Tak jsem opět tu a tentokrát z domova. Už jsem se vrátila, bohužel. Snad mě ale čekají nové a lepší údálosti i doma. Ale teď není prostor na to, abych psala o budoucnosti, ale o tom, abych se ještě jednou vrátila do minulého týdne.
A začnu pěkně od pondělí.
Jak již všichni dobře víte, byla jsem v Izraeli. Všichni z mého okolí si ťukali na čelo, jestli jsem se nezbláznila, že tam chci jet. Celá pouť proběhla naprosto v pohodě bez nebezpečí.
V pondělí jsem tedy ještě byla v Izraeli. Celý autobus vstával o půl šesté, abychom se vyhnuli dálničním zácpám z Jeruzaléma. Měli jsme totiž nammířeno ke Genezaretskému jezeru, nebo chcete-li k Tiberiatskému moři. V překladu znamená Genezaretské jezero Harfu. Jezero má totiž tvar podobný harfě. Od tohoto jezera jsou krásně vidět Golanské výšiny a pomalu je vidět až do Sýrie. Pak jsme jeli na Horu Blahoslaveství, kde vznikalo Hosrké kázání. Kousek od baziliky jsme měli mši svatou. Pak na nás čekala lodička na jezeře. Plavba trvala asi tři čtvrtě hodiny. Jezero bylo klidné, plavba byla nádherná, viditelnost téměř dokonalá. Další zastávkou byla Tagba, kde došlo k zázraku rozmnožení pěti chlebů a dvou ryb. odtud jsme se pěškvy vydali na místo potvrzení primátu sv. Petra. Pak jsme vyrazili do Kafarnaum, kde Pán Ježíš působil tři roky. Nad domem Šimona Petra je postavena bazilika. Z Kafarnaum jsme vyrazili na oběd.
Měli jsme rybu svatého Petra a byla výborná.
Po obědě jsme opět sedli do autobusu a objeli celé Genezaretské jezero ze severní strany. Jeli jsme pod Golanskými výšinami, které jsou na hranici se Sýrií. To už jsme se vraceli do Betléma. Vlevo od autobusu byla hranice s Jordánskem. Tvořil ji plot pod elektrickým proudem a pás minového pole. Zajímavý pocit. Další zastávkou bylo Jericho. Nejstarší a nejníže položené město v Izraeli. Ještě za světla jsme si nafotili horu Pokušení Pána Ježíše. Viděli jsme fíkovník, na kterém seděl Zacheus, když Pán Ježíš vstupoval do Jericha a hned vedle byla postaven kostel. Následovaly nákupy ovoce a návrat do Betléma.
V úterý byla na plánu Betánie a dům Marie, Marty a Lazara. Cesta tam byla plná dobrodružství. Hlavně se jednalo o palestinskou cestu z Jeruzaléma. Sjížděli jsme ji aspoň půl hodiny. Byla dostatečně široká a také velmi prudká. Proto také tam nákladní auta jezdí tak pomalu. Hlavně tam jezdí palestinská auta, která na Izraelské území nesmí.
Pak jsme jeli k Jordánu na Kasser Al Yahud, místo, kde křtil Jan Křtitel. Už se nejezdí k symboliskému Yardenitu, ale přímo k tomu místu. Jordán v těch místech je silně znečištěn, ale i tak jsem si namočila aspoň prsty. Po cestě do Jordánska, kam jsme v úterý měli namířeno, jsme se stavili na Qumeranu. Je to místo, kde žili Eséni, kde také jistou dobu pobýval Jan Křtitel a kde se našli nejstarší svitky Písma svatého. Další zastávkou byla Herodova pevnost Masada. Byla to demonstrace přepychu. Byla tam sauna a podlahové topení v době před dvěma tisíci lety. Pevnost nikdy nebyla dobyta, i když se o to Římané snažili. Když už se tam dostali, tak našli jen tisíc mrtvých Židů, kteří nechtěli do otroctví, a tak se raději pozabíjeli navzájem. Toto dobývání trvalo tři roky a Římané postavili dvě dobývací věže. Tu první jim Židé zničili a tu druhou svým způsobem ani nepotřebovali. Už neměli proti komu bojovat. Pevnost jim byla skoro doslova odevzdána, ale nikdy nad ní nezvítězili.
