Téma týdne: Ideální svět
Tak po dlouhém rozvažování a přemítání jsem se rozhodla napsat článek k tématu týdne. Bude trochu depresivní, ale potřebuji se z toho vypsat.
Ideální svět pro mě existoval, ale už neexistuje. Zanikl v dobách, kdy jsem přestala sloužit u oltáře. Teď si asi řeknete, že jsem snad posedlá. Ale když si člověk něco zamiluje, tak to těžko opouští.
Do tohoto ideálního světa jsem se po velmi dlouhé době dostala, kdy jsem bydlela ve svém prvním podnájmu. Bydlela jsem tam měsíc před prázdninami a asi pět týdnů po prázdninách, protože jsem v blízkosti našla práci. Ano, mohla jsem opět ministrovat. být v blízkosti Boží přítomnosti na oltáři.
Dalším návratem do mého ideálního světa byla pouť do Svaté země. Kdo neví, tak myslím Izrael. Hned bych se tam vrátila. Získala jsem tam přátele, kteří mi dovolili tvořit liturgii tak, jak má být. A není to tak, že bych si ji sama nějak upravovala, nebo překrucovala. Prostě liturgie byla taková, jaká by měla být všude a která se blíží nebeské liturgii v nebeském Jeruzalémě. Teď si někdo může říct, že jsem blázen, že jsem v těchto dobách jela do Izraele. Hned bych se tam vrátila. Nikde jsem se necítila tak bezpečně.
Tak to byl první ztracený střípek mého ideálního světa. A myslím, že ten největší.
Druhý střípek ideálního světa odpadl, když můj učitel na varhany skončil svoji aktivní dráhu varhaníka. Netušila jsem, že také skončím, ale stalo se. I když si občas zapreluduji, ale není to ono. Chtěla bych hrát ordinárium, učit se nové mešní písně.
A dneska odpadl další střípek ideálního světa. Po celých osm let jsem psala kroniku, ale i ta je mi odejmuta. Tento krok jako jediný chápu. Nejsem kněz, abych psala kroniku, když ji chce psát sám.
Co mě ale dokonale vytočilo bylo, že si v kronice někdo dovolil napsat stejný rok znovu, i když už tam byl. Některé lidi fakt nechápu, a jsou to lidé, kteří ostatním ničí a rozbíjí ideální svět.
Jedinou částí ideálního světa je moje práce s dětmi, i když mi občas lezou na nervy, a samozřejmě studium na teologii. I když tomu jsem zatím moc nedala a neodevzdala jsem jediný úkol.
Můj ideální svět se skládal z drobných radostí při pomáhání u oltáře. Dělala jsem všechno, jak to mělo být. Pokud jsem udělala nějakou chybu, tak to určitě nebylo schválně. Chtěla bych se tam vrátit. Znovu stát v bílé rochetě, černé komži a límci, sledovat očima liturgický text v misálu a mít dobrý pocit z krásné liturgie a z dobře odvedené práce.
Pro mě ideální svět již neexistuje. Rozpadl se na mnoho střípků, které se mi zatím nepodařilo slepit. Jen občas nějaký najdu, snažím se jej uschovat, ale jakmile najdu druhý, ten první zmizí v nenávratnu. Bohužel.
Vaše Vanimaré bez ideálního světa.
Jedna adventní fotka.
Žádné komentáře:
Okomentovat