamířila do Brna. Chtěla jsem ke svátosti smíření a pak jsem měla domluvenou schůzku. Naštěstí jsem všechno stihla. Ovšem ty autobusy nabíraly zpoždění. Docela mě to vadilo, ale na druhou stranu jsem nikam nespěchala. Večer jsem si začala tisknout dokumenty do školy na teologii. Asi po půl hodině se mi zasekl papír v tiskárně. V klidu jsem ho odstranila, ale tiskárna už odmítala spolupracovat. Tak jsem se na to vykašlala, napsala si na lísteček poznámku, co ještě musím vytisknout, a šla jsem spát. Druhý den ráno jsem v tisku pokračovala. Bohužel jsem se musela opět rozčílit, že to nejde. Pohrozila jsem tiskárně, že ji vyhodím a ejhle, najednou to natisknout jde. Tak fakt nevím, kde jsem dělala chybu.
Ve středu jsem zamířila domů. Cesta se mi komplikovala nhed od začátku. Nestihla jsem vlak, tak jsem spěchala na autobus. Ten naštěstí jel přesně, takže poslední přestup na další autobus jsem zvládla.
Večer jsem byla na mši. A opět jsem se nestačila divit. Jen nevím, zda se mám stále opakovat, ale opakování je matka moudrosti. Takže...
LITURGICKÁ POZNÁMKA: Misál dostal ten nejmenší ministrant. Kdybych tam byla já, tak jej nedostane, i kdybych já jej nemohla držet. Kněz měl trochu problém přečíst jak collectu, tak postcomunio. Následně jsem opět rostla při odchodu ministranta s misálem k nebo od oltáře, přotože se ukláněl svatostánku. Poslední velká liturgická poznámka nebyla přečtena a následné citované dokumenty také ne. Škoda.
Tak jsem trochu znechucená (opět) odešla domů. Doma na mě čekalo překvapení. Dostala jsem za státnice foťák.
Ve čtvrtek jsem vyrazila na sraz s kolegyní a spolubydlící do Olomouce. Cesta byla docela dobrá, vzala jsem s sebou také svůj nový foťák a fotila jsem.Takže přidám pár fotek z cesty a také fotku foťáku.
Ta je focena mobilem. Je v tom velký rozdíl. Myslím, že foťák už nepustím z ruky.
V Olomouci bylo pěkně, zašla jsem si do knihovny, spokojeně si všechno vyřídila a mohlo se do víru velkoměsta. Koupila jsem si novou teologickou literaturu ve stylu Dokumentů II. vatikánského koncilu. Dále jsem si sehnala dvě bolerka, černé a bílé, tak, jak jsem chtěla. Jsou naprosto dokonalá. Den jsem si užila a stihla jsem dokonce nakoupit i nějaké ty dárky na Vánoce. Cesta doml ovšem už neprobíhala tak, jak měla. Rychlík do Brna měl asi dvacet minut zpoždění. Takže osobák do Ivančic prostě ujel. Naštěstí jel za půl hodiny spěšňák. Domů jsem dorazila jen o tu půlhodinu později. Nevadí.
V pátek jsem byla dopoledne doma a taky se konečně trochu víc prospala. Dopoledne jsem se chystala na následující týden v práci. Krátce po poledni jsem jela do Ivančic nakupovat. Pomalu potřebuji obnovovat šatník, tak jsem sehnala dvě trička bez potisku a jednu mikinu bez potisku a v přijatelné barvě. Odpoledne jsem si šla udělat ještě jednu radost a šla jsem hrát. Hrála jsem krásných padesát minut. Pak byla mše svatá. Rozebírat ji tu nebudu, protože jsem o ní psala už v pátek. Potřebovala jsem ze sebe dostat ty myšlenky. Pokud někdo nečetl, tak si může přečíst ZDE.
Večer už jsem byla doma. Od taťky jsem dostala námět na focení, tak jsem to zkusila. Na obloze zářil měsíc. Fotky dopadly docela dobře na to, že se s foťákem už dva dny seznamuji. No, posuďte sami.
V sobotu jsem dopoledne byla doma. Snažila jsem se připravovat se do školy, ale nějak to nešlo. Odpoledne jsem vyrazila na listy a na procházku. Potřebovala jsem to. Vzala jsem si s sebou také foťák a fotila jsem. Fotky najdete ve fotogalerii ve Všehochuti.
Večer jsem šla na hřbitov za dědou, jelikož už se tam v pondělí nedostanu. Tak jsem mu zapálila svíčku a jedné mé kamarádce také, a vzpomínala jsem. Šla jsem také pozdravit Krista ve svatostánku, protože byl otevřený kostel. A našla jsem tam krásného pavouka.
Večer florbal nebyl. A ani bych nešla. Potřebuji být nejbližších čtrnáct dní v pořádku, hlavně co se týká pohybového aparátu dolních končetin. Proč? Snad se brzy dozvíte.
Tak jsem chytla do ruky knížku Mircea Eliadeho a začetla se. Knížka je relativně tenká a jmenuje se Posvátné a profánní. Docela zajímavé počtení. Hlavně nutné, protože na tuto knihu budu psát recenzi do Základů religionistiky. Přečetla jsem jednu kapitolu a vypsala pár poznámek. No, pár... Popsala jsem čtyři strany A4. Jen takové moje poznámky, abych hned nezapomněla, o čem kniha vlastně je. A je dost zajímavá.
V neděli jsem byla na mši. Nějak jsem nezvládala sledovat liturgii. Jako bych byla duchem úplně mimo. A to jsem se snažila poslouchat, o čem bylo čtení, o čem bylo kázání.
Jediné, čeho jsem si všimla, že neměli misál. Orace s prefací měli nakopírované v deskách a eucharistickou modlitbu měli z nějaké jiné knížky. A nebyl to žádný misál. Ani ten zpívaný. A zpívala se preface a také konsekrační slova.
Odpoledne jsem se dívala na Pevnost Boyard. Vyhráli docela dost. Přibližně 21 tisíc eur. Slušná suma, že?
A jelikož bylo krásné odpoledne, tak jsem šla na vzduch na zahradu. Aspoň na chvíli. A taky podrbat pejska.
Pak už jsem frčela na byt.
Tak to by můj krásný volnější týden. A teď hurá do práce a do školy.
Přeji všem krásný další týden roku 2015. Už se ten rok chýlí ke konci.
Vaše Vanimaré
Žádné komentáře:
Okomentovat