A je tu opět neděle. Tentokrát je neobyčejná. Proč? Více v celém článku.
V pondělí jsem šla do práce. Všechno bylo v pohodě. V podvečer jsem šla na mši svatou, která ale nakonec nebyla, protože kněz byl nemocen a byla jen bohoslužba slova. Kromě zkomolené doxologie při collectě bylo všechno v pořádku.
V úterý jsem opět byla v práci. Celkem to šlo. Večer jsem na mši nebyla. Nějak mi na to nevyšel čas. Spěchala jsem, musela jsem dodělávat věci do práce. Ve středu jsem opět pracovala. Pak jsem se rozloučila s dětmi, protože další den, to je ve čtvrtek na mě čekala daleká cesta. Ještě ve středu jsem jela domů.
Ve čtvrtek na mě čekala daleká cesta. Cesta do Izraele. Sbaleno jsem měla, tak jsem se rozloučila s pejsánkem, ještě naposledy se podívala, jestli mám opravdu všechno a mohla jsem vyrazit na vlak. Odjezd nebyl z Oslavan. Na místo odjezdu jsem se musela dopravit po své trase, ale zvládla jsem to. Pak jsem spolu s poutníky nastoupila do autobusu a zamířila na letiště do Vídně. Letadlem už jsem letěla, tak jsem věděla přibližně, do čeho jdu. I když to nebyla až tak moc pravda.
Na letišti si nás všechny vyzvedla delegátka, předala nám potřebné informace, dostali jsme placku, abychom se poznali, a postupně jsme šli na odbavení. To nebylo až tak jednoduché. Museli jsme odpovídat na otázky, jestli nám někdo něco nedaroval před odletem do Izraele, kdo nám balil kufr a kdo u toho ještě byl a tak dále. Pro bezpečnost celého letadla. Pak jsme odevzdali velké kufry a mohli jít na gate. Pak už bylo všechno v pohodě. Prošli jsme jednou kontrolou, následně bezcelní zónou a pak na nás čekala poslední osobní důkladná kontrola. Tentokrát jsem prošla napoprvé a bez pípání. Batoh projel také v pohodě. Pak už jsme mohli nastoupit do letadla.
Star byl relativně v pohodě. Prvně se samozřejmě musel dostat od nástupního tunelu. Seděla jsem až na předposledních sedadlech, blízko záchodu. Vzlétli jsme bez potíží a rychle jsme nabrali výšku. Let probíhal v pohodě. Koncem letu, asi hodinu před přistáním, jsme pocítili drobné turbulence. Když už letím, tak ať si to užiju se vším všudy, že? V letadle jsme také večeřeli. Musím podotknout, že jídlo jménem humus bylo výborné. Přistání bylo trochu tvrdší, ale bezpečné. Na zem jsme dosedli. Pak ještě projít další pasovou kontrolou a mohli jsme vstoupit do Svaté země. Na hotel jsme se dostali o půl třetí a do postele o půl čtvrté. Vstávali jsme o půl sedmé.
V pátek, už v Izraeli, jsme ráno vyrazili do Jeruzaléma. První naše kroky vedly na Golgotu. Prohlédli jsme si místo, kde stál kříž s Kristem. Následně jsme se podívali také na puklinu ve skále, která vznikla při Kristově ukřižování a také pod Golgotu. Pak jsme měli mši svatou asi 10 metrů od Božího hrobu. Ministrovala jsem. Bylo to velmi hektické a tak jsem se dopustila několika chyb, ale nebyly tak závažné. Hlavně se moje chyba týkala nápěvu žalmu, na který jsem si nemohla vzpomenout, ať jsem se snažila, jak jsem se snažila.
No, pak už jsme se konečně dostali do Božího hrobu. Bohužel jen na chvíli, na krátkou modlitbu. Pak jsme pokračovali na horu Sión Siónskou bránou, kde je Večeřadlo a symbolický hrob krále Davida. Také jsme navštívili místní synagogu. Pak jsme šli na místo Zesnutí Panny Marie a odtud jsme pokračovali ke Zdi nářků. Od Západní zdi Jeruzalémského chrámu jsme šli na křížovou cestu Via dolorosa a pak na střechu baziliky Božího hrobu a odtud znovu k Božímu hrobu. Tam jsme si vyzvedli fotky. U Božího hrobu jsme si chvíli poslechli nešpory františkánů a večerní liturgii arménskou. Arméni mají kadidelnici s rolničkami a tak zvláštně s ní pohupují.
Pak už jsme zamířili na večeři a spát.
V sobotu jsme vstávali ještě dříve než v pátek. Čekala nás spousta zajímavých míst. Prvním z nich byl obchod v Betlémě. Odtud jsme se vydali k bazilice Narození Páně. Mši svatou jsme měli v jeskynní kapli sv. Josefa, jen asi pět metrů od místa Narození Páně. Opět jsem ministrovala a tentokrát jsem si nachystala noty žalmu. Tentokrát byl v pohodě. Celá liturgie byla krásně klidná a dokonalá, přesně taková, jaká by měla být.
Ze mše jsme šli do Jeskyně mléka. Tato jeskyně je celá bílá. Proč? To napíšu v dalším článku. Odtud jsme se vydali opět k autobusu a s ním jsme zamířili na oběd. Po obědě nás čekal kostel v Betfage a pak Olivová hora s nádherným výhledem na Jeruzalém, Zlatou bránu, arabský a židovský hřbitov a Omarovu mešitu. Na Olivové hoře je bazilika Pater Noster, kde se nachází také deska s českým překladem této modlitby. Následovala návštěva židovského hřbitova, kostel, kde Pán Ježíš zaplakal nad Jeruzalémem Dominus Flévit, Getsemanská zahrada, kaple Zatčení Pána Ježíše a poslední zastávkou byl Hrob Panny Marie.
Článek je přednastaven, protože v neděli se budu nacházet v Galileji. Fotografie budou snad později. Fotím, co můžu, ale nestíhám nahrávat.
Takže přeji krásný další týden roku 2015.
Vaše Vanimaré
Žádné komentáře:
Okomentovat