Od Masady jsme zamířili k Mrtvému moři. Skoro všichni nadšeně naskákali do vody, ale když zjistili, že se v ní nedá plavat, tak zase chtěji odejít. A mlžu potvrdit, že voda nadnáší a po opuštění moře máte pocit, že jste se koupali v oleji. Kůže je silně mazlavá a je nutné se co nejrychleji osprchovat. Navíc to strašně štípe všude po těle a nemusíte mít ani nějaké viditelné odřeniny.
Pak už jsme jeli přímou cestou na hranice s Jordánskem do Eilatu. Do Jordánska jsme přijeli za tmy. Přes hranici jsme šli pěšky.
Ve středu jsme se probudili v Jordánsku. Čekala nás snídaně a pak Petra. Známé skalní měssto Nabatejců. Byla jsem nadšená. Svezla jsem se na koni. Jen několik stovek metrů, ale stálo mi to za to. Hlavně o ten pocit, že jste v Petře. V Petře bylo všechno naprosto úžasné. Skalní hrobky, pokladnice Nabatejců, amfiteátr, osli a velbloudi. Z Petry jsem se taky kousek svezla na koni. A beduín mě nechal jet samotnou a v klusu. Užívala jsem si to. Něco podobného bych potřebovala doma taky. Dostat koně a projet se. Pak jsme se ještě podívali na místo, kde Mojžíš uhodil holí do skály a vytryskla voda a pak už jsme zamířili opět na hranice. Cestou nám pan řidič zastavil u pěkné vyhlídky na Mojžíšovo údolí a na Áronův hrob.
Tam se podívali do batohu. Byla jsem jedna z těch, co se jim nelíbil batoh. Ale nic v něm nenašli. Jen dva sešitky s poznámkami a kancionál. Knihy. Do Betléma jsme přijeli kolem deváté.
Ve čtvrtek nás čekal poslední den. Byla naplánovaná návštěva Pole pastýřů, kde jsme měli mši svatou, a Ain Karem, místo narození sv. Jana Křtitele. Pak ještě neplánovaná nástavka v Latrum, místě bydliště lotra z kříže. Pak už na letiště a po cestě potřebné informace, abychom se bez problémů odbavili. Pak už jsme jen čekali na otevření brány a mohli jsme letět. Seděla jsem opět relativně vzadu. Let byl klidný, jídlo dobré a přistání tvrdé, ale bezpečné. Mám i video, ale to na blog nedám.
Domů jsem se dostala až kolem jedné v noci. Přistávali jsme totiž ve Vídni.
V pátek jsem šla do práce. Těšila jsem se. Všechno proběhlo v pohodě. Cesta domů už ovšem byla horší. Chtěla jsem stihnout orchestr, ale nestihla jsem ho.
V sobotu jsem se snažila trochu dospat páteční nedostatek spánku, ale vzbudila jsem se v devět. Odpoledne jsem šla na procházku a stihla jsem i zmoknout. Pak už jsem byla doma a ukazovala rodičům a příbuzným fotky. Večer florbal nebyl, protože nebyli lidi.
V neděli jsem šla na mši. Konečně jsme se ve farnosti dočkali nového kněze, tak jsem byla trochu zvědavá.
Liturgie probíhala v pořádku. Až na ten misál brzy na oltáři a pozdní úklid bohoslužebných nádob z oltáře. Jinak jsem byla s liturgií spokojená.
Odpoledne jsem byla doma a pak jela na byt.
Tak to bude pro dnešek asi všechno. Přeji všem krásný další týden roku 2015. Na konci dalšího týdne je poslední neděle liturgického roku a s tím spojená slavnost Ježíše Krista Krále.
Snad se během týdne dokopu k tomu, abych přepsala zápisky z Izraele a dala k tomu nějaké fotky, když už jsem fotila.
Jinak jsem velmi ráda, že jsem tam mohla jet, že jsem dostala tu milost ministrovat v takové blízkosti Božího hrobu a místa Narození Pána Ježíše, že jsem mohla vidět ta místa, kudy Pán Ježíš chodil a plavit se po Genezaretském jezeře.
Za tohle všechno Bohu díky.
S přáním krásného večera a celého následujícího týdne...
vaše Vanimaré
Žádné komentáře:
Okomentovat